Mobbing (šikanovanie na pracovisku) označuje dlhodobé hostilné správanie na pracovisku, ktoré vedie k negatívnym dôsledkom pre mobbovaných zamestnancov, pracovný kolektív i organizáciu. Výskum v tejto oblasti bol doposiaľ orientovaný primárne na zisťovanie prevalencie a foriem mobbingu, avšak iba málo pozornosti bolo venovanej otázke, ako sa napadnutí zamestnanci voči mobbingu bránia. Cieľom tejto štúdie je zaplniť túto medzeru a prezentovať prehľad výskumných zistení týkajúcich sa reakcií zamestnancov zasiahnutých mobbingom, a to ako vo forme úsilia mobbing zvládnuť (copingové stratégie) a/lebo mu vzdorovať (stratégie rezistencie). Zároveň autorky v nadväznosti na paradigmatický prístup k mobbingu (Samnani, 2013) ukazujú, že coping a rezistencia sú skúmané v rámci troch odlišných paradigiem: funkcionalistickej, interpretatívnej a postmodernej. Diskutujú teoretické a praktické implikácie koexistencie týchto paradigiem a formulujú odporúčania pre budúci výskum., Workplace bullying refers to long-term hostile behavior at work, with highly negative impact on targeted employees, work collectives, and organizations. To date, workplace bullying research has predominantly examined prevalence and forms of bullying. In contrast, considerably less attention has been paid to the ways in which targeted employees defy bullying at work. The aim of this paper is to address this gap by presenting an overview of research findings regarding strategies used by targeted employees to cope with and/or resist bullying at work. Following the paradigmatic approach in workplace bullying research (Samnani, 2013), the authors also show that coping and resistance have been explored within three different paradigms: functionalist, interpretative, and postmodern. They discuss theoretical and practical implications of the coexistence of these diverse paradigms and offer recommendations for future research., Mária Vitková, Kateřina Zábrodská., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Objectives. People with ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) show a number of executive function deficits which are related, among other things, to difficulties in perceiving time. Deficiencies in time perception have been demonstrated in children and adults with ADHD. Perception of time is usually measured by quantitative methods at very short time intervals, which are not related to application in everyday life.Methods. The presented mix-methods study therefore focuses on the perception of time in short and long intervals in the context of the actual real life of the subjects. The study presents the results of an analysis of interviews with 20 adults with varying levels of ADHD symptoms, which included 1) a life line technique and a follow-up narrative interview about significant life events and perceptions of their time sequence, and 2) a short stress management interview and subjective efficiency of coping strategies. The respondents were chosen based on their results in the ASRS questionnaire which measures the severity of ADHD symptomatology. The results of the qualitative part were compared with the findings from the quantitative analysis of the development of the scenario of a situation containing a motivational conflict (N = 1518). Results. The results showed that people with ADHD, compared to the control group, more often choose less adaptive solutions in the field of time-related life situations. Nevertheless, in their own lives, most of them were able to state specific procedures that work for them while coping with the burden of ADHD. However, there was a difference in the extent of ADHD symptomatology compensation. External structuring of stress activities (through graphic visualization, e.g.) was most often cited as the best practice. and Problém. Osoby s ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder) vykazují řadu deficitů v oblasti exekutivních funkcí, které souvisí mimo jiné i s obtížemi ve vnímání času. Nedostatky v časové percepci byly prokázány u dětí i dospělých s ADHD. Vnímání času je obvykle měřeno kvantitativními metodami na velmi krátkých časových intervalech, které nesouvisí s uplatněním v každodenním životě. Metoda. Prezentovaná studie se smíšeným designem se proto zaměřuje na vnímání času v krátkých i dlouhých časových intervalech v kontextu vlastního reálného života zkoumaných osob. Studie prezentuje výsledky analýzy rozhovorů s 20 dospělými osobami s různou úrovní ADHD symptomů, které zahrnovaly 1) techniku čáry života a na ni navazující narativní rozhovor o významných událostech života a vnímání jejich časové souslednosti a 2) rozhovor o zvládání krátké zátěže s důrazem na subjektivní efektivitu copingových strategií. Tito respondenti byli vybráni na základě výsledků dotazníku ASRS měřící míru ADHD symptomatologie. Výsledky kvalitativní části byly srovnávány se zjištěními z kvantitativní analýzy vývoje scénáře situace obsahující motivační konflikt (N = 1518). Výsledky. Výsledky ukázaly, že osoby s projevy ADHD ve srovnání s kontrolní skupinou v oblasti řešení životních situací souvisejících s časem volí častěji méně adaptivní řešení. Přesto ve vlastním životě byla většina z osob schopna uvést konkrétní copingové postupy, které se jim při zvládání zátěže osvědčují. Odlišnost však existovala s ohledem na míru kompenzovaných projevů ADHD. Jako osvědčený postup byla nejčastěji uváděna externí strukturace zátěžových aktivit (např. za pomocí grafické vizualizace).
Príspevok prezentuje výsledky výskumu týkajúceho sa vzťahu emocionálnej inteligencie (EI) a sociálnej inteligencie (SI) k zvládaniu záťaže. EI sme zisťovali jednak ako schopnosť (SIT-EMO) a jednak ako osobnostnú črtu (TEIQ-ASF). Chápaním príbuzná sociálna inteligencia bola zisťovaná TSIS. Copingové stratégie boli merané dotazníkom CCSC. Výskumnú vzorku tvorilo 104 detí v období ranej adolescencie. Výsledky poukázali na niektoré signifikantné vzťahy emocionálnej inteligencie a copingových stratégií. Prejavila sa špecifickosť dvoch konštruktov EI. and This paper presents results regarding the relationship between emotional and social intelligence and coping strategies. Emotional intelligence was assessed as ability (Situational Test of Emotional Understanding) and as a personality trait (Trait EI questionnaire-Adolescent Short Form). Social intelligence, as a similar concept to EI, was examined by Tromsø Social Intelligence Scale (TSIS). Coping strategies were measured by using the Children’s Coping Strategies Checklist (Ayers, et al., 1999). The research sample consisted of 104 children at an early age of adolescence. Our results revealed some significant relationships between emotional intelligence and coping strategies. The distinctiveness of both constructs of EI was manifested.
Objectives. Although various mental health-re-lated consequences of the COVID-19 pandemic have been documented, there has been far less attention given to potential protective factors. Questions and hypotheses. In the present study, authors examined the role of three types of positive expectancies - optimism, hope, and self-efficacy - as predictors of well-being and anxiety. Furthermore, authors examined the role of coping strategies as a potential mediator between expectancies and criterion variables.Sample and settings. The present study was con-ducted during the COVID-19 outbreak in Slo-vakia after a national emergency was declared (N=1011). Additionally, longitudinal follow up was conducted after a national lockdown (N=391). Statistical analysis. Multi-model linear regres-sion (the Bayesian approach) and simple me-diation analysis (the Frequentist approach) were used to answer research questions. Results. In the main study with N=1011 partici-pants sampled after a national emergency was declared, the role of optimism in predicting anx-iety and well-being was corroborated. Moreo-ver, this finding was replicated after a national lockdown and the degree to which Coronavirus was considered dangerous served as a potential mediator. Besides optimism, self-efficacy nega-tively predicted anxiety, and subscales of hope predicted well-being. Additionally, the role of coping strategies as potential mediator was ex-amined. In follow up with N=391 respondents who decided to participate after the national lockdown, authors found an indirect effect of optimism on well-being and anxiety through dysfunctional coping. Limitations. The present study has some limita-tions that should be reflected upon. For exam-ple, convenience sampling was used. Moreover, interpretations related to causality should be avoided and the specificity of the effect in re-lation to pandemic situation should be further examined in future research. and Ciele. V predošlých výskumoch boli dokumen-tované rôzne dopady pandémie COVID-19 na mentálne zdravie. Menej pozornosti však bolo venovanej tomu, ktoré faktory tu môžu zohrávať protektívnu rolu.Otázky a hypotézy. Predkladaná štúdia sa zaobe-rá tým, akú rolu zohrávali tri druhy pozitívnych očakávaní (optimizmus, nádej a sebaúčinnosť) v rámci subjektívnej pohody a prežívanej úz-kosti počas nástupu prvej vlny pandémie CO-VID-19 na Slovensku. Súbor a metódy. Výskum bol realizovaný po tom, ako bol na Slovensku vyhlásený núdzový stav (N = 1011). Autori zisťovali sme subjektív-nu pohodu, aktuálne prežívanú úzkosť, tri druhy očakávaní (nádej, optimizmus a všeobecnú se-baúčinnosť) a to, do akej miery vnímali účastní-ci výskumu koronavírus ako nebezpečný. Druhý zber dát sa konal po celoštátnom lockdowne (N = 391). Tu sa autori zamerali na stratégie zvládania. Analýzy. V rámci analýzy dát boli využité dva postupy. Prvý bol reprezentovaný lineárnou re-gresiou pracujúcou s viacerými modelmi (Bay-esiánsky prístup), druhý mediačnou analýzou (Frekventistický prístup). Výsledky. V hlavnej časti (N = 1011), realizo-vanej krátko po vyhlásení núdzového stavu, sa ako dôležitý prediktor ukázal predovšetkým op-timizmus. Pozitívne predikoval subjektívnu po-hodu a negatívne prežívanú úzkosť. Zmienený vzťah bol sprostredkovaný tým, do akej miery považovali účastníci výskumu koronavírus za nebezpečný. Okrem toho, sebaúčinnosť nega-tívne predikovala prežívanú úzkosť a subškály nádeje predikovali subjektívnu pohodu. V nad-väzujúcom zbere dát (N = 391), uskutočnenom po prvom lockdowne, sa autori zamerali na rolu stratégii zvládania ako potenciálneho mediátora vo vzťahu medzi očakávaniami a kritérialnými premennými. Tu sa ako jeden z potenciálne dô-ležitých mechanizmov ukázali predovšetkým dysfunkčné stratégie zvládania stresu. Limity. Medzi limity možno zaradiť príležitost-ný výber výskumného súboru a to, že otázka, týkajúca sa toho, do akej miery tu šlo o vzťah špecifický pre pandémiu, zostáva aj naďalej otvorená. Okrem toho je nevyhnutné, aby výz-kumníci zostali pri vyjadrovaní sa k otázke kau-zality nanajvýš opatrní.
Cieľom výskumu bola analýza vzťahu medzi osobnostnými štýlmi a zvládaním záťaže. Skúmali sme copingové stratégie na troch hierarchicky usporiadaných úrovniach, ktoré vychádzajú z modelu zvládania R. S. Lazarusa a osobnostné štýly, ktoré vychádzajú z teórie PSI J. Kuhla. Analyzovali sme údaje 139 vysokoškolských študentov (55 mužov a 84 žien). Zistili sme, že najčastejšie využívanou copingovou stratégiou bola sociálna opora a príklonové stratégie zamerané na problém, najvyšší výskyt dosahovali optimistický, lojálny a ochotný osobnostný štýl. Hlavným cieľom výskumu bolo skúmanie vzťahu osobnostných štýlov a copingových stratégií. Osobnostné štýly, pre ktoré je charakteristická vysoká kladná emotívnosť (podieľa sa na tvorbe daného správania), korelujú s príklonovými (aktívnymi) copingovými stratégiami. Osobnostné štýly, pre ktoré sú charakteristické negatívne emócie (tlmia voľné procesy a správanie), korelujú predovšetkým s odklonovými (izolačnými, vyhýbajúcimi sa) stratégiami zvládania záťažových situácií. and Goal of the research was analysis of the relation between personality styles and coping strategies. We examined coping strategies on three hierarchical levels which refers to R.S. Lazarus’s model of coping with stress and personality styles, which derived from J. Kuhl´s PSI theory. We analyzed data of 139 university students (55 males and 84 females). We found out, that the most frequent coping strategy was social support and problem focused engagement strategies, highest appearance showed optimistic, loyal and willing personality style. Main purpose of this research was investigation of the relation among personality styles and coping strategies. Personality styles characterized by positive emotivity (participating on production of certain behavior) correlated with engagement (active) coping strategies. Personality styles characterized by negative emotions (dampening volition and behavior) correlated above all to disengagement (insulative, avoiding) coping strategies.
Latent toxoplasmosis has been previously found to cause behavioural and personality changes in humans, which are specific for each gender. Here we tested the stress hypothesis of these gender differences based on the assumption that latent toxoplasmosis causes long-term subliminal stress. In line with this hypothesis, the gender difference will appear specifically in situations with interpersonal context because in contrast to the typical individualistic coping style of men, women have a tendency to express elevated prosocial behaviour under stress. Altogether 295 biology students (29/191 females and 27/104 males infected by T. gondii) played a modified version of the Dictator Game and the Trust Game. As predicted, a gender difference in the effect of latent toxoplasmosis was found for the measure of reciprocal altruism in the Trust Game (p=0.016), but both genders appeared less generous when infected in the Dictator Game modified to minimize social connotation (p=0.048).
Objectives. The global pandemic of COVID-19 represents a major stressor in the lives of health-care professionals. The present study investigat-ed experienced stress and self-reported trauma symptoms among Slovak nurses during the fall of 2020, aiming to describe the extent of expe-rienced stress and trauma, and explain the vari-ation in trauma symptoms using psychosocial predictors. Sample and settings. An online form measuring traumatic stress symptoms, social support, cop-ing strategies, sleep quality and overall experi-enced stress was distributed among nurses and other healthcare professionals. 565 participants responded between November 12th and Decem-ber 20th 2020. Statistical analyses. Several multiple linear re-gressions with demographic and psychosocial predictors were performed to explain variation in traumatic symptoms.Results. The present data shows that 83% of medical nurses perceived increased stress and more than 62% experienced trauma symptoms. Traumatic symptoms could be partly explained based on the participants’ age, perceived social support, and used coping strategies. Higher so-cial support and strategies of acceptance and positive reframing were related to fewer trauma symptoms, while avoidance strategies, such as self-distraction, self-blame, venting, and behav-ioral disengagement to more trauma symptoms. In line with the present findings, professional psychosocial support is important to alleviate stress and prevent traumatization in healthcare workers after the COVID-19 crisis.Limitations. Data were collected via an online form, with a sample consisting of mostly nurses and women lacking data on other medical pro-fessions and men. Finally, traumatic symptoms develop slowly, therefore it is not possible to measure their recovery at this point. and Globálna pandémia ochorenia covid-19 pred-stavuje závažný stresor v životoch zdravot-níckych pracovníkov. Táto štúdia skúmala prežívaný stres a traumatické symptómy u slo-venských zdravotných sestier počas jesene 2020, s cieľom popísať ich rozsah a vysvetliť variáciu v symptómoch traumy na základe psy-chosociálnych prediktorov. Zber dát prebiehal prostredníctvom online formulára distribuova-ného zdravotným sestrám. Súčasťou formulára boli škály na meranie symptómov traumatické-ho stresu (TSQ-10), prežívanej sociálnej opory (MSPSS), copingových stratégií (Brief COPE), kvality spánku (PSQI) a celkového prežívaného stresu (PSS-10). Počas zhoršujúcej sa druhej vlny pandémie, medzi 12. novembrom a 20. decembrom 2020 na formulár odpovedalo 565 zdravotných sestier. Na vysvetlenie variácie traumatických symptómov bolo vytvorených niekoľko lineárnych regresných modelov ob-sahujúcich demografické a psychosociálne prediktory. Získané dáta ukázali, že 83 % zdra-votných sestier vnímalo v danom období, že sú pod zvýšenou mierou stresu, a viac ako 62 % sa prejavovalo traumatickými symptómami. Traumatické symptómy možno čiastočne vy-svetliť na základe veku participantov, vnímanej sociálnej opory a použitých stratégií zvládania. Vyššia sociálna podpora a stratégie prijatia a pozitívneho prerámcovania súviseli s men-ším počtom traumatických symptómov, zatiaľ čo vyhýbavé stratégie, ako sú sebarozptýlenie, sebaobviňovanie, ventilovanie a odangažované správanie, súviseli s väčším množstvom trau-matických symptómov. Limitmi výskumu sú zber prostredníctvom online formulára, vzorka zložená prevažne zo sestier ženského pohlavia, bez údajov o iných zdravotníckych profesiách a o mužoch. Napokon, traumatické symptómy sa vyvíjajú pomaly, preto v tomto bode nie je možné zmerať ich zotavenie. V súlade so súčas-nými zisteniami je dôležitá odborná psychoso-ciálna podpora na zmiernenie stresu a preven-ciu traumatizácie zdravotníckych pracovníkov po kríze covid-19.
Ve studii se autoři zabývají prožitkem vdovství u starších lidí. Zachycují měnící se pohledy na zvládání zármutku a dokumentují posun v pohledech na efektivní strategie, které k němu vedou. Současné teorie kladou důraz na jedinečnost prožitku každého člověka, a proto připouštějí, že není možný přesný odhad průběhu vyrovnávání se se ztrátou životního partnera. Posun je patrný zejména v hodnocení důležitosti vzpomínek na zemřelého, resilienci a rozdílů mezi komplikovaným a nekomplikovaným truchlením. Pozornost věnují autoři také copingovým strategiím ovdovělých lidí, změně vztahů s blízkými lidmi, vnímané kvalitě manželství a existenciálnímu rozměru vyrovnávání se se ztrátou životního partnera., The study is focused on the experience of widowhood among the elderly. The changing views on coping with grief and related effective strategies are described. Contemporary theories emphasize the uniqueness of such an experience for each person and abandon the idea of strict predicting the shape of coping with the loss. The changes in assessment of importance of memories, resilience and differences between complicated and non-complicated mourning are argued. The study also deals with coping strategies of the widowers, change in relationships with the close ones, perceived quality of the marriage and existential dimension of coping with the loss of a spouse., Lenka Pauknerová, Ivo Čermák., and Obsahuje seznam literatury
Článek se zabývá tématem sebepoškozování jako fenoménu objevujícího se na blozích (online denících) současných adolescentů. Cílem výzkumu bylo porozumět problematice sebepoškozování jako takové, motivaci psaní o sebepoškozování ve veřejném prostoru blogů a také otázce potenciálního vytváření komunity sebepoškozujících ve virtuálním světě. U dospívajících, kteří mají se sebepoškozováním zkušenost, výzkum zjišťoval jejich motivací; jak své sebepoškozování prožívají a jakou roli hraje v jejich sebepoškozování právě internet a blog. Představený výzkum je explorativního charakteru – s využitím metody zakotvené teorie bylo analyzováno 9 polostrukturovaných rozhovorů s dívkami ve věku 15 – 18 let. Výzkum ukázal, že blogová komunita spojená tématem sebepoškozování je adolescentkami vnímána jako podpůrná, má tendenci uzavírat se pomoci zvenčí a zároveň posilovat negativní postoje vůči odborné pomoci. Internet, potažmo blog, jsou pak důležitými činiteli šíření informací o sebepoškozování. Tato skutečnost je významná zejména z hlediska potenciální sociální nákazy sebepoškozování.
Povolání profesionálního řidiče patří mezi vysoce stresující zaměstnání s negativními dopady na zdravotní a psychickou stránku. Řidič je denně vystaven celé řadě náročných požadavků a stresorů, se kterými se musí vyrovnávat. Situace vyrovnávání se se stresem při řízení je popisována pomocí transakční teorie řidičského stresu spolu s copingovými strategiemi při řízení, které mají vliv na kvalitu řízení, a jejichž identifikace a náprava ukazují na možnosti intervence. Důležitou skupinou profesionálních řidičů jsou řidiči autobusů. Významnými stresory pro tyto řidiče jsou časový tlak, nadměrná pracovní zátěž, vysoká environmentální stimulace, problematická interakce s dalšími účastníky dopravního provozu, nedostatek sociální opory a nepravidelné směny. Mezi nejdůležitější preventivní opatření na snížení míry stresu patří eliminace nebo modifikace situací vytvářejících stres, přizpůsobení organizace práce individuálním charakteristikám řidičů a posílení osobní odolnosti řidičů vůči stresu. Jsou zde uvedeny některé konkrétní příklady realizovaných programů, ve kterých jsou použity principy vedoucí ke snížení míry stresu u těchto řidičů, zvýšení životní pohody a snížení negativních zdravotních důsledků. and The group of professional drivers belongs to high demanding jobs with high risks in health status and psychical wellbeing. Drivers are daily exposed to high demands and stressors they have to face. The situation of coping with stress is described by the transactional model of driver stress and coping strategies while driving. These strategies influence driving performance and their identification could be one of the possible interventions for stress reduction. This study focuses on the group of bus drivers, which is a significant subgroup of professional drivers. The main stressors for them are time pressure, high work demands, high environmental stimulation, problematic interactions with other road users, lack of social support and irregular shifts. The most important preventive strategies are elimination or modification of stress-producing situations, the adaptation of work organization to the individual characteristics of the driver and strengthening the driver’s resilience to stress. We describe some programs using the principles of stress reduction by professional drivers, which increase wellbeing and decrease negative health consequences.