V článku je předložen model narativní komplexity. Jako východiska modelu jsou využity Todorovův pojem „narativní transformace“ a Brunerův koncept „potíž“. Narativní transformace je chápána jako to, „co vyprávění dělá s konstitutivní potíží“. S využitím těchto pojmů je narativní komplexita definována jako diferenciace a integrace různých aspektů narativní transformace. Pojem narativní komplexita poukazuje jak k dispozici, tak také k procesu i výsledku narativního ztvárnění zkušenosti v její složitosti, úplnosti a proměnlivosti. Model umožňuje včlenit do jednoho logicky konzistentního rámce různé aspekty narativní komplexity, tak jak byly doposud koncipovány z různých dílčích teoretických či praktických hledisek. Předložený model sestává z osmi souvisejících aspektů: 1) diferenciace a integrace tématu vyprávění, 2) diferenciace a integrace aktérství, 3) diferenciace a integrace narativní konstrukce, 4) diferenciace a integrace ztvárnění hodnot a přesvědčení, 5) diferenciace a integrace na rovině reflexe, 6) diferenciace a integrace hledisek a perspektiv, 7) diferenciace a integrace utváření postav, 8) diferenciace a integrace na rovině komunikačního a sociokulturního kontextu. Na závěr jsou zmíněny některé teoretické a empirické možnosti předloženého modelu., Model of narrative complexity is articulated. Todorov’s concept of “narrative transformation” and Bruner’s concept of “trouble” are used as a frame of narrative complexity conceptualization. Narrative transformation is presented as “something what story telling does with constitutive trouble”. Narrative complexity is thus defined as a differentiation and integration of various aspects of narrative transformation. Narrative complexity refers both to disposition and also to the process and to the result of narrative experience constructing in its complicatedness, completeness, and changeableness. The model enables to incorporate various aspects of narrative complexity from different theoretical and practical perspectives into one consistent framework. The presented model consists of eight interconnected aspects: 1) differentiation and integration of topic storytelling, 2) differentiation and integration of agency, 3) differentiation and integration of narrative construction, 4) differentiation and integration of values and believes embodiment, 5) differentiation and integration at the level of reflection, 6) differentiation and integration of different perspectives, 7) differentiation and integration of characters (protagonists), 8) differentiation and integration in communication and socio-cultural contexts. Theoretical and empirical consequences of the model are also discussed., Vladimír Chrz, Ivo Čermák., and Obsahuje seznam literatury
Ve studii se autoři zabývají prožitkem vdovství u starších lidí. Zachycují měnící se pohledy na zvládání zármutku a dokumentují posun v pohledech na efektivní strategie, které k němu vedou. Současné teorie kladou důraz na jedinečnost prožitku každého člověka, a proto připouštějí, že není možný přesný odhad průběhu vyrovnávání se se ztrátou životního partnera. Posun je patrný zejména v hodnocení důležitosti vzpomínek na zemřelého, resilienci a rozdílů mezi komplikovaným a nekomplikovaným truchlením. Pozornost věnují autoři také copingovým strategiím ovdovělých lidí, změně vztahů s blízkými lidmi, vnímané kvalitě manželství a existenciálnímu rozměru vyrovnávání se se ztrátou životního partnera., The study is focused on the experience of widowhood among the elderly. The changing views on coping with grief and related effective strategies are described. Contemporary theories emphasize the uniqueness of such an experience for each person and abandon the idea of strict predicting the shape of coping with the loss. The changes in assessment of importance of memories, resilience and differences between complicated and non-complicated mourning are argued. The study also deals with coping strategies of the widowers, change in relationships with the close ones, perceived quality of the marriage and existential dimension of coping with the loss of a spouse., Lenka Pauknerová, Ivo Čermák., and Obsahuje seznam literatury
Rodiče předčasně narozených dětí vykazují ve srovnání s rodiči, jimž se narodilo dítě v termínu, vyšší míru stresu, vyšší potřebu pomoci během prvního roku po porodu, nižší schopnost adaptace, vysokou potřebu informací a lze u nich identifikovat také projevy posttraumatické stresové poruchy. To, jak se rodiče vyrovnávají s traumatem předčasného porodu, může ovlivnit přechod k rodičovství, přebírání rodičovských kompetencí, prospívání dítěte a samotný vztah k dítěti. Studie se zaměřuje na faktory, které mohou mít na utváření vztahu k dítěti vliv, tedy i na hledání možných způsobů prevence případných rizik. Vedle matek předčasně narozených dětí se zaměřuje také na otce, kterým je věnována samostatná kapitola. Krom jiného se ukazuje, že důležitou roli v utváření vztahu k dítěti hraje zdravotnický personál. Lepší povědomí o prožívání rodičů v tomto stresujícím období by mohlo vést k citlivějšímu přístupu k rodičům, saturaci jejich potřeb, a tím i předcházení některých obtíží ústících v opožďování nástupu rodičovské identity a narušený vztah k dítěti., Parents of premature born children show - in comparison with parents whose child was born in time limit - the higher level of stress, higher need for help during the first year after the birth, lower adaptation ability, high need for information, and also manifestations of post-traumatic stress disease can be identified in them. The way the parents cope with the trauma of premature birth can influence the transition to parenthood, taking over the parent competencies, prospering of the child, and the relation to child itself. The study focuses on factors that can influence the formation of parental relation to the child and thus also the looking for the possible ways of prevention of potential risks. Except of mothers of premature born children it focuses also on fathers whom is devoted a separated part of the study. It shows besides other things that the medical personnel play an important role in forming the relation to the child. The better awareness of parents’ experiencing in this stressing period could lead to more sensitive approach to parents, saturation of their needs and thus also prevention of some difficulties resulting in the delay of commencement of parental identity and disturbed relation to the child., Michaela Chlebounová, Ivo Čermák., and Obsahuje seznam literatury