A comparison of Searle’s contrasting position on explaining consciousness and free will is conducted with an aim to show that while consciousness on his view presents a relatively easy problem, while free will is presented as a serious challenge to naturalism. We suggest that with a certain shift of perspective on causality, free will problem might be just as tractable as the problem of consciousness., Porovnání Searlovy kontrastní pozice s vysvětlením vědomí a svobodné vůle je prováděno s cílem ukázat, že zatímco vědomí na jeho pohled představuje relativně snadný problém, zatímco svobodná vůle je prezentována jako vážný problém pro naturalismus. Navrhujeme, že s určitým posunem pohledu na kauzalitu by mohl být problém svobodné vůle stejně praktický jako problém vědomí., and Juraj Hvorecký
The paper tries to analyze critically what is usually taken for granted - the causal relation between empirical knowledge about external world and the world which is (supposedly) known. The aim is neither to propose a new definition of knowledge nor to restate an old one but rather to take a closer look at the claim that knowledge is a true belief caused in a proper way by facts, events, etc. of the external world. This claim is a core of the epistemological approach usually labeled as ''causal theory of knowledge'', but there are many causal theories distinct from each other. The paper therefore sketches the causal components of D. Davidson’s epistemology and the roles they play in the process of cognizing, first. Then it exposes more details of Davidson’s approach and pushes some of them further critically., Příspěvek se snaží kriticky analyzovat, co je obvykle považováno za samozřejmost - kauzální vztah mezi empirickými znalostmi o vnějším světě a světě, který je (údajně) známý. Cílem není ani navrhnout novou definici znalostí ani přepracovat staré, ale spíše se blíže podívat na tvrzení, že poznání je pravdivá víra způsobená správným způsobem fakta, událostmi atd. Vnějšího světa. Toto tvrzení je jádrem epistemologického přístupu obvykle označovaného jako ,,kauzální teorie poznání'', ale existuje mnoho odlišných kauzálních teorií. Příspěvek proto načrtává kauzální složky epistemologie D. Davidsona a role, které hrají v procesu poznání. Pak odhaluje více podrobností o Davidsonově přístupu a některé z nich kriticky posouvá dále., and Miloš Taliga
Systolic blood pressure (SBP) changes control the cardiac interbeat intervals (IBI) duration via baroreflex. Conversely, SBP is influenced by IBI via non- baroreflex mechanisms. Both causal pathways (feedback - baroreflex and feedforward - non- baroreflex) form a closed loop of the SBP- IBI interaction. The aim of this study was to assess the age -related changes in the IBI - SBP interaction. We have non -invasively recorded resting beat -to- beat SBP and IBI in 335 healthy subjects of different age, ranging from 11 to 23 years. Using a linear autoregressive bivariate model we obtained gain (Gain SBP,IBI, used traditionally as baroreflex sensitivity) and coherence (CohSBP,IBI) of the SBP-IBI interaction and causal gain and coherence in baroreflex (Gain SBP → IBI , Coh SBP → IBI ) and coherence in non- baroreflex (CohIBI→SBP) directions separately. A non -linear approach was used for causal coupling indices evaluation (C SBP → IBI , C IBI → SBP ) quantifying the amount of information transferred between signals. We performed a correlation to age analysis of a ll measures. CohIBI→SBP and CIBI→SBP were higher than CohSBP→IBI and CSBP→IBI, respectively. Gain SBP,IBI increased and Coh SBP → IBI decreased with age. The coupling indices did not correlate with age. We conclude that the feedforward influence dominated at rest. The increase of Gain SBP,IBI with age was not found in the closed loop model. A decrease of Coh SBP → IBI could be related to a change in the cardiovascular control system complexity during maturation., J. Svačinová, M. Javorka, Z. Nováková, E. Závodná, B. Czippelová, N. Honzíková., and Obsahuje bibliografii
Tento článek se zabývá pojetím kauzality v právním diskursu. Z tohoto důvodu se zabývá nejprve pojetím kauzality v rovině vědecké, filosofické a v běžně užívané řeči.Má smysl při zkoumání právní kauzality vycházet z některých teorií týkající se kauzality obecné? Není právní kauzalita jen umělým konstruktem, který v konečném důsledku za určitých podmínek uznává fikci příčinného vztahu, jež je podkladem pro přiznání právní odpovědnosti? Názorová spektra se v tomto případě odlišují, zatímco někteří autoři tvrdí, že v právní kauzalitě se v podstatě o kauzalitu v pravém slova smyslu nejedná a jde tak pouze o pragmatické politické rozhodování o uplatnění distributivní a korektivní spravedlnosti, či ekonomické zhodnocení
užitku ve společnosti, jiní naopak poukazují na to, že kauzalita jako taková má i v právu své odůvodnění v běžném použití tohoto slova, tj. v „common sense“ smyslu nebo dokonce přímo ve vědeckém smyslu. Jaká kritéria nás tedy v právním slova smyslu vedou k tomu, abychom mohli říci, že z právního hlediska jednání nebo událost jsou příčinnou jiné události způsobující újmu? Které otázky relevantní pro filosofický diskurs mohou být v právním diskursu ignorovány jako nepodstatné tak, aby smysl celého institutu nebyl narušen? Autoři se snaží poukázat na spojitost termínu kauzalita v těchto různých odvětvích, byť se podle nich nutně dostáváme do situace, kdy kauzalitu považujeme za pluralistický pojem. V závěru se článek pokouší na základě funkce deliktního práva nalézt k jednotlivým případům kauzální souvislosti paradigmatické kauzální případy, z nichž by vycházely určité, v praxi využitelné kauzální vzorce. and This article deals with the conception of causality in legal discourse.Authors firstly examine causation in the scientific, philosophical and common-sense discourse. Does it make sense to use general terms of the discourse of causality when examining causality in law? Isn’t legal causality a mere artificial construct, legal fiction?. Some authors claim that legal causation is not essentially a causation in the true sense of the word and is thus only a pragmatic political decision regarding the application of distributive and corrective justice, and economic evaluation of benefits in society,
others point out that causality in law as such is equal to its common everyday use or even is true to its scientific meaning.What are the criteria in the legal sense that lead us to judge that certain events causes harm? Which issues are relevant to our philosophical discourse which may , in the legal discourse, be ignored as irrelevant? The authors show the necessary connection between the terms causality in different branches although they conclude that causality is a pluralistic concept. The issue of this article is to find out solutions for causal connection in particular paradigmatic cases and set up some causal formulas that could be used in legal practice.
Knowledge about relations between changes of air pressure, temperature or other meteorological variables in different locations on the Earth is a key to understand what impacts global change. A new mathematical and computational method uncovers causal relations, gateways and mediators that help to comprehend input and spreading of pertubations in complex spatiotemporal systems such as the climate and assessing the effect of geoengineering interventions of global impact of local weather extremes. The method can also be used for uncovering paths for information dissemination in financial markets or for tracing information transmission in the human brain. and Milan Paluš.
Tento článek se zastává skepticko-realistického tzv. novohumovského, výkladu Humovy teorie kauzality navzdory kritice ze strany Zuzany Parusnikové. Autor však v souladu se svou vývojovou interpretací hájí tzv. „nového Huma” pouze pro pozdní tvorbu tohoto skotského filosofa., This article recommends the sceptical realist, or New Hume, interpretation of Hume’s theory of causation, in spite of Zuzana Parusniková’s critique. However, the author, in line with his developmental interpretation, defends the New Hume only for the Scottish philosopher’s mature philosophy., and James Hill.
Associations between different infectious agents and obesity have been reported in humans for over thirty years. In many cases, as in nosocomial infections, this relationship reflects the greater susceptibility of obese individuals to infection due to impaired immunity. In such cases, the infection is not related to obesity as a causal factor but represents a complication of obesity. In contrast, several infections have been suggested as potential causal factors in human obesity. However, evidence of a causal linkage to human obesity has only been provided for adenovirus 36 (Adv36). This virus activates lipogenic and proinflammatory pathways in adipose tissue, improves insulin sensitivity, lipid profile and hepatic steatosis. The E4orf1 gene of Adv36 exerts insulin senzitizing effects, but is devoid of its pro-inflammatory modalities. The development of a vaccine to prevent Adv36- induced obesity or the use of E4orf1 as a ligand for novel antidiabetic drugs could open new horizons in the prophylaxis and treatment of obesity and diabetes. More experimental and clinical studies are needed to elucidate the mutual relations between infection and obesity, identify additional infectious agents causing human obesity, as well as define the conditions that predispose obese individuals to specific infections., V. Hainer, H. Zamrazilová, M. Kunešová, B. Bendlová, I. Aldhoon-Hainerová., and Obsahuje bibliografii
Debata o tzv. "Novém Humovi“ byla v posledních desetiletích dominantním tématem humovské interpretace. James Hill ve svém příspěvku v tomto časopise (2011) podporuje hlavní požadavek "novohumovců“, který vymezuje Huma jako epistemologického skeptika a ontologického realistu. Vůči tomuto pojetí máme několik výhrad. Některé se týkají nejasností v definici realismu a celkově i smysluplnosti projektu „Nový Hume“. Některé se týkají konkrétních Hillových argumentů zaměřených na Humovy Dialogy a především jeho tvrzení, že v tomto díle lze nalézt další důkaz Humova realismu., The New Hume Debate has dominated the interpretations of Hume’s philosophy in the last few decades. James Hill in his contribution in this journal (2011) supports the central claim of the New Hume, defining Hume as an epistemological sceptic and an ontological realist. I raise certain objections to Hill’s views. Some concern the confusions in the definition of realism and, on a more general level, question the meaningfulness of the whole New Hume project. Some concern Hill’s arguments focused specifically on Hume’s Dialogues, in which he claims to have found further confirmation of Hume’s realism with regard to Causation., and Zuzana Parusniková.
Pochybení při poskytování zdravotní péče jsou společensky citlivě vnímaným tématem. Jen velmi málo poškozených se však v praxi rozhodne vymáhat náhradu za újmu způsobenou poskytovatelem zdravotních služeb soudní cestou. Problematických aspektů při vymáhání škodního nároku ze strany pacienta je celá řada, nicméně jako nejpalčivější se jeví obtíže při stanovení příčiny a následku.Otázka kauzality je právě v medicínsko-právních sporech otázkou vysoce citlivou a k jejímu řešení se nabízí řada modelů.V České republice se v soudní praxi vychází z požadavku prokázání stoprocentní příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou na zdraví. Takto nastavená aplikační praxe je zřejmě v nesouladu s principem korektivní spravedlnosti, která by se měla v odpovědnosti za škodu odrážet; existuje totiž jen málo sporů o náhradu škody na zdraví, ve kterých by bylo možné kauzální nexus bez problémů prokázat.V některých
zahraničních právních řádech se proto objevují rozličné alternativní přístupy k pravidlům dokazování tak, aby pacient v konečném důsledku nebyl neúspěšný jen z důvodu nemožnosti prokázání kauzálního nexu. Autoři odkazují v tomto článku na určité teoretické a praktické alternativy k teorii conditio sine qua non (jako je kauzální proporcionální odpovědnost či koncept ztráty naděje, případně obrácení důkazního břemene). and There is a great deal of interest in the society to eliminate medical malpractices because health is considered one of the most crucial values in life.However, few of those injured by malpractice decide to claim their demands before a court. This situation places the patient in quite problematic
a position – plaintiff in a medical malpractice case.Most of the difficulties are connected with proving the existence of causal connections. From this point of view, in cases of uncertain causation, the justices should rethink the traditional csqn (conditio sine qua non) reasoning. But in the Czech Republic, the High Court is still holding on to the conception of one hundred percent proof of causality between the wrong diagnosis or therapy and the actual damage. This view is strictly against the principles of corrective justice, which should be reflected by tort law. There have been few legal actions
in which the causal nexus could be proven without a doubt. In some foreign legal orders, the legislators or justices prefer alternative models. In comparison with other liability laws, one could assume some degree of procedural facilitation, such as causal proportional liability, loss of chance, loss of expectation or reversal of the burden of proof. The authors show in this article that the csqn reasoning is not the only one used in practice.
Wilfrid Sellars’ philosophical system joins issues that have often been regarded as incompatible or at least in mutual tension. Two of these are his holistic approach to language and knowledge on the one hand and his realism on the other hand. In my paper I first outline this tension and then present a number of steps, including the rejection of semantic relations, picturing and the defense of realism, which can help us to accommodate it. I highlight the payoff of these steps for the question to be solved. In the last part of the paper I detect new and more refined tensions revealed by Sellars’ solution. I identify possible dissonances between his Kantian and his naturalist treatment of causality as well as between his two ways of conceiving of language arguing that these new questions furnish a more interesting approach to our initial problem., Filozofický systém Wilfrida Sellara spojuje otázky, které jsou často považovány za neslučitelné nebo alespoň ve vzájemném napětí. Dva z nich jsou jeho holistický přístup k jazyku a znalostem na jedné straně a jeho realismus na straně druhé. Ve svém příspěvku nejprve nastiňuji toto napětí a pak představuji řadu kroků, včetně odmítnutí sémantických vztahů, zobrazování a obrany realismu, které nám mohou pomoci vstříc. Zdůrazňuji výplatu těchto kroků za otázku, která má být vyřešena. V poslední části práce zjišťuji nová a rafinovanější napětí, která odhalila Sellarsova řešení. Identifikuji možné disonance mezi jeho kantiánskou a jeho naturalistickou léčbou kauzality, stejně jako mezi jeho dvěma způsoby chápání jazyka argumentující, že tyto nové otázky poskytují zajímavější přístup k našemu počátečnímu problému., and Stefanie Dach