Článek metodologicky vychází z modelu soudní interpretace práva vytvořeného polským právním teoretikem Jerzym Wróblewskim a z jeho rozlišování mezi tzv. pravidly výkladu (interpretačními směrnicemi) prvního a druhého stupně. Zdůrazňuje však, že v případě interpretace mezinárodních (mezistátních) smluv není použití určitého pravidla výkladu závislé na volbě samotného interpreta, ale je diktováno pozitivním právem, především čl. 31 a 32 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (1969). To platí zejména, jde-li o pravidla výkladu prvního stupně. Na základě uvedených východisek článek definuje, jaká pravidla výkladu prvního stupně – jazyková, systémová či funkcionální – Vídeňská úmluva stanoví, resp. jaká pravidla výkladu na jejím základě aplikuje Mezinárodní soudní dvůr. and The methodology of the article is based on the model of judicial interpretation of law developed by the Polish legal theorist Jerzy Wróblewski and on his distinction between the first level and the second level rules (directives) of interpretation. It argues, however, that in the case of interpretation of international (interstate) treaties the use of a concrete rule does not depend on the interpreter’s choice but is prescribed by positive law, namely by articles 31 and 32 of the Vienna Convention on the Law of Treaties (1969). This is particularly true when applying the first level rules of interpretation.
Building on these principles the article defines what are the first level rules of interpretation that the Vienna Convention prescribes or,more precisely, what are the first level rules of interpretation that the International Court of Justice applies on its basis.
Předmětem tohoto příspěvku je revize výsledků výzkumu Z. Váni v jižní části budečské akropole, kde autor vymezil palisádou hrazený mladohradištní dvorec, který se podle něj rozkládal v jižním a jihovýchodním sousedství staršího knížecího dvorce, jehož původní jižní část překryl. Mladohradištní dvorec byl interpretován jako hrazené sídlo hradského správce, které se po zániku staršího knížecího dvorce stalo vlastním centrem akropole (Váňa 1995). Existenci druhého hrazeného sídla na Budči však nelze na základě výpovědi terénní dokumentace potvrdit. and Defended residence of the hillfort administrator in Budeč? Comparison of the published results and the field documentation. The aim of this article is a revision of the reported results concerning the excavations directed by Z. Váňa in the southern part of the acropolis at Budeč. According to the director the excavations revealed a residence and defensive palisade dating to the younger hillfort period. This residence was apparently superimposed over the southern part of an earlier dukery residence. The residence from the younger hillfort period was interpreted as the defended residence of the hillfort administrator, which after the destruction of the earlier residence became the centre of the acropolis (Váňa 1995). However the existence of a second defended seat at Budeč cannot be confirmed on the basis of the field documentation.
The goal of the Conceptual Design Process is the representation and the explanation of the function for the designed system. The Conceptual Design Process, unfortunately, has no well founded formal means till nowadays and it uses various, however inappropriate formalisms. This paper deals besides with issue, why formalism of equations and in general formalism of quantitative mathematics (developed for physics) is no good for conceptual design and which are the consequences for the theory and practice. The analysis of formalisms based on explanation of four basic intentions and as a result two novel intentions are introduced: ''Specifiers'' and ''Synthesisers''. The work with these intentions extends the Specification phase and comprehensively separates the phase of the Synthesis. The classical methodological approach that explains the world by means of properties (and their quantities) and the approach that explains the world with help of Conceptual constructions and Interpretation process, are compared. and Cílem procesu konceptuálního navrhování je reprezentace a vysvětlení funkce navrhovaného systému. Do současné doby nemá konceptuální návrh pevně zakotvený formální aparát a z velké části využívá nejrůznějších prostředků, které mu však nejsou vlastní. V tomto článku se zabýváme mimo jiné otázkou, proč formalismus rovnic a vůbec formalismus matematiky stvořený ve svých základech pro fyziku, není pro konceptuální návrh vhodný a jaké to má důsledky v teorii i v praxi. Analýza používaných formalismů je dovedena až do úrovně intenzí. Výsledkem této analýzy je návrh dvou nových intenzí ''specifikátorů (Specifiers)'' a ''synthetizátorů (Synthesisers)'', které jsou pro konceptuální navrhování vhodnější. Práce s těmito intenzemi vede k prodloužení fáze specifikace a k důslednějšímu oddělení fází specifikace a syntézy. Je srovnán přístup, který vykládá svět přes vlastnosti a jejich hodnoty s přístupem, který vykládá svět přes konceptuální konstrukce, jejich interpretaci a jejich syntézu.
Autor se zabývá problematikou teorie interpretace a čtení textů ve vztahu k prospektivě, tj. sleduje na pozadí proměn, které již probíhají nebo které se předpokládají v 21. století, jak může přetrvat literární věda a čtení chápané jako aktivní naslouchání textům. Jako základu přitom využívá myšlenek španělského prospektika a esejisty J. L. Abellána, který mezi hlavními znaky 21. století, na jehož počátku došlo k "historické mutaci" v myšlení, jmenuje triumf přítomnosti, revoluci prostoru, formování nového intelektuála, "měkkou" vědu na místo "silné" mysli, planetarizaci (globalizaci) aj. Autor článku v závěru vyslovuje tezi, že "měkká" věda dovoluje nekonečné čtení a v zásadě nekonečnou sémiózu. To může být pro literární vědu výzvou, že neustrne ve svém vývoji ani se nemusí vzdát svých pozic. and The author deals with the problems of the theory of interpretation and reading of texts in relation to the prospective, i.e. he observes how the literary criticism and reading can exist against the background of changes and modifications of the 21th century. The basis of his research is formed by the Spanish prospectic and essayist J. L. Abellán. The triumph of the present, revolution of space, formation of a new intellectual, "soft" science instead of the "hard" mind, globalisation etc. - these are the main symbols of Abellán's 21th century - the century of "historical mutation". In conclusion the autor expresses the thesis that the "soft" science permits endless reading and neverending semiosis. This can be a challenge for the literary criticism not to get stiff in its development and not to give up its positions.
Bei der Bearbeitung des frühmittelalterlichen Gräberfeldes von Thunau, Obere Holzwiese, Niederösterreich, ergab sich in Bezug auf Mehrfachgräber die Frage nach den ihnen zugrunde liegenden Motivationen. Über verschiedene Wege wird versucht, mehr über die möglichen Hintergründe räumlicher Bezüge zwischen Bestattungen zu erfahren. Hierfür liegt mit dem Gräberfeld, welches großflächig untersucht und umfassend anthropologisch bearbeitet wurde und mehrere Vertreter der verschiedenen Arten von Mehrfachgräbern aufweist, eine günstige Ausgangsposition vor. Auch die bei der Zusammenarbeit mit den Anthropologen aufgetauchte methodische Problematik wird thematisiert. and Multiple graves on the cemetery of Thunau, Obere Holzwiese. Methods, manifestation, interpretation. At the processing of the early medieval cemetery of Thunau, Obere Holzwiese, Lower Austria, arose the issue of the underlying motivations. By different ways an attempt is made to obtain further information on the possible backgrounds of spatial relations between burials. As this cemetery has been investigated at large scale, comprehensively revised by anthropologists and yielded several examples of the different types of multipel graves, it provides a favourable starting position. As well the methodological problems emerging at the collaboration with the anthropologists are made a subject of discussion.
Ústava České republiky vstoupila v platnost v r. 1993. Článek osvětluje okolnosti, za nichž vznikla, byla projednána a schválena. Byla připravena překotně, v informačním vakuu a bez konzultace lidu coby originárního ústavodárce. Nepožívá z uvedených důvodů plné autority a chybí jí předporozumění. I proto, že je sepsána stručně, naléhavě se žádalo, aby byla jasně vyložena. Ústavní soud však k tomu nedostal dostatek příležitostí a jeho výklad nebyl vždy koherentní. Doktrína v důsledku své atomizace výklad Ústavy spíše ještě rozkolísala. Z obou uvedených důvodů se žádá podrobit Ústavu z r. 1993 komplexní revizi a případně do r. 2020 (stoleté výročí první československé ústavy) vypracovat Ústavu zcela novou. Článek obsahuje v tomto ohledu náměty. and The Constitution of the Czech Republic entered into force in 1993. This article explains the circumstances in which it was drafted, discussed and approved. Hurriedly prepared, in a context which was characterized by a lack of transparency and consultation of the original constitutional authority, the People, the Constitution of the Czech Republic lacks “prior understanding”. Given its concise text, the adoption of a clear harmonized interpretation was necessary. However, the Constitutional Court is neither granted sufficient tools nor occasions and its interpretation of various
constitutional provisions has not always been consistent. The Czech doctrine, which is rather fragmented, has also failed to limit the ambiguities in the interpretation of the Constitution.For these two reasons (problems of legitimacy and lack of a unique, consistent interpretation) it should be decided
to examine in- depth both the text of the Constitution and its implementation and, to draft, possibly by 2020 (the centenary of the first Czechoslovak constitution), an entirely new Constitution. The article contains suggestions in this regard.
Stať se zabývá analýzou Chagallovy poezie, jež byla psána jak v jazyce jidiš, tak rusky. Originály rusky psaných veršů se však ztratily. Čtenář a překladatel neznalý jazyka jidiš má k dispozici ruské a francouzské překlady. Může mu pomoci rovněž ikonografie Chagallových obrazů, blízká poetice jeho veršů tvořících lyrický deník. Interpretace Chagallovy poezie je dokumentována jak citacemi veršů v originále, tak prvními českými překlady z pera D. Kšicové. and The present paper analyses Marc Chagall's poems which were written either in Yiddish, or in Russian. The Russian originals were lost. The reader and the translator who doesn't know Yiddish can use the Russian and the French translations. Also the iconography of Chagall's paintings that is very close to the poetics of his poetry - a sort of lyrical diary - can help in the process of the interpretation and even of the translation of Chagall's poems. The interpretation of Chagall's poetry is documented by quotations from the original and from the first Czech translations of Chagall's poetry made by D. Ksicova.
This paper focuses on selected rules of interpretation in Příručka práva městského, which were taken from Digest incorporated into this text by Jan from Gelnhausen, an author of this legal monument. These rules represent, together with other sentences, a large corpus of legal maxims, which is called De regulis iuris et de verborum significatione. This title corresponds with the two final titles of 50th book in Digest. Author of this paper focus on the rules of interpretation of specific nouns, which are in modern legal theory called legislative abbreviations. In addition, attention was also given to the interpretation of grammatical features, which can not be interpreted only from a linguistic point of view, but also in connection with their legal aspect. Both of these rules of interpretation have one thing in common – the need to simplify the legal text.
Tato studie se zaměřuje na způsoby, jakými se standardně vytváří sociální teorie, a to především z hlediska proměn stylu psaní textu. Tvrdí se zde, že celkově vzato způsoby psaní využívané v rámci sociální teorie jsou navzdory proklamacím spíše cvičením v systematickém uchopování zkoumaných jevu než akademicky vyzrálou činností usilující o řešení problému. Na několika vybraných historických příkladech „psaní“ sociální teorie je ukázáno, že neexistuje žádná standardní forma vytváření sociální teorie, jež by překračovala stádium "komentáře“. Na rozdíl od jiných stylů akademického psaní sociální teorie nepoužívá "komentář“ jako součást rozvíjení určité argumentace, nýbrž jako standardní a rutinní způsob vznášení poznávacích nároku. Komentář přitom není výchozí metodou pouze v současných z velké části edukačních a instruktážních podobách sociální teorie, zakládá také způsob práce vůdčích představitelů této oblasti, jejichž příspěvky jsou současnými sociálními teoretiky považovány za originální a hodné důkladné interpretace. Zde rozpracovaná argumentace naznačuje, že neschopnost dospět ke standardní podobě "vytváření“ sociální teorie je důsledkem skutečnosti, že je inspirace pro individuální, autentické, originální či kreativní myšlení čerpána ze zdrojů, jež jsou prostoupeny nepůvodností a často také velmi chaotickou a úpornou snahou prokázat koherenci myšlení, jež se určitým způsobem vztahuje k sociálnímu světu., This article analyzes the practice of making social theory in terms of the changing styles manifested in writing social theory texts. It is claimed that, taken generally, “writing” social theory has not moved beyond its most widespread form of being an exercise in the systematic treatment of the phenomena under study rather than being a genuine problem-solving activity. As demonstrated on selected historical examples of “writing” social theory, it seems evident that there is no standard form or style of “making” social theory apart from commentary. And that social theory, unlike related styles of academic writing, uses “commentary” not as a part of the argument being elaborated, but as a standard and routine way of making knowledge claims. It is argued here that commentary is not the basic method only in the contemporary and largely educational and instructive forms of social theory, but also in the supposedly original achievements of the field’s leading figures. The argument elaborated here suggests that the inability to arrive at a standard form of “making” social theory may be a consequence of individual, authentic, original, creative thinking drawing its inspiration from sources that are heavily derivative and sometimes permeated by very chaotic and strenuous efforts to demonstrate the coherence of the thinking that it some way refers to the social world., and Jan Balon.
This study describes the origin and development of the friendship between the literary scholar Jan Mukařovský (1891–1975) and the writer Vladislav Vančura (1891–1942). Mukařovský’s interpretations of Vančura’s literary works are the main focus of the study. Both Mukařovský’s published works and texts that were never published (e.g. university lectures) are analysed. On the basis of archival research, the author of the study proves that Mukařovský analysed Vančura’s work much earlier than he published his first-ever work on Vančura in 1934. In the course of the 1940s to 1960s, Mukařovský published many texts on Vančura in which he remembered Vančura as a friend, poet, Communist and anti-fascist activist.