Politické teorie obvykle vymezují určitý soubor institucí jakožto normativně a fakticky optimálnízáklad uspořádání společnosti; ospravedlňují specifickou směsici nepolitických „smithovských“ a politických„hobbesosvkých“ institucionálních pravidel.Různé politické teorie se však ve svých argumentech častovzájemně míjí natolik, že se jejich argumenty zdají být zcela nesouměřitelné. Tento článek se pokouší zmírnittento problém vzájemné nesouměřitelnosti tím, že vymezuje „homogenizovaný společný prostor“, vekterém by se mohly teorie potkávat a vzájemně slyšet. Přestože tento rámec vychází primárně z (neo)liberálnípolitické teorie, je značně obecný a otevřený. Základním podmínkou souměřitelnosti argumentace různých teorií je jejich zakotvení v rámci, který se vyznačuje symetrickými předpoklady ohledně lidskéhochování – neboli rozdíly mezi teoriemi by měly být důsledkem další argumentace, a nikoli odlišných výchozíchpředpokladů. Předkládaný rámec rozlišující „společenskou gramatiku“ a „estetické ohledy“ nabízí třidiskuzní rozhraní – (1) normativní otázku toho, jaké hodnoty by měly být zařazeny mezi společenskougramatiku; (2) normativní otázku, které další hodnoty jsou významné natolik, aby případně převážily nadgramatickými pravidly; (3) faktickou otázku toho, které instituce jsou „nezbytné a vhodné“ k dosaženínormativně relevantních hodnot. „Férovost“ předkládaného justifikačního rámce se odvíjí od jeho otevřenostivůči neopomenutelným hodnotám všech diskutovaných teorií a od rovnosti zbraní ztělesněnou požadavkem na symetrické výchozí předpoklady. and Political theories, in their normative flavor, usually suggest certain institutional setting to be appropriate and proper for the society; they justify some specific mixture of private “Smithian” and public “Hobbesean” institutional arrangements.Unfortunately, political theories often miss each other’s arguments so dramatically that their argumentations are hardly commensurate. The article attempts to overcome mutual misunderstandings by introducing a “common space” where various concerns of various theories could meet. Although designed along the neoliberal lines, the presented framework is fairly generalizable and open. The underlying idea is that for the arguments to be commensurate they have to be embedded within a framework of symmetrical factual and normative assumptions about human behavior – i.e. the divergence between theories should stem from further argumentation, and not solely from divergent starting points. The presented framework of “social grammar” and “aesthetic concerns” offers three interfaces for discussion – (1) normative question of which values are to be incorporated into social grammar; (2) normative question of which aesthetic values are important enough to prevail over social grammar; and (3) factual question of which institutional setting is “necessary and proper” for achievement of stipulated values. While the factual question is the least ideological in nature, it also precedes normative differences so far as “should
implies can”. Fairness of such a framework derives from its openness to indispensable values of considered theories and equality of weapons ensured by symmetrical assumptions.
Previous research indicates that Czechs harbor considerable doubt about the honesty of their political and economic system. One response to this perceived dishonesty has been disengagement, to the extent possible, from their work and public life. Disengagement was, both before and after 1989, the potent weapon used by Czechs in their workplaces to covertly make their wishes known on the factory floor. This behavior has proven problematic for the managers of the „new" private enterprises in the country. The tension between management and workers has resulted in the creation of complex interactions which can begin to be understood through an analysis of transactions in social capital. To accomplish this, this paper will examine two relatively successful companies in the Southern Moravian city of Brno during the period preceding E.U. accession. Through field notes, interview and survey data gathered during more than a year of ethnographic fieldwork, this paper will accomplish three objectives. It will analyze the interplay in those companies of discourses of honesty with the twin goals of managerial legitimacy and worker engagement. It will document the process of negotiation which has resulted in the development of a new moral economy on the workfloor and the growth of powerful worker networks within the enterprise. Finally, it will present a theoretical framework to capture the process of social capital creation and expenditure which is the product of these processes.
Ústava České republiky vstoupila v platnost v r. 1993. Článek osvětluje okolnosti, za nichž vznikla, byla projednána a schválena. Byla připravena překotně, v informačním vakuu a bez konzultace lidu coby originárního ústavodárce. Nepožívá z uvedených důvodů plné autority a chybí jí předporozumění. I proto, že je sepsána stručně, naléhavě se žádalo, aby byla jasně vyložena. Ústavní soud však k tomu nedostal dostatek příležitostí a jeho výklad nebyl vždy koherentní. Doktrína v důsledku své atomizace výklad Ústavy spíše ještě rozkolísala. Z obou uvedených důvodů se žádá podrobit Ústavu z r. 1993 komplexní revizi a případně do r. 2020 (stoleté výročí první československé ústavy) vypracovat Ústavu zcela novou. Článek obsahuje v tomto ohledu náměty. and The Constitution of the Czech Republic entered into force in 1993. This article explains the circumstances in which it was drafted, discussed and approved. Hurriedly prepared, in a context which was characterized by a lack of transparency and consultation of the original constitutional authority, the People, the Constitution of the Czech Republic lacks “prior understanding”. Given its concise text, the adoption of a clear harmonized interpretation was necessary. However, the Constitutional Court is neither granted sufficient tools nor occasions and its interpretation of various
constitutional provisions has not always been consistent. The Czech doctrine, which is rather fragmented, has also failed to limit the ambiguities in the interpretation of the Constitution.For these two reasons (problems of legitimacy and lack of a unique, consistent interpretation) it should be decided
to examine in- depth both the text of the Constitution and its implementation and, to draft, possibly by 2020 (the centenary of the first Czechoslovak constitution), an entirely new Constitution. The article contains suggestions in this regard.
Text se zabývá občanskou neposlušností nejen z hlediska hmotného práva, tedy právními podmínkami její zákonnosti a legálnosti, ale i jako procedurou modifikace norem a jako testem jejich platnosti. Cílem je podat přehled podmínek a mezí občanské neposlušnosti, jak jsou kodifikovány v literatuře.
Občanská neposlušnost je nejen právní konstrukcí, ale i koncepcí politickou, filozofickou a morální. Text se tedy zabývá nejen legalitou, nýbrž i legitimitou občanské neposlušnosti, tedy jejím ospravedlněním z etického nebo filozofického hlediska. Zároveň shrnuje základní požadavky a argumenty na její přípustnost a legitimitu. Zabývá se různými formami a z nich vyplývajícími odlišnými strategiemi ospravedlnění občanské neposlušnosti. Rozlišuje základní rovinu právní, v níž jde o spor o zákonnost jednání a důležitější
rovinu státoprávní, v níž jde o způsob, jakým je nakládáno se státní mocí.Od problému hranic pozitivního práva se posouváme k ještě závažnějšímu problému hranic státní moci. Klíčovou otázkou je, zda vynucování bezvýhradné poslušnosti vůči státu neslouží k upevnění absolutní nadvlády většiny nad menšinou nebo dokonce k ovládnutí celé společnosti úzkou vrstvou. Jde o to, zda je centralizace moci doplněna o záruky práv menšin a jednotlivců a o garance proti zneužití moci. Hlas občanské neposlušnosti je silnější, pokud se menšinové stanovisko opírá o ústavně zaručená práva a svobody. and The text concerns civil disobedience not only from the point of view of substantive law, in this case its legitimacy and legality, but also as an impulse for a modification of standards and regulations and as a test of their validity. The goal is to provide an overview of causes and limits of civil disobedience as they are codified in the literature. Because civil disobedience is both legal construction and a political, philosophical and a moral concept, this text analyzes not only its legality but also its legitimacy and its ethical and philosophical justification. The text brings basic classification of different forms of civil disobedience which result in different strategies for its justification. The basic legal level, which includes legality of the actions of civil disobedience, is distinguished from a more important constitutional and political level.We move from the question of boundaries of positive law further to the question of limits of state power and, finally, to the key question – whether enforcement of unconditional obedience leads to totalitarian hegemony of a privileged minority. The key issue is what measures should each centralized power implement to prevent from a misuse of power and to guarantee rights to its minorities, because the less is state power involved, the stronger the voice and legitimacy of civil disobedience and other disorderly conduct.
Toto je první ze dvou dílů eseje o problému legitimní autority. Tato část se zaměřuje na vysvětlení základních pojmových rozdílů. Rozlišujeme několik druhů legitimity, např. etickou, sociologickou a právní legitimitu. Co je to vlastně právní legitimita? Lze ji redukovat na etickou legitimitu? Lze ji redukovat na sociologickou legitimitu? Nebo je něčím specifickým a nezávislým? Velmi důležité je odlišení epistemické a praktické autority. Epistemické (expertní) autority poskytují dobré rady, praktické autority stanoví příkazy. Většina teoretiků uvažuje politickou autoritu spíše jako druh praktické autority než jako druh epistemické autority.Nicméně, lze redukovat praktickou autoritu na epistemickou? I to je velmi zajímavá a hodně diskutovaná otázka. Pojem legitimity má justifikační předpoklady a obligační důsledky. Jak ospravedlnit povinnost k poslušnosti politické autoritě? A jakou povahu má tato povinnost? Je to morální povinnost? and This is the first part of a two parts essay on the problem of legitimate authority. Part I. focuses on the explanation of fundamental conceptual distinctions.We distinguish several kinds of legitimacy, e.g. ethical, sociological and legal legitimacy.What is the nature (if any) of legal legitimacy? Is it reducible to ethical legitimacy? Is it reducible to sociological legitimacy? Or is it something specific and independent? The distinction between epistemic and practical authority is very important in this respect. Epistemic (expert) authorities provide good advice, practical authority provides commands.Most theorists view political authority as a kind of practical authority rather than epistemic authority.However, is it possible to reduce practical authority to epistemic authority? This is also a very interesting and much disputed question. The concept of legitimacy has conditions of justification and obligatory consequences. How to justify the duty to obey political authority? And what is the nature of this duty? Is it moral duty?
The third decade after the Velvet revolution in 1989, which restored political freedom and democracyin Czechoslovakia, has found its two successors – the Czech republic and Slovakia – in the midst of, whatsome authors describe as, a crisis of legitimacy of state institutions in Western countries. The perception oflegitimacy and the trust in institutions of criminal justice play pivotal role in securing and maintainingsocial consensus and harmonious development of societies. Economic and political turbulences during theera of transformation to the free market economies especially in the 1990s have contributed, in author’s view,to an unfortunate state of a very low trust of the Czech and Slovak citizenry in how their criminal justice institutionsexercise entrusted powers and perform their duties. A question thus emerges, what should be doneto sustain and foster legitimacy of criminal justice institutions in the context of contemporary developmentof these relatively young democracies? The article firstly turns to a discussion in the literature of English andAmerican provenience with the aim to analyse the meaning and importance of democratic legitimacy ofcriminal justice institutions. A special focus is dedicated to the notion of ‘procedural justice‘, i.e. perceivedfairness of how these institutions exercise their authority, and supposed limitations of this concept for achievinghigher perception of legitimacy and law-abidance among population. Further, some complementingaims, such as endeavours to reach ‘materially’ just outcomes, or focuses on professionalization and higherefficiency in exercising entrusted powers, are being discussed. The author finally submits that, in order to sustainand foster institutional legitimacy in evolving Czech and Slovak democracies, much more attention hasto be paid to ensure that criminal justice institutions, i.e. the police, the public prosecution, the judiciary andthe correctional service, exercise their duties in a procedurally just, fair and respectful manner, in consistencywith the principle of proportionality, and in an effective and proficient pursuit of security.