The paper deals with several criteria for the transcendence of infinite products of the form $\prod _{n=1}^\infty {[b_n\alpha ^{a_n}]}/{b_n\alpha ^{a_n}}$ where $\alpha >1$ is a positive algebraic number having a conjugate $\alpha ^*$ such that $\alpha \not =|\alpha ^*|>1$, $\{a_n\}_{n=1}^\infty $ and $\{b_n\}_{n=1}^\infty $ are two sequences of positive integers with some specific conditions. \endgraf The proofs are based on the recent theorem of Corvaja and Zannier which relies on the Subspace Theorem ({P. Corvaja, U. Zannier}: On the rational approximation to the powers of an algebraic number: solution of two problems of Mahler and Mendès France, Acta Math. 193, (2004), 175–191).
If the motif of sociality has its roots in sexuality, then sexuality itself is situated in the ambiguous throbbing of immanence and transcendence. Desirous Eros thus brings us to fundamental immanence, and also elevates us to the Other, to a love without desire. The deformalization of time undergoes several registers in Totality and Infinity. It goes from the “the night of the erotic”, to “the equivocal […, that] allows profanation”, bringing us to Eros, which delivers us from “encumberment” and “it goes toward a future which is not yet and which I will not merely grasp, but I will be […]”. Here, Levinas alludes to the eroticism of time, to fecundity, which manifests the social structure of enamored subjectivity. The affected identity is truly fecund, and that with the fecundity of voluptuosity, which never withdraws into itself. The time variations described in such a manner culminate the movement of the deformalization of time, from the first generative cell (sexuality) to the highest ethical demand (Justice).
This review-study aims to present a critical exposition of the ground-breaking work in the study of secularisation, Charles Taylor's Secular Age. The study points to the links with Taylor's preceding work, Sources of the Self, which consist above all in the contrast between the porous self and the buffered self. It also presents Taylor's conception of secularisation: secularisation is not the retreat of religion from the public sphere, but the widening of the social process that makes it impossible for one world-view to make claim to a privileged status. The study also focuses on Taylor's rejection of modernity which, in the shape of a scientistic world-view and a universalistic morality understood as the hegemony of exclusively-human categories. In the context of this rejection, the article discusses Taylor's attempt to weaken the "hegemony of the human" by a relation to transcendence., Tereza Matějčková., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Článek se obrací k základům filosofie negativního platonismu Jana Patočky. Sleduje na jedné straně negativně-platónskou otázku po podstatě metafyziky a na straně druhé Patočkovu analýzu onticko‑ontologické diference jako fundamentu celého negativně-platónského projektu. Upozorňuje, že výrazem Patočkova hraničního postavení mezi metafyzikou a filosofií je dvojznačnost negativního platonismu, s níž ovšem nekoresponduje negativně-platónský požadavek jednoznačné onticko‑ontologické diference. Možné řešení tohoto problému hledá v Patočkově studii „Nadcivilizace a její vnitřní konflikt“, resp. v pojmu „veliké distinkce“. Té rozumí jako historickému předobrazu diference z pozdějších textů věnovaných negativnímu platonismu, interpretované jako chórismos., The article looks at the foundations of Jan Patočka’s philosophy of negative Platonism. On the one hand, it pursues the negative-Platonic question of the essence of metaphysics and, on the other, Patočka’s analysis of the ontic-ontological difference as the fundament of the whole negative-Platonic project. The author points out that the expression of Patočka’s borderline position between metaphysics and philosophy is the ambiguousness of negative Platonism, with which, however, the negative-Platonic requirement of a clear ontic-ontological difference does not correspond. He seeks a possible solution to this problem in Patočka’s study “Nadcivilizace a její vnitřní konflikt” (“Supercivilisation and its Inner Conflict“), especially in the notion of “large distinctions”. He understands this as a historical archetype of the difference from later texts devoted to negative Platonism, interpreted as chorismos., and Der Artikel befasst sich mit den Grundlagen der Philosophie des negativen Platonismus von Jan Patočka. Der Autor verfolgt einerseits die negativ-platonische Frage nach dem Wesen der Metaphysik und auf der anderen Seite Patočkas Analyse der ontisch‑ontologischen Differenz als Fundament des negativ-platonischen Projekts. Im Artikel wird darauf hingewiesen, dass die Doppeldeutigkeit des negativen Platonismus Ausdruck von Patočkas Grenzposition zwischen Metaphysik und Philosophie ist, wobei diese Doppeldeutigkeit freilich nicht mit der negativ-platonischen Forderung nach einer eindeutigen ontisch‑ontologischen Differenz korrespondiert. Eine mögliche Lösung sucht der Autor in Patočkas Studie: „Nadcivilizace a její vnitřní konflikt“ („Die Überzivilisation und ihr innerer Konflikt“) bzw. im Begriff „große Distinktion“. Unter diesem Begriff versteht der Autor als historisches Vorbild die Differenz aus späteren, dem negativen Platonismus gewidmeten Texten, die als Chorismos interpretiert werden.
Ladislav Hejdánek (1927–2020) is known as a thinker who strove to develop his concept of so-called non-objectifying thinking. But he is not an isolated author in this respect. From amongst the world philosophers, Karl Jaspers (1883–1969) also explored a similar issue. Both were convinced that our thinking did not allow us to adequately thematize reality (or certain aspects of reality) and disproportionately objectified it. The study attempts to, in outline, chart, contrast and critically assess these reflections. Jaspers’ alternative to this objectifying thinking is given to be his concept of ciphers of transcendence, by which non-objectifiable reality is to be represented symbolically and without the use of concepts. Hejdánek finds internal contradictions in Jaspers’s conception and proposes his own alternative, which does not allow for the abandonment of thinking in concepts but for its development by working with non‑objective intentions. The dispute between the two authors is understood as a dispute over the possibility of a future change in the way of thinking that has characterized the European tradition up until now. and Ladislav Hejdánek (1927–2020) je znám jako myslitel usilující o vypracování koncepce tzv. nepředmětného myšlení, není však v tomto ohledu autorem ojedinělým. Ze světových filosofů svébytně řešil podobný problém také Karl Jaspers (1883–1969). Oba byli přesvědčeni, že naše myšlení nám neumožňuje adekvátně tematizovat skutečnost (či určité stránky skutečnosti) a nepřiměřeně ji zpředmětňuje. Studie se pokouší tyto jejich reflexe rámcově zmapovat, porovnat a kriticky posoudit. Jako Jaspersova alternativa vůči tomuto předmětnému myšlení je představeno jeho pojetí šifer transcendence, jimiž má být nepředmětná skutečnost míněna symbolicky a bez užití pojmů. Hejdánek v Jaspersově koncepci shledává vnitřní rozpory a navrhuje vlastní alternativu, která nepočítá s opuštěním myšlení v pojmech, nýbrž s jeho rozvinutím pomocí práce s nepředmětnými intencemi. Spor mezi oběma autory je pochopen jako spor o možnost budoucí proměny způsobu myšlení, jímž se vyznačuje dosavadní evropská myšlenková tradice.
Cílem tohoto článku je vysvětlit Lévinasovo určení estetické zkušenosti v její vlastní specifičnosti, odlišné od našich ostatních možných vztahů ke světu jevů a věcí tím, že tento svět destruuje. Jelikož však Lévinas zároveň tuto podstatu estetické působivosti považuje za svrchovaně nezodpovědnou, to znamená potlačující dění transcendence – a navrch přidává, že je to z toho důvodu, že nás přivádí k zakoušení samotného bytí –, je naším záměrem vysvětlit taková tvrzení na základě rozvinutí v nich implicitně přítomné kritiky Heideggerovy ontologie. A to jako té filosofie, která právě podle Lévinase nikdy nebyla s to transcendenci vyložit, ba prosazovala teze, které šly nevědomky přímo proti jejímu smyslu., The goal of this article is to explain Levinas’ assessment of aesthetic experience in its own specificity, different from the rest of our possible relations to the world of phenomena and things, by destroying this world. However, since Levinas at the same time considers this essence of aesthetic appeal to be supremely irresponsible, that is, the suppressive action of transcendence – and adds that it is because it leads us to experience being itself – it is our intention to explain such claims by the elaboration in them of an implicitly present critique of Heidegger’s ontology. And, like that philosophy which, according to Levinas, was never able to explain transcendence, it even advanced theses that inadvertently went directly against its meaning., and Nous voulons éclairer dans notre texte comment Levinas détermine l’expérience esthétique par sa propre spécificité, différente d’autres relations possibles avec le monde de phénomènes et de choses tout en le détruisant. Levinas considère le principe de l’efficacité de l’expérience esthétique comme très irresponsable parce que supprimant en même temps le procédé de la transcendance. Nous désirons expliquer cette thèse lévinassienne en développant la critique de l’ontologie de Heidegger qui est contenue implicitement dans la thèse de Levinas. Il s’agit pour nous de la critique de la philosophie qui, selon Levinas justement, n’était jamais capable d’expliquer la transcendance et qui en plus essayait inconsciemment faire valoir des thèses contradictoires au sens propre de la transcendance.
Předkládaný text pojednává o vztahu zla a tragična v rámci filosofické koncepce Karla Jasperse, a to zejména v kontextu jeho knihy Von der Wahrheit (1947). První část práce se zaměřuje na Jaspersovo pojetí zla, jež je výrazně odlišné od Kantova etického zla. Na rozdíl od Kanta Jaspers spojuje zlo s nepravdou a vidí jeho původ v nejednotě všech způsobů objímajícího bytí. V kapitole „Über das Tragische“, v níž Jaspers pojednává o tragičnu, lze rozpoznat dvojí zlo – vůli ke zlu a skryté zlo. Druhá část studie podrobněji analyzuje Jaspersovu tezi, že „všechno zlé není tragické“. Smrt a utrpení jsou nedílnou součástí života, přičemž tragédie je zakotvena v transcendenci. Tragický hrdina i za cenu svého vlastního života bojuje za pravdu a ztělesňuje nové ideje svým jednáním. Podle Jasperse křesťanské náboženství znemožňuje opravdové tragično, neboť spása vylučuje možnost tragické smrti jako absolutně a radikálně tragické. Stať představuje Jaspersovo specifické chápání konceptu tragična jakožto základní reality světa, jež ukazuje pomíjivost lidského života a také univerzálního řádu., This text concentrates on the relationship of evil and tragedy in context of the book Von der Wahrheit (1947; On the Truth) by Karl Jaspers. In its first part, the essay describes a distinct way of understanding Kant’s ethical evil. In contrast, Jaspers associates evil with untruth and sees its origin in the divergence of all ways of embracing. In the “Über das Tragische” chapter, two concepts of evil may be observed – the will to evil and the hidden evil. Individuals are responsible for both of these evils, although they are not the cause. Nevertheless, evil is not tragedy. The second part of the essay presents a closer look at an argument of Jaspers that “all that is evil is not tragic” to prove that death and suffering are an integral part of the life. Tragedy is anchored in a transcendence. A tragic hero, even at the cost of his own life, fights for the truth and embodies new ideas by his demeanour. The essay further shows Jaspers’ argument that religion is antagonistic to tragedy, because salvation, as portrayed in the religions, precludes the possibility of the tragic death, as being absolutely and radically tragic. The essay demonstrates Jaspers’ specific conceptual grasp of the tragedy as the basic reality of life, which shows the transience of human life and universal order., and Dieser Text konzentriert sich auf das Verhältnis von Bösem und Tragischem im Kontext von Karl Jaspers’ Buch Von der Wahrheit (1947). Im ersten Teil beschreibt dieser Aufsatz eine andere Art, Kants ethisches Übel zu verstehen. Im Gegensatz dazu assoziiert Jaspers das Böse mit Lüge und sieht seinen Ursprung in der Inkonsistenz aller Umarmungsweisen. Im Kapitel „Über das Tragische“ lassen sich zwei Konzepte des Bösen – der Wille zum Bösen und das verborgene Böse – unterscheiden. Sie sind für beide Übel verantwortlich, obwohl sie nicht die Ursache sind. Aber das Böse ist nicht tragisch. Der zweite Teil des Artikels befasst sich eingehender mit Jaspers Argumentation, dass „Alles Böse ist nicht tragisch“ sei, um zu beweisen, dass Tod und Leiden ein wesentlicher Bestandteil des Lebens sind. Das Tragische ist in der Transzendenz verankert. Ein tragischer Held kämpft auch auf Kosten seines eigenen Lebens, für die Wahrheit und verkörpert mit seiner Haltung neue Ideen. Der Artikel zeigt auch Jaspers Argument, dass Religion dem Tragischen zuwiderläuft, weil die Rettung, wie sie in den Religionen dargestellt wird, den tragischen Tod unmöglich macht, als absolut und radikal tragisch. Der ganze Text zeigt also Jaspers‘ spezifisches Konzept des Tragischen als Grundwirklichkeit des Lebens, das die Vergänglichkeit des menschlichen Lebens und der universellen Ordnung zeigt.
Článek se zabývá Levinasovou ideou „transcendence slov“. Sleduje úvahy tohoto autora o rozdílu mezi významem slov ve vztahu k Jinému a rolí slov v estetické události obrazu. Soustřeďuje se na Levinasovo zdůraznění kontrastu mezi tichem obrazu a zvukem dialogu., Dealing with Levinas’s idea of the “transcendence of words”, the article follows his treatment of the difference between the meaning of the words in relation to the Other and the role of the words in the aesthetic event of the image. The focus is on the way that Levinas emphasises the contrast between the silence of an image and the sound of a dialogue., and Miloš Ševčík.