Search

Start Over Subject Emmanuel Levinas

3. K Lévinasově pojmu "il y a", aneb cesta od hrůzy k etice

Creator:
Vaškovic, Petr
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
Emmanuel Lévinas, Martin Heidegger, etika, existenciální fenomenologie, ontologie, ono je, il y a, nálada, afektivita, hrůza, úzkost, Emmanuel Levinas, ethics, existential phenomenology, ontology, il y a (there is), mood, affectivity, horror, anxiety, éthique, phénoménologie existentielle, ambiance, affectivité, horreur, and angoisse
Language:
Czech
Description:
Článek se pokouší v Lévinasově rané filosofii odhalit náznaky, v pozdní tvorbě již plně rozvinuté, etické koncepce bytí-pro-druhého. První texty, jež jsou stále do značné míry formované Heideggerovou fundamentální ontologií, staví do popředí fenomén neosobního bytí – ono je [il y a]. Ukážeme, že mimo čistě ontologický záběr můžeme v Lévinasově postulaci pojmu identifikovat intence jednak existenciální, jednak etické. Nálada hrůzy, vyvěrající ze zkušenosti subjektu s il y a, totiž vrhá individuální vědomí v existenciální otřes, jenž zpřístupňuje možnost etického obratu. Toto existenciálně-etické prizma v první řadě utváří ucelený narativ, spojující Lévinasovy rané ontologické úvahy s etickou koncepcí rozvinutou v pozdní tvorbě, zadruhé pak poukazuje na význačnou formativní funkci nálad v existenciální fenomenologii. Především nálada hrůzy se ukazuje jako způsob, jak negativně fundovat i motivovat etické smýšlení., The article attempts to discover, in Levinas’ early philosophy, the first indications of what by his later writings would become a fully developed, ethical conception of being-for-the other. The first texts, which were in large measure shaped by Heidegger’s fundamental ontology, place the phenomenon of impersonal being – il y a (there is) – into the forefront. We show that, besides a purely ontological view, we can in Levinas’ postulation of the concept identify intentions that are both existential and ethical. The mood of horror, resulting from the subject’s experience with il y a, throws individual consciousness into an existential upheaval, opening up the possibility for an ethical turn. This existential-ethical prism forms, first of all, a comprehensive narrative, combining Levinas’ early ontological thinking with the ethical concept that he developed in his late work and, secondly, points to a significant formative function of moods in existential phenomenology. Above all, the mood of horror is showing itself to be a way to negatively serve and motivate ethical attitudes., and Notre étude essaye découvrir des signes du concept éthique de l’être pour autrui contenus déjà dans la première philosophie de Lévinas mais pleinement développés ultérieurement. Les textes premiers, influencés considérablement par l’ontologie fondamentale de Heidegger, mettent en avance le phénomène de l’être impersonnel – il y a. Nous allons montrer qu’en dehors de prise proprement ontologique dans la formulation première de ce concept par Lévinas on peut y identifier les intentions à la fois existentielles et éthiques. L’ambiance de l’horreur provenant de l’expérience du sujet avec il y a ébranle existentiellement la conscience individuelle en l’ouvrant à la Kehre éthique. Ce regard éthico-existentiel formule en premier lieu un récit complet liant les premières réflexions ontologiques de Lévinas à un concept éthique développé dans son travail ultérieur, il attire attention ensuite à l’importante fonction formative des ambiances dans la phénoménologie existentielle. C’est en effet surtout l’ambiance de l’horreur qui se révèle en tant que moyen permettant une fondation et motivation négatives de la réflexion éthique.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

4. Metafyzická vina u Jaspersa a nekonečná zodpovednosť u Levinasa

Creator:
Hreško, Ján
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
druhý, Emmanuel Levinas, Karl Jaspers, ľudskosť, sloboda, smrť, vina, zodpovednosť, autrui, humanité, liberté, mort, culpabilité, and responsabilité
Language:
Czech
Description:
Vo svojej práci Otázka viny Jaspers načrtol koncept metafyzickej viny, ktorá zakladá všetky ostatné pojmy viny. Vina je jedným z ľudských existenciálov. Metafyzická vina sa vynorila u človeka v hraničnej situácii, v ktorej bol svedkom vraždenia, na ktorom sa síce nepodieľal a ktorému nemohol zabrániť, ale ako pozostalý sa hanbí za to, že prenasledovanému neprejavil solidaritu. Obdobné východisko môžeme nájsť v Levinasovej etike zodpovednosti, podľa ktorej sú na človeka kladené ešte väčšie nároky. Vedomie viny Levinas nechápe ako následok rozhodnutia nejako konať, alebo sa konania zdržať. Zlé svedomie je už súčasťou nekonečnej a nevypočítateľnej zodpovednosti za druhého. Nemôžem zostať ľahostajným voči utrpeniu smrteľnej bytosti. Štúdia upozorňuje na spojitosť nepodmienenej viny a zodpovednosti v etickom myslení Jaspersa a Levinasa, pričom ich spoločný rys nachádza práve v odmietnutí sebaospravedlňovania., In Die Schuldfrage (The Question of German Guilt), Jaspers sketches out a concept of metaphysical guilt that is fundamental to every other concept of guilt. Guilt is one of the constituents of human existence. Metaphysical guilt had emerged in such a limit situation when one was a witness to murder but was unable to help the victim. The survivor must live with inner shame because of a missing manifestation of solidarity for the affected person. We could find a similar approach developed in Levinas’ ethics of responsibility that seems even more demanding. Levinas suggests the reader comprehend the conscience of guilt not primarily as a result of the freedom to act or to refrain from acting. Culpability is already part of an infinite and incalculable responsibility for the other. One cannot stay indifferent to the suffering of the mortal being. The paper points out the role of unconditional culpability and responsibility in Jaspers’ and Levinas’ thinking and shows a refusal of self-justification as its intersection., and Jaspers dans son ouvrage Die Schuldfrage (La culpabilité allemande) a esquissé le concept de la culpabilité métaphysique fondant toutes les autres notions de la culpabilité. La culpabilité est l’une des structures existentielles. La culpabilité métaphysique a surgi chez l‘homme se trouvant dans une situation délicate de témoin d’un meurtre auquel il ne participait pas, qu’il ne pouvait pas empêcher, et qui éprouve ensuite la honte de n’avoir pas manifesté la solidarité avec celui qui était poursuivi. On peut trouver le même point de départ chez Levinas dans son éthique de la responsabilité confrontant l’individu avec des exigences plus grandes encore. Levinas ne considère pas la conscience de la culpabilité en tant que la conséquence de la décision humaine de se comporter d’une façon ou de l’autre ou, à la rigueur de s’en abstenir. La mauvaise foi fait partie de la responsabilité infinie et incalculable de l’autrui. On ne peut pas rester impassible envers la souffrance d’un être mortel. Notre article veut attirer l’attention au lien entre la culpabilité inconditionnelle et la responsabilité présent dans la pensé éthique de Jaspers aussi bien que dans celle de Levinas. Les deux pensées manifestent en plus un trait commun, à savoir le refus de la déculpabilisation de soi.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5. O filosofickém eskapismu

Creator:
Vaškovic, Petr
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
Emmanuel Levinas, Arthur Schopenhauer, phenomenology, escapism, and pessimism
Language:
Czech
Description:
The study is concerned with the issue of philosophical pessimism and escapism in the work of Emmanuel Levinas and Arthur Schopenhauer. I start from Levinas’ early texts On Escape (De l’évasion), Existence and Existents (De l’existence à l’existant ) and Time and the Other (Le temps et l’autre), in which the French phenomenologist holds a strongly pessimistic point of view and where he also formulates a metaphysical need for an “escape from being.” That same tendency – i.e. the need to escape from an inhospitable existential situation – is then examined in Schopenhauer’s seminal work The World as Will and Representation (Die Welt Als Wille Und Vorstellung). In the first part of the study (i), I thematize the moods of boredom (Schopenhauer) and anxiety (Levinas), in which being appears to both authors as inhospitable. I then examine (ii) the metaphysical assumptions of Schopenhauer’s and Levinas’ pessimism and escapism, or more precisely the non-theistic starting points of their philosophical concepts. In the third part (iii), I focus on experiential assumptions, specifically on negative forms of the subject’s experience with the world – i.e. the experience of physical and psychological suffering, existential loneliness and aimlessness. The last part of the study (iv) briefly outlines the various “escape vectors” from being that both philosophers offer: Schopenhauer demarcates the way out of being – towards nothingness – through asceticism, through the gradual mortification of all bodily and spiritual desires; Levinas, to the contrary, holds in his early texts onto the emotion of pleasure [plaisir], whose ecstaticity pointing to transcendence seems to be for him – however inadequate it remains – a pathway towards the exit from being; in his late work, Levinas then finds a solution in the turn towards ethics. and Studie je věnována problematice filosofického pesimismu a eskapismu v díle Emmanuela Lévinase a Arthura Schopenhauera. Vycházím z Lévinasových raných textů O úniku (De l’évasion), Existence a ten, kdo existuje (De l’existence à l’existant) a Čas a jiné (Le temps et l’autre), v nichž francouzský fenomenolog zastává silně pesimistické stanovisko a kde taktéž formuluje metafyzickou potřebu po „úniku z bytí“. Stejnou tendenci – tj. potřebu uniknout z nehostinné existenciální situace – poté sleduji v Schopenhauerově stěžejním spise Svět jako vůle a představa (Die Welt als Wille und Vorstellung). V první části studie (i) tematizuji nálady nudy (Schopenhauer) a znepokojení (Lévinas), v kterých se oběma autorům bytí vyjevuje coby nehostinné. Následně (ii) zkoumám metafyzické předpoklady Schopenhauerova a Lévinasova pesimismu a eskapismu, respektive tedy non-teistická východiska jejich filosofických koncepcí. Ve třetí části (iii) se soustřeďuji na předpoklady zkušenostní, konkrétně na negativní formy zkušenosti subjektu se světem – tj. zkušenosti fyzického i psychického utrpení, existenciální osamělosti a bezcílnosti. Poslední část studie (iv) stručně načrtává rozličné „vektory úniku“ z bytí, které oba autoři nabízejí: Schopenhauer vytyčuje cestu ven z bytí – směrem k nicotě – skrze asketismus, skrze postupné umrtvování všech tělesných i duševních tužeb. Lévinas se v raných textech naopak upíná k emoci potěšení [plaisir], jejíž extatičnost poukazující k transcendenci se mu zdá být – jakkoli však stále nedostačující – cestou k vystoupení z bytí; v pozdní tvorbě poté Lévinas nachází řešení v obratu k etice.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

6. Souvislosti Lévinasovy kritiky ontologie a krásy

Creator:
Matysová, Daniela
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
Emmanuel Lévinas, Martin Heidegger, transcendence, krása, intencionalita, bytí, zjevnost, nezodpovědnost, Emmanuel Levinas, beauty, intentionality, being, overtness, irresponsibility, transcendance, beauté, intentionnalité, être, évidence, and irresponsabilité
Language:
Czech
Description:
Cílem tohoto článku je vysvětlit Lévinasovo určení estetické zkušenosti v její vlastní specifičnosti, odlišné od našich ostatních možných vztahů ke světu jevů a věcí tím, že tento svět destruuje. Jelikož však Lévinas zároveň tuto podstatu estetické působivosti považuje za svrchovaně nezodpovědnou, to znamená potlačující dění transcendence – a navrch přidává, že je to z toho důvodu, že nás přivádí k zakoušení samotného bytí –, je naším záměrem vysvětlit taková tvrzení na základě rozvinutí v nich implicitně přítomné kritiky Heideggerovy ontologie. A to jako té filosofie, která právě podle Lévinase nikdy nebyla s to transcendenci vyložit, ba prosazovala teze, které šly nevědomky přímo proti jejímu smyslu., The goal of this article is to explain Levinas’ assessment of aesthetic experience in its own specificity, different from the rest of our possible relations to the world of phenomena and things, by destroying this world. However, since Levinas at the same time considers this essence of aesthetic appeal to be supremely irresponsible, that is, the suppressive action of transcendence – and adds that it is because it leads us to experience being itself – it is our intention to explain such claims by the elaboration in them of an implicitly present critique of Heidegger’s ontology. And, like that philosophy which, according to Levinas, was never able to explain transcendence, it even advanced theses that inadvertently went directly against its meaning., and Nous voulons éclairer dans notre texte comment Levinas détermine l’expérience esthétique par sa propre spécificité, différente d’autres relations possibles avec le monde de phénomènes et de choses tout en le détruisant. Levinas considère le principe de l’efficacité de l’expérience esthétique comme très irresponsable parce que supprimant en même temps le procédé de la transcendance. Nous désirons expliquer cette thèse lévinassienne en développant la critique de l’ontologie de Heidegger qui est contenue implicitement dans la thèse de Levinas. Il s’agit pour nous de la critique de la philosophie qui, selon Levinas justement, n’était jamais capable d’expliquer la transcendance et qui en plus essayait inconsciemment faire valoir des thèses contradictoires au sens propre de la transcendance.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public