Archeologické výzkumy mapující neolitickou těžbu metabazitů na úpatí Jizerských hor probíhají od r. 2002. K obrovskému množství úštěpů kamenné suroviny a polotovarů vyráběných nástrojů nově přibyl z výplní těžebních jam soubor zuhelnatělého dřeva, který poskytl základní představu o složení stromového patra vegetace a zároveň umožnil konzistentní radiokarbonové datování. Také jsme testovali možnosti pylové analýzy, jejíž výsledky mají potenciál posloužit jako biostratigrafické datovací vodítko a mohly by umožnit rekonstrukci charakteru přírodního prostředí v průběhu těžby a v době těsně následující po jejím ukončení. Oba druhy analýz dovolují rekonstruovat dynamiku tvorby zánikových souvrství a ukazují, že neolitická těžba probíhala uprostřed převážně zalesněné krajiny. and Archaeological investigations mapping the Neolithic quarrying of metabasites at the foothills of the Jizerské Mts. has been conducted since 2002. The enormous amount of flakes of stone raw materials and semi-finished manufactured tools has been supplemented by an assemblage of wood charcoal from the fill of quarrying pits; this new assemblage has provided a basic impression of the composition of arboreal vegetation and has enabled consistent radiocarbon dating. In addition, we also tested the possibilities of pollen analysis, the results of which have the potential to serve as a biostratigraphic dating guideline, possibly enabling a reconstruction of the character of the natural environment at the time the quarrying was conducted and shortly thereafter. Both conducted analyses permit a reconstruction of the creation dynamic of defunct layers; in the case of the Neolithic period they also show that the quarrying was conducted in a primarily wooded landscape.
Řada příspěvků letošního ročníku Živy byla věnována různým tématům krajiny (2015, 1: 21-24 a XI; 2: 69-72 a XXXV-XXXVII; 3: 116-119 a XLV-XLVIII; 4: 169-172 a 173-178). Podnětem pro jejich uveřejnění se staly semináře Povodně a sucho: krajina jako základ řešení, organizované Komisí pro životní prostředí Akademie věd ČR ve dnech 8. října 2013 a 5. června 2014 (viz Živa 2015, 1:XII-XIII). Tyto příspěvky ukázaly problematiku krajiny z různých hledisek. Autoři se zabývali vodou v zemědělských půdách, ekosystémy říční krajiny, lesem jako jednou z jejích nejdůležitějších strukturních složek, biologickou rozmanitostí krajiny a dalšími dílčími tématy. Konečným cílem výzkumu krajiny je ale poznání krajiny jako celku - komplexu přírodních, kulturních a sociálně-ekonomických souvislostí a vztahů. Krajina není staveniště developerského projektu ani výrobní hala zemědělské akciové společnosti. Jde o veřejný prostor, v němž společnost žije a realizuje nejen své ekonomické, ale i kulturní, přírodní a sociální zájmy. Je proto na místě, aby se stala trvalou součástí národní politické agendy - stejně jako je tomu v jiných případech veřejného zájmu. and Josef Fanta.
Povodně a sucho se v posledních letech skloňují ve všech pádech. Často se v tomto kontextu zmiňuje potřeba budování přehrad a dalších nákladných děl, která však řeší jen důsledek mnohdy špatné péče o krajinu. Ne každý si totiž uvědomuje, jak důležitou roli hraje v koloběhu vody půda a stav krajiny. Kvalitní a nedegradovaná půda dokáže poutat značné množství vody, čímž reguluje dopady obou klimatických extrémů. Pestrá krajina s přirozenými mokřady a dalšími krajinnými prvky s vodou hospodaří lépe než krajina plná velkých půdních bloků s monokulturami zemědělských plodin a regulovanými vodními toky. and Jiří Hladík, Jan Vopravil, Marek Batysta.
The paper is aimed at regulated medieval settlements in Scandinavia (named mostly, although not always correctly solskifte). These systems comprehend green villages and row villages as well as regular chessboard-like field arrangements. In these systems each farmer had strips in each furlong. The location of his strip within the furlong was constant in relation to that of other farmers and was determined according to the sequence of houses in the village, counting with reference to the apparent course of the sun across the sky and beginning mostly in the south and east. Widths of the house plots were proportional to fiscal assessment of their farmsteads. For further description of those concepts see English references. Recent research in the Czech Republic revealed signs of applying similar planning principles. This is especially the case of the village of Nová Lhota, founded probably in the first half of the 16th century. Ordering of field strips mirror here the sequence of house plots in the village. Better understanding of genetic links between Scandinavian concepts of medieval landscape planning concepts and similar principles found in central Europe is thus the major task of future research.
Information on the dispersal ability of flightless insect species associated with woodlands is severely lacking. Therefore, a study was conducted examining the dispersal ability of wood cricket (Nemobius sylvestris) juveniles (nymphs) and adults in a wooded landscape on the Isle of Wight, UK, to further our understanding of the ecology and management of this and other flightless insects. A series of experiments were conducted where nymphs and adults were released and observed at a range of spatial-temporal scales within different habitat environments. The results of this investigation indicated no difference in the dispersal ability of wood cricket nymphs and adults. However, adult females moved less than adult males. Adult males were found to spread twice as fast as females, and males were found capable of traversing up to 55 m away from woodland habitat through semi-natural and grazed grassland. Additionally, rates of population spread of both wood cricket nymphs and adults (males and females) were found to be accurately described by the inverse-power function, predicting only few individuals dispersing over time. Together this indicates that overall colonization success and rate of population spread, being female dependent, is likely to be low for this species. Wood crickets were found to live in and able to move along mature woodland edges directly bordering agricultural land. This indicates that conservation initiatives focusing on creating woodland corridors and developing woodland habitat networks have the potential to facilitate the spread and population viability of wood crickets, if the woodland edges are given enough time to develop. However, long-term monitoring is needed to evaluate the overall effectiveness of such approaches. and Niels C. BROUWERS, Adrian C. NEWTON, Sallie BAILEY.
Předmětem této studie je publikace výsledků výzkumu velkého pravěkého ohrazení, prvního areálu svého druhu v Čechách, ověřeného výzkumem. Projekt byl realizován jako pokus o získání co nejvíce relevantních poznatků o morfologii, stáří, funkci a vztahu areálu k přirozenému okolí v hustě osídlené krajině poblíž soutoku Labe s Vltavou, a to kombinací několika nedestruktivních metod (letecký a geofyzikální průzkum, povrchové sběry) a plošně omezeného výkopu. V tomto procesu bylo zjištěno, že objekt je možné jednoznačně přiřadit ke skupině velkých příkopových ohrazení (Erdwerke, Grabenwerke) michelsberské kultury, které jsou známy z oblasti mezi Pařížskou kotlinou, Porýním a Pomohaním a které jsou datovány do starší fáze okruhu eneolitické kultury s nálevkovitými poháry. Ohrazení sestává ze dvou paralelních přerušovaných příkopů a pravděpodobně souvislého palisádového žlabu. Areál, kde je ohrazení umístěno, byl osídlen již v neolitu a následně i v době bronzové, kdy se sídelní aktivita koncentruje do západního výběžku areálu. Výzkum prokázal, že se nejednalo o souvislé (kruhové, oválné) ohrazení prostoru, systém příkopů a palisády přetnul šíji labského meandru v nejužším místě podobným způsobem, jakým bývaly v pravěku/raném středověku opevňovány strategické polohy na ostrožnách. Tulipánovitý pohár nalezený na dně vnitřního příkopu bezpečně datuje ohrazení do starší fáze michelsberské kultury (cca 4000 př. Kr.). and THE LARGE PREHISTORIC ENCLOSURE AT KLY (MĚLNÍK DISTRICT); THE USE OF NON–DESTRUCTIVE INVESTIGATIVE METHODS TO GAIN AN UNDERSTANDING OF A NEW TYPE OF SITE. The subject of this study is the publication of the results of the investigation of a large prehistoric enclosure, the first site of its type in Bohemia to be confirmed by excavation. The project was conducted as an attempt to retrieve the greatest possible amount of relevant data regarding the morphology, age, function and relationship of the site to the natural environment in a densely settled landscape close to the confluence of the rivers Labe (Elbe) and Vltava (Moldau); moreover, this was to be achieved by a combination of several non–destructive methods (aerial survey, geophysical prospection, surface artefact collection) and limited open–area excavation. It was found that the feature could unequivocally be classified among that group of large ditch enclosures (Erdwerke, Grabenwerke) of the Michelsberg culture known from areas between the Parisian Basin, the Rhineland and the Main, dated to the earlier phase of the Eneolithic Funnel Beaker culture. The enclosure consists of two parallel, interrupted ditches, and a probably uninterrupted palisade trench. The area in which the enclosure is located was settled in the Neolithic and subsequently in the Bronze Age, when settlement activity concentrated on its western protrusion. Research showed that this was not a continuous (round, oval) enclosure of space, but that the system of ditches and palisades cut across the nape of a meander on the Labe, at the narrowest possible point, in a similar way to that in which during prehistory and the Early Middle Ages strategic points on spurs were fortified. The tulip–shaped beaker found at the base of the inner ditch securely dates the enclosure to the early phase of the Michelsberg culture (c4000 BC).
Ve starší fázi mladého paleolitu využívají všechny tři paralelní technokomplexy prostředí téhož typu (rozhraní pahorkatin a nížin), ale prostorově se zčásti vylučují. V gravettienu (pavlovienu) se osídlení soustředilo do říčních údolí, výhodných jak z hlediska obživy, tak i pro dálkovou meziskupinovou komunikaci. To se projevilo prudkým nárůstem importů kamenných surovin – nezávisle na vzdálenosti od zdrojů převládají severské silicity. Obě rozdílné strategie přežívají bok po boku i za drsného klimatu vrcholu posledního pleniglaciálu, jemuž dokáží čelit v tradičně rozdílných ekologických zónách. K vymizení epiaurignacké adaptace mohla přispět jistá přespecializovanost, jež se odrážela v orientaci na vzdálené zdroje surovin a ve velmi nevyvážených typologických spektrech. Populace magdalénienu, pronikající ze západní Evropy, potom bez návaznosti na předchozí místní vývoj osídlila převážně krasové oblasti (na Moravě výrazněji než v Čechách), a v nich jen údolí s vodními toky. Okolní krajinu pragmaticky využívala jen k rychlým přesunům za sezónními zdroji. Určitá možnost zkreslení vyplývá ze skutečnosti, že pohyby a kontakty skupin lze sledovat takřka výhradně dle pohybu kamenných surovin, navíc jen těch atraktivních a preferovaných. Ve všech dobách lze tedy snadno doložit vztahy k severu, kde se nacházely zdroje kvalitních polských silicitů, zatímco o případné komunikaci opačným směrem nemá co vypovídat. and In the early phase of the Upper Palaeolithic all three of the parallel technocomplexes make use of environments of this type (on the interface of hillsides and lowland), but spatially they are partly exclusive. In the Gravettian (Pavlovian) settlement concentrated on river valleys, favourable from the point of view of both subsistence and long–distance, inter–group communications. This was expressed in a sharp increase in the import of stone raw material – independent of distance from the predominant northern silicites. Both different strategies existed side by side even in difficult climate of the peak of the last pleniglacial, which they were able to confront in traditionally different environmental zones. The disappearance of Epi–Aurignacian adaptation may have owed something to the a certain overspecialisation as reflected in orientation to distance raw material sources and in the very imbalanced typological spectra. The population of the Magdalenian, invading from Western Europe, settled the predominantly karst regions without consideration of preceding local development (moreso in Moravia than in Bohemia), and even here only valleys with watercourses. The surrounding landscape was used pragmatically only for rapid movement after seasonal resources. A certain possibility of distortion arises from the fact that the movements and contacts of groups can be traced exclusively through the movement of stone raw materials, and even then only of the attractive and preferred ones. In all periods it is therefore easy to identify links to the north, where the sources of high quality Polish silicite are, while nothing speaks of any communication in the opposite direction.