Z rozšíření a polohy sídlišť lze pro všechny úseky paleolitu rekonstruovat typ obývané krajiny, který se liší hlavně podle požadavků hospodářského a společenského života. Jednotlivé regiony Moravy se výrazně odlišují přírodním prostředím, výskytem kamenných surovin i vzdáleností od hlavních komunikačních tras. Ta mohla hrát důležitější roli než morfologie terénu. S komunikací souvisí i podíl importovaných surovin. Role variability štípaných industrií je při posuzování teritoriality dvojznačná: výrobky s vysokým sociálním statusem (např. pečlivě opracované hroty) jakož i vzorky zvláštních surovin mohly cirkulovat i mezi nositeli různých kulturních tradic, a tím stírat jedinečnost industrií, kterou opět posilovala snaha o zdůraznění identity skupiny tradiční výrobou artefaktů určitého typu. Srovnání jednotlivých lokalit nasvědčuje daleko větší stabilitě osídlení (z níž mj. vyvěrá i teritoriální chování), než by odpovídalo tradiční představě potulného způsobu života pravěkých lovců-sběračů. and Regional patterns and territoriality of the Upper Palaeolithic Moravia. From the distribution and geography of sites, one can reconstruct the type of landscape inhabited for each Upper Palaeolithic period. This type differs chiefly in economic and/or social requirements, which may or may not be similar in individual cultures. Sometimes, it was the distance of the inhabited region from the communication arteries, rather than landscape morphology, which played the major part. There also is a direct connection between communications and transport of alien raw materials. Less clear is the role of the lithic typology. Here it is not the question of the possible differences in activities but rather the considerably underestimated social role of the chipped industry composition. Tools showing high social status (highly elaborated weapons), bearing the role of social communication, can get into a quite different social milieu. On the contrary, the spectrum of lithic industries of the same initial tradition may become diversified to strengthen the group identity in a symbolic way. Even the variability of adornments or even artistic features can operate in this way. On the other hand, it is a fact that the ideological subsystems, reflecting art as well, are common to populations over a large territory. The comparison indicates much greater degree of regional patterns than would correspond to the traditional concept of nomadic hunter-gatherers.
Práce přináší výsledky první geochemické analýzy provedené na pravěkých obsidiánových artefaktech z území Čech. Ke studiu bylo vybráno jedenáct vzorků s důvěryhodným datačním kontextem. Převážnou většinu analyzovaných vzorků je možné zařadit do období neolitu. Artefakty byly analyzovány dvěma nedestruktivními geochemickými metodami: hodnoty koncentrací zjištěné metodou pXRF byly kalibrovány pomocí výsledků LA-ICP-MS. Na základě výsledků je možné devět vzorků přiřadit s největší pravděpodobností slovenskému zdroji, surovina dvou vzorků pochází pravděpodobně z maďarských zdrojů. and The paper presents the results of the first geochemical analysis conducted on prehistoric obsidian artefacts from Bohemia. Eleven samples from reliably dated contexts were chosen for the study. The vast majority of the analysed samples can be classified into the Neolithic period. The artefacts were analysed using two non-destructive geochemical methods: concentration values determined by portable X-ray fluorescence spectroscopy (pXRF) were calibrated using the results of laser ablation inductively coupled mass spectrometry (LA-ICP-MS). Based on the results, the origin of nine samples can, with the greatest degree of probability, be traced to Slovakia, the other two to Hungary.
Taphonomic, paleopathological, and paleodemographic analyses of human remains from the Mid Upper Paleolithic of western Eurasia are increasingly documenting a diversity of mortuary behaviors among these successful Late Pleistocene foragers. These considerations are joined by three associated pairs of otherwise isolated appendicular remains from the site of Pavlov I (the Pavlov 31 partial hands and the Pavlov 37 and 38 tarsometatarsal skeletons), previously described morphologically but not assessed in terms of their taphonomy. They are described here with respect to their contexts and patterns of preservation to assess possible taphonomic and/or mortuary implications of these sets of antimeres. Subchondral articular bone that is free of carbonate encrustation on at least the Pavlov 37 pedal remains suggests some degree of articulation in situ. Although root etched, the elements lack carnivore or other vertebrate damage, as well as cut marks. Even though associated unilateral hand or foot remains are unexceptional among the fur-bearing faunal remains, the bilateral presence of these human remains raises questions concerning the taphonomic and behavioral/ mortuary processes responsible for their preservation: do they represent portions of abandoned human bodies, remains of naturally disturbed burials, extremities left from secondary burials, and/or intentionally manipulated human body portions? Any combination of these processes expands current perceptions of the mortuary diversity among these early modern humans., Sandra Sázelová, Jarosław Wilczyński, Piotr Wojtal, Jiří Svoboda, Erik Trinkaus., and Obsahuje seznam literatury
Výzkumem v jeskyni Pod hradem v Moravském krasu byla získána nevelká, leč zajímavá kolekce kamenných štípaných artefaktů (Valoch 1965). Předmětem příspěvku je revize určení a provenience suroviny části souboru kamenné štípané industrie, analýza plošně retušovaného bifaciálního artefaktu a zpřesnění chronostratigrafické pozice nálezových horizontů. Nová zjištění přinesla další podněty ve studiu chování člověka na počátku mladého paleolitu. and The research in the Pod hradem Cave in the Moravian Karst yielded a small but interesting assemblage of chipped stone artefacts (Valoch 1965). The article aims to revise the identification and provenance of the raw material of part of the chipped stone industry; to analyze a bifacial artefact, and to refine the chrono – stratigraphical position of the archaeological horizons. The new data brought further incentives for the study of human behavior at the beginning of the Early Upper Palaeolithic.
Ve starší fázi mladého paleolitu využívají všechny tři paralelní technokomplexy prostředí téhož typu (rozhraní pahorkatin a nížin), ale prostorově se zčásti vylučují. V gravettienu (pavlovienu) se osídlení soustředilo do říčních údolí, výhodných jak z hlediska obživy, tak i pro dálkovou meziskupinovou komunikaci. To se projevilo prudkým nárůstem importů kamenných surovin – nezávisle na vzdálenosti od zdrojů převládají severské silicity. Obě rozdílné strategie přežívají bok po boku i za drsného klimatu vrcholu posledního pleniglaciálu, jemuž dokáží čelit v tradičně rozdílných ekologických zónách. K vymizení epiaurignacké adaptace mohla přispět jistá přespecializovanost, jež se odrážela v orientaci na vzdálené zdroje surovin a ve velmi nevyvážených typologických spektrech. Populace magdalénienu, pronikající ze západní Evropy, potom bez návaznosti na předchozí místní vývoj osídlila převážně krasové oblasti (na Moravě výrazněji než v Čechách), a v nich jen údolí s vodními toky. Okolní krajinu pragmaticky využívala jen k rychlým přesunům za sezónními zdroji. Určitá možnost zkreslení vyplývá ze skutečnosti, že pohyby a kontakty skupin lze sledovat takřka výhradně dle pohybu kamenných surovin, navíc jen těch atraktivních a preferovaných. Ve všech dobách lze tedy snadno doložit vztahy k severu, kde se nacházely zdroje kvalitních polských silicitů, zatímco o případné komunikaci opačným směrem nemá co vypovídat. and In the early phase of the Upper Palaeolithic all three of the parallel technocomplexes make use of environments of this type (on the interface of hillsides and lowland), but spatially they are partly exclusive. In the Gravettian (Pavlovian) settlement concentrated on river valleys, favourable from the point of view of both subsistence and long–distance, inter–group communications. This was expressed in a sharp increase in the import of stone raw material – independent of distance from the predominant northern silicites. Both different strategies existed side by side even in difficult climate of the peak of the last pleniglacial, which they were able to confront in traditionally different environmental zones. The disappearance of Epi–Aurignacian adaptation may have owed something to the a certain overspecialisation as reflected in orientation to distance raw material sources and in the very imbalanced typological spectra. The population of the Magdalenian, invading from Western Europe, settled the predominantly karst regions without consideration of preceding local development (moreso in Moravia than in Bohemia), and even here only valleys with watercourses. The surrounding landscape was used pragmatically only for rapid movement after seasonal resources. A certain possibility of distortion arises from the fact that the movements and contacts of groups can be traced exclusively through the movement of stone raw materials, and even then only of the attractive and preferred ones. In all periods it is therefore easy to identify links to the north, where the sources of high quality Polish silicite are, while nothing speaks of any communication in the opposite direction.