The neolithisation of Northern Europe was neither synchronous nor uniform and it cannot be defined in simple terms. The early Neolithic populations of Northern Europe – known in the archaeological literature since the beginning of this century under the name of the TRB culture – are a consequence of a long period of contact and of mutual influences between communities with two contrasting life–styles: the Linearbandkeramik and its derivatives settled on the central European loess, and the immensely varied hunter– –gatherers roaming in the sandy and forested habitats of the North European Plain. The current significant issues, as seen through the prism of theoretical and methodological considerations, revolve around the models of transition most appropriate to circumstances in Northern Europe, the conceptual as well as real understanding of the complexity of late hunter-gatherers, the contribution of the Danubian tradition, and the dichotomy between regional diversity (a direct response to local conditions and specific requirements of individual human groups) and cultural unity (as demonstrated in the homogeneity of the process) which interlocked different cultural, economic and social phenomena into a web of dynamic relationships which lead to the emergence of such an extensive cultural complex in Northern Europe. and Neolitizace severní Evropy nebyla ani synchronní, ani jednotná, a nemůže být definována v jednoduchých termínech. Raně neolitické populace v severní Evropě – známé v archeologické literatuře od počátku tohoto století jako kultura nálevkovitých pohárů – jsou výsledkem dlouhodobých kontaktů a vzájemných vlivů mezi komunitami se dvěma odlišnými způsoby života: kulturou s lineární keramikou a jejími deriváty usídlenými ve střední Evropě a velice rozmanitými lovci–sběrači z písčitých a lesnatých severoevropských nížin. Významné otázky, viděno prizmatem teoretických a metodologických úvah, se soustřeďují kolem modelů přechodu, nejpřiměřenějšího podmínkám severní Evropy, pojmového, ale i reálného pochopení rozmanitosti pozdních lovců–sběračů, spolupůsobení dunajské tradice a dichotomie mezi regionální diverzitou (přímá odezva na lokální podmínky a specifické požadavky jednotlivých lidských skupin) a kulturní jednotou (demonstrovanou homogenitou procesu), která propojila různé kulturní, ekonomické a sociální fenomény do sítě dynamických vztahů, jež vedly k výskytu tohoto kulturního komplexu v severní Evropě.
Předmětem této studie je publikace výsledků výzkumu velkého pravěkého ohrazení, prvního areálu svého druhu v Čechách, ověřeného výzkumem. Projekt byl realizován jako pokus o získání co nejvíce relevantních poznatků o morfologii, stáří, funkci a vztahu areálu k přirozenému okolí v hustě osídlené krajině poblíž soutoku Labe s Vltavou, a to kombinací několika nedestruktivních metod (letecký a geofyzikální průzkum, povrchové sběry) a plošně omezeného výkopu. V tomto procesu bylo zjištěno, že objekt je možné jednoznačně přiřadit ke skupině velkých příkopových ohrazení (Erdwerke, Grabenwerke) michelsberské kultury, které jsou známy z oblasti mezi Pařížskou kotlinou, Porýním a Pomohaním a které jsou datovány do starší fáze okruhu eneolitické kultury s nálevkovitými poháry. Ohrazení sestává ze dvou paralelních přerušovaných příkopů a pravděpodobně souvislého palisádového žlabu. Areál, kde je ohrazení umístěno, byl osídlen již v neolitu a následně i v době bronzové, kdy se sídelní aktivita koncentruje do západního výběžku areálu. Výzkum prokázal, že se nejednalo o souvislé (kruhové, oválné) ohrazení prostoru, systém příkopů a palisády přetnul šíji labského meandru v nejužším místě podobným způsobem, jakým bývaly v pravěku/raném středověku opevňovány strategické polohy na ostrožnách. Tulipánovitý pohár nalezený na dně vnitřního příkopu bezpečně datuje ohrazení do starší fáze michelsberské kultury (cca 4000 př. Kr.). and THE LARGE PREHISTORIC ENCLOSURE AT KLY (MĚLNÍK DISTRICT); THE USE OF NON–DESTRUCTIVE INVESTIGATIVE METHODS TO GAIN AN UNDERSTANDING OF A NEW TYPE OF SITE. The subject of this study is the publication of the results of the investigation of a large prehistoric enclosure, the first site of its type in Bohemia to be confirmed by excavation. The project was conducted as an attempt to retrieve the greatest possible amount of relevant data regarding the morphology, age, function and relationship of the site to the natural environment in a densely settled landscape close to the confluence of the rivers Labe (Elbe) and Vltava (Moldau); moreover, this was to be achieved by a combination of several non–destructive methods (aerial survey, geophysical prospection, surface artefact collection) and limited open–area excavation. It was found that the feature could unequivocally be classified among that group of large ditch enclosures (Erdwerke, Grabenwerke) of the Michelsberg culture known from areas between the Parisian Basin, the Rhineland and the Main, dated to the earlier phase of the Eneolithic Funnel Beaker culture. The enclosure consists of two parallel, interrupted ditches, and a probably uninterrupted palisade trench. The area in which the enclosure is located was settled in the Neolithic and subsequently in the Bronze Age, when settlement activity concentrated on its western protrusion. Research showed that this was not a continuous (round, oval) enclosure of space, but that the system of ditches and palisades cut across the nape of a meander on the Labe, at the narrowest possible point, in a similar way to that in which during prehistory and the Early Middle Ages strategic points on spurs were fortified. The tulip–shaped beaker found at the base of the inner ditch securely dates the enclosure to the early phase of the Michelsberg culture (c4000 BC).