Ve starší fázi mladého paleolitu využívají všechny tři paralelní technokomplexy prostředí téhož typu (rozhraní pahorkatin a nížin), ale prostorově se zčásti vylučují. V gravettienu (pavlovienu) se osídlení soustředilo do říčních údolí, výhodných jak z hlediska obživy, tak i pro dálkovou meziskupinovou komunikaci. To se projevilo prudkým nárůstem importů kamenných surovin – nezávisle na vzdálenosti od zdrojů převládají severské silicity. Obě rozdílné strategie přežívají bok po boku i za drsného klimatu vrcholu posledního pleniglaciálu, jemuž dokáží čelit v tradičně rozdílných ekologických zónách. K vymizení epiaurignacké adaptace mohla přispět jistá přespecializovanost, jež se odrážela v orientaci na vzdálené zdroje surovin a ve velmi nevyvážených typologických spektrech. Populace magdalénienu, pronikající ze západní Evropy, potom bez návaznosti na předchozí místní vývoj osídlila převážně krasové oblasti (na Moravě výrazněji než v Čechách), a v nich jen údolí s vodními toky. Okolní krajinu pragmaticky využívala jen k rychlým přesunům za sezónními zdroji. Určitá možnost zkreslení vyplývá ze skutečnosti, že pohyby a kontakty skupin lze sledovat takřka výhradně dle pohybu kamenných surovin, navíc jen těch atraktivních a preferovaných. Ve všech dobách lze tedy snadno doložit vztahy k severu, kde se nacházely zdroje kvalitních polských silicitů, zatímco o případné komunikaci opačným směrem nemá co vypovídat. and In the early phase of the Upper Palaeolithic all three of the parallel technocomplexes make use of environments of this type (on the interface of hillsides and lowland), but spatially they are partly exclusive. In the Gravettian (Pavlovian) settlement concentrated on river valleys, favourable from the point of view of both subsistence and long–distance, inter–group communications. This was expressed in a sharp increase in the import of stone raw material – independent of distance from the predominant northern silicites. Both different strategies existed side by side even in difficult climate of the peak of the last pleniglacial, which they were able to confront in traditionally different environmental zones. The disappearance of Epi–Aurignacian adaptation may have owed something to the a certain overspecialisation as reflected in orientation to distance raw material sources and in the very imbalanced typological spectra. The population of the Magdalenian, invading from Western Europe, settled the predominantly karst regions without consideration of preceding local development (moreso in Moravia than in Bohemia), and even here only valleys with watercourses. The surrounding landscape was used pragmatically only for rapid movement after seasonal resources. A certain possibility of distortion arises from the fact that the movements and contacts of groups can be traced exclusively through the movement of stone raw materials, and even then only of the attractive and preferred ones. In all periods it is therefore easy to identify links to the north, where the sources of high quality Polish silicite are, while nothing speaks of any communication in the opposite direction.