Pozornosť autorky textu sa sústredila na rodovo exponovanú prózu M. Durasovej. Ambíciou nie je sonda do feministickej prózy. Skutočnosť, že v próze dominuje práca s literárnym časom a literárnym priestorom zaujala dominantné postavenie pri analýze a interpretovaní výrazu a možných významov v koncepte stratégie autorky a jej odraz v stratégii textu. Extrémne rozpätie literárneho času (vtedy - teraz), fyzického času rozprávačky a postavy (mladosť - staroba), odlišnosť literárneho priestoru (Ázia - Európa) vytvorili takú naračnú príležitosť pre ženskú postavu, v ktorej zaujme jej tenzijný vzťah voči všetkému, čo ju identifikuje ako konkrétny subjekt konzervatívnom spoločenskom prostredí. Senzuálne rozvíjaná erotická línia, zmyslové reflektovanie subjektu svojho jestvovania má svoje epicentrum v emocionálnej, sociálnej a rodinnej träume. Práve problému uchovania a navrstvovania traumy v pamäti sa premietol do kompozične precízne organizovanej deštrukcie tajomstva subjektu. and The author's attention is focused on the phenomenon of the strongly exposed motif of a family line in the prose work of M. Duras. The ambition of the study is not to analyse feminist prose, rather the fact that the dominant feature of the prose's poetics is handling with literary time and space which occupied a dominant position in the analysis and interpretation of literary expression and its potential meanings in the concept of the prose writer's strategy and its reflection in the strategy of the text itself. The extreme range of literary time (once - now), the physical time of the female narrator and the literary character (youth - old age), the otherness of literary space (Asia - Europe) formed a specific narrative chance for a female character in which she adopted the narrative position as a permanent tension in relation to all that identified her as a concrete subject in the conservative social environment. The sensually developed erotic plot, the sensual reflection of the subject of its existence has its focus in the emotional, social, and family trauma. The very problem of the protection and formation of the layers of the trauma in memory were reflected in the precisely organised composition of destruction of the secret of the subject's enigma.
Text představuje komplexní pohled na poetiku české a slovenské prózy ve vzájemných vztazích a souvislostech. Tvoří rozsáhlé panoráma problémů, počínaje časoprostorovými vztahy v románech maďarského autora píšícího na Slovensku Lájose Grendela přes dokumentárně laděné romány a novely Antona Baláže, funkce feministického psaní v české a slovenské literatuře až k středověkým českým a slovenským legendám, barokní produkci, vlivu Dostojevského na českou a slovenskou poetiku prózy, Vančurovu pohledu na českou a slovenskou mentalitu, obrazům ruské přírody v dílech českých a slovenských legionářů a kvázimemoárům. Jde o ojedinělé celistvé dílo pokrývající problematiku tvaru české a slovenské literatury po několik staletí.
Oba autoři používají bohatého jazyka a zvláštních druhů stylizací (např. hospodská historka v Hrabalově románu Obsluhoval jsem anglického krále nebo slohová úloha v Sokolovově románu Škola pro hlupáky), nepřetržitě plynoucí výpovědi a poetického hromadění slov. Hlavní hrdina Školy pro hlupáky - talentovaný chlapec, nosící masku mentálně postiženého, aby si zachoval vlastní identitu a nezávislost, je blízký pitoreskním hrdinům Hrabalových románů. Spojuje je jejich výjimečnost, pouze jejich stylizace je rozdílná, protože v českém prostředí neexistovali tzv. "boží blázni" (jurodiví), jejichž tradici lze vyčíst Sokolovově románu. Sokolov a Hrabal si jsou blízcí i svou koncepcí filozofie života. and Both authors use a rich language, a special types of stylization (e. g., the pub story in Hrabal's novel I Served the King of England, or the school essay in Sokolov's novel A School for Fools), stream-of-consciousness and poetically organized lists as the dominant stylistic device. The main hero of the novel A School for Fools - a talented boy, who preteds to be mentally handicapped in order to preserve his own identity and independence - is very close to the picturesque characters of Hrabal's works. All of them are outstanding personalities, only their stylization is different, as the tradition of "holly madmen" (yurodiviye) did not exist in the Czech society. Both of the authors - Sokolov and Hrabal - are also close to each other in their philosophy of life.
У статті розглядається теорія та практика постмодерної літератури з акцентом на необхідності теоретичного розуміння її художньої вартості. Розглядаючи погляди філософів та історію літературних стилів (бароко, романтизм, реалізм, символізм тощо), автор вважає, що постмодерністська поетика вичерпала себе. Постмодернізм створив явища з виразними національними особливостями, що знайшло своє відображення в латиноамериканському магічному реализмі, європейському неоміфологізмі та химерній прозі, а також у творах українського "старшого" покоління, авторів-шістдесятників та пост-шістдесятників. Спроби молодших поколінь перетворилися на графоманію чи так звану "масову" літературу, що призвело до інфляції істини, краси, добра у змісті творів. Письменники вдавалися до "нового історизму" чи "метамодернізму". and The article deals with the theory and practice of postmodern literature with an emphasis on the need for a theoretical understanding of its literature artistic merit. The author, with consideration of philosophers' views, and the history of literary styles (Baroque, Romanticism, Realism, Symbolism, etc.), believes that postmodern poetics has exhausted itself. Postmodernism made the phenomena with distinct national features which were reflected in Latin American Magical Realism, European neo-mythologist, and chimerical prose, including the works of Ukrainian "senior" authors, as well as the Sixties, and the Post-Sixties authors. Attempts of the younger generations transformed into graphomania or so-called mass literature leading to the inflation of truth, beauty, and good in the content of works. Writers resorted to the "new historicism" or "metamodernism".
Автор настоящего обзора и аксиологического анализа пяти томов международного научного журнала "Стиль" (Стил) исходит, прежде всего, из его тематической ориентации и из методологических исходных пунктов, среди которых доминантную роль играют стилистика и поэтика, поэтология, сопоставительные и сравнительные методы и в последнее время и элементы ареальных исследований. Кажется, что журнал последовательно возвращается к некоторым темам, с другой стороны, некоторые подходы представлены слабее (аспекты жанрология, мультилитературные анализы). and The author's outline and evaluative analysis of the five volume of the international scholarly Style (Stil) is primarily based on its thematic orientation and methodological starting points in which the dominant role is played by stylistics and poetics, contrastive and comparative methods and recently also the elements of area studies. The journal seems to come back consistently to some subjects, on the other hand, some approaches are represented less substantially (aspects of genre studies, multiliterary analyses).