El personaje tipo del gracioso del teatro de Lope de Vega es uno de los personajes más estudiados del teatro de Siglo de Oro. No obstante, todavía no se ha prestado bastante atención a su función de consejero. Sus consejos a su amo, o a otros personajes nobles, no son solo una decoración cómica, sino que también influyen de manera esencial en la acción dramática, incluso en las tragedias. ¿Cómo puede un personaje de criado tener tanta importancia dramática en la era de mayor fortalecimiento de la monarquía absoluta? ¿Era Lope rebelde, como dicen algunos críticos, o conformista, como afirman otros? El libro ofrece respuestas a estas y otras preguntas relacionadas con la fascinante figura del donaire. ,The stock character of comic servant, the so called gracioso, from Lope de Vega’s drama, is one of the most studied characters of the Spanish Golden Age theatre. Until now, however, almost no attention has been paid to the fact that the gracioso is also an adviser to his master, or to other noble characters. His advice is not only a comic decoration, but often fundamentally affects the plot, even in tragedies. How is it possible that the character of servant gains such plot importance in the midst of a strong absolute monarchy? Was Lope a rebel, as some critics believe, or a conformist, as others claim? The book offers answers to these and other questions related to the fascinating character of gracioso. ,Typová postava komického sluhy, tzv. gracioso, jejíž podoba se ustálila v dramatické tvorbě Lopeho de Vegy, je jednou z nejzkoumanějších postav divadla španělského zlatého věku. Dosud byla ovšem jen malá pozornost věnována faktu, že gracioso zastává rovněž roli rádce svého pána i dalších postav z řad šlechty. Jeho rady přitom nejsou jen veselou komediální ozdobou, ale často také zásadně ovlivňují děj, a to i v tragicky laděných hrách. Jak je možné, že postava sluhy získává takovou dějovou důležitost uprostřed sílící absolutistické monarchie? Byl Lope rebel, jak se domnívají někteří kritici, nebo nenapravitelný konformista, jak tvrdí druzí? Odpovědi na tyto i další otázky související s fascinující postavou graciosa nabízí předkládaná publikace.
Kolektivní svazek Česká a slovenská poezie: slovo a mlčení je další z ediční série Brněnské texty k slovakistice, která vznikla roku 1998 v souvislosti se založením slovakistiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Témata byla různá, směřovala však především k česko-slovenskému vztahu a jeho různým aspektům. Stranou nezůstávaly ani minuciózní sondy do prózy, poezie a třeba i konkrétních literárních směrů (postmodernismus) i do jazyka a jeho současných proměn. Tento svazek patří právě k tomuto typu. Poezie je zřetelně dominantním slovesným projevem v obou literaturách, i když jí zdatně, hlavně kvantitativně, ale i kvalitativně konkuruje – zejména od 20. století – próza.
Monografie se zabývá jedním z žánrů dětské literatury (literatury pro děti a mládež) – současnými autorskými pohádkami vydanými v letech 2000 až 2020 v České republice a v Bulharsku. Autorka v ní pomocí srovnávací metody a analýzy děl sleduje vývojové posuny v žánru autorské pohádky v obou národních literaturách. Publikace se výběrově zaměřuje na nejvýraznější typy autorských pohádek a je rozdělena do čtyř částí: folklorem ovlivněné pohádky, deníkové a kalendářové pohádky, lyrizované a rytmické pohádky, humorné a nonsensové pohádky. Kvůli míšení různých literárních žánrů jde však pouze o orientační a přibližné členění. ,This monograph deals with a genre of children's literature (literature for children and young adults) – the contemporary authorial fairy tales published between 2000 and 2020 in the Czech Republic and in Bulgaria. Using a comparative method and analysis of the works, the monograph follows the development shifts in the genre of authorial fairy tale in both national literatures. The work is selective, focused on the most distinctive types of authorial fairy tales. The division of the monograph into four parts (folklore-influenced fairy tales, diary and calendar fairy tales, lyricized and rhythmic fairy tales, humor and nonsense fairy tales) tends to be more orientational and approximate thanks to the mixing of different literary genres.
Práce se zabývá proměnou německy psaného univerzitního románu po roce 1968. Autor rozděluje korpus 33 románů podle způsobu, jakým jsou napsány, na čtyři typy: 1. univerzitní kriminální román, 2. univerzitní romány, které jsou vyprávěny ze subjektivní perspektivy, 3. zábavné a satirické univerzitní romány a 4. experimentální univerzitní romány. Dosavadní ne příliš rozsáhlý výzkum redukoval německý univerzitní román na několik málo děl a připisoval mu i z důvodu svého omezeného zaměření na zobrazení vztahu mezi univerzitou a společností nízkou literární úroveň. Oproti tomu spatřuje autor hlavní měřítko literární kvality univerzitního románu ve vzájemném stupňování se vybraného způsobu psaní a univerzitního tématu. Práce ukazuje, že doposud opomíjené, popř. nedostatečně interpretované romány (experimentální, subjektivní univerzitní romány, ale i některé, které se těmto typům blíží) vykazují vyšší kvalitu. Diferencovanější pohled na univerzitní román, který práce přináší, má přispět k tomu, aby byl vnímán jako hodnotný žánr. ,The thesis deals with the transformation of the German-language university novel after 1968. The author divides the corpus of 33 novels into four types, according to the way they are written: 1. university criminal novel, 2. university novels that are narrated from the subjective perspective, 3. entertaining and satirical university novels and 4. experimental university novels. The present research has been too narrow and has reduced the German university novel to a couple of writings. Also, due to its limited focus on depicting the association between university and society, the existing research has credited the genre with a low literary level. By contrast, the author of the thesis sees the main measure of the literary quality of the university novel in the mutual escalation of both the selected way of writing and the university topic. The thesis shows that the novels which have so far been ignored or interpreted in an insufficient way (not only experimental and subjective university novels but also some that bear resemblance to these types) evince a higher quality. A more differentiated look at the university novel brought by the thesis should contribute to the fact that the genre is perceived as one of great value.
Kniha se detailně zaměřuje na tvorbu současných frankofonních afrických autorů ze subsaharské Afriky a kriticky je analyzuje v patřičném historickém, společenském, kulturním a literárním kontextu. Na dobře vymezeném a logicky zdůvodněném korpusu děl se pokouší osvětlit stěžejní současné témata tohoto psaní, jako jsou postmoderní hybridita, métissage, migrace a exily, to vše na pozadí současného globalizovaného a stále propojenějšího světa. ,The aim of the book is to look closely at writings of contemporary Francophone African authors from Sub-Saharan Africa by providing their critical analysis in an appropriate historical, social, cultural and literary context. More specifically, on a well-delimited and logically justified corpus of texts it tries to shed some light on crucial contemporary issues of this writing such as postmodern hybridity, métissage, migrations and exiles on the background of contemporary globalized and increasingly interconnected world.