Párová terapia zameraná na emócie (Emotion focused couples therapy alebo Emotionally focused therapy for couples, EFTC) je krátkodobá, spravidla trvajúca 8 až 20 stretnutí, štruktúrovaná terapia pôvodne vytvorená 1980-tych rokoch Leslie Greenbergom a Sue Johnsonovou. Je to jeden z najviac empiricky validizovaných druhov párovej terapie. Výskumne bolo zistené, že 70 - 75 % párov, ktoré prejdú EFTC, sa zotavia z distresu, a dokonca tieto výsledky sú stabilné v čase. Spolu s ďalšími výskumnými zisteniami EFTC spĺňa kritéria empiricky podloženej liečby. Štúdia načrtáva teoretické východiská tejto párovej terapie, ktorá je u nás relatívne neznámou, a jej špecifiká. Podrobne sa zaoberá jednotlivými fázami a krokmi terapeutického postupu spolu s vysvetlením rozličných druhov párových cyklov a procesom zmeny. Záverom prináša prehľad doterajších výskumných zistení ohľadom EFTC, ktoré zhrňujú výskumy efektu terapie, metaanalýzy, štúdie efektívnosti nákladov a výskumy procesu zmeny v terapii, výskumy efektívnosti tejto párovej terapie na rozličných vzorkách populácie a v špecifických životných situáciách., Emotion focused couples therapy or Emotionally focused therapy for couples (EFTC) is short-term 8 to 20 sessions, structured therapy originally developed in 1980’s by Leslie Greenberg and Sue Johnson. It is one of the most empirically based types of couple therapy. Research has found that 70-75% of couples who undergo EFTC, will recover from distress, and these results are tested as stable over time by follow-up. All together with other research findings, EFTC meets the criteria for evidence based treatment. Study outlines the theoretical background of this couple therapy, which is relatively little known to Slovak and Czech therapists, and its differences comparing to other marital therapies. The contribution discusses the various phases and steps of the therapeutic process and explains the different kinds of dyadic cycles and process of change. In conclusion, it provides an overview of current research findings regarding EFTC that summarize effect size research, meta-analyzes, studies of costeffectiveness research and change process in therapy, research of the effectiveness of the therapy for different samples of the population and people in specific situations., and Júlia Halamová.
Príspevok sa zaoberá komparáciou definovania a konceptuálneho vymedzenia pojmov kognitívny proces, kognitívna funkcia a kognitívna schopnosť. Načrtáva kategorizáciu kognitívnych procesov na horizontálnej i vertikálnej úrovni. Špecifikuje tri prístupy k definovaniu pojmu kognitívna funkcia vo vzťahu k definovaniu pojmu kognitívny proces. Na kognitívnu funkciu je nazerané ako na úlohu alebo algoritmus, kognitívny proces predstavuje skôr priebeh danej funkcie. Kognitívna schopnosť následne vyjadruje možnosť, prípadne kvalitu procesu alebo funkcie. Rozdiely medzi kognitívnymi procesmi a funkciami a ich vzťah je vysvetlený na základe kritérií rýchlosti, viditeľnosti a hierarchie. V záverečnej časti príspevok analyzuje rozdiel medzi pojmom kognitívny proces a kognitívna schopnosť. Teoretický rámec vymedzenia a analýzy pojmov je reprezentovaný okrem psychológie aj pomocou matematiky. Je pritom vzatý do úvahy aj jazykovedný základ uvedených pojmov. Príspevok reaguje na potrebu precízovania odbornej terminológie v rámci prieniku psychologických pojmov do diskurzov spoločenských vied., The paper deals with the comparison of defining and conceptual delineating the concepts cognitive processes, cognitive functions, and cognitive abilities. The categorization of cognitive processes on horizontal and vertical level is sketched. Three approaches to defining the concept of cognitive function in the relation to defining the concept of cognitive process are specified. The cognitive function is regarded as a task or algorithm, the cognitive process presents rather the course of the given function. The cognitive ability expresses the alternative or the quality of the process or function. The differences among cognitive processes and functions and their relations are explained on the basis of criteria of speed, visibility, and hierarchy. In the concluding part, the paper analyzes the difference between the concept of cognitive process and cognitive ability. The theoretical framework for delineation and analysis of concepts is represented besides psychology also by means of mathematics. The linguistic basis of mentioned concepts is also taken into account. The paper responds to the need to precise the terminology in the scope of breakthrough of psychological concepts into the social sciences discourses., autoři., and Obsahuje seznam literatury
Sociální kognicí, tedy způsobem, jakým si lidé představují, vnímají a vyvozují závěry o duševních a emocionálních stavech druhých lidí, se zabývá několik teorií. Mezi nejvlivnější patří Teorie mysli (ToM), méně známý je koncept interpersonální decentrace (ID), kterou Feffer definuje jako schopnost brát v úvahu vlastní pocity a myšlenky zároveň s pocity a myšlenkami druhého. Autoři provedli výzkum ID u 50 hospitalizovaných pacientů s poruchou psychotického spektra (z toho 45 se schizofrenií) s cílem popsat jejich výkony v oblasti ID, ověřit vztah mezi mírou ID a vybranými proměnnými, a srovnat zjištění se studiemi realizovanými na jiných populacích. K posuzování míry ID využili Tematický apercepční test (TAT), konkrétně následujících deset karet: 1, 2, 3BM, 4, 5, 6GF, 8BM, 10, 12M, 13MF. Získaných 500 příběhů vyhodnotili dle manuálu z hlediska ID. Výzkumný soubor tvořilo 36 mužů a 14 žen ve věku 19-70 let s průměrnou délkou vzdělání 12 let. Celkově byla míra ID u hospitalizovaných pacientů stabilně velmi nízká a statisticky signifikantně nižší, než ukazují dostupná data jiných klinických skupin. Toto zjištění je v souladu s poznatky ToM. Výsledky v oblasti ID v rámci zkoumaného souboru nesouvisí s pohlavím, vzděláním, přítomností partnerského vztahu a závažností, což podporuje hypotézu, že jde o stabilní osobnostní rys osob se schizofrenií, a může se jednat o prodrom psychotického onemocnění. Tento závěr by byl v souladu s neurovývojovou hypotézou schizofrenie, avšak vyžaduje další ověření, nejlépe longitudinální výzkum dětí od předškolního věku do dospělosti., Objectives. The purpose of this study was to describe interpersonal decentering (ID), a less know concept of social cognition, in patients with schizophrenia. Sample and setting. The research sample included 50 hospitalized patients (36 males, 14 females) with phychotic spectrum disorder (45 with schizophrenia) aged 19-70. For assessment of ID ten cards of the Thematic Apperception Test (TAT): 1, 2, 3BM, 4, 5, 6GF, 8BM, 10, 12M, 13MF were used. 500 TAT stories were collected and scored according to the manual of ID. Hypotheses. The aim was to describe the performances of ID, verigy the correlation between ID and selected variables, and compare the findings with studies realized in other populations. Statistical analysis. To verify the hypotheses, Pearson's correlation coefficient and Student's t-test were calculated. Results. The levels of ID in the sample were consistently very low and statistically significantly lower than the available data of other clinical groups. This finding is consistent with the findings of other concepts of social cognition, e.g. Theory of Mind. Results of ID in the sample were not significantly related to gender, education, presence of partner relationship and severity of disorder. This findings support the hypothesis that ID is a stable personality trait of people with schizophrenia, and may be prodrom of psychotic illness. Study limitation. The main limitation of the study is that all participants were inpatients and their ID results might differ from the outpatient population. The conclusion corresponds with the neurodevelopmental hypothesis of schizophrenia but requires further verification, prefarably longitudinal research of children from preschool age to adulthood., Martin Lečbych, Kristýna Hosáková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Cíle studie. Výzkum se zaměřuje na zjištění souvislostí mezi rozvodovými postoji, vybranými vlastnostmi rodičovského konfliktu, vnímanou kvalitou vztahu k otci a rodičovskou kooperací. Cílem bylo také zjistit, jak se liší rozvodové postoje mladých dospělých z rozvedených a úplných rodin. Soubor a postup výzkumu. Výzkumu se účastnilo 497 vysokoškoláků (z toho 315 žen) ve věku od 20 do 30 let. 68,6 % tvořili respondenti z úplných rodin, 28,6 % z rozvedených rodin a 2,8 % respondentů uvedlo jinou možnost. Všem byly administrovány dotazníky IPPA, CPIC, CBQ a dotazník zjišťující rozvodový postoj. Hypotézy. Předpokládalo se, že rodičovský konflikt a vztah k otci jsou významnějšími prediktory rozvodového postoje než zážitek rozvodu rodičů a že při kontrole těchto proměnných nebudou mít lidé z rozvedených rodin pozitivnější postoj k rozvodu. Statistické analýzy. Předpoklady byly ověřovány pomocí lineární a hierarchické regrese a t-testů. Výsledky. Byl podpořen předpoklad, že vztah k otci predikuje rozvodový postoj a to společně se zážitkem rozvodu. Kooperace mezi rodiči se ukázala jako významný prvek, který predikuje kvalitu vztahu k otci posuzovanou mladými dospělými a mediuje souvislost mezi rodičovským konfliktem a rozvodovým postojem. Lidé z rozvedených rodin projevili pozitivnější postoje k rozvodu než lidé z rodin úplných. Omezení studie. Největší limity studie představuje lavinový výběr výzkumného souboru a použití metod, jež nebyly standardizovány pro české mladé dospělé., Objectives. The research focuses on the relationship between attitudes toward divorce, perceived parental conflict, father-child relationship quality and parental cooperation. The aim of the study was also to find out whether there is a difference between young adults, divorce attitudes from intact and divorce families. Sample and setting. Research sample included 497 undergraduates (including 315 women) at the age between 20 and 30. 68,6% of sample was from intact families, 28,6% from divorced families and 2,8% reported different option. All respondents were tested using the IPPA, CPIC, CBQ and attitude toward divorce questionnaire. Hypotheses. Parental conflict and quality of father-child relationship were expected to predict divorce attitudes more likely than the experience of parental divorce itself. It was also expected that young adults from divorced families don’t have more positive divorce attitude compared to young adults from intact families. Statistical analysis. The hypotheses were tested using linear and hierarchical regressions and t-tests. Results. The quality of father-child relationship and experience of parental divorce were found to predict young adults, divorce attitudes. The parental cooperation was found to predict quality of father-child relationship perceived by young adults and to mediate a relationship between parental conflict and divorce attitudes. Young adults from divorced families had more positive attitudes toward divorce than young adults from intact families. Study limitation. Snowball selection of respondents and the use of nonstandardized methods for Czech young adults represent the limits of the study., Eliška Horská, Lenka Lacinová., and Obsahuje seznam literatury
Posttraumatický stres a posttraumatický rozvoj osobnosti jsou v souvislosti s rakovinovým onemocněním dva často zmiňované fenomény. Cílem této studie je podat přehledný souhrn vybrané aktuální literatury k tématu a naznačit nově se otevírající pohled na možnost propojení obou jevů. Představujeme nejen integrativní přístup ke studované problematice, ale nastiňujeme i nová témata a směry dalšího výzkumu. Závěrem stručně informujeme o probíhajícím brněnském výzkumném projektu QOLOP, který se studiem obou jevů zabývá na populaci dětských onkologických pacientů a jejich rodin., Both the posttraumatic stress and the posttraumatic growth are often cited in relation to cancer. The aim of this paper is to give a review of current research in this field and briefly outline new perspective on possible connections between these concepts. The integrative approach has been presented in this review as well as new challenges and directions for future research. The basic information about ongoing QOLOP study on posttraumatic stress and growth in pediatric oncology patients and their families is provided in a nutshell at the end., Alena Slezáčková, Martin Loučka, Kateřina Bartošová., and Obsahuje seznam literatury
Předmětem studie byla validizace české lokalizace Škály potřeby poznávání (Need for Cognition Scale, Cacioppo, Petty, 1982; Cacioppo, Petty, Kao, 1984). U souboru 679 osob byla provedena analýza faktorové a konstruktové validity metody vůči potřebě kognitivního uzavření a pravicovému autoritářství. Výsledkem je zjištění o možné dvoudimenzionální substruktuře metody v českém jazyce, s vysokou korelací pozitivního a negativního faktoru. Analýza konstruktové validity potvrdila mírnou až střední negativní souvislost potřeby poznávání s potřebou kognitivního uzavření a pravicovým autoritářstvím obdobně jako v dosavadních zahraničních studiích. Metoda NFCS je připravena pro použití v českém jazyce., Need for cognition refers to tendency to engage in and enjoy effortful cognitive activities. As conceptualized by Cacioppo and Petty (1982) need for cognition is a cognitive disposition, relatively stable in time and only slightly related to intellectual capacity and performance in terms of IQ. Need for Cognition Scale (NFCS) by Cacioppo and Petty is considered the most prevalent self-report method for assessing need for cognition. Validity study of short Czech version of the questionnaire was performed on a sample of 679 participants (62% men, age 16-43, Me=23). Results show good factor validity and high internal consistency - a two-factor congeneric model (factors based on item wording) showed the best fit among all four tested models and is in accordance with recent research. Construct validity was assessed using need for cognitive closure and right-wing authoritarianism questionnaires; in accordance with theoretical assumptions, NFCS correlates negatively with both measures. The specificity of the sample might pose some limitations, however, the translation can be considered validated for research purposes., and Jan Širůček, Adam Ťápal, Pavla Linhartová.
Autoři představují dvě metody tzv. zlatého standardu v diagnostice poruch autistického spektra: diagnostický rozhovor ADI-R (Autism Diagnostic Interview - Revised) a observační metodu ADOS (Autism Diagnostic Observation Schedule) a přinášejí přehled porovnávacích studií obou nástrojů. Některé studie nalezly diagnostickou ekvivalenci obou nástrojů zlatého standardu, některé studie mírně favorizovaly ADOS. Senzitivita obou nástrojů je i při jejich samostatném užití vysoká. Kombinované užití ADI-R a ADOS vede k přesnějším výsledkům především v oblasti specificity. Autoři presentují dvě kazuistiky paralelního klinického užití nástrojů ADI-R a ADOS v diagnostice dvou chlapců ve věku 8,8 a 4,2 let. Oba případy dobře dokumentují teoretický předpoklad, že zatímco v optimálních podmínkách je spolehlivost obou metod srovnatelná, pak tam, kde je spolupráce rodiče či pečovatele jakkoli nespolehlivá, omezená či dokonce nemožná, je užití ADI-R významně limitováno a přednost má vyšetření nástrojem ADOS., The authors discuss two “gold standard” methods for the diagnosis of autism spectrum disorders: ADI-R (Autism Diagnostic Interview - Revised) and ADOS (Autism Diagnostic Observation Schedule), and review comparative studies that evaluate the methods. Some of the studies found the instruments to be diagnostically equivalent, other studies slightly favored ADOS. Sensitivity of both methods was high even when used alone. However, the combined use of ADI-R and ADOS led to higher diagnostic specificity. The authors also present two cases describing the parallel clinical use of ADI-R and ADOS as part of the diagnosis of two boys aged 8.8 and 4.2 years, respectively. Both cases effectively demonstrate the following theoretical assumption: whereas the reliability of both methods is comparable under optimal conditions, the use of ADI-R is significantly limited in cases when the cooperation of the parent(s) or caregiver is unreliable, limited, or impossible. In such cases, examination using ADOS is preferred., and Iva Dudová, Michal Hrdlička.
Ako emócie ovplyvňujú rozhodovanie, je dôležitou otázkou, pretože (nielen) pri najdôležitejších rozhodnutiach v živote sú emócie prítomné. Doterajší výskum sa zameriaval skôr na rolu negatívnych emócií, preto je cieľom článku zvýrazniť rolu, ktorú zohrávajú pri rozhodovaní pozitívne emócie z hľadiska ich situačných vplyvov, ako aj určitých dispozičných charakteristík osobnosti, ako sú kognitívny štýl či schopnosť regulovať emócie, pretože ľudia, ktorí dokážu svoje emócie regulovať žiaducim spôsobom, sú vo výhode. Prvá časť štúdie sa venuje vzťahu medzi emóciami a kognitívnymi procesmi a špecifickému vplyvu pozitívnych emócií na rozhodovanie. V druhej časti je predstavených niekoľko možností interakcie pozitívnych emócií a osobnosti a možné dopady na rozhodovanie. Na záver sú sumarizované zistenia, ktoré naznačujú, že využívanie emócií ako informácie pre rozhodnutia prináša skôr pozitívne dôsledky pre život človeka., How emotions influence decision making is an important question because emotions are present not only in the most important decisions in the life. The previous research concentrated rather on the role of negative emotions and that is why the goal of the paper is to counterpoint the role played by positive emotions in decision making from the position of its situational influences as well as particular dispositional personality characteristics like cognitive style or ability to regulate emotions because people who are able to regulate their emotions in the desirable way have an advantage. The first part of the study is devoted to the relation between emotions and cognitive processes and the specific influence of positive emotions on decision making. In the second part, several alternatives of interaction of positive emotions and personality and possible impacts on decision making are presented. In the conclusion, the findings indicating that making use of emotions as information for decision making brings rather positive consequences for human life are summarized., Vladimíra Čavojová., and Obsahuje seznam literatury
a1_Kriticko-přehledová studie má čtyři části. V první části autoři charakterizují koncepční přístupy klinické psychologie od jejích počátků v 19. století až po její současný stav. Rozlišují tři oblasti klinické psychologie: psychopatologii, psychoterapii a psychodiagnostiku. S oporou o odbornou literaturu upozorňují na jednostrannost toho koncepčního proudu v klinické psychologii, který se odehrává ve zdravotnických zařízeních a vyučuje se v akademických institucích: staví na analogii s medicínou, akcentuje nemoc a psychopatologii. Ve druhé části charakterizují vznik a proměny pozitivní psychologie a rozlišují její čtyři podoby: 1. pozitivně psychologické pohledy na člověka a z nich odvozené příslušné výzkumy probíhající už od počátku 20. století, 2. pozitivně-psychologické hnutí, které vystoupilo na veřejnost na přelomu 20. a 21. století, 3. zjednodušující pojetí hlásané některými příznivci, jež je mediálně manipulativní a bývá často propojeno s komerčními aktivitami, 4. pozitivně psychologické přístupy a výzkumy. Uvádějí, že kritika zaznívá vůči třetí a do značné míry i vůči druhé podobě pozitivní psychologie., a2_Autoři shromáždili celkem 20 kritických výhrad vůči pozitivní psychologii, zejména proti představitelům její „první vlny“. Ve třetí části studie přibližují (s oporou o dostupnou literaturu) snahy některých psychologů doplnit klinickou psychologii o prvky pozitivní psychologie. Tyto snahy se obvykle označují jako pozitivní klinická psychologie. Čtvrtá část studie ukazuje, jak prvky pozitivní psychologie mohou obohatit psychodiagnostiku v rámci klinické psychologie., The critical overview study has four parts. In the first one, the authors characterize the conceptual approaches of clinical psychology since its beginnings in the 19th century till its contemporary state. They differentiate three areas of clinical psychology: psychopathology, psychotherapy, and psychodiagnostics. With support in professional literature, they warn about one-sidedness of conceptual stream in clinical psychology that takes place in medical institutions and is taught in academic institutions: it builds on the analogy with medicine, accentuates the illness and psychopathology. In the second part, the authors characterize the origin and transformations of positive psychology, and they differentiate its four forms: 1. positive psychological views on humans and corresponding studies derived from them going on since the beginning of 20th century, 2. positive psychological movement that appeared in public on the turn of 20th and 21st century, 3. simplifying conception proclaimed by some supporters, which is media manipulative and is often interconnected to commercial activities, 4. positive psychological approaches and studies., The authors state that criticism is heard against the third and to considerable measure also against the second form of positive psychology. They gathered in total twenty critical objections against positive psychology, especially against representatives of its „first wave“. In the third part of the study, they give insight into (relying on available literature) the effort of some psychologists to top up the clinical psychology by the elements of positive psychology. These efforts are usually labeled as positive clinical psychology. The fourth part of the study shows how the elements of positive psychology can enrich psychodiagnostics in the framework of clinical psychology., Jiří Mareš, Marek Preiss,David Skorunka., and Obasahuje seznam literatury