Neuropsychiatrické příznaky (NP) ve starším věku (deprese, apatie, poruchy vnímání, poruchy myšlení aj.) mohou být varovným signálem pro rozvoj závažných neurodegenerativních onemocnění. Kromě NP se u neurodegenerativních onemocnění objevují rovněž změny v kreativitě. Nejčastějšími onemocněními asociovanými s rozvojem NP ve starším věku jsou Alzheimerova nemoc, Frontotemporální lobární degenerace, Nemoc s Lewyho tělísky a Parkinsonova nemoc. NP i kreativita jsou významnými nekognitivními aspekty chování, které se mění důsledkem neurodegenerace ve stejné míře, jako dochází k poruchám kognice. V průběhu rozvoje neurodegenerativních onemocnění jsou NP přítomny v preklinické fázi i ve fázích s jasnými klinickými příznaky (mírná kognitivní porucha či demence). V klinické praxi je však jejich přítomnost často přehlížena, nebo jsou pacienti s NP primárně považováni za pacienty s psychiatrickými poruchami, což může negativně ovlivnit jejich léčbu. V současnosti se vědecký výzkum stále více věnuje analýze nekognitivních aspektů provázejících neurodegenerativní onemocnění, výsledkem je nově definovaný koncept mírné poruchy chování (Mild Behavioral Impairment, MBI). V předkládaném článku představujeme přehled nejčastějších poruch NP a změn v kreativitě u nejběžnějších neurodegenerativních onemocnění v dospělosti. and Neuropsychiatric symptoms (NS), such as depression, apathy, hallucinations, etc., as well as changes in creativity in older age, are telltale marks in the development of such neurodegenerative diseases as Alzheimer’s disease, frontotemporal lobar degeneration, Lewy body disease, and Parkinson’s disease. Both NS and creativity are important non-cognitive aspects of behavior that changes as a result of neurodegeneration, similar to the development of cognitive deficit. NS can occur in the preclinical stages of neurodegeneration, as well as in the clinical stages (mild cognitive impairment or dementia). However, in clinical routine, their presence is underestimated, or patients with neurodegeneration are often considered to have psychiatric disorders, which may negatively affect their treatment. Scientific research is increasingly devoted to the analysis of the non-cognitive aspects of neurodegenerative diseases, resulting in the newly defined concept of Mild Behavioral Impairment (MBI). In this paper, a review of the most common NS and changes in creativity as a result of neurodegeneration with a special focus on Alzheimer’s disease, frontotemporal lobar degeneration, Lewy body disease, and Parkinson’s disease is presented.
a1_Kriticko-přehledová studie má čtyři části. V první části autoři charakterizují koncepční přístupy klinické psychologie od jejích počátků v 19. století až po její současný stav. Rozlišují tři oblasti klinické psychologie: psychopatologii, psychoterapii a psychodiagnostiku. S oporou o odbornou literaturu upozorňují na jednostrannost toho koncepčního proudu v klinické psychologii, který se odehrává ve zdravotnických zařízeních a vyučuje se v akademických institucích: staví na analogii s medicínou, akcentuje nemoc a psychopatologii. Ve druhé části charakterizují vznik a proměny pozitivní psychologie a rozlišují její čtyři podoby: 1. pozitivně psychologické pohledy na člověka a z nich odvozené příslušné výzkumy probíhající už od počátku 20. století, 2. pozitivně-psychologické hnutí, které vystoupilo na veřejnost na přelomu 20. a 21. století, 3. zjednodušující pojetí hlásané některými příznivci, jež je mediálně manipulativní a bývá často propojeno s komerčními aktivitami, 4. pozitivně psychologické přístupy a výzkumy. Uvádějí, že kritika zaznívá vůči třetí a do značné míry i vůči druhé podobě pozitivní psychologie., a2_Autoři shromáždili celkem 20 kritických výhrad vůči pozitivní psychologii, zejména proti představitelům její „první vlny“. Ve třetí části studie přibližují (s oporou o dostupnou literaturu) snahy některých psychologů doplnit klinickou psychologii o prvky pozitivní psychologie. Tyto snahy se obvykle označují jako pozitivní klinická psychologie. Čtvrtá část studie ukazuje, jak prvky pozitivní psychologie mohou obohatit psychodiagnostiku v rámci klinické psychologie., The critical overview study has four parts. In the first one, the authors characterize the conceptual approaches of clinical psychology since its beginnings in the 19th century till its contemporary state. They differentiate three areas of clinical psychology: psychopathology, psychotherapy, and psychodiagnostics. With support in professional literature, they warn about one-sidedness of conceptual stream in clinical psychology that takes place in medical institutions and is taught in academic institutions: it builds on the analogy with medicine, accentuates the illness and psychopathology. In the second part, the authors characterize the origin and transformations of positive psychology, and they differentiate its four forms: 1. positive psychological views on humans and corresponding studies derived from them going on since the beginning of 20th century, 2. positive psychological movement that appeared in public on the turn of 20th and 21st century, 3. simplifying conception proclaimed by some supporters, which is media manipulative and is often interconnected to commercial activities, 4. positive psychological approaches and studies., The authors state that criticism is heard against the third and to considerable measure also against the second form of positive psychology. They gathered in total twenty critical objections against positive psychology, especially against representatives of its „first wave“. In the third part of the study, they give insight into (relying on available literature) the effort of some psychologists to top up the clinical psychology by the elements of positive psychology. These efforts are usually labeled as positive clinical psychology. The fourth part of the study shows how the elements of positive psychology can enrich psychodiagnostics in the framework of clinical psychology., Jiří Mareš, Marek Preiss,David Skorunka., and Obasahuje seznam literatury
Duševní onemocnění představují významný problém současné společnosti. Klinické výzkumy psychedelik přinášejí rostoucí množství evidence o jejich terapeutickém potenciálu. Zajímavá pro tuto skupinu látek je skutečnost, že stejné substance se ukazují jako účinné v léčbě různých psychických symptomů a duševních onemocnění napříč diagnostickými kategoriemi. Psychedelika se tak ukazují mít univerzálnější využití než tradiční psychofarmaka, která působí zejména na konkrétní symptomy. Jejich terapeutické podání předpokládá přítomnost zkušeného odborníka během akutní fáze účinku a širší rámec zahrnující přípravná a následná sezení. Psychedelická terapie může ovlivňovat vybrané psychologické fenomény a charakteristiky i u zdravých dobrovolníků – např. zvyšovat jejich well-being, otevřenost, kapacitu všímavosti nebo mentální flexibilitu. Tyto fenomény jsou zároveň významnými koreláty duševního zdraví., Na základě dostupné evidence se lze domnívat, že klíčovým mechanismem účinku psychedelik je jejich působení na psychologickou flexibilitu, která by mohla představovat základní sjednocující faktor pro vysvětlení terapeutického účinku psychedelik na různé duševní obtíže z psychologické perspektivy. Na základě transdiagnostické povahy tohoto mechanismu by psychedelická terapie mohla najít uplatnění nejen v léčbě nejrůznějších poruch, ale potenciálně sloužit i v rámci širší péče o duševní zdraví, popř. prevence duševních onemocnění u zdravých lidí. Psychedelická terapie poutá pozornost autorů směrem k multifaktoriální etiologii duševních onemocnění, transdiagnostickým procesům, významu psychoterapie při jejich léčbě i extrafarmakologickým proměnným. V tomto článku je reflektován význam, který by mohlo mít využití psychedelik v péči o duševní zdraví, jejich mechanismus účinku a potenciální rizika i způsoby, jakými by bylo možné jim předcházet., Mental health problems constitute a major issue in contemporary society. Meanwhile, the evidence of the therapeutic potential of psychedelics obtained in clinical trials is continuing to grow. One of the remarkable characteristics of this class of substances is the fact that they appear to be effective in the treatment of a variety of psychological symptoms and mental illnesses across diagnostic categories. Psychedelics thus seem to have a wider range of usefulness than traditional psychopharmaceuticals, which generally tend to target specific symptoms. The administration of psychedelics includes the presence of an experienced professional until the acute effects subside. Moreover, these substances should be administered as part of a broader, more comprehensive programme, including preparatory and follow-up sessions. Psychedelic therapy can also have an effect on certain psychological phenomena and processes even in healthy volunteers, e.g. increase their well-being, openness, mindfulness capacities and mental flexibility. These phenomena are important correlates of mental health., and The available evidence seems to indicate that the key psychological mechanism of the therapeutic effect of psychedelics is their impact on psychological flexibility. This could be the common underlying factor explaining the therapeutic efficacy of psychedelics in the treatment of various mental health disorders across diagnostic categories. The transdiagnostic nature of this mechanism suggests that psychedelic therapy could potentially prove useful, apart from the treatment of various pathologies, also as a tool for general mental health promotion and prevention of mental illness in healthy people. Psychedelic therapy brings the attention to the multifactorial etiology of mental disorders, the importance of the psychotherapy component in healthcare, and the role of transdiagnostic processes and non-pharmacological variables. In this review article, the potential of psychedelics in mental health care, their mechanisms of action, and possible risks as well as risk-prevention strategies is discussed.