Výzkumná sonda se soustřeďuje na posttraumatický rozvoj osobnosti vojáků po návratu ze zahraniční mise. Konstatuje, že výzkumů tohoto typu je ve světě relativně málo a stručně charakterizuje dosavadní výzkumy věnované americkým veteránům vietnamské války, izraelským veteránům Jomkipurské války a americkým veteránům války o Kuvajt. Předkládaná výzkumná sonda byla provedena u dvou skupin českých vojáků: 40 příslušníků bojových jednotek (Irák, Afghánistán) a 30 vojenských lékařů a sester z vojenských polních nemocnic (Irák, Afghánistán). Posttraumatický rozvoj byl zjišťován pomocí české verze dotazníku PTGI. Statisticky významně vyšší rozvoj byl zjištěn u vojenských lékařů a sester (peripheral exposure) oproti vojákům bojových jednotek (direct exposure). U vojáků- zdravotníků stoupají s množstvím absolvovaných misí hodnoty proměnné „osobní rozvoj“ a s dobou od „nejhorší mise“ rostou jak hodnoty proměnné „vztahy s druhými“, tak i celkový skór posttraumatického rozvoje v dotazníku PTGI- CZ. Zjištěný posttraumatický rozvoj nesouvisí s pohlavím, věkem, vzděláním, ani délkou služby v armádě; ve složitějších modelech však tyto proměnné pravděpodobně roli hrají. Autoři předpokládají, že rozdíly mezi oběma skupinami souvisejí s charakterem vykonávané práce, a tím i s intenzitou prožívaného distresu, s výběrem uchazečů, způsobem přípravy před misí, sociálním zázemím na misi a psychologickou péčí během mise i po jejím skončení. Výzkum konstatoval velkou variabilitu vývojových trendů u nezdravotníků. Jedním z vysvětlení může být rozdílný časový průběh, tedy rozdílný nástup posttraumatického rozvoje u jednotlivých složek celkového posttraumatického rozvoje. and Post-traumatic growth in soldiers of the Army of the Czech Republic after return from foreign mission
The research focuses on the post-traumatic growth of soldiers´ personality after the return from the foreign mission. The studies of this type are relatively infrequent. The authors briefly characterize existing studies devoted to American veterans of Vietnam War, Israeli veterans of Yom Kippur war, and American veterans of Kuwait war. The study was accomplished in two groups of Czech soldiers: 40 members of combat units (Iraq, Afghanistan) and 30 military physicians and nurses of military field hospitals (Iraq, Afghanistan). The post-traumatic growth was assessed by the Czech version of PTGI questionnaire. Statistically higher values were found in military physicians and nurses (peripheral exposure) than in soldiers of combat units (direct exposure). In soldiers-physicians and nurses raise with the number of missions the values of „personal development“ variable and with the time since „the worst mission“ raise both the values of „relations to others“ variable and the total score of the posttraumatic growth in the PTGI questionnaire. The found posttraumatic growth does not relate to sex, age, education, nor to the duration of service in the army; but these variables probably play role in more complex models. The authors assume that the differences between both the groups are connected with the type of exercised work a thus with the intensity of perceived distress, with the selection of applicants, with the preparation for the mission, with the social background on the mission, and with the psychological care during the mission and after its completion. The study stated a high variability in developmental trends in non-medical soldiers. One explanation can be the different time course and different start of post-traumatic growth in particular component parts of general post-traumatic growth.
Studie navazuje na předchozí studii věnovanou teoriím a modelům posttraumatického rozvoje osobnosti. Tato studie podává přehled nejčastějších kvantitativních i kvalitativních metod pro diagnostikování posttraumatického rozvoje a diskutuje metodologické problémy, s nimiž se měření pozitivních změn potýká. Upozorňuje, že posttraumatický rozvoj má z věcného i výzkumného hlediska širší kontext: netýká se jen jedince, ale také skupiny a lidského společenství; netýká se jen aktuálních zážitků aktérů, ale celé jejich životní cesty; netýká se jen jedné generace, ale lze o něm uvažovat i z pohledu vývoje lidského druhu. S oporou o práce Christophera (2004) studie poukazuje na širší bio-psycho-sociálně-vývojový kontext vyrovnávání se člověka s traumaty, která život přináší. Zvláštní pozornost věnuje studie cíleným intervencím. Připomíná, že terapeut má k dispozici v zásadě dva přístupy: jeden je obecný pro všechny posttraumatické intervence, zatímco druhý je specifický právě pro posttraumatický rozvoj. Na příkladech z literatury ukazuje, jak mohou příslušníci pomáhajících profesí napomoci jedincům vyrovnávajícím se s traumatem, aby se nejen vrátili na úroveň před traumatem, ale dostali se i nad ni, aby našli nový smysl života.
Posttraumatický stres a posttraumatický rozvoj osobnosti jsou v souvislosti s rakovinovým onemocněním dva často zmiňované fenomény. Cílem této studie je podat přehledný souhrn vybrané aktuální literatury k tématu a naznačit nově se otevírající pohled na možnost propojení obou jevů. Představujeme nejen integrativní přístup ke studované problematice, ale nastiňujeme i nová témata a směry dalšího výzkumu. Závěrem stručně informujeme o probíhajícím brněnském výzkumném projektu QOLOP, který se studiem obou jevů zabývá na populaci dětských onkologických pacientů a jejich rodin., Both the posttraumatic stress and the posttraumatic growth are often cited in relation to cancer. The aim of this paper is to give a review of current research in this field and briefly outline new perspective on possible connections between these concepts. The integrative approach has been presented in this review as well as new challenges and directions for future research. The basic information about ongoing QOLOP study on posttraumatic stress and growth in pediatric oncology patients and their families is provided in a nutshell at the end., Alena Slezáčková, Martin Loučka, Kateřina Bartošová., and Obsahuje seznam literatury
Príspevok sa zameriava na metodologické aspekty merania rozvoja či rastu nasledujúceho po zážitkoch stresu. Stručne popisuje najpoužívanejšie metódy z tejto oblasti, a podrobne sa venuje psychometrickej analýze slovenskej verzie Škály rastu spojeného so stresom (Park, Cohen, Murch, 1996). Na výskumnej vzorke 315 vysokoškolských študentov sú analyzované deskriptívne ukazovatele škály aj jej položiek, vnútorná konzistencia a faktorová štruktúra. Analýza potvrdila vysokú vnútornú konzistenciu škály (alfa 0,94), ale poukázala na rozdiely v miere rastu u jednotlivých položiek. Preukázal sa súvis typu stresovej situácie s mierou rastu, ako aj vyššie skóre škály u žien. Faktorová analýza odhalila 5 faktorov: oblasť osobných vzťahov, odolnosť a zvládanie problému, postoj k životu a k životným situáciám, oblasť zmyslu života a spirituality, a oblasť vlastnej kompetencie a slobody.
Studie se zabývá životními zkušenostmi lidí, kteří mají sourozence s mentálním postižením. Výzkumný vzorek tvořilo šest dospělých osob, 3 muži a 3 ženy, které mají sourozence s mentálním postižením. Průměrný věk respondentů byl 28 let, pět respondentů mělo vysokoškolské vzdělání a jeden středoškolské. Až na jednoho respondenta měli všichni ještě alespoň jednoho zdravého sourozence.
Pro sběr dat autoři použili metodu vyprávění nad čarou života, kterou doplnili předem připravenými otázkami na specifickou zkušenost se životem se sourozencem s postižením. Výzkumný postup, rozhovor s dospělými lidmi, umožnil zachytit zkušenost zdravých sourozenců v kontextu jejich životní dráhy. Vedle kritických momentů zmiňovali respondenti i přínosy života se sourozencem s postižením pro vlastní osobní růst. Uvedené poznatky jsou diskutovány v souvislosti s konceptem tzv. posttraumatického růstu (posttraumatic growth).