Tato studie se věnuje rané fázi mikroskopického zkoumání přírody Antoni van Leeuwenhoeka (1632-1723), které představil ve své korespondenci členům Royal Society. Studie se zaměřuje na období od navázání styku s Royal Society (1673) až do roku 1680, kdy byl Leeuwenhoek zvolen členem společnosti. Z metodologického hlediska studie uplatňuje na Leeuwenhoekovy dopisy členům Royal Society přístup, který představili autoři Steven Shapin a Simon Schaffer v knize Leviathan and the Air-Pump (1985). Pokouší se zjistit, jestli se v Leeuwenhoekových dopisech objevují tři strategie, (materiální, literární a sociální), které Shapin a Schaffer přisoudili Robertu Boylovi. Studie potvrzuje, že závěry britských autorů platí i pro jiné vědce., The aim of the study is to discuss the early microscopic examination of nature, introduced by Antoni van Leeuwenhoek (1632-1723) in his letters to the Royal Society. The paper focuses on period from the establishing of contact with the Royal Society (1673) to the electing of Leeuwenhoek the member of the Society in 1680. From the methodological point of view the study uses the approach which Steven Shapin a Simon Schaffer presented in their book Leviathan and the Air-Pump (1985). The study tries to find out to what extent it is possible to understand Leeuwenhoek's letters as expressing three technologies (material, literary, and social) proposed by the British authors. The paper shows that the Shapin's and Schaffer's understanding of experimental science of Robert Boyle is transferrable to other scientists., and Monika Špeldová.
The basic aim of this study is to draw attention to certain inaccuracies in the recent discussion about evolutionary ontology. After a brief presentation of Šmajs’ theory, the author describes his standing in contemporary environmental thought and he classifies evolutionary ontology as “ecological ecocentrism”. In the second part he attempts to show that evolutionary ontology, in its character and claims, belongs to a different level of scientific knowledge than standard scientific theory pertaining to a limited sphere, and that therefore certain critical remarks pointing to its overly-broad range are misplaced. The conclusion of the study reminds the reader of the main controversial points of evolutionary ontology that give rise to discussion. The first of these is the paradox of unappreciated cultural information, the second is the above-mentioned “frozenness” of evolutionary ontological thought and the third is the attempt at a quick expansion of the ready evolutionary-ontological approach., Bohuslav Binka., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Debata o tzv. "Novém Humovi“ byla v posledních desetiletích dominantním tématem humovské interpretace. James Hill ve svém příspěvku v tomto časopise (2011) podporuje hlavní požadavek "novohumovců“, který vymezuje Huma jako epistemologického skeptika a ontologického realistu. Vůči tomuto pojetí máme několik výhrad. Některé se týkají nejasností v definici realismu a celkově i smysluplnosti projektu „Nový Hume“. Některé se týkají konkrétních Hillových argumentů zaměřených na Humovy Dialogy a především jeho tvrzení, že v tomto díle lze nalézt další důkaz Humova realismu., The New Hume Debate has dominated the interpretations of Hume’s philosophy in the last few decades. James Hill in his contribution in this journal (2011) supports the central claim of the New Hume, defining Hume as an epistemological sceptic and an ontological realist. I raise certain objections to Hill’s views. Some concern the confusions in the definition of realism and, on a more general level, question the meaningfulness of the whole New Hume project. Some concern Hill’s arguments focused specifically on Hume’s Dialogues, in which he claims to have found further confirmation of Hume’s realism with regard to Causation., and Zuzana Parusniková.
Přibližně od druhé poloviny devadesátých let můžeme v sociálních vědách rozpoznat řadu tendencí, které nás opravňují hovořit o digitálním obratu v sociálněvědní praxi. Ačkoli důsledky digitalizace jsou pozorovatelné v mnoha oblastech sociálních věd, nejvýrazněji jsou zřejmě patrné ve znovuoživení očekávání spojovaných s tzv. dialogickým obratem a v diskusi rozpoutané kolem konceptu veřejné vědy. Tato studie vychází z kritického představení antologie a knihy- -hypermédia Phillip VANNINI (ed.), Popularizing Research. Engaging New Genres, Media and Audiences. New York: Peter Lang 2012, 220 s.; Phillip VANNINI (ed.), Popularizing Research [online]. 2012. Dostupné z: <http://www.popularizingresearch. net> [cit. 4. 1. 2013], přičemž jejím cílem je zejména postižení souvislostí mezi digitálním a dialogickým obratem v sociálních vědách a vymezení vztahu těchto obratů ke konceptu veřejné vědy., Since the second half of the 1990s we can distinguish several tendencies that can be considered as indicators of the digital turn in social scientific practice. Although we can recognize the consequences of digitization of the social sciences in many forms and on several levels, probably the most noticable is the revival of the expectations associated with the so-called dialogical turn and the concept of public science. This critical review of the anthology and the book-hypermedia Phillip VANNINI (ed.), Popularizing Research. Engaging New Genres, Media and Audiences. New York: Peter Lang 2012, 220 pp.; Phillip VANNINI (ed.), Popularizing Research [online]. 2012. Available at: <http://www.popularizingresearch.net> [cit. 4. 1. 2013] thus aims to cover mutual connections between the digital and dialogical turn in thesocial sciences and delineatetheir relation to the concept of public science., and Michal Šimůnek.
Studie ukazuje kontrast mezi ekonomickým přístupem jdoucím ve šlépějích Garyho Beckera a přístupem behaviorální ekonomie. Důraz je kladen na metodologické srovnání obou alternativ a vyhodnocení potenciálu, který má behaviorální ekonomie pro uskutečnění paradigmatické změny na půdě ekonomického myšlení. Ukazuji, že behaviorální ekonomii se dosud nepodařilo nabídnout teoretickou alternativu homo economicus. Také její potenciál pro dlouhodobé překonání teorie racionální volby v oblasti predikčního úspěchu, který je pro ekonomy standardním kritériem vyhodnocování teorií, může být omezený., The study shows a contrast between the Beckerian economic approach and behavioral economics. The methodological comparison of both alternatives is emphasized as well as the assessment of behavioral economics' potential to cause a paradigm shift in economic thinking. I argue that behavioral economics was unable to offer a theoretical alternative to homo economicus so far. Also, its potential to overcome the rational choice theory in the long run predictive success that is the standard benchmark for theory evaluation in economics may be limited., and Petr Špecián.
Text představuje aktivní role-playing jako výzkumnou experimentální metodu v sociálních vědách. Zasazuje role-playing do rámce simulačních výzkumných metod, rozkrývá jeho epistemologii a dosavadní metodologická uchopení zejména v sociální psychologii. Hlavní linií textu je obhajoba epistemologických kvalit metody a experimentu v sociálních vědách obecně. Inspiračním zdrojem je zde na jedné straně Latourova kvalitativní sociologie asociací, tázající se po původu sociality a problematizující samotný předmět sociálních věd, tj. sociálno. A na druhé straně přístupy naturalizující sociálně-vědné výzkumy propojením s kognitivní vědou. V tomto ohledu je naším klíčovým předpokladem pro smysluplné uchopení sociální reality v její simulované podobě shodnost kognitivních mechanismů skutečného i simulovaného jednání. V pojetí textu jsou oba zdroje spojeny jejich akcentem na tematizaci sociálna jako inter-psychologického fenoménu mezi tradiční mikro a makro úrovní. Analogií s Petriho miskou text promýšlí posunutí původní metody situační sociální psychologie směrem k využití konstruovaných diegetických liminálních situací jako svého druhu laboratoří sociálna., Article introduces active role-playing as a research experimental method in the social sciences. It frames role-playing to the simulating research methods, opens its epistemological properites and methodological conceptions in social psyschology. Main argument constructs the defense of epistemological properties of active role-playing as an experimental method in the social sciences in general. Th e inspiring source is one the side Latour’s sociology of associations, which problematizes the very subject of social sciences, the sociality itself and on the other side the naturalizing approaches connecting social sciences and cognitive science. In this context main argument for meaningfulness of simulated social reality lies in the usage of the same cognitive mechanisms in the real and simulated social interaction. In the article perspective both sources are united by their accent on perceiving social reality as fundamentaly inter-psychological phenomenon between the traditional conpcetions micro and macro level. Through analogy of Petri dish article conpcetualizes shift of the original method of situational social psychology toward utililization of designed diegetic liminal situations as laboratories of the social., and Martin Buchtik, Tomáš Hampejs.
Článek pojednává o jednom verši z biblické Písně písní (2,3) v jedné z ústředních pasáží první publikované knihy Giordana Bruna, která pojednává o umění paměti. De umbris idearum [O stínech idejí] neusiluje jen o zlepšení paměťových schopností, ale předjímá také podmínky a hranice poznání v Brunové nové infinitní kosmologii. Tento příspěvek vychází z relevantní sekundární literatury k tomuto tématu a představuje De umbris obecně v kontextu Brunovy filosofie. Soustředí se na Brunovo napodobování Origénova komentáře k této pasáži z Písně písní. Článek detailně analyzuje důvody Brunovy subverze tradiční exegetické tradice, která byla výrazně ovlivněna Origénovým spiritualizovaným čtením Písně písní. Brunovo zcizení Origénova komentáře se nakonec ukazuje jako mise en abyme, manýristická strategie reprezentace. Ta jen odráží vlastní metodu, která tvoří základ Brunova umění paměti, ale která se dá chápat také jako vědomé rozvracení exegetických tradic obecně., This article focuses on the use of one verse from the Biblical Songs of Songs (2. 3) in central passages of Giordano Bruno’s first published book on the art of memory. De umbris idearum [On the Shadows of Ideas] not solely aims at improving mnemonic capacities, it also envisages the preconditions and limits of cognition in Bruno’s new inifitist cosmology. Taking relevant scholarly literature on the topic as a point of departure, this contribution presents De umbris in the context of Bruno’s philosophy in general; it focuses on Bruno’s evocation of Origen’s commentary on that passage in the Song of Songs. The article analyzes in detail the reasons for Bruno’s subversion of the traditional exegetic tradition that was massively influenced by Origen’s spiritualized reading of the Song of Songs. Bruno’s misappropriation of the Origen’s commentary turns out to be a mise en abyme, a mannerist strategy of representation. It not only reflects the very method that underlies Bruno’s art of memory, but is also to be understood as a conscious subversion of exegetic traditions in general., and Sergius Kodera.
Přehledová studie sle duje a analyzuje proměny pojmu sociální inovace. Na základě silné společenské poptávky se z původně dílčí, teoreticky nediskutované a nefi xované kategorie stává kategorie obecná. Pokrývá širokou oblast nemateriálních inovací a zároveň se profiluje jako aktivita normativní a intencionální, zaměřená na obecně uznávané sociální cíle. Co do ideově-hodnotových orientací současných koncepcí sociálních inovací studie identifi kuje kromě mainstreamu, který zůstává u otevřených hodnotových charakteristik, ještě směr emancipačně-mobilizační a sociálně-tržně odpovědný. V epistemologické rovině se teoretici sociálních inovací hlásí především k praktickému experimentování, pragmatismu, teorii komplexnosti a principům transdisciplinarity., This essay reviews and analyzes the development of the concept of social innovation. In the wake of increasing societal demand, an initially partial and undertheorized category has developed into a general concept, which covers a broad field of immaterial innovation and presents itself as a normative and intentional practice. Among various ideological orientations, the study identifies a mainstream approach with its open attitude towards values, emancipatory-mobilizing stance and a socially- and market-responsible approach. At an epistemological level, theorists of social innovation typically embrace practical experiments, pragmatism, complexity theory and the principles of transdiciplinarity., and Jiří Loudín.