Přehledová studie sle duje a analyzuje proměny pojmu sociální inovace. Na základě silné společenské poptávky se z původně dílčí, teoreticky nediskutované a nefi xované kategorie stává kategorie obecná. Pokrývá širokou oblast nemateriálních inovací a zároveň se profiluje jako aktivita normativní a intencionální, zaměřená na obecně uznávané sociální cíle. Co do ideově-hodnotových orientací současných koncepcí sociálních inovací studie identifi kuje kromě mainstreamu, který zůstává u otevřených hodnotových charakteristik, ještě směr emancipačně-mobilizační a sociálně-tržně odpovědný. V epistemologické rovině se teoretici sociálních inovací hlásí především k praktickému experimentování, pragmatismu, teorii komplexnosti a principům transdisciplinarity., This essay reviews and analyzes the development of the concept of social innovation. In the wake of increasing societal demand, an initially partial and undertheorized category has developed into a general concept, which covers a broad field of immaterial innovation and presents itself as a normative and intentional practice. Among various ideological orientations, the study identifies a mainstream approach with its open attitude towards values, emancipatory-mobilizing stance and a socially- and market-responsible approach. At an epistemological level, theorists of social innovation typically embrace practical experiments, pragmatism, complexity theory and the principles of transdiciplinarity., and Jiří Loudín.
The aim of this paper is to show how the theory of an active society by Amitai Etzioni can provide a theoretical framework for the study of innovation processes - in particular social innovation, which is generally defined here as the implementation of a new social practice aimed at solving social problems and/or meeting social needs. An active society is a society in which collectivities (social groups) have the potential to articulate values and needs, to participate in consensus building processes and decision processes, to develop organisational structures and to realise values through collective social action. This paper discusses the general differentiation and interrelation between culture, structure and agency which is the fundament of the theory of an active society and additionally presents a systematisation which combines these domains with the “elements” (consciousness, commitment, knowledge, power) and “processes” (consensus building, mobilisation, decision making, control/guidance) that Etzioni perceives as the main dimensions of the active orientation. This systematisation can be seen as an adaptation of Etzioni’s theory which tries to make the interrelation between different theoretical dimensions more explicit. and Alexander Kesselring.