I argue that the conception of reflective equilibrium that is generally accepted in contemporary philosophy is defective and should be replaced with a conception of fruitful reflective disequilibrium which prohibits ad hoc manoeuvres, encourages new approaches, and eschews all justification in favour of continuous improvement. I suggest how the conception of fruitful disequilibrium can be applied more effectively to moral enquiry, to encourage genuine progress in moral knowledge, if we make moral theory empirically testable by adopting a meta-ethical postulate which is independently plausible., Tvrdím, že pojetí reflexní rovnováhy, které je v současné filosofii obecně akceptováno, je vadné a mělo by být nahrazeno pojetím plodné reflexní nerovnováhy, která zakazuje ad hoc manévry, podporuje nové přístupy a vyhýbá se veškerému ospravedlnění ve prospěch neustálého zlepšování. Navrhuji, jak lze koncepci plodné nerovnováhy efektivněji aplikovat na morální zkoumání, povzbudit skutečný pokrok v morálních znalostech, pokud učiníme morální teorii empiricky testovatelnou přijetím meta-etického postulátu, který je nezávisle věrohodn, and Danny Frederick
Writing strategic documents is a major practice of many actors striving to see their educational ideas realised in the curriculum. In these documents, arguments are systematically developed to create the legitimacy of a new educational goal and competence to make claims about it. Th rough a qualitative analysis of the writing strategies used in these texts, I show how two of the main actors in the Czech educational discourse have developed a proof that a new educational goal is needed. I draw on the connection of the relational approach in the sociology of education with Lyotard’s analytical semantics of instances in the event. Th e comparison of the writing strategies in the two documents reveals diff erences in the formation of a particular pattern of justifi cation. In one case the texts function as a herald of pure reality, and in the other case as a messenger of other witnesses. Th is reveals diff erent regimens of proof, although both of them were written as prescriptive directives – normative models of the educational world. and Psaní strategických dokumentů je zásadní praxí mnoha aktérů usilujících o to, aby jejich vzdělávací ideje byly realizovány v učebních osnovách. V těchto dokumentech jsou argumenty systematicky rozvíjeny tak, aby se vytvořila jak legitimita nového vzdělávacího cíle, tak i kompetence těch, kteří tyto cíle prosazují. Na kvalitativní analýze strategií psaní použitých v textech tohoto druhu ukazuji, jak dva hlavní aktéři českého vzdělávacího diskurzu vytvořili důkaz, že je zapotřebí nový vzdělávací cíl. Studie vychází ze spojení relacionistické sociologie vzdělávání s Lyotardovou analytickou sémantikou pozic v určité události. Porovnání strategií psaní ve dvou dokumentech odhaluje rozdíly ve formování konkrétního vzorce ospravedlnění. V jednom případě text funguje jako ohlašovatel čisté reality a v druhém případě jako posel jiných svědků. Studie odhaluje různé režimy dokazování v těchto dokumentech, ačkoli oba byly psány jako preskriptivní směrnice – normativní modely vzdělávacího světa.
This study presents a systematic treatment of the critical rationalism of the German philosopher Hans Albert, a follower of Karl R. Popper. On the basis of an analysis of his key works (Traktat über kritische Vernunft, Die Wissenschaft und die Fehlbarkeit der Vernunft, Kritischer Rationalismus, Kritische Vernunft und Rationale Praxis etc.) the eight main methodological tenets of his philosophical conception are presented. They are: 1. universal criticism, 2. consequentialist fallibilism, 3. methodological revisionism, 4. critical realism, 5. theoretical pluralism, 6. constructive metaphysics, 7. the postulate of a single method of science, and 8. a proposal of a way of life. In reference to each of these tenets, the author explains the intellectual tradition in contrast to which Albert defines his own position and, at the same time, considers several critical objections to Albert’s assumptions. The study thus provides a relatively complex view of the subject-matter in question.
The article concerns two basic approaches to the problem of epistemic belief-justification: internalism and externalism. It aims to show that internalism as wel as externalism, when confronted with the problem of philosophical skepticism, face various kinds of problems, which lead to implausibility of their respective accounts of justification. The author focuses especially on the externalist approach which was invented as a direct response to the threat of skepticism. The central part of the article contains a brief analysis of main attributes of externalism, and subsequently its criticism which aims to show that the criteria of justification proposed by externalists do not accomplish the basic function of distinguishing between justified and unjustified beliefs. The author argues that the discussed deficiencies of externalism result from its elementary rationale, which implies that they are incurable, and therefore the externalist criteria of justification inevitably fail., Článek se zabývá dvěma základními přístupy k problematice ospravedlnění epistemické víry: internalizmu a externalismu. Jejím cílem je ukázat, že internacionalismus, stejně jako externismus, když je konfrontován s problémem filosofického skepticismu, čelí různým druhům problémů, které vedou k nepravděpodobnosti jejich příslušných zpráv o ospravedlnění. Autor se zaměřuje především na externalizační přístup, který byl vynalezen jako přímá reakce na hrozbu skepse. Ústřední část článku obsahuje stručnou analýzu hlavních atributů externalismu a následně jeho kritiku, jejímž cílem je ukázat, že kritéria ospravedlnění navrhovaná externisty neplní základní funkci rozlišování mezi oprávněnými a neopodstatněnými vírami., and Martin Nuhlíček
Studie je vnitřně soudržnou interpretací Rortyho pojetí poznání, jak je lze rekonstruovat na základě knihy Filosofie a zrcadlo přírody. Ačkoli Rorty kritizuje v podstatě všechny teorie poznání, lze ukázat, že sám pracuje s jistou pozitivní představou nejen o tom, v čem poznání nespočívá, nýbrž také o tom, oč v něm pozitivně jde. Studie popisuje podstatné ohledy Rortyho pojetí poznání (poznání jako praxe zdůvodňování, poznání jako popis, poznání jako upravování teorie, poznání jako zvládání) a předvádí Rortyho kritiku epistemologie s pozitivní oporou v konceptu sebeurčení. Závěr studie tematizuje otázku, jakým způsobem Rorty může zdůvodnit odmítnutí epistemologie a přijetí hermeneutického hlediska., This study is a systematic interpretation of Rorty’s conception of knowledge as it can be reconstructed on the basis of the book Philosophy and the Mirror of Nature. Although Rorty is sweeping in his criticism of theories of knowledge, it can still be shown that he himself works with a certain positive conception not only of what knowledge does not consist in, but also of what it positively concerns. The study describes the basic points of Rorty’s conception of knowledge (knowledge as the practice of justification, knowledge as description, knowledge as the modification of theory, knowledge as coping), and it presents Rorty’s critique of epistemology in favour of the concept of self-determination. The conclusion of the study looks at the question of how Rorty is able to justify the rejection of epistemology and the acceptance of a hermeneutical viewpoint., and Martin Ritter.
Karl Popper lamented the prevalence of dogmatic argument in philosophy and commended the kind of critical argument that is found in the sciences. David Miller criticises the uncritical nature of so-called critical thinking because of its attachment to dogmatic arguments. I expound and clarify Popper’s distinction between critical and dogmatic arguments and the background to it. I criticise some errors in Miller’s discussion. I reaffirm the need for philosophers to eschew dogmatic arguments in favour of critical ones., Karl Popper naříkal nad převahou dogmatického argumentu ve filozofii a pochválil druh kritického argumentu, který se nachází ve vědách. David Miller kritizuje nekritickou povahu takzvaného kritického myšlení z důvodu jeho vazby na dogmatické argumenty. Vysvětluji a objasňuji Popperův rozdíl mezi kritickými a dogmatickými argumenty a pozadím. Kritizuji některé chyby v Millerově diskusi. Znovu potvrzuji, že je třeba, aby se filozofové vyhýbali dogmatickým argumentům ve prospěch kritických argumentů., and Danny Frederick
During the last decades several studies in cognitive psychology have shown that many of our actions do not depend on the reasons that we adduce afterwards, when we have to account for them. Our decisions seem to be often influenced by normatively or explanatorily irrelevant features of the environment of which we are not aware, and the reasons we offer for those decisions are a posteriori rationalisations. But exactly what reasons has the psychological research uncovered? In philosophy, a distinction has been commonly made between normative and motivating reasons: normative reasons make an action right, whereas motivating reasons explain our behaviour. Recently, Maria Alvarez has argued that, apart from normative (or justifying) reasons, we should further distinguish between motivating and explanatory reasons. We have, then, three kinds of reasons, and it is not clear which of them have been revealed as the real reasons for our actions by the psychological research. The answer we give to this question will have important implications both for the validity of our classifications of reasons and for our understanding of human action.