Cílem studie bylo posouzení přítomnosti depresivní symptomatologie u dětí po léčbě nádorového onemocnění. Soubor tvořilo 91 bývalých dětských onkologických pacientů (47 dívek) ve věku 9 - 19 let. Vyšetření depresivity bylo provedeno v rozmezí dvou až pěti let od ukončení léčby v rámci monitorování pozdních následků léčby a kvality života bývalých dětských onkologických pacientů. Výsledky byly porovnány s kontrolní skupinou dětských pacientů s chronickým onemocněním a skupinou zdravých dětí. Vyšetření depresivity bylo provedeno prostřednictvím dotazníku CDI. Přínosem studie je srovnání skupin v rámci jednotlivých subškál dotazníku CDI (špatná nálada, interpersonální problémy, nevýkonnost, anhedonie, negativní sebehodnocení) za účelem přesnější identifikace okruhu případných problémů přeživších. Bývalí dětští onkologičtí pacienti mají významně nižší hodnoty depresivní symptomatologie v porovnání s oběma porovnávacími skupinami. Signifikantně nižší míra depresivity u dětí po léčbě onkologického onemocnění byla identifikována v oblastech špatná nálada, anhedonie a negativní sebehodnocení. Ve shodě se současnými výzkumnými poznatky nabízíme několik možných interpretací získaných výsledků., Objective. The purpose of this study was to explore symptoms of depression in childhood cancer survivors. Sample and setting. The study included 91 childhood cancer survivors (47 girls) aged 9-19. Depressiveness was measured by means of the Children’s Depression Inventory (CDI) within a period of two to five years after treatment completion while monitoring the late effects of oncological treatment and survivors’ quality of life. The data has been compared to a group of child patients with another chronic disease and a group of healthy children (comparison groups). Hypotheses. The aim of the study was to identify whether possible differences between the individual groups of respondents manifest themselves in some specific CDI subscales and thus help better identify possible complaints among the survivors. Statistical analysis. The sum scores for the whole CDI scale and its sub-scales were compared by factor analysis of variance. Results. Former oncological patients (study group) scored significantly lower in the CDI in comparison to both comparison groups, and the analysis of individual CDI subscales has established a significant difference between the study group and the two comparison groups in relation to the Negative Mood, Anhedonia and Negative Self-esteem subscales. The lowest depressiveness scores have been explored on the specified subscales for the cancer survivor group. Study limitation. The research has the usual limitations arising from the fact that a self-report method was used. CDI data should be verified using projective testing and an interview in future research., and Irena Komárková ... [et al.].
Psychosociální faktory významně participují na patogenezi komplexních chorob. Jejich působení na mnoha úrovních organismu koresponduje s bio-psycho-sociálním konceptem zdraví a nemoci. Mozek, chování a imunita jsou úzce propojeny a reagují na environmentální kontext. Účinky chronického psychosociálního stresu popisuje model alostatické zátěže, jenž ozřejmuje dynamičnost nastavení biologických procesů a význam mozku pro zpětnovazebnou regulaci v adaptaci na prostředí. Osobnost jedince, jeho kognitivní a emoční charakteristiky, kvalita sociálních vztahů a socioekonomické faktory modifikují stresovou zátěž a mají přímý i nepřímý vliv na zdraví. Řada účinků psychosociálních faktorů je zprostředkována epigeneticky; v období raného vývoje tento mechanismus formuje vulnerabilitu vůči rozvoji patologií souvisejících se stresem. Psychické, genetické, behaviorální a environmentální vlivy spolu průběžně interagují. Nepřímé účinky psychosociálních faktorů spočívají v modifikaci chování a životního stylu. Toto působení je obousměrné, neboť životní styl zpětně ovlivňuje psychické a fyzické zdraví. Přístupy, zaměřené na podporu odolnosti vůči stresu, mají důležité místo v prevenci., Psychosocial factors significantly participate in the pathogenesis of complex diseases. Their effects correspond to the bio-psycho-social concept of health and disease on many levels. Brain functions, behaviour and immunity are closely linked and responsive to the environmental context. The effects of chronic psychosocial stress are described by the allostatic load model which highlights dynamic adjustment of biological processes and the importance of the brain for feedback regulation in adapting to the environment. The personality of an individual, his cognitive and emotional characteristics, quality of social relationships and socioeconomic factors modify stress load and have a direct and indirect impact on health. Many of the effects of psychosocial factors are mediated epigenetically. In the early development epigenetic mechanisms form the vulnerability to stress-related pathologies. Psychological, genetic, behavioural and environmental factors continuously interact. The indirect effects of psychosocial factors are contained in the modification of behaviour and lifestyle. These effects are bidirectional, because lifestyle in turn has an impact on mental and physical health. Approaches aimed at promoting resilience to stress play an important role in prevention., Šárka Kunzová, Drahoslava Hrubá, Pavel Řimák, Ondřej Sochor, and Literatura
Autoři zjišťovali předpoklady díla Václava Příhody (Ontogeneze lidské psychiky, 1963-1974), který uvažoval o odlišnostech míry deprese a smutku v jednotlivých obdobích ontogeneze, s nejvyšší intenzitou v období postpubescence (15-19 let) a v kmetském věku (75 a výše). Na souboru z běžné populace (N = 200) ve věku 15-92 let blízkému populačnímu rozložení podle pohlaví, věku a vzdělání autoři ukazují změny depresivní a úzkostné symptomatiky (měřené pomocí Beckovy škály deprese, BDI-II a Beckovy škály úzkosti, BAI) v jednotlivých věkových obdobích. Autoři zjistili, shodně s Příhodovými předpoklady, maximální hodnoty depresivní i úzkostné symptomatiky v krajních věkových kategoriích dospělosti, v období postpubescence a v kmetském věku.
Česká verze Dotazníku stavu a rysu deprese (STDI ) zahrnuje 20 položek, 10 položek pro měření Stavu – deprese (S-Dep) a 10 položek pro měření Rysu – deprese (T-Dep). Obě stupnice zahrnují 5 položek, které měří nepřítomnost deprese, euthymii, resp. přítomnost deprese, dysthymii. Každá položka byla přeložena několikrát. Po zpětném překladu vybral autor původního STDI 61 položek, které sémanticky odpovídaly testovaným konstruktům. Položky byly administrovány 268 středoškolským a vysokoškolským studentům (172 žen, 96 mužů). Faktorová analýza poskytla vždy dva faktory stavu a rysu, Dysthymii a Euthymii. Česká verze STDI odpovídá třem požadavkům: 1) Žádné položky nejsou drobnou obměnou téhož výroku. 2) Ke každé položce původního STDI je přiřazen pouze jeden český překlad. 3) Z kombinací položek, které, splňují kritéria 1) a 2), mají stupnice STDI nejvyšší hodnoty Cronbachova koeficientu vnitřní konsistence alfa, S-Dep 0,84 a T–Dep 0,86. Souběžná validita je zhruba stejná, jako u původní verze STDI . Česká verze STDI je určena výlučně pro nekomerční účely. and State-Trait Depression Inventory – Czech version
Czech version of STDI involves 20 items, 10 items measure Depression – State (S-Dep), and 10 items measure Depression – Trait (T-Dep). Both scales involve 5 items measuring absence of depression, Euthymia, and 5 items measuring presence of depression, Dysthymia. Each item was translated several times, and backward translated to English. The author of the original STDI selected 61 backward translated items that semantically correspond to the tested constructs. These items were administered to 268 secondary school and university students (172 female, 96 male). The factor analysis has shown two factors of state and trait for both Dysthymia and Euthymia. The Czech version of STDI corresponds to 3 criteria: 1) Items are not visibly similar. 2) Each item of the Czech STDI corresponds to exactly one item of the original STDI . 3) Factors including items that fulfill criteria 1) and 2) and reach the highest Cronbach’s A lpha levels have been chosen for Czech version STDI . The Alpha of S-Dep is 0.84, for T-Dep is 0.86. A concurrent validity is approximately the same as in the original STDI . The Czech version of STDI is available for research purposes only.
In this study we compared the levels of interleukin (IL)-6, IL-8, IL-10 and tumor necrosis factor-α (TNF-α) in population samples characterized by a high or low level of self-reported depression. We measured serum IL-6, IL-8, IL-10 and TNF-α in two cohorts which differed in scoring on the Zung Self-Rating Depression Scale (ZSDS). The group with a high score in ZSDS (average SDS index = 62.9) was called DEP (n=27), the group with a low score in ZSDS (average SDS index = 29.9) was called NDEP (n=16). The groups did not significantly differ in age, waist circumference and body mass index. For the assessment of serum cytokine levels multiplex immunoanalytic xMAP(LUMINEX) technology was used. We found lower IL-6 in the DEP group (medians; DEP 4.08 pg/ml vs. NDEP 6.11 pg/ml) on the border of statistical significance in multiple regression analysis (p=0.049). Serum levels of all other studied cytokines were not significantly different (medians; IL-8: DEP 2.18 pg/ml vs. NDEP 2.61 pg/ml; IL-10: DEP 2.85 pg/ml vs. NDEP 2.94 pg/ml; TNF-α: DEP 2.32 pg/ml vs. NDEP 2.30 pg/ml). These results are in contradiction to the prevailing opinion that proinflammatory cytokine levels are elevated in people with symptoms of depression. and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Depression is a complex disorder related to chronic inflammatory processes, chronic stress changes and a hippocampal response. There is a increasing knowledge about the role of glial cells in nutrient supply to neurons, maintenance of synaptic contacts and tissue homeostasis within the CNS. Glial cells, viewed in the past as passive elements with a limited influence on neuronal function, are becoming recognized as active partners of neurons and are starting to be discussed as a possible therapeutic target. Their role in the pathogenesis of depressive disorders is also being reconsidered. Attention is devoted to studies of the different types of antidepressants and their effects on transmembrane signaling, including levels of α subunits of G proteins in C6 glioma cells in vitro as a model of postsynaptic changes in vivo. These models indicate similarities in antidepressant effects on G proteins of brain cells and effector cells of natural immunity, natural killers and granulocytes. Thus, an antidepressant response can exhibit certain common characteristics in functionally different systems which also participate in disease pathogenesis. There are, however, differences in the astrocyte G-protein responses to antidepressant treatment, indicating that antidepressants differ in their effect on glial signalization. Today mainstream approach to neurobiological basis of depressive disorders and other mood illnesses is linked to abnormalities in transmembrane signal transduction via G-protein coupled receptors. Intracellular signalization cascade modulation results in the activation of transcription factors with subsequent increased production of a wide array of products including growth factors and to changes in cellular activity and reactivity., M. Páv, H. Kovářů, A. Fišerová, E. Havrdová, V. Lisá., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
In this study we analyzed the effects of melatonin (Mel, 1 mg/kg ip) on behavioral changes as well as cell and oxidative damage prompted by bilaterally olfactory bulbectomy. Olfactory bulbectomy caused an increase in lipid peroxidation products and caspase-3, whereas it prompted a decrease of reduced glutathione (GSH) content and antioxidative enzymes activities. Additionally, olfactory bulbectomy induced behavioral changes characterized by the enhancement of immobility time in the forced swim test and hyperactivity in the open field test. All these changes were normalized by treatment of Mel (14 days). Our data show that Mel has a beneficial neuropsychiatric action against oxidative stress, cell damage and behavior alterations., I. Tasset ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Poruchy erekce jsou nejčastější sexuální dysfunkcí mužů. V diagnostickém a terapeutickém přístupu k této dysfunkci je třeba respektovat biopsychosociální povahu sexuálních poruch. Nejen u typicky psychogenních, ale též u organicky podmíněných poruch erekce je třeba uplatňovat psychoterapeutické postupy. Mezi nejčastější psychogenní příčiny poruch patří poruchy partnerských vztahů, deprese a komplexy méněcennosti. Doporučuje se zlepšovat schopnosti lékařů otevřeně se svými pacienty o jejich sexuálním životě hovořit., Erectile dysfunction is the most frequent sexual dysfunction in men. The diagnostic and therapeutic approach toward this dysfunction should respect its biopsychosocial nature. Psychotherapy is very important not only in psychogenic dysfunction, but also in organically caused dysfunction. The most frequent aetiological factors include partnership problems, depression and low self-esteem in men. It is recommended to improve the competence of physicians to be able to communicate openly with the patient about the patient’s sexual life., and Zvěřina J.
Smysluplnost života ve stáří patří mezi nejvýznamnější salutogenní faktory, je jednou z položek kvality života a její ztráta souvisí s výskytem deprese. V příspěvku jsou popsány výsledky šetření, jehož cílem bylo zachytit aktuální situaci v populaci seniorů starších 75 let, zjistit míru jejich vnímání života jako smysluplného, určit faktory, které smysluplnost života ve stáří ovlivňují a její souvislost s depresí. Soubor seniorů tvořilo 347 osob starších 75 let z 13 lokalit v České republice. Jedná se o osoby žijící ve vlastním prostředí, v domovech pro seniory a hospitalizované v LDN a NNP. U těchto respondentů bylo provedeno dotazníkové šetření Logo- testem, u redukovaného souboru 264 osob byla současně vyšetřena i GDS- 15. Ve skupině seniorů starších 75 let je významně více osob (55,8 %) s velmi dobrou úrovní vnímání života jako smysluplného než v populaci mladších dospělých. Ohrožení ztrátou smyslu života bylo zjištěno pouze u 13,3 % dotázaných, což znamená, že staří lidé oproti mladším věkovým skupinám vnímají život mnohem více jako smysluplný. Míra smysluplnosti života ve stáří podle výsledků našeho šetření závisí na prostředí, v němž senioři žijí, jejich soběstačnosti a také na původním povolání dotazovaných. Senioři, kteří nevnímají život jako smysluplný, mají horší rodinné vztahy, postrádají hezké zážitky a jsou statisticky významně více depresivní., The meaningfulness of life in the elderly is very important salutogenic factor, it is one of the items of quality of life and its loss is in relation with depression. The goal of this article is to inform about the results of the research focused on the meaningfulness of life in old age. The aim of the research was to describe measure of the meaningfulness of life in the elderly, factors that are relevant to the meanigfulness of life in old age, and the connection with depression. The study sample consisted of 347 participants over 75 years of age from 13 localities in the Czech Republic, living in their own environment, in homes for seniors and nursing homes. These seniors were assesed under the Logo- test and besides that 264 of participants were also measured using the Geriatric Depression Scale- 15. The results shown that in the sample of seniors over 75 years of age there is much more persons with highest level of perception of life as meaningful than in the population of younger adults. The danger of loss of purpose of life was diagnosed only in 13,3% seniors in this researched sample. It means that the oldest old perceive their life more meaningful than younger people. The measure of the meaningfulness in life in the elderly depends on environment of living, self- sufficient and previous profession of respondents. As the statistics shows, seniors threatened with loss of purpose in their life have bad family relations, few nice expierences and they are significantly more depressive., J. Ondrušová, and Lit.: 22