Autoři zjišťovali předpoklady díla Václava Příhody (Ontogeneze lidské psychiky, 1963-1974), který uvažoval o odlišnostech míry deprese a smutku v jednotlivých obdobích ontogeneze, s nejvyšší intenzitou v období postpubescence (15-19 let) a v kmetském věku (75 a výše). Na souboru z běžné populace (N = 200) ve věku 15-92 let blízkému populačnímu rozložení podle pohlaví, věku a vzdělání autoři ukazují změny depresivní a úzkostné symptomatiky (měřené pomocí Beckovy škály deprese, BDI-II a Beckovy škály úzkosti, BAI) v jednotlivých věkových obdobích. Autoři zjistili, shodně s Příhodovými předpoklady, maximální hodnoty depresivní i úzkostné symptomatiky v krajních věkových kategoriích dospělosti, v období postpubescence a v kmetském věku.