Stať se u příležitosti 100. výročí narození V. Knappa (1913–1996), který zasáhl do různých právnických disciplín, zabývá jeho působením na poli občanského práva. Knapp zůstává v mysli široké právnické veřejnosti především jako civilista. Autor má za to, že to je hlavně proto, že Knapp za svého života podstatně ovlivnil podobu učebnic občanského práva vydávaných v Československu a později v Česku od r. 1953 do r. 1995, ať již jako jejich hlavní redaktor, nebo významný spoluautor. Hlavní vědecké Knappovy práce (monografie) z oboru civilního práva – o vlastnictví, zániku obligací a systému občanského práva –vznikly v 50. letech XX. stol. Ty, a především Knappovo Vlastnictví v lidové demokracii (1953), představují ukázková díla marxistického přístupu k řešení právních otázek. Později se Knapp prioritně zabýval jinými oblastmi práva (informatikou, právní filosofií, komparatistikou a právní logikou), ale ani v pracích z těchto okruhů nezapřel, že je především civilistou. To je patrné i z Teorie práva, jeho poslední významné knihy (1995), která je ve skutečnosti výbornou teorií civilního práva a která si, na rozdíl od většiny prací předchozích, podle názoru autora uchová (spolu s některými drobnějšími texty) trvalý význam. Knapp významně ovlivnil i podobu psaného občanského práva. Podílel se na tvorbě občanského zákoníku z r. 1950. Byl rovněž spoluautorem rozsáhlé novely občanského zákoníku schválené v r. 1991, která si kladla za cíl přizpůsobit civilní právo potřebám demokratického státu. Autor se hlásí k tomu, že je Knappovým žákem, a uvádí, že měl ke Knappovi od r. 1988 blízký osobní vztah. Nepřehlíží ale, jak se Knapp zvláště v 50. a 70. letech podepsal na ideologizaci právní vědy. Za jeho trvalý přínos považuje Knappův stálý odpor proti dezintegraci občanského práva, důraz na institucionální výklad občanskoprávních institutů, respekt k zásadě historia magistra vitae. Připomínají se Knappova slova, že „co je v zákoně, nemusí být teoreticky nepochybné, a že ne všechno, co je napsáno v literatuře, musí být nutně pravda“. Knappovo dílo i jeho vědecká kariéra podle názoru autora potvrzují platnost teze, že právní věda přestane být vědou, stane-li se služkou politiky. and The article, on the occasion of the 100th anniversary V.Knapp (1913–1996) who intervened in various legal disciplines, is concerned with his activities in the field of civil law. Knapp remains in the mind of the general legal community primarily an expert on civil law. The author of this article believes that it is mainly because Knapp, during his life, significantly influenced the shape of textbooks on civil law printed in Czechoslovakia and later the Czech Republic from 1953 to 1995, either as their main or significant co-editor/author. The main scientific works (monographs) in the field of civil rights – the ownership, termination of obligations and on civil law system – originated in the 50s of the 20th century. These, and in particular Knapp’s “Ownership in the People’s Democracy” (1953), represent a sample of the Marxist approach to legal issues. Later Knapp primarily engaged in other areas of law (computer science, philosophy of law, legal logic and Comparative Literature), but his work could not deny that his thinking primarily originated in the field of civil law. This is evident from his “Theory of Law”, his last major book (1995), which is in fact an excellent theory of civil law and which, differently from most of his previous work, will have, in the opinion of the author, (along with some more minor texts) lasting significance. Knapp significantly influenced the form of a written civil law.He participated in the creation of the Civil Code of 1950.He also co-authored
extensive amendments to the Civil Code, approved in 1991, which aimed at adapting to the needs of civil law of a democratic state.
The author admits to be a student of Knapp, also stating that he had a close personal relationship with him since 1988. But this does not mean, that he ignores how Knapp, especially in 50s and 70s, contributed to the ideologization of jurisprudence. Knapp’s permanent resistance against the disintegration of civil law, the emphasis on institutional interpretation of civil institutions and the respect for the principle of historia magistra vitae is considered his lasting contribution. The article reminds the readers of Knapp’s words “what is in the law, may theoretically not be doubtless, and not everything that is written in the literature, must necessarily be true”. Knapp ‘s work and his scientific career, is, in the opinion of the author, a confirmation of the thesis that legal science ceases to be a science, if it becomes a servant to politics.
The evolution of Marxist theory in the course of the 20th century was characterized, among other things, by the opening up of Marxism to other currents of thought. One such confluence occurred between Marxism and existentialism. Thanks to their humanistic interpretations of Marxism, Jean-Paul Sartre and Karel Kosík are usually seen as leading representatives of this interface. Both emphasize the social situation of man in their theoretical approaches, but at the same time also give consideration to the uniqueness of his experience and practical relation to the world. This study will try to show that, though Sartre and Kosík share a number of motifs in their work, they cannot be said to belong to the same line of thought. They might converge, that is to say, but they started from opposite directions. Kosík opens Marxism up to ideas from existentialism while solving them on the soil of practical materialism; Sartre, though accepting Marxist social theory, still holds to existentialist assumptions in which the individual is situated against the world and their social environment. and Vývoj marxistické teorie se v průběhu 20. století vyznačoval mimo jiné otevíráním marxismu vlivu dalších myšlenkových proudů. K jednomu z takových setkání došlo mezi marxismem a existencialismem. Jean-Paul Sartre a Karel Kosík jsou díky jejich humanistickému výkladu marxismu obvykle vnímáni jako přední představitelé této interakce. Oba vycházejí z důrazu na sociální situovanost člověka, současně ale ve svých teoriích dávají prostor také jedinečnosti jeho zkušenosti a praktického vztahování ke světu. Tato studie se pokusí dokázat, že navzdory řadě shodných motivů v jejich díle nemůžeme Jeana-Paula Sartra a Karla Kosíka zařazovat do téže myšlenkové linie. Oba autoři totiž vycházejí k onomu sblížení z opačných pólů. Zatímco Kosík otevírá marxismus podnětům z existencialismu, ale současně je stále řeší na půdě praktického materialismu, Sartre navzdory přijetí marxistické sociální teorie stále drží existencialistické předpoklady, v nichž je jedinec postaven proti světu a svému sociálnímu prostředí.
The study maps the journey of Milan Machovec from Christianity to Marxism and on to the Marxist-Christian dialogue which Milan Machovec personified in the 1960’s. In addition to the usual sources the study draws on unfamiliar juvenile texts, minor contributions in press and on his two dissertations at Charles University. – These sources show that his conception of socialism prior to the Communist coup and his first response to it did not conform to the ideology of the new regime. Machovec rejected the role of “martyr for freedom” because he understood his life as a task. He joined the Communist party and adopted the idiom of the time, but continued to strive for joining socialist ideals with the democratic heritage of Masaryk’s republic as even Zdeněk Nejedlý promised. – These early texts also show that Machovec was concerned with the issues he later elaborated already as graduate student. They included freedom, humanity, morality, the meaning of the human lot, the relation of the individual and the whole, sacrifice, the role of religion in society, the role of personality in history and society, ways of working with historic material in relation to pressing problems. – While Machovec may have lost the religious faith of his youth he remained ever loyal to Masaryk’s ideals of humanity, especially the idea that the task of humans is growth to more mature humanity. Masaryk’s bequest never ceased to be a tangent of Machovec’s thought, helping to lay the ground rules by which he moderated the dialogue of Christians and Marxists. The task of the dialogue was not to be persuasion but rather grasping of a common task: Marxists and Christians could meet, each in his way, on the ground of this Masaryk-given task.
This review study is dedicated to the work of the German philosopher Wolfgang Harich. In the light of a new edition of his collected works, the author situates Harich’s work in the philosophical and historical contexts out of which it grew. The edition under discussion shows the admirable scope of Harich’s philosophical legacy – its range, erudition and originality. His uniqueness arises especially in regards to the persecutions to which he was subjected in the former GDR and from which it inter alia emerges that a great part of his work in the collected edition is being published for the first time. The study shows the main features of Harich’s thinking to be a significant contribution to the systematic development of Marxist philosophy in the 20th century and interprets them with regard to the newly made available sources, probably for the first time in the Czech environment. and Tato recenzní studie je věnována dílu německého filosofa Wolfganga Haricha. Ve světle nové edice jeho pozůstalosti zasazuje Harichovo dílo do filosofických i historických kontextů, z nichž vyrůstalo. Recenzovaná edice dokazuje obdivuhodný záběr Harichova filosofického odkazu, jeho rozsah, fundovanost i originalitu. Jeho mimořádnost vyvstává zejména vzhledem k perzekucím, jimž byl Harich vystavován v bývalé NDR a z nichž mj. vyplynulo, že větší část jeho díla v pozůstalostní edici vychází vůbec poprvé. Studie ukazuje hlavní rysy Harichova myšlení jako významný příspěvek k systematickému rozvinutí marxistické filosofie ve 20. století a vykládá je s ohledem na nově zpřístupněné prameny. V českém prostředí se tak děje pravděpodobně poprvé.
Studie se věnuje komeniologickému dílu Jiřiny Popelové-Otáhalové (1904-1985). Úvodní část charakterizuje vzájemné vztahy mezi jejími studiemi z této oblasti a ostatním dílem (Popelová psala rovněž o etice a o dějinách filozofie). Nejobsáhlejší část příspěvku analyzuje jednotlivé komeniologické texty se zaměřením na méně známé studie ze 70. let 20. století. Autor dochází k závěru, že Popelová byla komenioložkou, která posunula zásadně bádání o J. A. Komenském, zvláště se zasloužila o nové chápání jeho spisu Obecná porada o nápravě věcí lidských., The study describes significance of work of Jiřina Popelová-Otáhalová (1904-1985) in Czech Comeniological research. The introduction part presents relationship between Comeniological studies and the rest of her work. (She also thought and wrote e. g. about ethics or history of philosophy.) The most extensive part is an analysis of single Comeniological texts focusing particularly on less known studies from 1970´s. The conclusion is that Jiřina Popelová was a researcher who changed general understanding of Jan Amos Komenský, especially comprehension of his basic writing The General Deliberation on the Remedy of Human Matters. (Translated by Jakub Hajíček.), and Překlad resumé: Jakub Hajíček
This polemical reflection critically investigates the likewise polemical article by Ladislav Hohoš, published in the Filosofický časopis, No.5/2013: “Is social critique exclusively a question of neo-Marxism?”. This piece was itself responding to my polemical study “Social criticism as a problem of neo-Marxism” (Filosofický časopis, No.2/2013). I take Hohoš’s main objections against my polemic in turn, and I reply to them. To this end, I focus on Hohoš’ reproduction, and partial reinterpretation, of Marx’s ideological doctrine of historical materialism, on the basis of which he presents his standpoint. In my polemic I point to the overall unsustainability of his objections, demonstrating the unsustainability of the foundations of Marxist doctrine itself., Miloslav Bednář., and Obsahuje poznámky a bibliografii
The study is devoted to the philosophical bequest of the Czech philo¬sopher Robert Kalivoda (1923–1089). Author fist evaluates his contribu¬tion to understanding a key period of Czech history, the Hussite move¬ment. By analysing economic and ideological conditions in the 14th and 15th centuries Kalivoda shows, that the Hussite movement was the first European early bourgeois revolution, bringing about fundamental changes in the structure of feudal society by paralysing the economic and philosophic potential of the Church as a fundamental component of the social order. Philosophically the movement created, out of elements of mediaeval philosophic realism and of the views of various heretical groups, an ideology of emancipation, anticipating ideas of later revolu¬tionary movements.
The second part of the study develops Kalivoda’s conception of the aesthetic function, starting from the conceptions of Jan Mukařovský, and thinks through its consequences for the humanisation of humans and society. Subsequently, the study analyses Kalivoda’s view of the so-called anthropological constant as the deepest layer of human existence and of its makeup. Kalivoda starts from Marx’s conception of a dialectical relation between hunger and sex and from their influence on the functioning of society. The author takes issue with Sigmund Freud’s conception according to which the sublimation of sexual instinct into the sphere of the “Higher I” (“Über-ich”) has solely an aggressive and repressive character and shows, that it involves non-aggressive sublimation as well, which – especially in the form of revolutionary activities – has a positive influence on social development.
Georg Lukács, writing in History and Class Consciousness, describes modern philosophy, culminating in the work of Hegel, as providing “a complete intellectual copy and the a priori deduction of bourgeois society.” By closely considering this remark, the following essay will explore the manner in which Hegel’s philosophy stands as a register for the reifi cation constitutive of the capitalist mode of production. After fi rst outlining the fundamental characteristics of Lukács’s theory of reifi ed consciousness, an investigation into culled sections of the Phenomenology of Spirit will demonstrate the conceptual affi nity between reifi ed consciousness and the consciousness of Hegel’s own protagonist. Th e Phenomenology follows the path of a consciousness successively failing to give an adequate account of both itself and the world. Here, the immediate and sequestered otherness of its object obscures the truth that consciousness is the substance of its own process. By analyzing the sections “Sense-Certainty” and “Th e Spiritual Realm of Animals and Deception,” I aim to demonstrate the extent to which Hegel’s Phenomenology can be grasped as a critique of reifi ed consciousness grounded in both an immediacy prohibited from comprehending its own mediated composition of itself and its object, and in the reduction of social activity to an aggregate of competitive self-interests. As a result, Hegelian philosophy stands as a prescient and indispensable critical resource for grasping the requisite intellectual dispositions of the capitalist mode of production.
Text se pokouší sledovat, jakým způsobem se významný český marxista meziválečného období Jaroslav Kabeš snažil rozpracovávat subjektivní stránku marxistické filosofie ve formě specifické etiky. Tuto jeho koncepci autor stati nazval „etikou vůle k přetvoření světa“. Kabešovo úsilí je v textu rámováno „krizí“ marxismu po říjnové revoluci, která vyvolala debatu o dalším směřování marxistické filosofie. Jednou z radikálních odpovědí na tuto situaci byla rehabilitace jejího revolučního charakteru skrze znovuoživení prvků hegelovské dialektiky v Marxových spisech (K. Korsch, G. Lukács). Kabeš se naopak obrátil k tradici voluntaristické filosofie (A. Schopenhauer, F. Nietzsche), ale rovněž k nejranějším Marxovým spisům a Leninově korespondenci, aby zde našel podněty pro svůj projekt materialisticky chápaného etického postoje. and The text attempts to follow the path that Jaroslav Kabeš, a notable Czech Marxist of the interwar period, took to work out the subjective side of Marxist philosophy in the form of a specific ethics. The article’s author calls Kabeš’ conception an “ethics of the will to transform the world.” Kabeš’ efforts are framed in the article by the “crisis” in Marxism that followed the October Revolution and which triggered a debate on the direction that Marxist philosophy should take in the future. One of the radical responses to this situation was to rehabilitate its revolutionary character by reviving the elements of Hegel’s dialectic in Marx’s writings (K. Korsch, G. Lukács). Kabeš, by contrast, turned not only to the philosophical tradition of voluntarism (Schopenhauer, Nietzsche) but also to the earliest writings of Marx and to Lenin’s correspondence so as to find the stimuli for his project of a materialistically understood ethical position.