V nasledujúcich riadkoch sa pokúsim dokázať, že ak sudcovia preferujú formalistickú právnu argumentáciu, tak potom nie v dôsledku toho, akú majú teoretickú koncepciu práva, ale v dôsledku toho, v akých spoločensko-politických pomeroch pôsobia. Formalizmus v právnej argumentácii nie je pojem, ktorého zmysluplné použitie nutne predpokladá teóriu právneho pozitivizmu a ktorého opodstatnenie nutne predpokladá autoritu tvorcu práva. Ak sa formalizmus v nejakej právnej kultúre etabluje, tak potom
zrejme kvôli výsledkom, ktoré generuje; kvôli tomu, že chráni hodnoty, ktoré chcú chrániť aktuálni držitelia moci, či už pod nimi rozumieme politickú elitu, spoločenskú triedu, predstaviteľov kultúrnej väčšiny alebo ľud ako celok. To prirodzene limituje aj schopnosť formalizmu riešiť tzv. koordinačný problém. and In the following pages I will try to prove a thesis according to which, when judges prefer
formalistic legal argumentation, they do not do so because of their theoretical conception of law but
because of the political and social conditions in which they happen to serve their office. Formalism
in legal argumentation is not a concept which is meaningful only against the backdrop of legal
positivism and which is justified only by the authority of a lawmaker. When formalistic argumentation
becomes embedded with the respective legal culture it is apparently so because of the results
it generates; because it protects values which current power holders want to be protected, whether
we understand them as political elite, social class, representatives of cultural majority or the people
as a whole. This naturally limits the capacity of formalism to solve the coordination problem.
Studie se věnuje komeniologickému dílu Jiřiny Popelové-Otáhalové (1904-1985). Úvodní část charakterizuje vzájemné vztahy mezi jejími studiemi z této oblasti a ostatním dílem (Popelová psala rovněž o etice a o dějinách filozofie). Nejobsáhlejší část příspěvku analyzuje jednotlivé komeniologické texty se zaměřením na méně známé studie ze 70. let 20. století. Autor dochází k závěru, že Popelová byla komenioložkou, která posunula zásadně bádání o J. A. Komenském, zvláště se zasloužila o nové chápání jeho spisu Obecná porada o nápravě věcí lidských., The study describes significance of work of Jiřina Popelová-Otáhalová (1904-1985) in Czech Comeniological research. The introduction part presents relationship between Comeniological studies and the rest of her work. (She also thought and wrote e. g. about ethics or history of philosophy.) The most extensive part is an analysis of single Comeniological texts focusing particularly on less known studies from 1970´s. The conclusion is that Jiřina Popelová was a researcher who changed general understanding of Jan Amos Komenský, especially comprehension of his basic writing The General Deliberation on the Remedy of Human Matters. (Translated by Jakub Hajíček.), and Překlad resumé: Jakub Hajíček
Autor diskutuje Kulkovu estetickou studii zejména ve vztahu k předkládanému schématu kvantifikace hodnoty uměleckého díla a zabývá se podrobně také jistými „pozitivistickými“ rysy Kulkova přístupu k tématu umění. Tyto pak na vybraných příkladech podrobně kritizuje. Současně však oceňuje zejména čtivou a myšlenkově stimulující povahu Kulkovy knihy a jeho textů obecně., The author discusses Kulka’s study on aesthetics, especially in regards to the system he presents for the quantification of the value of a work of art; the article also deals in detail with certain “positivist” features of Kulka’s approach to art. From these the author then provides a detailed critique of selected examples. At the same time, however, he appreciates the readable and intellectually stimulating nature of Kulka’s book and of his texts in general., and Im vorliegenden Artikel diskutiert der Autor Kulkas Studie zur Ästhetik insbesondere in Bezug auf das dort präsentierte Schema der Quantifizierung des Werts eines Kunstwerks. Gleichfalls befasst er sich eingehend mit bestimmten „positivistischen“ Grundzügen von Kulkas Ansatz zum Thema Kunst, die er anhand ausgewählter Beispiele einer gründlichen Kritik unterzieht. Gleichzeitig hebt er jedoch auch hervor, dass Kulkas Buch und seine Texte im Allgemeinen sehr gut lesbar und gedanklich stimulierend sind.
V rámci filosofie věd panuje široká shoda na tom, že druhá polovina 20. století složila „labutí píseň“ pozitivismu. Milton Friedman a Paul Samuelson, dva klíčoví autoři k metodologii ekonomie v daném časovém období, přitom tento vývoj ve filosoifi vědy prý nikdy nereflektovali. Pozitivistická východiska – v prvé řadě v podobě redukcionistického přístupu – jsou tudíž stále přítomna ve vlivných teoretických konceptech rozvinutých ekonomy hlavního proudu. Značný počet autorů však v současnosti sdílí náhled, že tyto koncepty v nezanedbatelné míře přispěly k vývoji, jenž ústil ve finanční krizi, vrcholící v letech 2008 a 2009. Předkládaný článek se proto táže, zda to byla právě krize – v níž mnozí spatřují empirické zamítnutí řady pozitivistických konceptů – která napsala „labutí píseň“ pozitivismu v ekonomii hlavního proudu., It has been widely accepted that philosophers of science wrote a “swansong” for positivism during the second half of the 20th century. Milton Friedman and Paul Samuelson, major contributors in the field of economic methodology at the time, the argument goes, did never reflect the demise. Therefore, positivist roots – primarily in the form of reductionist approach – are still to be found in influential theoretical concepts developed by mainstream economists. However, quite a large number of scholars currently share the view that these concepts contributed in a nonnegligible manner to the development leading to the financial crisis culminating in 2008 and 2009. the article thus asks if it is the crisis – seen by many as an empirical rejection of many positivistic concepts – that wrote a “swansong” for positivism in mainstream economics., and Lukáš Kovanda.