Příspěvek navazuje na článek publikovaný v časopise Studia paedagogica 2009/2, kde byl ve stručnosti představen koncept mezigeneračního učení a dále byla zmapována nabídka kurzů a programů neformálního vzdělávání, které mohou představovat pro členy rodin různých generací příležitost vzájemně se učit. Vytvořený přehled je nyní odrazovým můstkem k dalšímu detailnějšímu zkoumání toho, co lidi do kurzů přivádí, co jim účast v kurzech přináší, jak hodnotí účast lidí z různých generací a jak vnímají mezigenerační učení. Tento detailnější vhled je založen na výsledcích dotazníkového šetření mezi účastníky kurzů neformálního vzdělávání, a to ze tří generací: rodičů, prarodičů a dospělých dětí, nikoli však z jedné rodiny. Jejich výpovědi jsou mezigeneračně srovnávány, případně konfrontovány s výsledky jiných výzkumů. and The contribution continues an article briefly introducing the concept of intergenerational learning, published in the 2009/2 issue of Studia Paedagogica. The article reviewed the offer of the courses and programmes of non-formal education as opportunities for family members of various generations to learn among each other. The review became the starting point of further exploration of what motivates people to take up the courses, what they gain in them, how they judge the participation of people of various generations, and how they perceive intergenerational learning. A more detailed view like this is based on a questionnaire survey among the participants of the courses of non-formal education, of three different generations: parents, grandparents and grown-up children, though not of one and the same family. Their responses are compared among each other and, in some case, confronted with the results of other surveys.
Cieľ štúdie. Analýza odstupňovania modifikovanej spätnej väzby v Dynamickom teste latentnej učebnej schopnosti pre 8 až 10 ročné deti (DTLUS 8-10). Súbor a postup výskumu. Výskumný súbor tvorili deti zo sociálne znevýhodňujúceho prostredia vo veku od 7 do 8 rokov a 6 mesiacov (N = 50), ktorým boli administrované jednotlivé stupne spätnej väzby izolovane. Hypotéza. Pri izolovanom poskytnutí jednotlivých rád z DTLUS 8-10, upravených na základe zásad poskytovania spätnej väzby v krátkodobých dynamických testoch, sa bude s vyšším stupňom jednotlivých rád zvyšovať aj počet správnych odpovedí. Štatistická analýza. Na zistenie rozdielov medzi jednotlivými radami z hľadiska počtu vyriešených a nevyriešených úloh bol zvolený chí-kvadrát test, v rámci ktorého boli pre každú úlohu porovnávané reálne frekvencie medzi odpoveďami pri jednotlivých dvojiciach rád. Výsledky. Preukázalo sa, že s vyšším stupňom spätnej väzby narastalo aj percento vyriešených úloh. Príspevok poskytuje overený návod na poskytovanie spätnej väzby v krátkodobých dynamických testoch. Obmedzenia štúdie. Výsledky sa vzťahujú len na 7 až 8 ročné deti zo sociálne znevýhodňujúceho prostredia., Goal of the study. Analysis of grading the modified feedback in Dynamic test of latent learning ability for 8 to 10 years old children (DTLUS 8-10). Sample and method. The research sample consisted of children from socially disadvantaged environment aging from 7 to 8 years and 6 months (N=50). The particular grades of feedback were administered to them separately. Hypothesis. In case of separate providing the particular sequences from DTLUS 8-10, adjusted on the basis of principles for providing the feedback in short-time dynamic tests, together with the higher grade of particular sequences the number of right answers will be also increasing. Statistical analysis. For assessing the differences between particular sequences in numbers of worked out and non-worked out tasks the chisquared test was selected. The real frequencies of answers in particular pairs of sequences were compared for every task. Results. It was proved that together with the higher grade of feedback the percentage of worked out tasks was increasing. The paper offers the verified instructions for providing feedback in short-time dynamic tests. Study limits. Results apply only to 7 to 8 years old children from socially disadvantaged environment., Vladimír Čema., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Cílem tohoto článku je popsat a kriticky reflektovat tři hlavní teoretické přístupy, kterými je v současné psychologii konstruován lidský potenciál k učení; autoři tyto přístupy souhrnně označují jako teorie nadání, teorie přípravy a teorie motivace. Autoři se v článku zabývají tím, na jakých základech jsou jednotlivé přístupy vystavěny, tedy z jakého teoretického rámce vycházejí a jaké metody používají. Ukazují také, jak jednotlivé přístupy k lidskému potenciálu zobecňují své závěry, a jak na tomto základě doporučují odlišné vzdělávací praktiky a nabízejí odlišné interpretace situací, se kterými se lidé mohou setkávat v průběhu vzdělávání. Závěrem argumentují, že jednotlivé přístupy mohou být nahlíženy z perspektivy kritické psychologie jako různé diskurzy lidské přirozenosti, které vycházejí z rozdílných ideologických perspektiv a jejichž závěry mohou vést ke zvýhodňování, nebo naopak znevýhodňování různých skupin studentů a studentek., The main aim of the article is to introduce and critically reflect on three theoretical approaches representing three different psychological constructions of human potential to learn; we label them theories of giftedness, theories of preparation, and theories of motivation. The authors focus on the ways in which the approaches have been construed and explore their philosophical and methodological background. Furthermore, the authors show how the approaches generalize their conclusions and on this basis recommend various educational practices and provide different interpretations of situations emerging in the educational context. Finally, the authors discuss that the approaches are a part of various discourses of human nature influenced by different ideological perspectives. In this way, their conclusions may favor or discriminate against various groups of students., Jiří Mudrák, Kateřina Zábrodská., and Obsahuje seznam literatury
Příspěvek přináší některé z výsledků tříletého výzkumného projektu "Mezigenerační učení: děti, rodiče a prarodiče v neformálním vzdělávání a v informálním učení". Zaměřuje se na mezigenerační učení v rodině, a to v pohledu tří zúčastněných generací. Nejprve vyjasňuje argumenty, které stojí za zvýšenou pozorností věnovanou v posledních letech v mezinárodním kontextu mezigeneračnímu učení, jako jsou demografické okolnosti (stárnoucí společnost), proměny rodiny (variabilita ve struktuře a vztazích) a celoživotní učení (potřeba kontinuity na pozadí změny). Dále se zaměřuje na vybrané výsledky z empirického výzkumu metodologicky založeného na smíšeném designu, jimiž je identifikace rolí rodinných "edukátorů". and This paper presents another set of results of Intergenerational learning: children, parents and grandparents in non-formal education and informal learning, a three-year research project focusing on intergenerational learning in the family from the viewpoints of three participating generations. First, it clarifies the arguments behind the increased international attention that has recently been paid to intergenerational learning such as demographic factors (the ageing society), changes in the family (variability in family structures and relationships) and lifelong learning (need for change-based continuity). Then the study focuses on selected results of empirical research based on a mixed design methodology, identifying the roles of family educators.
Výzkumy ukazují, že většina komunikace při rodičovských schůzkách probíhá mezi učitelem a rodičem, kdežto příležitosti žáka vyjádřit svůj názor nebo klást otázky jsou minimální. I ve Švédsku se schůzky zaměřují především na nedostatky žáka. Související dokumentace je spíše prostředkem k tomu, aby žák byl seznámen se svým chováním, a nesoustředí se již na proces jeho učení. Tento příspěvek se zabývá rodičovskými schůzkami, které vedou sami žáci. Jedná se o postup, který se snaží posunout komunikaci ve prospěch hlasu a názorů žáků. V rámci takto koncipovaných rodičovských schůzek žáci hodnotí vlastní schopnosti a vědomosti napříč jednotlivými předměty. Je to tedy žák sám, kdo vede schůzku, při níž je jeho rodič informován o tom, jak se jeho dítě učí, a o jeho dalších cílech a aktivitách. Příspěvek staví na sociokognitivních, sociokonstruktivních a formativních východiscích, neboť pokud žák porozumí svým výsledkům, cílům a prostředkům jejich dosažení, bude jeho učení efektivnější. V rámci prezentované kvalitativní studie byly osloveny skupiny žáků, učitelů, rodičů a vedoucích pracovníků dvou škol. Tyto školy uskutečňují rodičovské schůzky vedené žáky již pět let v případě první školy a deset let v případě školy druhé. Výzkumné otázky zjišťují, jak respondenti popisují takto koncipované rodičovské schůzky a jejich vliv na pedagogické plánování, výsledky a administrativu školy. Vedle toho zjišťují také rozdíly mezi oběma školami. Výsledky tohoto šetření jsou pak porovnávány s výsledky dřívějších výzkumů, které se věnovaly rodičovským schůzkám v jejich běžné podobě, tzn. rodičovským schůzkám vedeným učiteli. Mezi důležitá z jištění patří to, že žák, který vede rodičovské schůzky, rozumí rozhodnutím vztahujícím se k procesu jeho učení a umí taková rozhodnutí popsat i vykonat. Nezbytnou podmínkou je přitom formativní a srozumitelná dokumentace. Rodičovské schůzky jsou v této koncepci informativnější, mají z pedagogického hlediska vyšší kvalitu a přinášejí vyrovnanější distribuci moci ve třídě. Učitelská i rodičovská role se přitom mění ve prospěch vzájemné spolupráce. and Research shows that most of the talking in parent-teacher conferences is done by the teacher and the parent, with few opportunities for the student to express ideas or pose questions. Swedish conferences tend to focus on the shortcomings of the student, and the documentation becomes means to show the student appropriate behaviors, rather than focusing on learning progress. This article will investigate student led parent conferences, a method that aims at shifting the dialogue in favor of the student's voice and opinions. The work starts with a thematic unit, where the students self-assess their abilities and knowledge in each subject area. The thematic unit ends with each student leading a conference, where the parent will be informed of the student's present progress and of the learning goals and activities suggested henceforth. If the student understands his/her results, goals, and means to get there, learning will be more effective. In this qualitative study, students, teachers, parents, and school leaders from two schools have been interviewed in groups. The schools have practiced student led parent conferences for five and ten years. The research questions address how the respondents describe the effects of the student led parent conferences on pedagogical planning, school results, and administration, and differences between the schools, and the result is compared to results from previous research on teacher led conferences. Important findings are that the student, when participating in student led parent conferences, understands, describes, and makes strategic decisions about his/her development. Formative and understandable documentation is imperative. These conferences are more informative, have higher pedagogical qualities, and will introduce a more egalitarian division of power in the classroom. Teacher and parent roles change to be more cooperative.
Stárnout aktivně je výzva, s níž se současná společnost obrací na seniory. Jak to ale dělat? Jaké příležitosti k tomu využít? Je to opravdu to, co senioři chtějí? To jsou obecné otázky, kterými je veden tento článek. Na příkladu aktivních a vitálních seniorů, kteří se učí počítačovým dovednostem v tzv. mobilních počítačových učebnách, ukazujeme, jaká jsou specifika jejich učení, za jakých podmínek se učí lépe a snadněji, jak zvládají nároky učení se pro ně novým technologiím, čím k procesům učení přispívá mezigenerační setkávání a mezigenerační přenos, a nakonec také co seniorům učení se práci s PC přineslo, respektive co oni sami na této své vzdělávací aktivitě oceňují. and Active ageing is a challenge which contemporary society has prepared for its elderly. This study attempts to provide answers to the following research questions: how can this be achieved? Which opportunities can be used in pursuing this aim? Is this aim also shared by the elderly? Taking active and vital elderly citizens who learn computers skills in mobile computer labs as an example, this study shows specific features of their learning, conditions under which the elderly learn better, how they manage to cope with the challenges of learning new skills, how this process is influenced by intergenerational contact and learning and finally what benefits this process has had for the elderly and what they appreciate explicitly.