Příspěvek přináší některé z výsledků tříletého výzkumného projektu "Mezigenerační učení: děti, rodiče a prarodiče v neformálním vzdělávání a v informálním učení". Zaměřuje se na mezigenerační učení v rodině, a to v pohledu tří zúčastněných generací. Nejprve vyjasňuje argumenty, které stojí za zvýšenou pozorností věnovanou v posledních letech v mezinárodním kontextu mezigeneračnímu učení, jako jsou demografické okolnosti (stárnoucí společnost), proměny rodiny (variabilita ve struktuře a vztazích) a celoživotní učení (potřeba kontinuity na pozadí změny). Dále se zaměřuje na vybrané výsledky z empirického výzkumu metodologicky založeného na smíšeném designu, jimiž je identifikace rolí rodinných "edukátorů". and This paper presents another set of results of Intergenerational learning: children, parents and grandparents in non-formal education and informal learning, a three-year research project focusing on intergenerational learning in the family from the viewpoints of three participating generations. First, it clarifies the arguments behind the increased international attention that has recently been paid to intergenerational learning such as demographic factors (the ageing society), changes in the family (variability in family structures and relationships) and lifelong learning (need for change-based continuity). Then the study focuses on selected results of empirical research based on a mixed design methodology, identifying the roles of family educators.
This paper argues that an examination of the literature suggests that many things go by the name of intergenerational learning. It can simply mean any form of learning – formal or informal – in which one generation affects the learning of another, or it can have more focused meanings, the most current perhaps being that of directing formal and informal learning towards dealing with a global demographic context of ageing societies, and therefore of the possibility of utilizing the talents of both young and old in helping each other. Yet two questions arise: are all the possible relationships within an intergenerational context utilized, and why should intergenerational learning not be used for a number of other major global and societal changes? This paper argues that the number of possible relationships involved in intergenerational learning could be expanded, and that more future-focused forms would also lead to the incorporation of other, more widely globalized issues as part of its pedagogic canvas.