Uvádíme a porovnáváme názory největších myslitelů antiky a středověku - Platóna, Aristotela, Augustina a Tomáše Akvinského - na povahu a vlastnosti času. Všímáme si, jak se jimi formulované názory a problémy odrážejí v současné fyzice., Pavel Macků, Jan Novotný., and Obsahuje seznam literatury
Předkládaná studie interpretuje význam času v díle francouzského filosofa Jacquesa Rancièra Les Temps modernes (2018). Čas zde znamená způsob uspořádávání živého a současně skladbu vyprávění, které formu strukturace živého distribuuje. Takto pojatý čas představuje politikum, což se ozřejmuje na způsobu práce s časem rozdílných vyprávění. Rancière se zaměřuje na marxismus a současnou historiografii. Kořeny obou diskurzivních praxí zasazuje do moderny jakožto období definovaného zrušením hierarchie časů (zrovnoprávněním časových forem) a zkoumá, nakolik se obě svých kořenů drží. Druhá polovina studie se věnuje Rancièrovým analýzám toho, jak se zrovnoprávnění časů odráží v moderním umění. Rekapituluje Rancièrovy rozbory vybraných moderních děl, v nichž umění – vzhledem k užitým formám vyprávění – představuje až jakýsi konkurenční nárok vůči politice. Autorka okrajově reflektuje také jiné Rancièrovy texty., This paper interprets the meaning of time in the French philosopher Jacques Rancière’s 2018 work, Les Temps modernes (2018). Time here means the manner of organizing the living and at the same time the composition of the narrative, whose form is distributed by the structuration of the living. Time conceived in this way constitutes a political matter, which is becomes clear in the manner of working with the time of different narratives. Rancière focuses on Marxism and present-day historiography. He places the roots of both discursive practices in the modern period, which was defined by the abolition of the hierarchy of times (emancipation of time forms), and examines the degree to which their roots have endured. The second half of the study is devoted to Rancière’s analyzes of how the emancipation of time is reflected in modern art. It reviews Rancière’s analyzes of selected modern works, in which art – on account of the forms of narrative used – can even constitute a kind of competitive claim to politics. The author also tangentially addresses other of Rancière’s texts., and Notre étude essaye d’interpréter ce que veut dire l’utilisation de la notion du temps dans l’ouvrage de Jacques Rancière, Les Temps modernes (2018). Le temps signifie ici la manière d’agencement simultané du vivant et du récit qui distribue l’architecture du vivant. Le temps ainsi conçu représente le politique, ce qui se manifeste par les manières du travail avec le temps de récits différents. Rancière se tourne vers le marxisme et vers l’historiographie contemporaine en trouvant les racines de ces deux pratiques discursives dans la modernité comprise comme la période temporelle définie par l’abolition des hiérarchies des temps (par l’émancipation des formes temporelles). Il examine aussi à quel point les deux pratiques arrivent à maintenir leurs racines. Rancière dans la seconde partie examine le reflet de l’émancipation des temps dans l’art moderne en récapitulant ses propres analyses des œuvres modernes choisies dans lesquelles l’art – par rapport aux formes utilisées par des récits – représente presque une concurrence pour la politique. L’auteure reflète partiellement d’autres textes de Rancière aussi.
The purpose of this paper is to present a new paradigm and an innovative technology for thinking about the future. The concept of time synchronization is introduced as a technology to improve individual competency for balancing the continuous construciton of reinterpreted pasts, presents and futures in order to cope with the aceleration of change, complexity, and uncertainty. This new paradigm is driven by recognition of three factors: 1. Humans are both conservative and novelty generating. 2. Novelty is a key factor of life and humans address novelty through pattern-evolvign creativity. 3. Reality is defined through the unique ability of humans to anticipate and define experience in terms of pattern and category. This article asserts that rapidly expanding human pluarity and novelty require new models concerning relationships of past, present, and future. Such models should adequately address the rapidly changing and more complex conditions in which they are constructed and deconstructed, including the expanding opportunities that accompany them. and Arthur M. Harkins, George H. Kubik, John Moravec.
The text is divided into two parts. In the first part, the author describes the eternalists’ and presentists’ positions as the two basic possible statements of the ontology of time (there exists only what is present - presentism - and there also actually exists both what is past and what is future). The eternalist position and the emphasis it puts on the actual existence of past and future events (expressed usually by the use of present tense or of some tenseless form of the verb) are thoroughlly analysed in order to show that in fact, they end up making strings of symbols that are not correct statements. It is therefore necessary to step beyond these clumsy statements and try to understand more exactly the eternalist intuitions on a deeper, metaphysical level. That is the main concern of the second part of the text, in which the metaphysical implications of both positions are compared. At the end of the linguistical analysis in the first part, we got to a point where it may seem that presentism and eternalism are only different attempts at expressing what is in fact the same understanding of the nature of time, but in the metaphysical analysis that follows, it will turn out that they are not. Presentism and eternalism are shown to be two different ontological approaches of time in relation to space (time as a basically homogenous fourth dimension and time as something essentially different from space). The author then focuses on the consequences these two positions have especially on the concept of the present and of its flow through time. In the end, presentism and eternalism turn out to be completely different positions that - in parallel with the famous McTaggart’s argument - claim a very strong reality of time on the one hand (presentism) or, on the other hand, its utter unreality (eternalism)., Text je rozdělen do dvou částí. V první části autor popisuje postoje eternalistů a presentistů jako dvě základní možná prohlášení ontologie času (existuje pouze to, co je přítomno - presentismus - a tam také skutečně existuje to, co je minulost a co je budoucnost) . Postavení eternalistů a důraz, který kladou na skutečnou existenci minulých a budoucích událostí (vyjádřených obvykle pomocí přítomného času nebo nějaké napjaté podoby slovesa), jsou důkladně analyzovány, aby se ukázalo, že ve skutečnosti končí řetězců symbolů, které nejsou správné. Je proto nutné překonat tyto neohrabané výroky a snažit se přesněji pochopit eternalistické intuice na hlubší, metafyzické úrovni. To je hlavním zájmem druhé části textu, ve kterých jsou porovnány metafyzické důsledky obou pozic. Na konci lingvistické analýzy v první části jsme se dostali do bodu, kdy se může zdát, že presentismus a eternalismus jsou pouze různými pokusy o vyjádření toho, co je vlastně stejné chápání podstaty času, ale v metafyzické analýze, že následuje, ukáže se, že nejsou. Současnost a věčnost jsou ukázány jako dva rozdílné ontologické přístupy času ve vztahu k prostoru (čas jako v podstatě homogenní čtvrtá dimenze a čas jako něco, co je v podstatě odlišné od prostoru). Autor se pak zaměřuje na důsledky, které tyto dvě pozice mají zejména na koncepci přítomnosti a jejího toku v čase.Současnost a eternismus se nakonec ukázaly jako zcela odlišné pozice, které - paralelně s proslulým argumentem McTaggarta - tvrdí na jedné straně velmi silnou realitu času (presentismus) nebo na druhé straně její naprostou neskutečnost (eternalismus)., and Jacques Joseph
Similar to other advanced semiotic systems, we differ three aspects in the magic fairy-tale - creation of information, its transfer and retaining in memory. The creation and retaining of an information can be based on more sources and show a different nature.
We proceed on the assumption that folklore works reflect the reality to a certain extent, but it is necessary to understand its limits. The language provides / acknowledges importance to the described world in a strange way, if formed in the environment in which the narrator and the audience live. The language, we use even today for usual communication, includes features of particular stages of development. Therefore, while taking into account the historical, social and cultural context, it is possible to approximate to the paradigm where these stories captured vivid ideas of the world. In this way, the texts fix a set of convictions, values, knowledge and ideas about the world, shared by members of a certain community, which in a specific way allowed them to explain the world to themselves and to understand it.
Tento článek se zabývá problémem žití (Leben) v Husserlových analýzách vnitřního časového vědomí. To, že se v těchto analýzách motiv života objevuje jenom sporadicky, nijak nesnižuje jeho důležitost. Život se stává problémem s ohledem na svébytné intence souvislosti (Zusammenhangsintentionen). V článku se autor snaží vyjasnit způsob, jakým se tyto intence podílejí na vzájemné konstituci jednoty vnitřního vědomí času a časového vědomí. V závěru studie pak interpretace několika textových pasáží poukazuje na souvislost těchto analýz s dalším Husserlovým myšlenkovým vývojem., The present article deals with the issue of life (Leben) in Husserl’s analyses of the consciousness of internal time. The fact that in these analyses the motif of life appears only sporadically does not diminish its importance. Life becomes an issue with regard to the intentions aimed at the context (Zusammenhangsintentionen). We try to clarify how these intentions participate in the mutual constitution of the unity of consciousness of internal time. In conclusion, we interpret some later texts to provide the reader with an understanding of Husserl’s late analyses of living with regard to the previous analysis of the consciousness of internal time., and Der vorliegende Artikel befasst sich mit dem Problem des Lebens in Husserls Analysen des inneren Zeitbewusstseins. Die Tatsache, dass das Motiv des Lebens in diesen Analysen eher sporadisch auftaucht, tut dessen Wichtigkeit keinen Abbruch. Das Leben wird im Hinblick auf die eigenständigen Zusammenhangsintentionen zu einem Problem. Im Artikel versucht der Autor zu erläutern, wie diese Intentionen an der wechselseitigen Konstitution der Einheit des inneren Zeitbewusstseins und des Zeitbewusstseins beteiligt sind. Zum Abschluss der Studie verweist der Autor in einer Interpretation mehrerer Textpassagen auf den Zusammenhang dieser Analysen mit der weiteren Entwicklung Husserls.
This article argues that understanding any space or site relies on a knowledge of its fourth dimension - the timescape. It will explore this by situating the investigation in the museum - a place of heightened contrivance which could easily be shallowly interpreted as "mere style". It will defend a new method of investigating museum temporality which combines both phenomenology and literary theory, and will replace the idea of geo-epistemology with geochronic epistemology: an understanding of context and situation which takes on time as well as spatial location. In so doing, it moves on from notions of the museum as a place out of time, situating it in the networks of meaning, power and politics in which we have lived and are living. Thus, "the whole space of the exhibition" as Lyotard said, "becomes the remains of all time": the Museum on the Edge of Forever., Tento článek pracuje s argumentem, že porozumění jakémukoliv prostoru či místu se odvíjí od znalosti jeho čtvrtého rozměru – krajiny času. Toto tvrzení probádává tak, že zasazuje výzkum do muzea – místa se zvýšenou mírou machinace, již by bylo snadno povrchně interpretovat jako "pouhý styl“. Článek obhajuje novou metodu zkoumání temporality muzea, jež v sobě kombinuje fenomenologii i literární teorii a nahrazuje myšlenku geoepistemologie geochronickou epistemologií: porozuměním kontextu a situaci, jež je umístěno jak v čase, tak v prostoru. Tím, že tak činí, se článek posunuje od pojetí muzea jakožto místa mimo čas a zasazuje jej do sítí významů, moci a politiky, v nichž jsme žili a stále žijeme. Takto se "veškerý prostor výstavy“, jak poznamenal Lyotard, "stává pozůstatkem všeho času: muzeem na okraji věčnosti., and Jennifer Walklate.
This paper describes our experience with time transfer using optical fibers and fully optical networks. We developed a technique and instrumentation for the comparison of distant time scales. These were first verified using a 740km optical loop within the Czech NREN backbone network and later a long term two-way optical time transfer between Czech and Austrian national time and frequency laboratories where the maintaining of their national time and frequency standards was evaluated. The optical link utilizes either dedicated optical fibers or Dense Wavelength Division Multiplex (DWDM) channels in all-optical production telecommunication networks. Results from the optical transfer, i.e. clock comparison and link delay including diurnal and seasonal effects are shown and also compared with a traditional time transfer using signals from the satellite navigation systems. and Článek popisuje naše dlouhodobé zkušenosti s časovým transferem prostřednictvím optických vláken a plně optických sítí. Pro porovnávání časových stupnic na velkou vzdálenost jsme proto vytvořili techniku a vyvinuli potřebné přístrojové vybavení, které jsme nejprve ověřili pomocí optické smyčky v délce 744 km v rámci páteřní sítě CESNET a posléze také využili pro dvoucestný optický transfer mezi českou a rakouskou národní laboratoří, které jsou zodpovědné za vytváření národních časových stupnic v České republice a Rakousku. Optickou trasu tvoří temná vlákna nebo vyhrazené kanály ve vlnovém multiplexu DWDM. Článek uvádí dosažené výsledky časového transferu, včetně měření zpoždění signálu na trase, a tyto jsou rovněž srovnány s obecně používaným časovým transferem prostřednictvím satelitních navigačních systémů.