Předložený příspěvek popisuje, jakým způsobem dochází k (re)konstruování školního vědeckého slovníku – procesu předávání a osvojování školních vědeckých pojmů a hledání jejich významů prostřednictvím řeči. Proces (re)konstruování školního slovníku je chápán jako součást socializace do školního jazyka, tzn. jako součást obsáhlejšího procesu, v jehož rámci se žáci učí využívat jazyk specifickým, kulturně podmíněným způsobem, ve shodě se zvyklostmi výukových aktivit daného školního předmětu, kterým je v případě této studie český jazyk – mluvnice. Studie je koncipována jako kvalitativní výzkumné šetření, jež je vystavěno na principech lingvistické etnografie. Na základě analýzy dat jsou představeny a popsány čtyři fáze (střet jazyků, fáze bilingvní, vědecká explicitní a vědecká implicitní), jimiž učitelky i žáci v procesu (re)konstruování školního vědeckého slovníku procházejí. Dále jsou vymezeny tzv. překladové strategie, jimiž se učitelky snaží přiblížit žákům obsah pojmů, s nimiž se ve výuce aktuálně pracuje. and The present paper describes the way in which a school scientific vocabulary is (re)constructed – the process of mediation and acquisition of school scientific concepts and search for their meanings through speech. The process of school vocabulary (re)construction is viewed as a part of socialization in the school language, i.e. as a part of a more complex process where students learn to use language in a specific and culturally conditioned way in accordance with habitual teaching activities of a given school subject – Czech Grammar in the case of this study. The study is framed as qualitative research built upon principles of the linguistic ethnography. Based on data analysis, it presents and describes four stages (the clash of languages, the bilingual stage, the explicit scientific stage, and the implicit scientific stage) that teachers and students go through in the process of school scientific vocabulary (re)construction. Further, it defines "translation strategies", which teachers use in order to elucidate the content of concepts currently used in instruction to students.
Přestože předpokladem úspěšné realizace didaktických a výchovných cílů ve výuce je ustavení adekvátních mocenských vztahů mezi učitelem a žáky, byl koncept moci učitele ve školní třídě do odborného českého pedagogického prostředí zaveden až nedávno a byl zatím zkoumán prostřednictvím interview, pozorování, reflektivních textů a jejich kvalitativních analýz (např. Makovská, 2010, 2011; Šeďová, 2011, 2015). Naším cílem je představit českou adaptaci dotazníkového nástroje Teacher Power Use Scale – TPUS (Schrodt, Witt, & Turman, 2007), která měří pět tradičně odlišovaných bází relační moci (expertní, referenční, legitimní, donucovací a odměňovací) dle teorie Frenche a Ravena (1959). Přínosem tohoto kvantitativního přístupu je relativně rychlé z jištění daných bází moci učitele u velkého počtu respondentů a srovnatelnost výsledků. Adaptace se zaměřovala na rozšíření věkového spektra pro užití nástroje (tj. na žáky a učitele druhého stupně základní školy) a přiz působení nástroje českým podmínkám. Pětifaktorový model byl redukován na čtyřfaktorové řešení, protože legitimní a donucovací báze moci byly českými žáky vnímány jako jeden faktor. Vysoké korelace těchto bází moci jsou z jišťovány i v jiných, zahraničních studiích. Koeficienty reliability dosahovaly pro všechny báze moci hodnot nad 0,70. Českou verzi dotazníku Báze moci: verze pro učitele (BMS) je možné používat jak pro výzkumné účely, tak v praxi (učiteli či vzdělavateli učitelů, kde může obohatit jejich pohled na vlastní pedagogické působení). and Even though the establishment of power relations among teachers and students is a precondition for successful realization of didactical and educational aims in instructional settings, the concept of teacher power was only lately stabilized within Czech educational theory and has been investigated only qualitatively through interviews, observations, and reflective texts (e.g. Makovská, 2010, 2011; Šeďová, 2011, 2015). Our aim is to present a Czech adaptation of the Teacher Power Use Scale (Schrodt, Witt, & Turman, 2007), which measures relational power traditionally differentiated into five power bases (expert, reference, legitimate, coercive, and reward) according to French and Raven's theory (1959). The benefit of this quantitative approach is its relatively fast estimation of the five teacher power bases even with a high number of respondents and the comparability of the resultant findings. The adaptation focused on extending the instrument's applicability to a larger variety of respondents (younger learners at ISCED 2A and their teachers) and Czech educational conditions. The five factor/bases model was reduced by confirmatory factor analysis, item analysis, and reliability analysis to a four-factor solution because Czech students in lower secondary education perceived legitimate and coercive power bases as a single factor. High correlations between these bases have also been reported in other international studies. The reliability coefficients for all power bases were higher than 0.70. The Czech version of the instrument (Báze moci: verze pro učitele) can be used further in research or instructional practice – by teachers and teacher educators, where it can broaden their views on their own educational work.
Předložená studie vychází z faktu, že participace žáků na výukové komunikaci se promítá také do jejich vzdělávacích výsledků, přičemž míra participace žáků je ovlivněna mimo jiné jejich postavením mezi ostatními spolužáky. Cílem této studie proto je z jistit, jakou podobu má participace žáků v kontextu vlivu, který jim přisuzují ostatní spolužáci ve třídě. Studie je koncipována jako kvalitativní výzkumné šetření, jež se opírá o datový korpus složený z videonahrávek série šesti vyučovacích hodin českého jaz yka a literatury ze čtyř devátých tříd českých základních škol (celkem 24 vyučovacích hodin), o data z rozhovorů s žáky i jejich učitelkami českého jaz yka, o výsledky sociometrických ratingových dotazníků a další doplňující data. Zaměřujeme se na participaci dvanácti žáků, kteří byli na základě sociometrického ratingového dotazníku vybráni jakožto žáci s nejnižším (osm žáků) a nejvyšším (čtyři žáci) individuálním indexem vlivu. Z našich výsledků vyplývá, že participace těchto žáků se výrazně odlišuje na úrovni rozhodnutí ne/participovat, z hlediska důvodů, pro které žáci ne/participují (vyhnout se posměchu vs. být slyšet), i z hlediska nastavení podmínek ke komunikaci s učitelkami a jejich odůvodňováním (hájení žáků vs. udržení kontroly nad situací). Za hodnotné považujeme výsledky vztahující se k participaci žáků s vysokým indexem vlivu a nejslabšími známkami, neboť právě tito žáci do výukové komunikace vnášejí repliky s argumenty a otevírají tzv. dialogický prostor. Z tohoto nálezu vyvozujeme didaktické implikace a poukazujeme na to, že zásadní podíl na tom, zda žáci argumentují, mají sami učitelé a jejich nastavení regulativního diskurzu ve třídě and This study is based on the fact that student participation in educational communication influences their academic achievement and that the extent of student participation is influenced by their position among their peers in the classroom. Therefore, this study inquires as to how students with the lowest and the highest level of dominance, as ascribed to them by their peers, participate in classroom discourse. Based on a sociometric rating-scale measure of dominance, this study investigates the participation of 12 Czech ninth grade students, out of which four have the highest and eight the lowest individual index of dominance. Our findings show that the participation of these students differs greatly, both in their choice of whether to participate and in their interpretations of why they do so. Our study also shows that teachers influence whether some students will participate by setting up beneficial conditions for participation. This study presents a significant finding: students who participate with argumentation and open the "dialogic space" are students who have a high index of dominance and the lowest academic achievement. We use this finding to propose implications for teaching and for emphasizing that teachers and how they establish regulative discourse in the classroom are important factors in deciding whether students participate with argumentation.
Předložená vícepřípadová studie se věnuje problematice adaptace základních škol na distanční výuku v období jejich prvního uzavření v průběhu jara roku 2020 v důsledku pandemie covid-19. Záměrem studie je přiblížit, co se od 11. března 2020 odehrávalo za dveřmi uzavřených škol. Data, z nichž tato studie vychází, byla sesbírána na pěti základních školách. Z výsledků analýzy vyplývá, že zásadním bodem celého procesu adaptace bylo rozhodnutí vedení školy, zda ve škole dojde k tzv. centralizaci, tzn. celá škola bude nadále výuku a další procesy související s výukou koncipovat jednotně, nebo zda škola půjde cestou autonomie učitelů, kteří budou realizovat výuku dle vlastního plánu jakožto odborníci na svůj předmět a svou třídu. Data dále napovídají, že pokud se vedení školy rozhodlo pro centralizaci a poskytlo učitelům potřebnou podporu pro naplnění nastavených požadavků, došlo tím k distribuci zodpovědnosti – vedení převzalo zodpovědnost za technické, organizační a koncepční nastavení výuky na dálku, zatímco učitelé se mohli se soustředit na rozvoj digitálních kompetencí a nezbytné úpravy kurikula vyplývající z přechodu na výuku na dálku. V rámci školy jako celku pak postupně došlo ke stabilizaci výuky na dálku. U škol, které se vydaly cestou autonomie učitelů, lze oproti tomu stabilizaci výuky na dálku sledovat u jednotlivých učitelů, avšak nikoli jednotně v rámci školy jako organizace. and In this study, we address the issue of adaptation to distance teaching at the elementary school level during the first school lockdown in spring 2020 due to the COVID-19 pandemic. The data was collected from five elementary schools. According to the data analysis, the key point of the whole adaptation process was the school leader's decision of whether there would be unity in the conception of educational processes for the whole school or if the teachers could design their own educational processes. We refer to these approaches as decisions about centralism vs. autonomy. We observed that if a school leader decided that the school would favor centralism and simultaneously arranged the necessary support for the teachers, the responsibility was distributed. School leaders were responsible for conceptual, organizational, and technical levels of education; teachers were responsible for their professional development in terms of digital competence and changes in curricula. On the school level, teachers in these schools gradually reached stability in their distance teaching.
Předložená empirická studie se zabývá tím, jaké informace jsou z prostředkovávány žákovskou gestikou a jakým z působem gestika zviditelňuje proces myšlení žáků. Vychází přitom z pojetí gestiky jakožto procesu z pracování informací ve vizuální podobě, jakožto zviditelněného myšlení. Na základě analýzy žákovských gest v rámci šestnácti vyučovacích hodin českého jazyka a literatury na druhém stupni základní školy je ve studii poukazováno na to, že žákovská gestika se ve výuce objevuje primárně ve specifickém kontextu tzv. explanačních promluv, promluv charakteristických tím, že žákům umožňují (re)konstruovat jejich myšlenková schémata. Právě gestika má přitom schopnost poukázat nejen na probíhající kognitivní proces, ale zobrazit také, z jakých kroků se žákovské myšlenkové operace skládají. Žákovská gestika je tedy představována jako nástroj zviditelňování žákovských kognitivních procesů, jejich přítomnosti, obsahu i struktury. and This empirical study examines the capacity of pupils' gestures to mediate information and make processes of pupils' thinking visible. The study understands pupils' gestures as the visual processing of information or as thinking made visible. Based on an analysis of pupils' gestures recorded during sixteen lessons of Czech language and literature at lower secondary schools, the study shows that pupils' gestures appear in classes in the form of explanatory talks which the pupils use to (re)construct the patterns of their thinking. However, pupils' gestures can not only highlight ongoing cognitive processes, but they also reveal the individual steps that comprise pupils' cognitive operations. The study therefore introduces pupils' gestures as a tool for making cognitive processes – their presence, content and structure – visible.