Tato studie si klade za cíl prozkoumat dvě skutečnosti. Zaprvé se zabývá otázkou, zda a jakým z působem se proměňuje žákovská participace v diferencované a nediferencované výuce na druhém stupni základní školy. Zadruhé popisuje, jak si žáci své komunikační chování v těchto dvou typech výuky vysvětlují. Text je koncipován jako případová studie jedné třídy a kombinuje kvantitativní i kvalitativní metody sběru dat. Míra žákovské participace v diferencované a nediferencované výuce je z jišťována prostřednictvím analýz y strukturovaného pozorování. Důvody, které žáky vedou k různému komunikačnímu chování, jsou vysvětleny prostřednictvím analýz y párových rozhovorů s vybranými typy žáků. Výsledky ukazují, že všichni žáci bez ohledu na příslušnost ke skupině silnější/slabší participují v diferencované výuce výrazně častěji, avšak důvody se různí. Slabší žáci v diferencované výuce častěji riskují, jelikož vědí, že je učitelé v případě špatné odpovědi opraví. Ve výuce o menším počtu žáků si navíc uvědomují, že je minimální šance se odpovědi vyhnout. Silnější žáci svoje odpovědi promýšlejí, neboť se obávají, že odpoví chybně. Vyšší míra participace obou skupin žáků je taktéž z působena rozdílným pojetím výuky. Společné pro obě skupiny je, že diferencovaná výuka zajišťuje příležitost do komunikace zapojit postupně všechny žáky ze skupiny. and The goal of this study is to explore two phenomena. First, it concerns the question of whether (and to what extent) student participation changes in homogenous and heterogenous education in lower secondary schools. Second, this study describes how students explain their communicative behavior in these two types of education. The paper is designed as a case study and combines quantitative and qualitative methods. The extent of student participation in homogenous and heterogenous education was ascertained via structured observation. The reasons that lead to diverse types of participation are explained through an analysis of the friendship dyads of selected students. The results show that all students participated considerably more in a class with differentiated instruction, but the reasons for that differed for students from high and low ability groups. Low-ability students took more risks because they know that the teachers would correct their incorrect answers. Moreover, they realized that they had little chance to avoid answering questions in a small group. High-ability students considered their answers more because they were afraid of providing incorrect ones. A higher degree of student participation was also caused by the different approach to education. A shared result for both groups of students lies in the finding that that differentiated instruction ensured the opportunity for all pupils to be involved.
Předložená studie vychází z faktu, že participace žáků na výukové komunikaci se promítá také do jejich vzdělávacích výsledků, přičemž míra participace žáků je ovlivněna mimo jiné jejich postavením mezi ostatními spolužáky. Cílem této studie proto je z jistit, jakou podobu má participace žáků v kontextu vlivu, který jim přisuzují ostatní spolužáci ve třídě. Studie je koncipována jako kvalitativní výzkumné šetření, jež se opírá o datový korpus složený z videonahrávek série šesti vyučovacích hodin českého jaz yka a literatury ze čtyř devátých tříd českých základních škol (celkem 24 vyučovacích hodin), o data z rozhovorů s žáky i jejich učitelkami českého jaz yka, o výsledky sociometrických ratingových dotazníků a další doplňující data. Zaměřujeme se na participaci dvanácti žáků, kteří byli na základě sociometrického ratingového dotazníku vybráni jakožto žáci s nejnižším (osm žáků) a nejvyšším (čtyři žáci) individuálním indexem vlivu. Z našich výsledků vyplývá, že participace těchto žáků se výrazně odlišuje na úrovni rozhodnutí ne/participovat, z hlediska důvodů, pro které žáci ne/participují (vyhnout se posměchu vs. být slyšet), i z hlediska nastavení podmínek ke komunikaci s učitelkami a jejich odůvodňováním (hájení žáků vs. udržení kontroly nad situací). Za hodnotné považujeme výsledky vztahující se k participaci žáků s vysokým indexem vlivu a nejslabšími známkami, neboť právě tito žáci do výukové komunikace vnášejí repliky s argumenty a otevírají tzv. dialogický prostor. Z tohoto nálezu vyvozujeme didaktické implikace a poukazujeme na to, že zásadní podíl na tom, zda žáci argumentují, mají sami učitelé a jejich nastavení regulativního diskurzu ve třídě and This study is based on the fact that student participation in educational communication influences their academic achievement and that the extent of student participation is influenced by their position among their peers in the classroom. Therefore, this study inquires as to how students with the lowest and the highest level of dominance, as ascribed to them by their peers, participate in classroom discourse. Based on a sociometric rating-scale measure of dominance, this study investigates the participation of 12 Czech ninth grade students, out of which four have the highest and eight the lowest individual index of dominance. Our findings show that the participation of these students differs greatly, both in their choice of whether to participate and in their interpretations of why they do so. Our study also shows that teachers influence whether some students will participate by setting up beneficial conditions for participation. This study presents a significant finding: students who participate with argumentation and open the "dialogic space" are students who have a high index of dominance and the lowest academic achievement. We use this finding to propose implications for teaching and for emphasizing that teachers and how they establish regulative discourse in the classroom are important factors in deciding whether students participate with argumentation.
Cílem této studie je analyzovat změny v participaci žáků na výukové komunikaci, k nimž došlo v důsledku zapojení učitelů do projektu akčního výzkumu zaměřeného na implementaci principů dialogického vyučování. Participace je operacionalizována jako: 1) výukový čas, který žáci vyplňují svými promluvami; 2) příležitost žáků k rozvitým promluvám; 3) triadická interakce, tedy bez prostřední komunikace mezi větším počtem aktérů, než je jeden žák a učitel. Prostřednictvím kvantitativní analýzy v příspěvku prokazujeme, že v hodinách sledovaných učitelů došlo ke zřetelnému posílení žákovské participace, a to ve všech uvedených parametrech. Následně pomocí kvalitativní analýzy identifikujeme mechanismy, které k tomuto výsledku vedou. and The aim of this paper is to analyse changes in participation of students in classroom discourse which arose due to their teachers' involvement in an action research project on implementation of principles of dialogic teaching. Participation is operationalized as: (i) an amount of time during which students speak; (ii) an opportunity given to students to produce more complex utterances; (iii) a triadic interaction, which means spontaneous communication between more participants than one teacher and one student. Using quantitative analysis, we show that student participation was significantly strengthened in all of the above-mentioned parameters in the classes under observation. Finally, we use qualitative analysis to identify mechanisms that lead to this result.