Studie představuje výsledky výzkumu zaměřeného na psychologické dopady spojené s epidemií covid-19 v České republice v průběhu měsíců březen–květen 2020. Cílem studie je sledovat a popsat dynamiku psychologických ukazatelů v čase, s ohledem na vývoj situace v ČR – od prvního nárůstu počtu nakažených a výrazných restrikcí, přes kulminaci a ústup první vlny epidemie, až k pomalému návratu do stavu uvolněných restrikcí. Výzkum pracuje se souborem 2716 respondentů ve věku 18–89 let, kteří se zúčastnili on-line dotazníkového šetření, případně byli dotazováni trénovanými výzkumnými asistenty (zejm. v případě seniorů a dalších osob, kteří neměli přístup k internetu). Výzkumná data zahrnovala deskriptivy účastníků a výsledky psychologických testů zaměřených na emoční stavy respondentů, jejich psychický nepokoj (distres) a přítomnost úzkosti a deprese. Tyto psychologické ukazatele byly sledovány jak v celém souboru, tak ve skupinách podle pohlaví a věku. Výsledky dokládají, že nastalá epidemická situace souvisela s výrazným nárůstem negativního emočního prožívání, se symptomatikou psychického nepokoje, úzkostí a depresí, a to až do období kulminace. Poté bylo zaznamenáno postupné zlepšování psychického stavu dotazovaných osob. Negativní dopady byly výraznější v populaci mladších dospělých a v populaci žen. Výsledky poukazují také na rozdílnosti v míře reportovaného stresu u izolovaných osob, které byly dotazovány zprostředkovaně (asistenty), oproti osobám, které reportovaly svůj stav přímo do dotazníku. V případě nezprostředkovaného dotazování byly hodnoty negativních psychických ukazatelů vyšší, oproti osobám, které byly dotazovány asistenty. and The study presents the results of a screening focused on the psychological impact associated with the outbreak and further development of COVID-19 pandemic in the Czech population during March – May 2020. The aim of the study was to investigate temporal dynamics of psychological impact covering the first wave of the epidemic, i.e., first phases of the epidemic growth, culmination, decrease, and slow return to a normal lifestyle. The sample of 2716 respondents aged between 18 and 89 years participated in an online survey from March 18th to May 25th, 2020; part of them (typically seniors and others, who had not access to the internet) were assisted in entering the data by trained interviewers. The survey comprised questionnaires capturing emotional states, psychological disturbance, anxiety, and depression. The changes in the scores by pandemic phase (time frame) were studied for the whole sample and for gender and age groups. The results show that the threat of COVID-19 caused a significant increase in negative emotional experience and in the symptoms of psychological disturbance, anxiety, and depression in the Czech population in time of infection culmination, even when the spread of the pandemic was well controlled, and then a gradual decline over time. The data indicated that the pandemic situation had a more pronounced impact on women and younger adults. The study also showed that in situations of pandemic stress associated with isolation, when isolated people are interviewed about their mental state, their reports on negative experiencing might be significantly reduced compared to direct anonymous selfreports data entry.
Dodržování protiepidemických opatření určuje, jak se společnost vypořádá s pandemií nového koronaviru. K objasnění, proč někteří lidé opatření nedodržují, využíváme teorii osobních konstruktů. Ta předpokládá, že stresující události v pandemii invalidizují do té doby smysluplný obraz světa (konzistentní konstruování). Pokud se jedinec snaží invalidizované konstruování zachovat místo jeho změny, uplatňuje strategii hostility – například devalvuje informace a názory, které jsou s jeho/jejím konstruováním nekompatibilní. Tím dochází k upevňování nedůvěřivých postojů vůči institucím a k nerespektování opatření, která vyhlašují. Tento model konfrontujeme s informacemi z rozhovorů s 20 respondenty. Analýza dospěla k pěti kategoriím, které odráží, jak respondenti pandemické situaci rozumí: zodpovědnost, kritika, odstup, produktivní dialog, neproduktivní dialog. Respondentky z kategorie „kritika“ čelily výrazným stresujícím/invalidizujícím změnám. Své kritické postoje k protiepidemickým opatřením udržovaly prostřednictvím hostilního pohledu na osoby s jiným názorem a prostřednictvím nedůvěry v instituce a média. Většina ostatních respondentů opatření dodržovala. Ve svém pohledu na pandemickou situaci brali v potaz různé perspektivy, neuplatňovali hostilní pohled a vyjadřovali určité porozumění lidem s jinými názory. Hostilita tedy může být základním neadaptivním mechanizmem k udržení smysluplného obrazu světa v nepřehledné pandemické době, která však vede k nedůvěře, společenské polarizaci a nedodržování opatření. and Non-adherence to public health measures determines how society copes with the new coronavirus pandemic. In this study, we apply the personal construct theory to answer why some people comply with anti-epidemic measures. The theory assumes that stressful events in the pandemic situation invalidate an individual’s worldview (individual’s construing). If the individual attempts to maintain this construing instead of its reconstruction, s/he may apply the hostility strategy. For example, s/he dismisses information or opinions that are incompatible with his/her original construing. This leads to an elaboration of distrust and critical attitudes towards institutions and to non-compliance with measures they order. We investigate this model by an interview analysis with 20 respondents. The analysis yielded five categories showing how respondents construe the pandemic situation: responsibility, criticism, distance from the subject, productive dialogue, and unproductive dialogue. Respondents from the category “criticism” were facing substantial stressful/invalidating changes. They maintained their critical attitude towards anti-epidemic measures through a hostile view of those with differing opinions and a strong distrust in institutions and media. The other respondents mostly complied with the measures. In their construing of the pandemic situation, they took different perspectives into the account, did not experience hostility, and expressed some degree of understanding to people with different opinions. Thus, hostility could be a fundamental psychological principle to preserve a meaningful worldview in times of the pandemic. Hostility, however, leads to distrust, opinion polarization, and non-compliance with anti-epidemic measures.
Vaccination has been presented as a probable solution to the ongoing pandemic of covid-19 and as such has been applied in the domestic context, and at the moment as a voluntary vaccination. However, there are a number of legal issues and implications associated with vaccination, and the present article seeks to bring at least some of these into focus. Attention is given to the nature of vaccination as a public administration and health service measure, prioritisation in the selection of persons for vaccination, the phenomenon of refusal to vaccinate, the public administration's vaccination campaign, the issue of distinguishing between vaccinated and unvaccinated in the imposition of various restrictions (and the related issue of discrimination on this basis), the legal possibility of compulsory vaccination, the related issue of conscientious objection and, finally, liability for harm caused by covid-19 vaccination. However, given its scope, the text is certainly not in any sense comprehensive. and Očkování je označováno jako pravděpodobné řešení stále aktuální pandemie onemocnění covid-19 a jako takové je uplatňováno také v domácím kontextu, a to v současnosti jako očkování dobrovolné. S tímto očkováním však souvisí řada právních otázek a souvislostí, přičemž předložený článek usiluje o přiblížení alespoň některých z nich. Pozornost je věnována otázkám povahy očkování jako opatření veřejné správy a zdravotní služby, prioritizace při výběru osob k očkování, fenoménu odmítání očkování, očkovací kampaně veřejné správy, problematiky rozlišování mezi očkovanými a neočkovanými při ukládání různých omezení (a související otázce diskriminace na tomto základu), právní možnosti povinného očkování, navazující problematiky výhrady svědomí a konečně odpovědnosti za újmu způsobenou očkováním proti covidu-19. S ohledem na svou šíři však text jistě není jakkoli vyčerpávající.
The COVID-19 pandemic has presented many challenges for healthcare workers and patients dealing with the physical and emotional toll of this disease. Patients suffering from the effects of COVID-19 pneumonia often experience dyspnoea, or breathlessness, which has increased the prevalence of respiratory anxiety among these cases. The symptoms of pulmonary disease and anxiety overlap, and the effects of these elements exacerbate one another. Drawing from the clinical psychological treatment of 68 COVID-19 patients in the acute phase of disease in standard- and intensive-care units, as well as those post-COVID, this study describes targeted interventions applied over 178 sessions during 3.5 months at the University Hospital in Pilsen, Czech Republic. This study outlines a three-step treatment process designed to address COVID-19-related respiratory anxiety using emotion- and breathing-focused techniques. As part of this brief review, two case studies are offered to illustrate the physiological and psychological experiences common among these patients. The presented three-phased approach may offer targeted and effective treatment for COVID-related respiratory anxiety. and Pandemie covidu-19 představuje mnoho výzev pro zdravotnické pracovníky a pacienty, kteří se potýkají s fyzickými a emocionálními následky této nemoci. Pacienti trpící následky pneumonie covidu-19 často pociťují obtíže s dýcháním, což zvýšilo prevalenci respirační úzkosti v těchto případech. Příznaky onemocnění plic a úzkosti se překrývají, v jejich vzájemné interakci dochází ke zhoršení stavu. Tato studie, čerpající z klinicko-psychologické léčby 68 pacientů s covidem-19 v akutní fázi onemocnění na jednotkách standardní a intenzivní péče po onemocnění covidem, popisuje cílené intervence aplikované na 178 sezeních realizovaných v průběhu 3,5 měsíce ve Fakultní nemocnici v Plzni. Tato studie nastiňuje třístupňový léčebný model určený k řešení respirační úzkosti související s covidem-19 pomocí technik zaměřených na emoce a dýchání. V rámci stručného přehledu jsou nabízeny dvě kazuistiky, které ilustrují fyziologické a psychologické zkušenosti běžné u těchto pacientů. Prezentovaný třífázový přístup může nabídnout cílenou a účinnou léčbu respirační úzkosti související s covidem-19.
The ongoing covid-19 epidemic has affected the entire world. Somewhat surprisingly, it is not the case that the most successful countries are the richest one, with the best health care. Nor is there a clear link between success and geographical location. Above all, much of the rich Western world has failed so far to protect public health effectively, and so it is appropriate to consider the question why. In this article, I focus mainly on the choice of the basic epidemiological strategy, which I consider to be one of the key factors of success or failure of many countries. I further criticize the view that the protection of human lives would harm the economy or other important values of societies. and Probíhající epidemie onemocnění covid-19 se dotkla celého světa. Poněkud překvapivě neplatí, že nejúspěšnější země jsou ty nejbohatší a s nejlepším zdravotnictvím. Stejně tak neplatí ani jasná souvislost mezi úspěchem a geografickou polohou. Především značná část bohatého západního světa v ochraně veřejného zdraví doposud selhávala a je proto vhodné položit si otázku, proč tomu tak je. V tomto článku se zaměřuji především na volbu základní epidemiologické strategie, kterou považuji za jeden z klíčových faktorů úspěchu či neúspěchu mnoha zemí. Kritickému rozboru dále podrobuji názor, že by ochrana lidských životů poškozovala ekonomiku či jiné důležité společenské hodnoty.