Studie představuje konstrukt potřeby kognitivního uzavření, historii jeho měření a českou verzi Krátké škály potřeby kognitivního uzavření (NFCS-15-CZ). Cílem studie je prezentovat základní psychometrické charakteristiky škály NFCS-15-CZ – faktorovou validitu, invarianci měření a reliabilitu. Analýzy využívají dvou vzorků z projektů Cesty do dospělosti (N = 1405) a Od rozhodnosti k autoritářství (N = 1367). Výsledky konfirmačních analýz podporují jednofaktorovou interpretaci škály a svědčí pro její přijatelnou vnitřní konzistenci, v souladu s parametry původní anglické verze. Jednofaktorový model měření se jeví být invariantní vzhledem k pohlaví, způsobu administrace i opakovanému měření. Slabinou škály je nerovnoměrné pokrytí všech faset konstruktu. Diskutované nedostatky škály spojené s její krátkostí a nedostatky některých položek ji určují spíše k výzkumnému užití ve strukturních modelech. and The study concisely introduces the construct of the need for cognitive closure, the history of its measurement and the Czech version of the Brief Need for Cognitive Closure Scale (NFCS- 15-CZ). The goal of the study is to present the basic psychometric properties of the NFCS-15- CZ – its factor validity, measurement invariance and reliability. Analyses use two samples from projects Paths to adulthood (N = 1405) and From Decisiveness to Authoritarianism (N = 1367). The results of confirmatory models support unidimensional interpretation of the scale and sufficient internal consistency in line with published properties of the original version. The unidimensional model is invariant with respect to gender, mode of administration and repeated administration. A weakness of the scale lies in its uneven coverage of all the construct’s facets. Discussed shortcomings of the scale related to its shortness and limitations of some items imply the scale should be used in research preferably in structural models.
Objectives.This study attempts to introduce the Driving Locus of Control (DLoC), a method focused on the internal or external source of at-tribution of the driving behaviour, to the Czech context. This study also relates DLoC to atti-tudes towards autonomous vehicles (AVs).Participants and setting.Out of the general population, 59 inquirers personally interviewed (CAPI) 1 065 respondents (49% women) in the age range between 15 and 92 years (M = 50, SD = 17). The respondents were sampled via multi-stage random sampling procedure, based on the list of addresses in the Czech Republic.Hypotheses.The authors hypothesised to rep-licate the original two-factor structure of the DLOC Scale and that the higher levels of inter-nal DLoC result in not considering the improve-ment in traffic safety as the AVs replace human drivers.Statistical analysis.Confirmatory factor analy-sis was used to analyse the factor structure of DLoC Scale. Hypotheses related to the empiri-cal validity of the method were assessed via structural equation modelling. Reliability of DLoC Scale was calculated in terms of internal consistency (McDonald coefficient).Results.Confirmatory factor analysis revealed reasonably good support for structural valid-ity of the one-dimensional DLoC-CZ15 factor model (χ2 = 426.967, df = 90, CFI = 0.964, TLI = 0.958, SRMR = 0.066, RMSEA = 0.065). In addition, the one-dimensional DLoC-CZ15 factor model showed acceptable internal con-sistency - ω = 0.9 (95% CI [0.89, 0.91]). The structural equation modelling found a relation-ship between DLoC and some of the items cap-turing attitudes towards AVs, too.Study limitations.The analysed data were ob-tained via interviews between respondents and inquirers. As a result, the study does not contain indicators of empirical validity measured by a methodologically different approach, such as an observation of driving behaviour. and Problém. Tato studie uvádí Driving Locus of Control (DLoC), metodu zaměřenou na atribu-ovaný zdroj chování při řízení, do českého kon-textu. Dále pak tato studie ověřuje vztah DLoC k postojům k autonomním vozidlům (AV).Metoda. 59 tazatelů osobně oslovilo (metoda CAPI) 1 065 respondentů z obecné populace (49% žen) ve věkovém rozmezí od 15 do 92 let (M = 50, SD = 17). Respondenti byli vybráni pomocí vícestupňového náhodného výběru na základě seznamu adres v České republice.Hypotézy.Autořipředpokládali replikaci pů-vodní dvoufaktorové struktury škály DLoC. Současně předpokládali, že vyšší úroveň inter-ního DLoC nesouvisí s očekáváním zlepšení bezpečnosti provozu, když AV nahradí lidské řidiče.Analýza dat. K analýze faktorové struktury metody byla použita konfirmační faktorová analýza. Hypotézy týkající se empirické vali-dity metody byly ověřeny pomocí strukturního modelování. Reliabilita škály DLoC ve smyslu vnitřní konzistence byla vypočítána pomocí Mc-Donaldova koeficientu.Výsledky. Konfirmační faktorová analýza při-nesla adekvátní podporu strukturní validity jednorozměrného faktorového modelu DLoC--CZ15 (χ2 = 426,967, df = 90, CFI = 0,964, TLI = 0,958, SRMR = 0,066, RMSEA = 0,065). Navíc jednorozměrný faktorový model DLoC--CZ15 vykázal přijatelnou vnitřní konzistenci – ω = 0,9 (95% CI [0,89; 0,91]). V rámci struktur-ního modelování byla zjištěna souvislost mezi DLoC a částí položek zachycujících postoje k AV.Limity studie.Analyzovaná data byla získána prostřednictvím rozhovorů mezi respondenty a tazateli. V důsledku toho studie neobsahuje indikátory empirické validity měřené metodolo-gicky odlišným přístupem, například pozorová-ním chování při řízení.
Cílem této práce je představit české verze metod na měření vazby v dospělosti, konkrétně metody Experiences in Close Relationships a dalších variant, které jsou z ní odvozeny, spolu s jejich základními psychometrickými vlastnostmi a specifiky. Tento přehled společně s plným zněním jednotlivých dotazníků v přílohách by měl sloužit k možnosti výběru vhodného nástroje pro různé výzkumné otázky. Informace o jednotlivých metodách, jejich výhodách a nevýhodách společně s plným zněním položek by měla přispět k sjednocení používání v českém prostředí adaptovaných metod. Tento přehled by měl také přispět k omezení dalších duplicitních překladů stejných měřících nástrojů. and The aim of this paper is to present the Czech version of the methods used to measure attachment in adulthood, specifically we are concerned with the Experiences in Close Relationship method and its derived variants together with their basic psychometric properties and specifics. With the full texts of the individual questionnaires enclosed, this overview should help researchers select the appropriate version for their research questions. The information about the individual methods, their advantages and disadvantages together with the items in full ought to contribute to the unification of the use of adapted methods and to lowering the risk of repeated translations of the same methods in the context of the Czech Republic.
Výzkumná sonda se soustřeďuje na posttraumatický rozvoj osobnosti vojáků po návratu ze zahraniční mise. Konstatuje, že výzkumů tohoto typu je ve světě relativně málo a stručně charakterizuje dosavadní výzkumy věnované americkým veteránům vietnamské války, izraelským veteránům Jomkipurské války a americkým veteránům války o Kuvajt. Předkládaná výzkumná sonda byla provedena u dvou skupin českých vojáků: 40 příslušníků bojových jednotek (Irák, Afghánistán) a 30 vojenských lékařů a sester z vojenských polních nemocnic (Irák, Afghánistán). Posttraumatický rozvoj byl zjišťován pomocí české verze dotazníku PTGI. Statisticky významně vyšší rozvoj byl zjištěn u vojenských lékařů a sester (peripheral exposure) oproti vojákům bojových jednotek (direct exposure). U vojáků- zdravotníků stoupají s množstvím absolvovaných misí hodnoty proměnné „osobní rozvoj“ a s dobou od „nejhorší mise“ rostou jak hodnoty proměnné „vztahy s druhými“, tak i celkový skór posttraumatického rozvoje v dotazníku PTGI- CZ. Zjištěný posttraumatický rozvoj nesouvisí s pohlavím, věkem, vzděláním, ani délkou služby v armádě; ve složitějších modelech však tyto proměnné pravděpodobně roli hrají. Autoři předpokládají, že rozdíly mezi oběma skupinami souvisejí s charakterem vykonávané práce, a tím i s intenzitou prožívaného distresu, s výběrem uchazečů, způsobem přípravy před misí, sociálním zázemím na misi a psychologickou péčí během mise i po jejím skončení. Výzkum konstatoval velkou variabilitu vývojových trendů u nezdravotníků. Jedním z vysvětlení může být rozdílný časový průběh, tedy rozdílný nástup posttraumatického rozvoje u jednotlivých složek celkového posttraumatického rozvoje. and Post-traumatic growth in soldiers of the Army of the Czech Republic after return from foreign mission
The research focuses on the post-traumatic growth of soldiers´ personality after the return from the foreign mission. The studies of this type are relatively infrequent. The authors briefly characterize existing studies devoted to American veterans of Vietnam War, Israeli veterans of Yom Kippur war, and American veterans of Kuwait war. The study was accomplished in two groups of Czech soldiers: 40 members of combat units (Iraq, Afghanistan) and 30 military physicians and nurses of military field hospitals (Iraq, Afghanistan). The post-traumatic growth was assessed by the Czech version of PTGI questionnaire. Statistically higher values were found in military physicians and nurses (peripheral exposure) than in soldiers of combat units (direct exposure). In soldiers-physicians and nurses raise with the number of missions the values of „personal development“ variable and with the time since „the worst mission“ raise both the values of „relations to others“ variable and the total score of the posttraumatic growth in the PTGI questionnaire. The found posttraumatic growth does not relate to sex, age, education, nor to the duration of service in the army; but these variables probably play role in more complex models. The authors assume that the differences between both the groups are connected with the type of exercised work a thus with the intensity of perceived distress, with the selection of applicants, with the preparation for the mission, with the social background on the mission, and with the psychological care during the mission and after its completion. The study stated a high variability in developmental trends in non-medical soldiers. One explanation can be the different time course and different start of post-traumatic growth in particular component parts of general post-traumatic growth.
The aim of this study was to examine the family process model of adolescent psychological adjustment in a sample of 12 to 18 year-old 456 Spanish adolescents (M = 14.61; SD = 0.53; 56 % of females). The self-report scales administered to the adolescents included a short version of Children’s Perception of Interparental Conflict Scale, six subscales of Youth Self Report, and two subscales of Child’s Reports of Parental Behavior Inventory. Structural equation modeling (SEM) was used to examine the family-system-theory based model. This model suggested that 1) adolescent perception of marital conflict affects adolescent psychological adjustment; 2) this association can be explained by adolescent perception of parental hostility and harsh punishment by both parents, and 3) the negative association can be buffered by adolescent perception of parental support and open communication. The results show that parental hostility and harsh punishment by both parents partially mediated the association between marital conflict and adolescent internalizing and externalizing behaviors in a simple mediation model. Next, parental support and open communication partially buffered the relation between marital conflict and adolescent internalizing and externalizing behaviors in a simple mediation model. However, using a complex model of structural equation modeling we did not find support for the model where parenting mediates the relationship between marital conflict and adolescent adjustment. Our findings do not support the usual direction of the spillover hypothesis but indicate that parenting is linked to marital conflict and both of them play an important role in adolescent adjustment. and Cílem studie bylo popsat souvislosti psychické adaptace dvanáctiletých až osmnáctiletých španělských adolescentů (N = 456, M = 14.61; SD = 0.53; 56 % dívek) pomocí modelu rodinných procesů. Byly administrovány sebeposuzovací škály měřící vnímání rodičovského konfliktu (zkrácená verze metody Children’s Perception of Interparental Conflict Scale), internalizované a externalizované chování (Youth Self Report) a rodičovské chování (Child’s Reports of Parental Behavior Inventory). Model vycházející z teorie rodinného systému byl ověřován prostřednictvím strukturního modelu (SEM). Bylo zjištěno, že v jednoduchém strukturním modelu je adolescenty vnímaná hostilita a tvrdé trestání u obou rodičů částečným mediátorem vztahu mezi rodičovským konfliktem a internalizovaným, ale i externalizovaným chováním adolescentů. Dále bylo v rámci jednoduchého modelu zjištěno, že vnímaná rodičovská opora a otevřená komunikace částečně zmírňuje dopad rodičovského konfliktu na internalizované a externalizované chování. Při ověřování komplexního strukturního modelu však již nebyla nalezena podpora pro mediaci vztahu mezi rodičovským konfliktem a adaptací adolescentů prostřednictvím rodičovského chování. Výsledky tak nejsou v souladu s tzv. hypotézou přelévání, ale spíše ukazují spíše na vzájemnou souvislost rodičovského chování a konfliktu mezi rodiči, které pak hrají významnou roli v míře adaptace adolescentů.