The article deals with the question of correct reconstruction of and solutions to the ancient paradoxes. Analyzing one contemporary example of a reconstruction of the so-called Crocodile Paradox, taken from Sorensen’s A Brief History of Paradox, the author shows how the original pattern of paradox could have been incorrectly transformed in its meaning by overlooking its adequate historical background. Sorensen’s quoting of Aphthonius, as the author of a certain solution to the paradox, seems to be a systematic failure since the time of Politiano’s erroneous attributing it to Aphthonius. In the conclusion, the author claims that neglecting the historical background of the ancient paradoxes into account, we are neither able to evaluate their modern interpretations as adequate nor their solutions as successful., Článek se zabývá otázkou správné rekonstrukce a řešení starověkých paradoxů. Analýza jednoho současného příkladu rekonstrukce tzv. Krokodýlového paradoxu, převzatého z Sorensenovy stručné historie paradoxu , ukazuje, jak mohl být původní vzor paradoxu ve svém významu nesprávně transformován tím, že přehlédl jeho historické pozadí. Sorensenovo citování Aphthoniusa, jako autora určitého řešení paradoxu, se jeví jako systematické selhání od doby, kdy ho politiánův omyl přisuzoval Aphthoniusovi. V závěru autorka prohlašuje, že zanedbání historického pozadí starověkých paradoxů není schopno hodnotit jejich moderní interpretace jako adekvátní ani jejich řešení jako úspěšná., and Vladimír Marko
Self-reference as a common characteristic of paradoxes is usually regarded as a trouble-inducing principle which should be eliminated. Contrary to such view this paper aims to vindicate self-reference and declare its fundamental importance for our language. In the first part, self-referential contradictions (Liar, Burali-Forti, Russell, Richard etc.) are presented and their division to logical ones and epistemological ones introduced by Ramsey is contested. In the second part, Waismann’s therapeutic conception of philosophy, focused on clarifying grammar of language and at the same time emphasizing freedom and vision as the essence of philosophy, is expounded as an example of the semantic ascent that enables to treat not just self-referential paradoxes but philosophical problems in general as problems of language. In the final part, the solving paradoxes as matter of language in language itself is investigated and two main theses are put forward: 1) Self-reference is the key to solution of paradoxes; 2) Self-reference is to be considered as the essence of language in the widest sense., Vlastní reference jako společná charakteristika paradoxů je obvykle považována za princip vyvolávající potíže, který by měl být odstraněn. Na rozdíl od tohoto názoru se tento dokument snaží obhájit sebevědomí a deklarovat jeho zásadní význam pro náš jazyk. V první části jsou prezentovány sebekonferenční rozpory (Liar, Burali-Forti, Russell, Richard atd.) A jejich rozdělení na logické a epistemologické, které představil Ramsey. Ve druhé části je Waismannova terapeutická koncepce filosofie, zaměřená na objasnění gramatiky jazyka a zároveň zdůraznění svobody a vize jako podstaty filozofie, vysvětlena jako příklad sémantického výstupu, který umožňuje léčit nejen sebe-referenční paradoxy, ale filosofické problémy obecně jako problémy jazyka. V závěrečné části, řeší se paradoxy řeči jako jazyk jazyka samotného a předkládají se dvě hlavní teze: 1) Sebeovládání je klíčem k řešení paradoxů; 2) Sebeovládání se považuje za podstatu jazyka v nejširším smyslu., and Radek Schuster
The article deals with Cantor’s diagonal argument and its alleged philosophical consequences such as that (1) there are more reals than integers and, hence, (2) that some of the reals must be independent of language because the totality of words and sentences is always count-able. My claim is that the main flaw of the argument for the existence of non-nameable (hence unrecognizable) objects or truths lies in a very superficial understanding of what a name or representation actually is., Abstraktní
Článek pojednává o Cantorově diagonálním argumentu a jeho údajných filosofických důsledcích, jako je to, že (1) existuje více reálných než celých čísel, a proto (2) že některé z reals musí být nezávislé na jazyce, protože souhrn slov a vět je vždy počitatelný. Moje tvrzení je, že hlavní chybou argumentu pro existenci nemazatelných (tedy nerozpoznatelných) objektů nebo pravd leží velmi povrchní chápání toho, co vlastně je jméno nebo reprezentace., and Vojtěch Kolman
The aim of this paper is to outline a suitable analysis of certain deontic modalities. To avoid confusion as much as possible, I specify the subject-matter of my analysis explicitly. Subsequently, the paper argues that Transparent Intensional Logic (TIL) is an appropriate framework for developing deontic logic. The main contribution of the paper consists in a proposal concerning the analysis of deontic modalities in TIL as well as in offering a semantically based distinction between implicit and explicit deontic modalities. Finally, I introduce some definitions along with some inferential rules and show (using Ross’ paradox) how it is possible to deal with the paradoxes of deontic logic in terms of my analysis., Cílem příspěvku je nastínit vhodnou analýzu určitých deontických modalit . Aby se co nejvíce vyhnulo nejasnostem, výslovně uvádím předmět mé analýzy. Následně, práce argumentuje, že transparentní Intensional logika (TIL) je vhodný rámec pro vývoj deontic logiky. Hlavní příspěvek příspěvku spočívá v návrhu analýzy deontických modalit v TIL, stejně jako v nabídce sémanticky založeného rozlišení mezi implicitními a explicitními deontickými modalitami. Nakonec představuji některé definice spolu s některými inferenciálními pravidly a ukázkami (pomocí Rossova paradoxu), jak je možné se zabývat paradoxy deontické logiky z hlediska mé analýzy., and Daniela Glavaničová
The study analyzes the paradoxes of postmodernism in literary and cultural area of Central Europe. Crucial attention is focused on the novel in German, Czech and Slovak literature. Specific features of the literatures of Central Europe can be observed in post-modern prose. Postmodernism appears here as a special configuration which roots lie deep in the bedrock of Jewish, German and Czech culture.
Tento článek se zabývá dvěma aritmetickými systémy - konkrétně systémem, který představil R. Dedekind a systémem, který vytvořil G. Frege - a paradoxy, které se zde vyskytují - tedy Burali-Fortiho paradoxem (což je vůbec první fomrulace moderního paradoxu), Cantorovým paradoxem a Russellovým paradoxem. Hlavním cílem je ukázat, co mají tyto paradoxy společného a zdůvodnit, že ačkoli se tyto paradoxy vyskytují v různých systémech, mají společné znaky. Na základě studia uvedených systémů, paradoxů i různých řešení těchto paradoxů, autorka dospívá k tvrzení, že zkoumané paradoxy vznikají na stejném základě, a to na základě problému nehierarchizovanosti. V dodatku tohoto článku navíc čtenář nalezne dva zajímavé historické exkurzy. První z nich předkládá v historicky autentické podobě odvození Burali-Fortiho paradoxu Druhý exkurz je věnován Russellovu paradoxu a představuje jej nejen v podobě, jak jej vyjádřil B. Russell, ale také ve formulaci G. Frega. and This paper deals with two arithmetical systems - namely with the system presented by R. Dedekind and the system established by G. Frege - and with paradoxes there occurring - namely with the Burali-Forti paradox (the first formulation of modern paradox at all), the Cantor's paradox and the Russell´s paradox. The main purpose is to show in what way are these paradoxes similar and that although these paradoxes occur in different systems, they have common features. On the basis of studying these systems and paradoxes and also ways out from these paradoxes, the author reached the conclusion that the investigated paradoxes arise from the same source, namely the problem of nonhierarchization. In addition, the Appendix of this article presents the Burali-Forti paradox in the form that shows the historically authentic way of derivation of this paradox. There is also a short exposition of Russell's paradox in the Appendix. It shows the paradox not only in the form presented by B. Russell but also in the G. Frege's formulation.
We cannot definitely determine precise boundaries of application of vague terms like ''tall''. Since it is only a height of a person that determines whether that person is tall or not, we can count ''tall'' as an example of a linear vague term. That means that all objects in a range of significance of ''tall'' can be linearly ordered. Linear vague terms can be used to formulate three basic versions of the sorites paradox – the conditional sorites, the mathematical induction sorites, and the line-drawing sorites. In this paper I would like to explore a possibility of formulating sorites paradoxes with so called multi-dimensional and combinatory vague terms – terms for which it is impossible to create a linear ordering of all objects in their range of significance. Therefore, I will show which adjustments must be made and which simplifications we must accede to in order to formulate any version of the sorites paradox with multi-dimensional or combinatory vague terms. I will also show that only the conditional version of the sorites paradox can be construed with all three kinds of vague terms., Nemůžeme rozhodně určit přesné hranice aplikace neurčitých termínů jako ,,vysoký''. Jelikož je to pouze výška osoby, která určuje, zda je tato osoba vysoká nebo ne, můžeme jako příklad lineárního neurčitého termínu počítat ,,vysoký''. To znamená, že všechny objekty v rozsahu významu ,,vysokého'' mohou být lineárně uspořádány. Lineární neurčité termíny mohou být použity pro formulaci tří základních verzí paradoxů soritů - podmíněných soritů, matematických indukčních soritů a soritů pro kreslení čar. V této práci bych chtěl prozkoumat možnost formulování paradoxů soritů s takzvanými vícerozměrnými a kombinatorickými neurčitými termíny - termíny, pro které není možné vytvořit lineární uspořádání všech objektů v rozsahu jejich významu. Proto, Ukážu, jaké úpravy je třeba provést a jaká zjednodušení musíme přistoupit, abychom mohli formulovat jakoukoli verzi paradoxů soritů s vícerozměrnými nebo kombinatorickými neurčitými termíny. Ukážu také, že pouze podmíněnou verzi paradoxu soritů lze chápat se všemi třemi druhy neurčitých termínů., and Jan Štěpánek