Tato studie je recenzní statí ke knize: Christian FLECK, A Transatlantic History of the Social Sciences: Robber Barons, the Third Reich and the Invention of Empirical Social Research. London: Bloomsbury Academic 2011. Z témat, jež rozvíjí Fleckova kniha, sleduje především otázku, jak velké americké nadace formovaly a profilovaly výzkumnou agendu sociálních věd. Je zde předvedeno, jak definice vědy prosazovaná ve dvacátých letech minulého století velkými americkými nadacemi zcela zásadně proměnila samotnou ideu výzkumu a přinesla mnohé institucionální inovace. Vztah filantropie a sociálněvědního výzkumu je sledován jak v obecném smyslu, z hlediska formativních idejí ovlivňujících vývoj sociální věd a reálnou vědeckou praxi, tak i ve vztahu k různým národním tradicím, roli jednotlivých nadací a jejich aktivitám směřujícím k prosazení specifické koncepce vědeckého výzkumu. Pozornost je zde věnována zejména Rockefellerově nadaci, jejíž koncept "realistického“ výzkumu významně ovlivnil institucionální dějiny sociálních věd. Studie se rovněž zaměřuje na styl psaní, jenž se uplatňuje v současných textech o dějinách nadací, zejména ve srovnání s dosud převažujícím důrazem na studium intelektuálních dějin sociálních věd., This study reviews the book: Christian FLECK, A Transatlantic History of the Social Sciences: Robber Barons, the Third Reich and the Invention of Empirical Social Research. London: Bloomsbury Academic 2011. It concentrates mainly on one part of Fleck’s account: on the analysis of the ways foundations and philanthropic organizations profiled and shaped the research agenda and the politics of knowledge in the social sciences. It is demonstrated how the definition of science promoted in the 1920’s by major American philanthropic foundations fundamentally changed the very idea of research and produced many institutional innovations. The relation of philanthropy and social scientific research is pursued both in a general sense, in terms of formative ideas in, uencing the development of social sciences and the actual scientific practice, and in relation to various national research traditions, the role of individual foundations and the activities of foundations aiming to promote their conception of scientific research. A special attention is paid to the Rockefeller Foundation, as its concept of “realistic” research significantly in, uenced the institutional history of the social sciences. This study also focuses on the style of writing, which is employed in contemporary texts on the history of foundations, especially in comparison with the still prevailing accent on the study of social science’s intellectual history., and Jan Balon.
Cieľom článku je upozorniť na niektoré možnosti použitia metód formálnej epistemológie v oblasti sociálnych vied. Ide predovšetkým o teóriu objektácií a teóriu re-prezentácií a s nimi spojené metódy rekonštrukcie potencialít a formálnych aspektov jazyka. V článku sa ďalej snažíme zodpovedať niektoré kritické námietky Markéty Patákovej, ktoré sformulovala na adresu formálnej epistemológie vo svojom texte Predikce v Kvaszově formální epistemologii ve světle historické metody Michela Foucaulta., The aim of the paper is to draw attention to some possibilities how the methods of formal epistemology can be used in the reflection of social sciences. First of all it is the theory of relativizations and the theory of re-codings and the related methods of the reconstruction of the potentialities and formal aspects of language. In the paper we further try to address some critical comments of Markéta Patáková formulated in her paper Predictions in Kvasz's Formal Epistemology in the Perspective of the Historical Method of Michel Foucault., and Ladislav Kvasz.
Tato studie se zabývá dvěma spřízněnými jevy odehrávajícími se ve vědeckém prostředí. Jedná se o fenomén frustrace ve vědecké praxi a s ním spojenou touhu po rozpoznání vlastního výzkumu vědeckou komunitou a ná- sledně o otázku uznání od akademického společenství. Zmíněné fenomény jsou přitom úzce propojeny s ústředním tématem fi losofi e a sociologie vědy: kdo rozhoduje, co bude předmětem vědeckého bádání? Předkládaná studie nejprve představuje Mertonův mýtus o okamžitém rozpoznání vědeckého objevu a následně prostřednictvím exkurzu do oblasti ekonomie a na příkladech z vědecké praxe (zejména na životech Karla Poppera a Michaela Faradaye) poukazuje na jeho neplatnost. V závěru textu jsou společně s jejich dekonstrukcí navrhnuta možná řešení popsaných problémů. Text je také kritickým návratem ke dvěma studiím Josepha Agassiho, žáka Karla R. Poppera a tvrdošíjného zastánce kritického racionalismu, neboť právě Agassi ve svých dílech rozebírá dopady vědeckého vyloučení a neochoty naslouchat., This study deals with two related phenomena that take place in scientific environment. The first one under review is the frustration in scientific practice which is closely associated with the desire for recognition of our own research by the scientific community. Both of these phenomena are strongly tied to the problematic aspect of recognition given by the academic community. The aforementioned occurrences are yet closely linked with the central theme of philosophy and sociology of science: who decides what will be subjected to the scientific inquiry? The article deals with Merton’s myth of immediate recognition in scientific discovery and for its deep analysis uses the excursion into economic field. Text further points out on malfunction of the described Mertonian myth in contemporary science by the use of examples from scientific practice (mainly from the lives of Karl Popper and Michael Faraday). Final argument proposes solutions to described problems together with their deconstruction. The text also represents a critical review of two studies by Joseph Agassi, a stubborn supporter of critical rationalism. Because it was Agassi, a loyal disciple of Karl Popper, who discussed in detail the implications of scientific exclusion and unwillingness to listen., and Ondřej Sloup.
Zoetrop, optická hračka 19. století předvádějící iluzi pohybu, oživla v různých podobách ve 20. a 21. století. Dnes ji nalezneme ve výtvarném umění či reklamě a to často v mnohem větším měřítku než ve století předcházejícím. Moderní zoetropy uchvacují své diváky primárně díky tomuto zvětšení měřítka. Věnuji se řadě jejich příkladů z umění, zábavního průmyslu a reklamy a sleduji různé technické úpravy vedoucí k jejich zvětšení. Tyto nové aparáty proměňují vztah mezi přístrojem a publikem, přehodnocují tradiční pojetí jejich uživatele, který s ním zacházel dotykem, a předpokládají naopak diváka, který má nad iluzí méně kontroly a je často publikem, zajatým a obklopeným touto animací. Současné zoetropy jako vizuální a vědecké spektákly dokáží vzbuzovat údiv primárně díky změně svého měřítka., The zoetrope, a nineteenthcentury optical toy that showcases illusions of motion, has enjoyed an active “afterlife” in the 20th and 21st centuries. Today, zoetropic devices are found in fine art and advertising, and are often much larger than their 19th-century counterparts. Modern-day zoetropes still captivate viewers primarily because of their adjustment in scale. Exploring a range of examples in art, entertainment, and advertising, this article discusses various technical adjustments made to successfully “scale up” the zoetrope, arguing that these new apparatus reconfigure the relationship between audience and device. Large-scale zoetropes revise the traditional conception of the user, who tactilely manipulates and interacts with the apparatus, instead positing a viewer who has less control over the illusion and is often a captive audience surrounded by the animation. It is primarily through their adaptation of scale that contemporary zoetropes successfully elicit wonder as visual and scientific spectacles from their audiences today., and Meredith A. Bak.
Studie pojednává o analýze a navrhovaném řešení problému "hodnotové neutrality" (Wertfreiheit) vědy německým kritickým racionalistou Hansem Albertem. Především Albert odmítá dvě vyhrocené pozice: novopozitivistickou ignoraci hodnotících soudů i jejich existencialistickou adoraci. Naopak se prostřednictvím takzvaných přemosťovacích principů snaží překlenout propast mezi poznáním na jedné straně a rozhodnutím (tj. hodnocením) na straně druhé. V návaznosti na Maxe Webera uznává princip hodnotové neutrality ve vědě, ovšem pouze v oblasti jejího objektového jazyka, neboť věda jako technologický systém výpovědí má pouze informativní, nikoli normativní charakter. To však nevylučuje hodnocení v rovině předmětů (především sociálních) věd a v rovině hodnotové báze (veškerých) věd. Dále se tato studie věnuje otázce hodnoty vědy o sobě a nakonec krátkému seznámení s Albertovým pojetím kritického racionalismu jako návrhu "způsobu života" (Lebensweise), This study deals with the analysis of the question of "Value Neutrality" (Wertfreiheit) in science and proposed solution held by critical rationalist Hans Albert. First of all, Albert rejects two contrasting positions: ignorance of value judgments by logical positivists and the existentialist adoration on the other hand. On the contrary, through the so-called "bridging principles" he seeks to bridge the gap between knowledge on the one hand and the decision (i.e., evaluation) on the other. Following Max Weber he recognizes the principle of value neutrality in science, but only in the area of object-oriented language, for science as a technological system of statements is only informative, not normative. This does not preclude assessment on the level of objects (mainly social sciences) and the level of the value base (all sciences). In addition, this study addresses the issue of the value of science itself, and finally a brief introduction to the concept of critical rationalism that Albert proposed as a possible "way of life" (Lebensweise)., and Jitka Paitlová.
Tato studie se snaží o filosofickou analýzu problematických aspektů neurogeneze. V první řadě se zaměřuje na moderní historii neurogeneze, která je obecně považována za historii dogmatického přesvědčení, které předpokládalo, že v mozku dospělého savce nemohou vzniknout nové neurony. Tato konvence přežívala v neurovědě po několik desítek let a její kořeny sahají až do dob Ramóna y Cajala. Důležitá část této filosofické analýzy se zaměřuje na aspekt tzv. zaštiťování dogmatu pomocí ad hoc hypotéz. Analýza se dále věnuje implicitním definicím, které hrají roli axiomů neurovědy, a problematice falsifikace potenciálních falsifikátorů. Na konci této filosofické analýzy jsou prezentovány argumenty, které dospívají k tomu, že historie neurogeneze není historií dogmatického uvažování, jak většina autorů předpokládá, ale že jde o historii vědeckého pragmatismu., This study is seeking a philosophical analysis of the history of neurogenesis. History of neurogenesis is considered to be a history of dogmatic belief that new neurons cannot grow up in an adult mammalian brain. This belief survived in the field of neuroscience for several decades and its roots date back to the time of Ramón y Cajal. An important part of this philosophical analysis focuses on the aspect of the “shielding” of dogma by ad hoc hypotheses. The analysis further investigates implicit definitions, which play the role of axioms of Neuroscience, and problematic aspects of falsification. At the end of this philosophical analysis I present arguments supporting the opinion that history of neurogenesis is not in fact a history of dogmatic thinking, as most authors assume, but rather it is a history of scientific pragmatism., and Marek Havlík.
Příspěvek se snaží ukázat, jaký dopad mělo poznávání přírody Nového světa na utváření specifických podob raně novověké vědecké kooperace a vědy obecně. Záměrem textu je prezentovat originální metody (expedice, dotazníky) a formy vědění (historiae naturalis, botanické katalogy), které v souvislosti s kooperativním poznáváním Nového světa především ve Španělsku vznikaly a jež v soudobé Evropě neměly obdobu. Studie tak chce poukázat na význam, který mělo poznávání Nového světa Španěly v procesu tzv. vědecké revoluce, resp. proměny vědecké praxe i teoretických epistemologických schémat., This article attempts to show which effect and consequences the exploring of the New World nature on the formation of specific forms of early modern scientific cooperation and science in general had. The aim of the text is to present original methods (scientific expedition, questionnaires) and forms of knowledge (Historiae naturalis, botanical catalogs), which in the context of cooperative discovering the New World originated particularly in Spain and which were unprecedented in Contemporary Europe. Thus the study wants to point out the role of exploring of the New World by Spaniards in the process of so-called scientific revolution, respectively the changes in scientific practice and theoretical epistemological schemes., and Jana Černá.
Uvažovat o vědeckých přístrojích jako hračkách či filosofických hračkách nabízí specifickou metodu zkoumání způsobů, jimiž se z vytvořených věcí i způsobů jejich vytváření učíme při zkoumání světa. Nepřistupuje k artefaktům jako ke stabilním předmětům, definovatelným a klasifikovatelným na základě jejich funkce, nýbrž zdůrazňuje nestabilitu a mobilitu artefaktů na několika rovinách: jejich pohybu mezi rukama, sociálními kontexty a systémy vědění; jejich fyzické artikulace a proměn funkcí těchto artikulací; materiálních procesů působících v nich i jejich prostřednictvím., This article proposes that thinking of scientific instruments as playthings or philosophical toys offers a method for looking at the ways in which we learn from made things and from the act of making in investigating the world. Rather than approaching artefacts as stable objects, definable and categorisable in terms of their function, this method puts forward the instability and mobility of artefacts on several levels: in terms of their movements between hands, social contexts and systems of knowledge, in terms of their physical articulations and of their changing functions, and in terms of the flows and processes of materials at work within and through them., and Lina Hakim.
Tento článek z pozůstalosti profesora Ladislava Tondla poukazuje na to, že hodnoty představují neodmyslitelný kontext komunikace a rozhodování. Vychází z předpokladu, že každý komunikační akt se odehrává za jistých okolností a podmínek, ve spojení se zjištěnou problémovou situací a ve vztazích s určitými potřebami a cíli a směry naší činnosti. Součástí těchto podmínek je soubor vlivů a okolností, které lze charakterizovat jako hodnotová atmosféra. Tato atmosféra a s ní spojené faktory mohou modifikovat význam dané komunikace, a to nejen v sémantickém smyslu, ale také ve smyslu relevance, důležitosti a potřebnosti daného sdělení., This posthumously published article by professor Ladislav Tondl argues that values present a necessary context of communication and decision making. Every communication act takes place under particular circumstances and conditions, in relation with an identified problematic situation and the corresponding needs and intentions or goals. A part of these conditions is made up of influences and circumstances that can be described as value environment. This environment can modify meaning of communication not only semnatically, but also in terms of relevance, importance and necessity of the message., and Ladislav Tondl.