Uvažovat o vědeckých přístrojích jako hračkách či filosofických hračkách nabízí specifickou metodu zkoumání způsobů, jimiž se z vytvořených věcí i způsobů jejich vytváření učíme při zkoumání světa. Nepřistupuje k artefaktům jako ke stabilním předmětům, definovatelným a klasifikovatelným na základě jejich funkce, nýbrž zdůrazňuje nestabilitu a mobilitu artefaktů na několika rovinách: jejich pohybu mezi rukama, sociálními kontexty a systémy vědění; jejich fyzické artikulace a proměn funkcí těchto artikulací; materiálních procesů působících v nich i jejich prostřednictvím., This article proposes that thinking of scientific instruments as playthings or philosophical toys offers a method for looking at the ways in which we learn from made things and from the act of making in investigating the world. Rather than approaching artefacts as stable objects, definable and categorisable in terms of their function, this method puts forward the instability and mobility of artefacts on several levels: in terms of their movements between hands, social contexts and systems of knowledge, in terms of their physical articulations and of their changing functions, and in terms of the flows and processes of materials at work within and through them., and Lina Hakim.