The paper discusses the regularity account of causation but finds it insufficient as a complete account of our notion of causality. The attractiveness of the regularity account is its attempt to understand causation in terms of empirically accessible features of the world. However, this account does not match our intuition that singular causality is prior in normal epistemic situations and that there is more to causation than mere succession. Apart from succession and regularity, the concept of causality also contains a modal feature which allows us to engage in counterfactual discourses about singular causal events and to claim that a particular cause is both sufficient and necessary for its effect in the circumstances. However, we may directly observe singular causes, but the modal element is not something we can possibly observe. Rather, this element is something we add to our perception of succession. Thus, the paper suggests that the modal feature of causality is a mental construction which was originally formed by our knowledge of certain structural features of similar events in other situations. It stems not from what we actually observe but from what we have observed or may observe under different but relevant circumstances. So the concept of causation has partly an empirical content and partly a constructed one., Příspěvek pojednává o pravidelnosti pravidel příčinných souvislostí, ale považuje je za nedostatečný jako úplný popis našeho pojmu kauzality. Atraktivita pravidelnosti je jeho snaha porozumět příčinám z hlediska empiricky přístupných vlastností světa. Tento účet však neodpovídá naší intuici, že singulární kauzalita je předchozí v normálních epistemických situacích a že existuje více příčin než pouhé posloupnosti. Kromě nástupnictví a pravidelnosti obsahuje pojem kauzality také modální rys, který nám umožňuje zapojit se do kontrafaktuálních diskurzů o jednotlivých kauzálních událostech a tvrdit, že konkrétní příčina je dostatečná a nezbytná pro její působení za daných okolností. Můžeme však přímo pozorovat jednotlivé příčiny, ale modální prvek není něco, co bychom mohli pozorovat. Spíše, tento prvek je něco, co přidáváme k našemu vnímání posloupnosti. Příspěvek tedy naznačuje, že modální rys kauzality je duševní stavba, která byla původně tvořena naším poznáním určitých strukturálních rysů podobných událostí v jiných situacích. Nepochází z toho, co ve skutečnosti pozorujeme, ale z toho, co jsme pozorovali nebo mohou pozorovat za různých, ale relevantních okolností. Koncept příčinné souvislosti má zčásti empirický obsah a částečně konstruovaný. Nepochází z toho, co ve skutečnosti pozorujeme, ale z toho, co jsme pozorovali nebo mohou pozorovat za různých, ale relevantních okolností. Koncept příčinné souvislosti má zčásti empirický obsah a částečně konstruovaný. Nepochází z toho, co ve skutečnosti pozorujeme, ale z toho, co jsme pozorovali nebo mohou pozorovat za různých, ale relevantních okolností. Koncept příčinné souvislosti má zčásti empirický obsah a částečně konstruovaný., and Jan Faye
M. Esfeld has recently argued that ontic structural realism may succeed only if it is based on causal structures. In order to meet this requirement, he offers a combination of dispositional/causal relations with moderate form of ontic structural realism. This paper, however, demonstrates that moderate position, in relation to causation, faces a dilemma whose resolution leads to a monistic ontology that creates a rather hostile environment for structural metaphysics., M. Esfeld nedávno argumentoval, že ontický strukturální realismus může uspět jen tehdy, pokud je založen na kauzálních strukturách. Pro splnění tohoto požadavku nabízí kombinaci dispozičních / kauzálních vztahů s mírnou formou ontického strukturálního realismu. Tento článek však ukazuje, že mírné postavení ve vztahu k příčinám čelí dilematu, jehož řešení vede k monistické ontologii, která vytváří spíše nepřátelské prostředí pro strukturální metafyziku., and Martin Schmidt
The present paper discusses processes in our world embedded in a dense net of causes and effects. The role of laws of nature is discussed using classical mechanics as an example to demonstrate that the behavior of objects is not determined by laws of nature on their own. Natural processes rather depend on the environment that implies forces and conditions under which these processes occur. These conditions are usually described in mathematical terms using suitable initial or boundary conditions or further constrains. This analysis may seem trivial but has an important consequence. Divine intervention appears not to violate natural laws, rather, new causes are introduced that lead to results that otherwise would not have occurred. A further consequence arises from the complexity of causal nets and the presence of probabilistic processes in our world as one may not be able to determine the causes that led to a certain effect., Příspěvek pojednává o procesech v našem světě v husté síti příčin a následků. Role zákonů přírody je diskutována pomocí klasické mechaniky jako příklad, který demonstruje, že chování objektů není samo o sobě určeno zákony přírody. Přírodní procesy spíše závisí na prostředí, které implikuje síly a podmínky, za kterých tyto procesy probíhají. Tyto podmínky jsou obvykle popsány v matematických termínech za použití vhodných počátečních nebo okrajových podmínek nebo dalších omezení. Tato analýza se může zdát triviální, ale má důležitý důsledek. Zdá se, že božské zásahy neporušují přírodní zákony, spíše se zavádějí nové příčiny, které vedou k výsledkům, ke kterým by jinak nedošlo., and Ralf B. Bergmann
Účelem této úvahy je stručně seznámit čtenáře s filosofickými základy pojmu kauzalita a porovnat tyto základy s koncepcí využívanou v deliktním právu. Z tohoto důvodu je nejprve využita deskriptivní metoda spočívající ve stručném shrnutí některých základních filosofických konstrukcí formulovaných v klíčových filosofických dílech. Článek proto poukazuje na historické pozadí vývoje pojmu kauzalita, jenž se v první fázi objevil v antickém Řecku.
V druhé části se autor vyrovnává s některými současnými teoriemi, které vytyčily debatu v právní teorii a filosofii. Pojem příčiny a následku, příčinné souvislosti je zde pojímán v právním kontextu jeho využití. Autor odkazuje také na rozličný přístup k faktické a normativní kauzalitě a jejich využití v právní vědě i praxi.
Posledním úkolem práce by mělo být vytyčení směrů, kterými by se legislativa při normotvorném procesu a justice při aplikaci práva, měly vydat. and The purpose of this essay is to introduce a philosophical foundation into the ideas relating to Causality in Tort Law. This Article uses firstly historical and descriptive method in order to find crucial theories on Causation in famous philosophical works. In brief it deals with historical background to many of the issues and disputes surrounding causation that concern philosophers today. Causation´s role has been recognized since the ancient Greeks.
The second part deals with the leading theories that have been the focal points of contemporary debate in the philosophy of law. In this part is central point the notion of “cause” as used in legal context. The distinction between factual and normative causation and its consequences is also mentioned. In the last part author thinks about directions legislation and justice application should proceed.
Freedom or control of how we act is often and very naturally understood as a kind of power-a power to determine for ourselves how we act. Is freedom conceived as such a power possible, and what kind of power must it be? The paper argues that power takes many forms, of which ordinary causation is only one; and that if freedom is indeed a kind of power, it cannot be ordinary causation. Scepticism about the reality of freedom as a power can take two forms. One, found in Hume, now often referred to as the Mind argument, assumes incompatibilism, and concludes from incompatibilism that freedom cannot exist, as indistinguishable from chance. But another scepticism, found in Hobbes, does not assume incompatibilism, but assumes rather that the only possible form of power in nature is ordinary causation, concluding that freedom cannot for this reason exist as a form of power. This scepticism is more profound-it is in fact presupposed by Hume’s scepticism-and far more interesting, just because freedom cannot plausibly be modelled as ordinary causation., Svoboda nebo kontrola toho, jak jednáme, je často a velmi přirozeně chápána jako druh moci - moc určovat si, jak jedeme. Je svoboda koncipována jako taková moc a jaká moc musí být? Příspěvek tvrdí, že moc má mnoho podob, z nichž obyčejná příčina je pouze jedna; a že pokud je svoboda skutečně určitým druhem moci, nemůže to být obyčejná příčina. Skepticismus o realitě svobody jako moci může mít dvě podoby. Jeden, nalezený v Hume, nyní často odkazoval se na jako myslargument, předpokládá neslučitelnost, a uzavře z neslučitelnosti že svoboda nemůže existovat, jak nerozeznatelný od šance. Ale další skepticismus, nalezený v Hobbes, nepředpokládá nekompatibilitu, ale předpokládá spíše to, že jedinou možnou formou moci v přírodě je obyčejná příčinná souvislost, závěr, že svoboda nemůže z tohoto důvodu existovat jako forma moci. Tento skepticismus je hlubší - ve skutečnosti je předpokládán Humeovým skepticismem - a mnohem zajímavějším, protože svoboda nemůže být věrohodně modelována jako obyčejná příčina., and Thomas Pink
Causal overdetermination - i.e. instances in which x, y, and z all occur and intuitively the occurrence of x alone is sufficient for the occurrence of z and the occurrence of y alone is sufficient for the occurrence of z - has long been considered a problem for counterfactual analyses of causation. Intuitively, we want to say both x and y caused z, but standard Lewisian counterfactual analysis yields the result that neither x nor y caused z. David Lewis, himself, suggested that overdetermination ought to be left as ''spoils to the victor''. I show how, if we modify Lewis’ account of events slightly, we can bring counterfactual analysis in line with our intuitions about overdetermination., Kauzální overdetermination - tj. Případy ve kterých x, y, a z všichni nastanou a intuitivně výskyt x sám je dostačující pro výskyt z a výskyt y sám je dostačující pro výskyt z - dlouho byl zvažován problém pro \ t kontrafaktuální analýzy příčin. Intuitivně chceme říci, že jak x, tak y způsobily z, ale standardní Lewisianova kontrafaktuální analýza dává výsledek, že ani x ani y nezpůsobily z. David Lewis, sám, navrhl, že nadměrné určování by mělo být ponecháno jako ,,kořist pro vítěze''. Ukazuji, jak kdybychom pozměnili Lewisův účet o událostech, můžeme přinést kontrafaktuální analýzu v souladu s našimi intuicemi o předávkování., and Dana Goswick
Proof of causation between malpractice and damage is usually one of the key issues in the civil procedure. Scientific circles abroad hold wide discussions on whether the concept of causal nexus should not be abandoned in some cases. Proof of causation is extremely complex especially in medical malpractice cases. We know the input, we know the output, but what is happening in the organism remains to be a „black box“.
This article will try to focus on the current judicial practice in the Czech Republic, its shortcomings and it will also refer to legislative shortcomings. An attempt will be made to outline this with regard to the Principles of the European Tort Law (PETL).
My aim is to assess an argument against final causation being an irreducible metaphysical category. The argument in question is based upon the supposition that for anything to count as a cause, it must exist at the very moment of executing its causal action, which requirement can supposedly never be met by anything rightly pretending to be called a final cause. I argue that this argument is far from conclusive as there seem to be ways of blocking it - namely through adopting either a version of the eternalist ontology of temporal dimensions, or else a version of the possibilist ontology, each combined with either a version of the "Humean" approach to analysis of causal relations, or else with a version of the realist approach to causation., Jan Palkoska., and Obsahuje poznámky a bibliografii