Latent infection with the apicomplexan Toxoplasma gondii (Nicolle et Manceaux, 1908) has been associated with schizophrenia, bipolar disorder and self-harm behaviour. However, the potential relationship between T. gondii immunoglobulin G antibody (IgG) seropositivity and generalised-anxiety disorder (GAD) and panic disorder (PD) has not been investigated. The associations between serum reactivity to T. gondii and major depressive disorder (MDD), GAD and PD were evaluated in a total sample of 1 846 adult participants between the ages of 20 and 39 years from the United States Center for Disease Control's National Health and Nutrition Examination Survey (NHANES). Approximately 16% of the overall sample was seropositive for T. gondii and 7% of the sample met criteria for MDD, 2% for GAD and 2% for PD. There were no significant associations between T. gondii IgG seroprevalence and MDD (OR = 0.484, 95% CI = 0.186-1.258), GAD (OR = 0.737, 95% CI = 0.218-2.490) or PD (OR = 0.683, 95% CI = 0.206-2.270) controlling for sex, ethnicity, poverty-to-income ratio and educational attainment. However, limited evidence suggested a possible association between absolute antibody titres for T. gondii and GAD and PD but not MDD. Toxoplasma gondii seroprevalence was not associated with MDD, GAD or PD within the context of the limitations of this study, although there may be an association of T. gondii serointensity with and GAD and PD, which requires further study.
Článek se pokouší v Lévinasově rané filosofii odhalit náznaky, v pozdní tvorbě již plně rozvinuté, etické koncepce bytí-pro-druhého. První texty, jež jsou stále do značné míry formované Heideggerovou fundamentální ontologií, staví do popředí fenomén neosobního bytí – ono je [il y a]. Ukážeme, že mimo čistě ontologický záběr můžeme v Lévinasově postulaci pojmu identifikovat intence jednak existenciální, jednak etické. Nálada hrůzy, vyvěrající ze zkušenosti subjektu s il y a, totiž vrhá individuální vědomí v existenciální otřes, jenž zpřístupňuje možnost etického obratu. Toto existenciálně-etické prizma v první řadě utváří ucelený narativ, spojující Lévinasovy rané ontologické úvahy s etickou koncepcí rozvinutou v pozdní tvorbě, zadruhé pak poukazuje na význačnou formativní funkci nálad v existenciální fenomenologii. Především nálada hrůzy se ukazuje jako způsob, jak negativně fundovat i motivovat etické smýšlení., The article attempts to discover, in Levinas’ early philosophy, the first indications of what by his later writings would become a fully developed, ethical conception of being-for-the other. The first texts, which were in large measure shaped by Heidegger’s fundamental ontology, place the phenomenon of impersonal being – il y a (there is) – into the forefront. We show that, besides a purely ontological view, we can in Levinas’ postulation of the concept identify intentions that are both existential and ethical. The mood of horror, resulting from the subject’s experience with il y a, throws individual consciousness into an existential upheaval, opening up the possibility for an ethical turn. This existential-ethical prism forms, first of all, a comprehensive narrative, combining Levinas’ early ontological thinking with the ethical concept that he developed in his late work and, secondly, points to a significant formative function of moods in existential phenomenology. Above all, the mood of horror is showing itself to be a way to negatively serve and motivate ethical attitudes., and Notre étude essaye découvrir des signes du concept éthique de l’être pour autrui contenus déjà dans la première philosophie de Lévinas mais pleinement développés ultérieurement. Les textes premiers, influencés considérablement par l’ontologie fondamentale de Heidegger, mettent en avance le phénomène de l’être impersonnel – il y a. Nous allons montrer qu’en dehors de prise proprement ontologique dans la formulation première de ce concept par Lévinas on peut y identifier les intentions à la fois existentielles et éthiques. L’ambiance de l’horreur provenant de l’expérience du sujet avec il y a ébranle existentiellement la conscience individuelle en l’ouvrant à la Kehre éthique. Ce regard éthico-existentiel formule en premier lieu un récit complet liant les premières réflexions ontologiques de Lévinas à un concept éthique développé dans son travail ultérieur, il attire attention ensuite à l’importante fonction formative des ambiances dans la phénoménologie existentielle. C’est en effet surtout l’ambiance de l’horreur qui se révèle en tant que moyen permettant une fondation et motivation négatives de la réflexion éthique.