The aim of the paper is to provide an interpretation of Schopenhauer’s criticism of Kantian philosophy in its three pivotal areas: the notion of metaphysics, the basics of epistemology and ethical theory. The study shows the grounding of this criticism in the rehabilitation of the world in its immediate givenness. The next point of discussion is an analogy of Schopenhauer’s ethics in relation to Kant, its inner contradiction related to the concepts of compassion and resignation, as well as their inspiring character. and Stať interpretuje hlavní body Schopenhauerovy kritiky Kantovy filosofie: koncept metafyziky, východiska teorie poznání a rozvrh etiky. Jejich společným jmenovatelem je rehabilitace bezprostředně daného světa, „v němž žijeme a jsme“. Spolu s tím se ukazuje jednak analogie Schopenhauerova projektu metafyziky vůle ke Kantově metafyzice autonomie, za druhé jeho rozporuplnost, projevující se zejména v motivech soucitu a rezignace, a nakonec inspirativní význam těchto motivů.
The study is concerned with the issue of philosophical pessimism and escapism in the work of Emmanuel Levinas and Arthur Schopenhauer. I start from Levinas’ early texts On Escape (De l’évasion), Existence and Existents (De l’existence à l’existant ) and Time and the Other (Le temps et l’autre), in which the French phenomenologist holds a strongly pessimistic point of view and where he also formulates a metaphysical need for an “escape from being.” That same tendency – i.e. the need to escape from an inhospitable existential situation – is then examined in Schopenhauer’s seminal work The World as Will and Representation (Die Welt Als Wille Und Vorstellung). In the first part of the study (i), I thematize the moods of boredom (Schopenhauer) and anxiety (Levinas), in which being appears to both authors as inhospitable. I then examine (ii) the metaphysical assumptions of Schopenhauer’s and Levinas’ pessimism and escapism, or more precisely the non-theistic starting points of their philosophical concepts. In the third part (iii), I focus on experiential assumptions, specifically on negative forms of the subject’s experience with the world – i.e. the experience of physical and psychological suffering, existential loneliness and aimlessness. The last part of the study (iv) briefly outlines the various “escape vectors” from being that both philosophers offer: Schopenhauer demarcates the way out of being – towards nothingness – through asceticism, through the gradual mortification of all bodily and spiritual desires; Levinas, to the contrary, holds in his early texts onto the emotion of pleasure [plaisir], whose ecstaticity pointing to transcendence seems to be for him – however inadequate it remains – a pathway towards the exit from being; in his late work, Levinas then finds a solution in the turn towards ethics. and Studie je věnována problematice filosofického pesimismu a eskapismu v díle Emmanuela Lévinase a Arthura Schopenhauera. Vycházím z Lévinasových raných textů O úniku (De l’évasion), Existence a ten, kdo existuje (De l’existence à l’existant) a Čas a jiné (Le temps et l’autre), v nichž francouzský fenomenolog zastává silně pesimistické stanovisko a kde taktéž formuluje metafyzickou potřebu po „úniku z bytí“. Stejnou tendenci – tj. potřebu uniknout z nehostinné existenciální situace – poté sleduji v Schopenhauerově stěžejním spise Svět jako vůle a představa (Die Welt als Wille und Vorstellung). V první části studie (i) tematizuji nálady nudy (Schopenhauer) a znepokojení (Lévinas), v kterých se oběma autorům bytí vyjevuje coby nehostinné. Následně (ii) zkoumám metafyzické předpoklady Schopenhauerova a Lévinasova pesimismu a eskapismu, respektive tedy non-teistická východiska jejich filosofických koncepcí. Ve třetí části (iii) se soustřeďuji na předpoklady zkušenostní, konkrétně na negativní formy zkušenosti subjektu se světem – tj. zkušenosti fyzického i psychického utrpení, existenciální osamělosti a bezcílnosti. Poslední část studie (iv) stručně načrtává rozličné „vektory úniku“ z bytí, které oba autoři nabízejí: Schopenhauer vytyčuje cestu ven z bytí – směrem k nicotě – skrze asketismus, skrze postupné umrtvování všech tělesných i duševních tužeb. Lévinas se v raných textech naopak upíná k emoci potěšení [plaisir], jejíž extatičnost poukazující k transcendenci se mu zdá být – jakkoli však stále nedostačující – cestou k vystoupení z bytí; v pozdní tvorbě poté Lévinas nachází řešení v obratu k etice.