This article provides a basic typology of the images, ideas, and symbolic roles connected with Russian politics, education and culture during the Bulgarian-Macedonian national revival. Russia served as a prototype of freedom during the Revival, and during this process, it was represented by a number of ideas and images. The "Russia phenomenon" was however more than just a prototype; it also had a real inluence on fundamental areas of sociocultural life within the Revival. The Russian university towns became centers of Bulgarian culture, enabling the rise of an intelligentsia for the Revival. A large portion of the intelligentsia's representatives from Balkan Bulgaria and Macedonia studied at Russian schools. One part of this aspect of Russian-South Slavic relations was the rise of eforts to acquire universal scientiic knowledge of the Balkan countries. These efforts were partly a natural result of the geopolitical interests of Tsarist Russia both before and after the Crimean war. As a result of all of the above, Russia, as a phenomenon, became a distinctive interpretative model for the South Slavic revival. and Stať podává základní typologii obrazů, představ a symbolických rolí, s nimiž v bulharsko-makedonském obrození vystupovaly ruská politika, osvěta a kultura. Rusko se stalo idealizovaným předobrazem svobody, a proto v průběhu národního hnutí vznikla řada jeho symbolizovaných představ. Fenomén Ruska se však nestal jen stereotypem, ale také kategorií fakticky ovlivňující základní oblasti obrozeneckého života. Ruská univerzitní města se změnila ve skutečná centra bulharské kultury, jež umožňovala vznik obrozenecké inteligence. Velká část jejích představitelů z balkánského Bulharska či Makedonie studovala právě na ruských školách. V souvislosti s touto rovinou rusko-jihoslovanských vztahů se rozvíjely také snahy o všestranné vědecké poznání balkánských zemí, jež byly předurčeny i geopolitickými zájmy carského Ruska před i po krymské válce. Fenomén Ruska a jeho kultury se tak stává svébytným interpretačním modelem samotného jihoslovanského obrození.
Příspěvek se snaží v sémiotickém přístupu zmapovat podoby cyrilometodějského kultu z hlediska jeho úlohy nejen v rámci formování moderní bulharské identity, ale také historické paměti. Práce se zabývá různými reflexemi tohoto kultu v bulharské (bulharsko-makedonské) literární historii, výtvarném umění a náboženském životě v průběhu "dlouhého" 19. století. V tomto kontextu je cyrilometodějský kult interpretován jako jedna z významných kategorií, které nutně spoluutvářejí rámec moderní bulharské identity. and This paper tries to understand on the semiotic analysis the forms of St. Cyril and Methodius cult in terms of its role not only in the process of formation of modern Bulgarian identity, but also its historical memory. The work deals with various reflections of this cult in the Bulgarian (Bulgarian-Macedonian) literary history, art and religious life during the "long" 19th century. In this context, the cult of St. Cyril and Methodius is interpreted as one of the major categories which necessarily constitute the framework of modern Bulgarian identity.
Slovinský literární historik a filolog Matija Čop v roce 1833 zasadil do kontextu jazykové polemiky ("pravopisné války") a svými komentáři rozvinul překlad kritiky básnického almanachu Krajnska čbelica, kterou v roce 1832 v Praze vydal František L. Čelakovský, mezinárodně uznávaný český básník: jeho apologii básnictví Franceho Prešerna, která obsahuje také ilustrativní překlady básní, použil Čop jako cizí argument zvenčí pro svůj romanticky kosmopolitní kulturní program rozvoje slovinského jazyka a beletristiky. V tomto metatextovém a překladovém rámcování přítomný článek rozebírá symptomy intertextuality, navzdory nimž se i v prostoru Rakouského císařství paralelně vytvářel systém národních literatur, slovanského literárního centrismu a světové literatury, včetně geokulturních rozdílů mezi centry, subcentry a periferiemi. and In the context of the 1833 language controversy ("Slovenian alphabetical War"), the Slovenian literary historian and philologist Matija Čop framed, with his extensive comments, a translation of the review of the poetic almanac Krajnska čbelica, which had been published in 1832 in Prague by František L. Čelakovský, an internationally known Czech poet: Čelakovský’s apology for France Prešeren's poetry (containing sample translations) was used by Čop as a foreign argument supporting his romantic and cosmopolitan cultural program of Slovenian language and aesthetic literature. The present article reads these metadiscursive framings to reveal the symptoms of interliterariness through which, in the Austrian Empire as well, three types of literary systems were being established concurrently, i.e., the systems of national literatures, the Slavonic literary centrism, and world literature (including geo-cultural differences between centers, subcenters, and peripheries).
Within discussions of the history of the Balkan nations, their Ottoman past is a period whose interpretation is characterized by a strong ethnocentric enthusiasm. The terminology that each national community traditionally uses to identify this epoch, also attests to their highly emotional evaluations. The natural linking of a particular concept with a nation's ideology is most evident in Bulgaria, where the traditional terms "Turkish slavery" and "Turkish yoke" persist in the social discourse. This terminology comes into opposition with the neutral concepts of Ottoman dominion or administration, which are used in serious historiography. Discussions of the essence of the Ottoman period in Bulgarian history thus confirm that it is still a living component of the national narrative. The confrontation between the above-mentioned interpretative models, which also appear in school curricula and textbooks, likewise provides evidence of this effect. This study specifically analyzes the spectrum of socio-cultural reflections of the Ottoman past in the context of the latest national curriculum. Within this framework, the Bulgarian Ministry of Education proposed in early 2016 the politically correct term "coexistence" of Bulgarians with Ottoman Turks. It can be said that these discussions have reopened the question of what to actually call the Ottoman period of Bulgarian history. and Osmanská minulost představuje v dějinách balkánských národů období, jehož interpretace jsou charakterizovány silným etnocentrickým zaujetím. Svědectvím emocionálních hodnocení je i terminologie, s níž dané národní společenství tuto epochu tradičně označuje. Přirozené sepětí příslušného pojmu s národní ideologií se přitom nejvýrazněji projevuje zejména v Bulharsku, kde v nejširším diskurzu přetrvává zažitý termín tureckého otroctví či jha. Tato terminologie vstupuje do opozice k neutrálním pojmům osmanská nadvláda či správa, které užívá i seriózní historiografie. Diskuze o podstatě osmanského období bulharských dějin tak potvrzují, že se jedná o dodnes živou součást národního narativu. Dokladem tohoto působení jsou konfrontace uvedených interpretačních modelů, které se dostávají i do školních osnov a učebnic. Stať proto v kontextu nových učebních plánů, v jejichž rámci navrhlo počátkem roku 2016 bulharské ministerstvo školství politicky korektní termín "společné soužití" Bulharů s osmanskými Turky, analyzuje spektrum sociokulturních reflexí osmanské minulosti.