Autor diskutuje Kulkovu estetickou studii zejména ve vztahu k předkládanému schématu kvantifikace hodnoty uměleckého díla a zabývá se podrobně také jistými „pozitivistickými“ rysy Kulkova přístupu k tématu umění. Tyto pak na vybraných příkladech podrobně kritizuje. Současně však oceňuje zejména čtivou a myšlenkově stimulující povahu Kulkovy knihy a jeho textů obecně., The author discusses Kulka’s study on aesthetics, especially in regards to the system he presents for the quantification of the value of a work of art; the article also deals in detail with certain “positivist” features of Kulka’s approach to art. From these the author then provides a detailed critique of selected examples. At the same time, however, he appreciates the readable and intellectually stimulating nature of Kulka’s book and of his texts in general., and Im vorliegenden Artikel diskutiert der Autor Kulkas Studie zur Ästhetik insbesondere in Bezug auf das dort präsentierte Schema der Quantifizierung des Werts eines Kunstwerks. Gleichfalls befasst er sich eingehend mit bestimmten „positivistischen“ Grundzügen von Kulkas Ansatz zum Thema Kunst, die er anhand ausgewählter Beispiele einer gründlichen Kritik unterzieht. Gleichzeitig hebt er jedoch auch hervor, dass Kulkas Buch und seine Texte im Allgemeinen sehr gut lesbar und gedanklich stimulierend sind.
Oproti všeobecně přijímanému názoru, podle kterého hodnota uměleckého díla spočívá výhradně či převážně v jeho hodnotě estetické, stavím poněkud provokativní tvrzení, že význam estetické hodnoty byl přeceněn a že při hodnocení výtvarných uměleckých děl zdaleka nehraje tu roli, která jí byla až dosud přisuzována. Toto mé tvrzení však nemá nic společného s programatickými pokusy o eliminaci estetické hodnoty ze strany propagátorů takzvaného konceptuálního umění ani se snahou o její devalvaci stoupenci jiných postmoderních směrů. Navazuji zde na několik předchozích publikací, ve kterých jsem vysvětloval nutnost uznat kromě hodnoty estetické i existenci další hodnoty – hodnoty umělecké, která je neméně důležitá než hodnota estetická. Zde chci tento argument posunout o krok dál a ukázat, že umělecká hodnota má zcela zásadní význam, takže při hodnocení uměleckých děl připadá estetické hodnotě role druhých houslí. Předložím argumenty, které ukazují, že obrovské rozdíly v cenách různých uměleckých děl nemohou být vysvětleny korespondujícími rozdíly v jejich hodnotě estetické, korespondují však s rozdíly v hodnotě umělecké., In contrast to the generally accepted view that the value of a work of art lies entirely or primarily in its aesthetic value, I put forward the rather provocative assertion that the importance of aesthetic value has been overestimated and that it does not play the role that has been attributed to it up to this time. It should, however, be noted that my argument has nothing to do with programmatic attempts by advocates of so-called conceptual art to eliminate aesthetic value as a consideration, or with the effort to devalue it that has been made by followers of other postmodern tendencies. Rather, I am following up here on several of my previous articles in which I explained the need to recognize, in addition to the aesthetic value, the existence of another value – artistic value – that is no less important than aesthetic value. In this article, I want to take this argument a step further and show that artistic value is so fundamental in its importance that, in the valuation of works of art, it is the aesthetic value that plays second fiddle. I will put forward arguments that show that the huge differences in the prices of various works of art cannot be explained by the corresponding differences in their aesthetic value, but instead to the corresponding differences in their artistic value., and Der allgemein anerkannten Meinung, der gemäß der Wert eines Kunstwerks ausschließlich bzw. überwiegend in dessen ästhetischem Wert besteht, stelle ich die ein wenig provokante Behauptung entgegen, dass die Bedeutung des ästhetischen Werts überbewertet ist, und dass diese bei der Beurteilung von Kunstwerken bei Weitem nicht die Rolle spielt, die ihr bisher zugeschrieben wurde. Meine Behauptung hat jedoch weder etwas mit den gezielten Versuchen der Eliminierung des ästhetischen Werts von Seiten der Vertreter der sog. Konzeptkunst zu tun, noch mit den Bemühungen um eine Minderung des ästhetischen Werts seitens der Vertreter anderer postmoderner Denkrichtungen. Ich knüpfe an dieser Stelle an vorherige Publikationen an, in denen ich die Notwendigkeit erläutere, neben dem ästhetischen Wert auch die Existenz eines weiteren Werts anzuerkennen – des künstlerischen Werts –, der nicht weniger wichtig ist als der ästhetische Wert. Dieses Argument möchte ich weiterführen und zeigen, dass der künstlerische Wert von grundlegender Bedeutung ist, und dass der ästhetische Wert bei der Beurteilung von Kunstwerken lediglich die zweite Geige spielt. Hierzu lege ich Argumente vor, die zeigen, dass die immensen Preisunterschiede von Kunstwerken nicht mit entsprechenden Unterschieden im ästhetischen Wert erklärt werden können, wohl aber mit Unterschieden im künstlerischen Wert korrespondieren
The method and criteria that are used for detecting the aesthetic value in works of art are among the key themes of aesthetic epistemology. The object of this study is to attempt a rational reconstruction of the background of art criticism. In tradition Western thought, aesthetic value lies in archieving unity in complexity, unitas multiplex. In the 20th century, this duality was enriched by a third category, intensity. In 1989, Tomáš Kulka suggested that these three categorical features could be detected within works of art by applying a falsification proving method to the aesthetic value. Kulka described an intuitive process of assessing the aesthetic value of works of art by finding possible alternations that would contribute to improving and/or damaging the work of art. The number of possibilities thus found may lead us to recognize the aesthetic value of the work of art. This paper addresses Kulka's concept, emphasizing some of its potential problematic aspects and concluding with a suggested percentage modification of Kulka's concept that might better correspond with an practical background in assessing the aesthetic value of works of art. and Způsob a kritéria, kterými je odhalována estetická hodnota uvnitř uměleckých děl jsou jedním z klíčových témat epistemologie estetiky. Předmětem této studie je pokus o racionální rekonstrukci procesu, který stojí v pozadí umělecké kritiky. V tradici západního myšlení převládá názor, že estetická hodnota spočívá v dosažení jednoty v mnohosti (unitas multiplex). Ve 20. stol. byla tato dualita pojmů rozšířena o třetí kategorii, intenzitu. Způsob, jakým jsou tyto tři kategorické vlastnosti odhalovány uvnitř uměleckých děl, navrhl v roce 1989 Tomáš Kulka, který na tuto trojici pojmů aplikoval popperiánský falzifikační způsob ověřování hodnoty uměleckých děl. Kulka se pokusil popsat pozadí intuitivního procesu, kterým bývají hodnocena umělecká díla tím, že jsou nalézány možnosti (alterace), kterými je možné dílo znehodnotit a/nebo zdokonalit. Počet takto nalezených možností nám pak umožňuje roz-poznat estetickou hodnotu uměleckého díla. Naše práce se kriticky zabývá Kulkovým konceptem, zdůrazňuje některé jeho případné problematické aspekty a v závěru se pokouší o jeho percentuální modifikaci, která by mohla lépe odpovídat pozadí praktického způsobu hodnocení estetické hodnoty uměleckých děl.
Cílem textu je na základě poznatků a zjištění sociologů kultury (převážně Pierra Bourdieuho) rekonstruovat a kriticky promyslet základní výhrady vůči filosofické estetice: estetický historismus a estetický skepticismus. Estetický historismus konfrontuje filosofickou estetiku na metodologické rovině, protože zpochybňuje možnost vymezit pojem estetična nezávisle na historicky podmíněné estetické teorii, resp. normativních rozhodnutích, co budeme pokládat za relevantní součást estetické zkušenosti. Estetický skepticismus uvádí v pochybnost tradiční představu o autonomii estetické hodnoty a objektivitě estetického hodnocení. Tato pozice je v textu rozpracována na příkladu sociologické kritiky názorů analytického estetika Franka Sibleyho na logicko-sémantický status estetických pojmů. V závěrečné části textu jsou pojednány důsledky, jež ze sociologické kritiky vyplývají pro estetickou axiologii a uměleckou kritiku., The aim of the text is to reconstruct and critically consider, on the basis of the findings of sociologists of culture (above all Pierre Bourdieu), the fundamental objections to philosophical aesthetics – aesthetic historicism and aesthetic scepticism. Aesthetic historicism confronts philosophical aesthetics at the methodological level by questioning the possibility of defining the concept of the aesthetic independently of a historically-conditioned aesthetic theory, or rather of normative decisions to be treated as a relevant part of aesthetic experience. Aesthetic scepticism calls into doubt the traditional conception of the autonomy of aesthetic values and of the objectivity of aesthetic evaluation. This position is elaborated in the text by reference to the example of the sociological critique of the opinions of the analytical aesthetician Frank Sibley on the logico-semantic status of aesthetic concepts. The concluding part of the text discusses the consequences that follow from the sociological critique for aesthetic axiology and for art criticism., and Pavel Zahrádka.