Fyzikalismus jako metafyzická nebo ontologická koncepce si udržuje dominantní postavení od druhé poloviny minulého století až do současnosti. Tvrzení, že vše je fyzikálně konstituováno, je zároveň velmi těsně propojeno s mikrofyzikálním redukcionismem, který předpokládá existenci fundamentálních zákonů, na které je vše redukovatelné. V této souvislosti vzniká otázka statusu a možné autonomie zákonů speciálních věd. Stať se zaměřuje na základní fi losofi cké diskuse mezi silným, slabým a nereduktivním fyzikalismem, které se k autonomii zákonů speciálních věd staví odlišnými způsoby, z nichž však žádný nelze považovat za dostatečně přesvědčivý a úspěšný. Stať se snaží prokázat existenci univerzálního mechanismu emergence, jenž vede jak ke vzniku nových a komplexních entit, tak ke vzniku zákonitostí jejich chování, čímž je zdůvodněn autonomní status speciálních věd a speciálněvědních zákonů. and Physicalism as a metaphysical or ontological concept has maintained a dominant position since the second half of the last century to the present day. Th e claim that everything is physically constituted oft en accompanies microphysical reductionism, which assumes the existence of fundamental laws to which everything is reducible. In this context, a question regarding the status and possible autonomy of the laws of special sciences arises. Th e article focuses on the basic philosophical discussions between the strong, weak, and non-reductive physicalism that treat the laws of special sciences in diff erent ways, but none of which can be considered suffi ciently convincing and successful. Th e article seeks to prove the existence of a universal mechanism that leads to the emergence of new and complex entities and regulations of their behaviour, thus justifying the autonomous status of special sciences and laws.
V rámci filosofie věd panuje široká shoda na tom, že druhá polovina 20. století složila „labutí píseň“ pozitivismu. Milton Friedman a Paul Samuelson, dva klíčoví autoři k metodologii ekonomie v daném časovém období, přitom tento vývoj ve filosoifi vědy prý nikdy nereflektovali. Pozitivistická východiska – v prvé řadě v podobě redukcionistického přístupu – jsou tudíž stále přítomna ve vlivných teoretických konceptech rozvinutých ekonomy hlavního proudu. Značný počet autorů však v současnosti sdílí náhled, že tyto koncepty v nezanedbatelné míře přispěly k vývoji, jenž ústil ve finanční krizi, vrcholící v letech 2008 a 2009. Předkládaný článek se proto táže, zda to byla právě krize – v níž mnozí spatřují empirické zamítnutí řady pozitivistických konceptů – která napsala „labutí píseň“ pozitivismu v ekonomii hlavního proudu., It has been widely accepted that philosophers of science wrote a “swansong” for positivism during the second half of the 20th century. Milton Friedman and Paul Samuelson, major contributors in the field of economic methodology at the time, the argument goes, did never reflect the demise. Therefore, positivist roots – primarily in the form of reductionist approach – are still to be found in influential theoretical concepts developed by mainstream economists. However, quite a large number of scholars currently share the view that these concepts contributed in a nonnegligible manner to the development leading to the financial crisis culminating in 2008 and 2009. the article thus asks if it is the crisis – seen by many as an empirical rejection of many positivistic concepts – that wrote a “swansong” for positivism in mainstream economics., and Lukáš Kovanda.