Despite the growing number of statistical analyses of life-history data and a long tradition of biographical research, there is often no communication between these two streams of life-course research. It is possible to examine the life course quantitatively through life histories, which may be used to model synthetic biographies in order to reveal patterns in the timing and sequencing of life events, the durations of states between them, and the causal links between them. It is also possible to examine the life course qualitatively through life stories, e.g. biographical narratives, which reflect how persons understand, experience and attach meaning to events and states in their life. Through a quantitative analysis of life-history data we can describe and explain the morphology of particular events in the observed population, while a qualitative analysis of biographical narratives provides insight into people’s decision-making, perceptions of their options, and how they attach meanings to and experience events. This article summarizes the strengths and weaknesses of both approaches, explains in which sense they are connected or differentiated from each other, what data and analyses each perspective may utilize, and briefly introduces one type of mixed methods life course research that utilizes the complementarity of both approaches., Hana Hašková a Radka Dudová., and Obsahuje bibliografii
Cieľom štúdie bolo zistiť počas riadených imaginácií, ako si participanti s vysokou a nízkou hladinou sebakritickosti predstavujú svoje vnútorné sebakritické, sebaprotektívne a sebasúcitné časti self. Autori skúmali zmeny v obsahu ich imaginácií pri porovnaní stavu pred intervenciou a po intervencii: Tréning zameraný na emócie pre sebasúcit a sebaprotekciu. Na analýzu dát bol použitý Konsenzuálny kvalitatívny výskum a úroveň sebakritickosti sa určila pomocou Škály foriem sebakritickosti a sebapotvrdenia. Boli analyzované dve extrémne skupiny z pôvodnej vzorky 92 adolescentných účastníkov EFT-SCP (najvyšších 15 % a najnižších 15 % participantov podľa úrovne sebakritickosti). Prvá z dvoch extrémnych skupín pozostávala z 12 vysoko sebakritických ľudí (1 muž a 11 žien, AM = 21,7; SD = 1,16) a druhá pozostávala z 15 nízko sebakritických ľudí (1 muž a 14 žien; AM = 22,3; SD = 1,2). Výsledky naznačili, že intervencia viedla k pozitívnemu posunu od maladaptívnych vzorcov (hanba, strach, bezcennosť a nekompetentnosť) k adaptívnejším vzorcom odpovedí (bezpečie, láska, zmocnenie a potreba porozumieť situácii). Aj keď sa maladaptívne vzorcov pod vplyvom intervencie odpovedí znižovali a adaptívne zvyšovali, maladaptívne vzorce neboli po intervencii úplne odstránené. Tieto zistenia je možné využiť pre lepšie nastavenie intervencií v budúcnosti. and The aim of the study was to identify, during guided imageries, how high and low self-critical people imagine their inner self-critical, selfprotective, and self-compassionate parts. The authors explored changes in imagery content when comparing the pre-test and post-test state of Emotion Focused Training for Self-Compassion and Self-Protection (EFT-SCP). Consensual Qualitative Research was the method used for the data analysis and level of self-criticism was determined using the Forms of Self-Criticizing/ Attacking and Self-Reassuring Scale. Two groups representing the extremes of the sample of 92 EFT-SCP adolescent participants (the highest 15% and the lowest 15% of the selfcritics) were analysed. The first of the two extreme groups consisted of 12 highly self-critical people (1 man and 11 women, AM = 21.7; SD = 1.16), and the second comprised 15 low selfcritics (1 man and 14 women; AM = 22.3; SD = 1.2). The results indicated that the training led to positive shifts away from maladaptive patterns (shame, fear, worthlessness, and incompetence) to more adaptive ones (safeness, love, empowerment, and the need to understand the situation). Although the maladaptive patterns declined and adaptive ones were adopted, the maladaptive patterns were not completely eliminated, which can be exploited in better use of treatments.
The paper presents an application of a mixed-methods design in the study of interethnic attitudes (prejudice). Its goal is to analyze the relationship between attitudes towards the Roma and contacts with members of this group. Both quantitative and qualitative empirical material is used here and methodologically, the analysis presented seeks to verify the applicability, limits and usefulness of mixed methods for prejudice research. Theoretically, the text is based on the contact hypothesis, which mainly holds that contacts with members of a group that is targeted by prejudice lower the level of prejudice towards the group as a whole. It was formulated by Gordon Allport in the 1950s and developed later by authors like Thomas Pettigrew or Linda Tropp. The premises of the contact hypothesis are applied in the case of attitudes towards the Roma in the Czech Republic. Mixed-methods design provides the methodological framework for this study. A secondary analysis of quantitative surveys (by the Public Opinion Research Centre) is followed (enriched and deepened) by a primary analysis of qualitative semi-structured interviews with a purposive sample of members of the Czech majority. This mixed design is intended to achieve more comprehensive and convincing results compared to a single-method (either qualitative or quantitative) approach. Results of the quantitative surveys show that intergroup contact is related to reduced prejudice and that the effect of contact is stronger than that of sociodemographic variables like education or age. At the same time, even among people who have positive contacts with the Roma (as their friends or good acquaintances), the attitudes to this group as a whole (i.e. the Roma as a social category) are only relatively less prejudiced, and the absolute average level of prejudice towards the Roma is quite high even among them. The qualitative part of the research shows mechanisms that can explain both the process of mitigating prejudices and, maybe even more strongly, persistence of prejudices among the people who have contacts. Interview participants argued about “normality of prejudiced attitudes” and “exceptionality” of their Roma friends, which enabled them to have good relations with concrete individuals and at the same time keep negative attitudes to the group as a whole. The data analyzed have several limitations. The quantitative data are cross-sectional, not longitudinal, so causality can be targeted only indirectly. Contact with the Roma is described only by one simple indicator of whether the respondent has a friend or good acquaintance among the Roma. The qualitative data have some limits, too – the sample is highly variable but fails to include people with pronounced prejudices against the Roma or people from the lowest social strata of the society. and V článku je prezentována aplikace smíšeného výzkumu na příkladu mezietnických postojů (předsudků). Cílem bylo zanalyzovat postoje majoritní společnosti k Romům ve vztahu k meziskupinovému kontaktu, tedy zjistit, zda osoby z majoritní společnosti mající nějaký bližší kontakt s romskou minoritou vykazují odlišnou míru předsudečnosti oproti těm, kteří kontakty s Romy jako přáteli nebo dobrými známými nemají. Pro analýzu byla využita kvantitativní data z reprezentativního výzkumu CVVM a kvalitativní data získaná z polostrukturovaných rozhovorů. Na tomto základě je zvažována vhodnost využití smíšeného designu, jeho limity i přínosy pro oblast výzkumu předsudků. Záměrem smíšeného designu je získat komplexnější a přesvědčivější výsledky ve srovnání s použitím jedné metody (buď jen kvantitativní, nebo jen kvalitativní) výzkumu.
Teoretické východisko textu představuje kontaktní hypotéza, podle které (specifické) meziskupinové kontakty s jednotlivými členy skupiny vedou ke snížení předsudků vůči celé skupině. Tzv. kontaktní hypotéza byla formulována Gordonem Allportem v 50. letech 20. století a dále byla rozvíjena např. autory, jako jsou Thomas Pettigrew nebo Linda Tropp. Předpoklad kontaktní hypotézy, tj. snížení předsudků díky kontaktům, je ověřován na případě postojů Čechů vůči Romům. Smíšený design užitý ve výzkumu byl založen na sekvenci sekundární analýzy kvantitativních dat (data CVVM) následované sběrem a analýzou kvalitativních dat získaných prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů se vzorkem (purposive sample) členů české majority.
Výsledky analýzy kvantitativních dat ukazují, že meziskupinový kontakt souvisí se sníženými předsudky a že statistický vliv kontaktu je silnější než vliv sociodemografických proměnných jako je vzdělání či věk. Současně ovšem platí, že dokonce i mezi lidmi, kteří mají pozitivní přátelské kontakty s jednotlivými Romy, jsou jejich postoje k této sociální kategorii jako celku pouze relativně méně předsudečné a i mezi nimi jsou v průměru předsudky vůči Romům poměrně vysoké. Kvalitativní část výzkumu ukazuje mechanismy, které právě mohou vysvětlit jak proces relativního zmírnění předsudků skrze kontakty, tak také přetrvávání předsudků i mezi lidmi, kteří mají přátelské kontakty s Romy. Účastníci rozhovorů argumentovali například „normálností předsudků“ a „výjimečností“ svých romských přátel, což jim umožnilo mít dobré vztahy s konkrétními jednotlivci a zároveň udržet negativní postoje ke skupině jako celku.