The article presents an interpretation of three narratives collected from three young professionals who volunteer as clowns for the young patients of a pediatric ward in a northern Italian hospital. Through their narratives, the clowns illustrate the role that imagination has in offering a different perspective on a given condition and context (in this case, illness and medical rules), and thereby in contributing to the strengthening of patient resources. The narratives, together with the notes from participant observation, trace the processes whereby the narrators came to identify with, and problematize, the characters of the whiteface clown and the Auguste type clown that the author first encountered during her fieldwork among Italian travelling entertainers, and then researched in the productions of artists (writers, musicians, painters, actors, and film directors).
Studie je replikací experimentu, který přinesl podporu pro hypotézu, že lidé představující si konzumaci jídla sní následně méně jídla než lidé, kteří si konzumaci jídla nepředstavovali. Replikace byla provedena na vzorku 77 vysokoškolských studentů, kteří byli náhodně rozděleni do tří skupin podle různých druhů imaginace. V porovnání s replikovanou studií byl pro analýzy použit větší zkoumaný soubor, byla ověřována úspěšnost manipulace s nezávislou proměnnou a zkoumaným osobám za účast ve výzkumu nebyla nabízena žádná odměna. Na rozdíl od replikované studie nebyl zaznamenán statisticky významný vliv druhu imaginace konzumace jídla na jeho pozdější skutečnou konzumaci. Výsledky nepodporují výsledky původního experimentu a ukazují, že původní výsledky mohly být jen důsledkem náhody. Jsou potřeba další replikace, aby bylo zřejmé, zda je efekt imaginace konzumace na zkonzumované množství jídla skutečný. and This study is a replication of an experiment that has supported a hypothesis that people imagining a consumption of food before its real consumption eat less food than without the prior imagination. The sample consisted of 77 university students who were randomly assigned into three groups varying by amount of imagined objects being consumed. A larger sample has been collected, the level of predictor variable manipulation has been controlled and a no compensation has been offered to the participants in comparison to the replicated study. On the contrary to the primary study, no significant effect of the type of imagined consumption on the consecutive consumption has been found. Results do not support results of the original study and suggest the original study’s outcome might have been achieved at random. More replication is necessary to be able to assess whether the effect of imagination on food consumption is real.
Článek je zaměřen na teoretické souvislosti vztahu imaginativních schopností a tvořivosti. Existence vztahu byla proklamována mnohými autory, avšak empirické studie nepodaly jednoznačné závěry. Přestože narůstá jak počet odborníků věnujících se systematicky této problematice, tak počet výzkumů zaměřených na toto téma, výsledky nepřinášejí očekávané ucelení informací a získání komplexního přehledu.
Práce uvádí výsledky výzkumů, směřujících k zjištění proměnných, které ovlivňují fenomén imaginace i tvořivosti. Věnujeme se tématu jejich vzájemného vztahu a pokoušíme se ve výzkumech mnoha autorů a různých teorií najít pojítka, která by mohla tento vztah zprostředkovat. Diskutujeme i otázku vztahu imaginace a kreativity k aktivitě hemisfér.
V článku poukazujeme na skutečnost, že v empirickém výzkumu byla přijata dvě stanoviska. První z nich se soustředí na individuální odlišnosti, zaměřuje se na hypotetický vztah mezi výpovědí probanda o mentální imaginaci a měřením divergentního myšlení. Tento přístup má dlouhou historii a ve výzkumu převažuje. Druhý přístup se zaměřuje na proces generování představ a snaží se během tohoto procesu zachytit tvořivý impuls. Analýzy měření jsou tedy založeny v první řadě na předpokladu, že individuální odlišnosti v úrovni mentální imaginace, zjišťované metodou výpovědi probanda o představivosti (self-reported mental imagery), korelují se subtesty divergentního myšlení, a druhým předpokladem je, že těsnější vztah se projeví, vezmeme-li v úvahu intervenující proměnné (inteligenci, kognitivní styl aj.). and The article focuses on theoretical context of the relationship between imaginative abilities and creativity. The existence of such a relationship has been alleged by many authors; however, empirical surveys have not yet arrived at unambiguous conclusions. Despite growing number of both experts and surveys in this field, the findings do not show expected integration of information into a comprehensive overview. The paper brings in results of the surveys aimed at detecting variables which influence phenomena of imagination and creativity. In dealing with the topic of their mutual relationship, the paper attemps to find connecting links which would convey this relationship. The issue of relation of imagination and creativity to hemisphere activity is also discussed.
The author adverts to two standpoints accepted within empirical research. The first one focuses on individual differences and concentrates on hypothetical relation between proband´s statement about mental imagination and measurement of divergent thinking. This approach has a long history and prevails in the study area. Second approach focuses on imagery process and tries to catch the creative impulse. Measurement analyses are based primarily on the premise that individual differences in mental imagery, detected by the method of self-reported mental imagery, correlate with subtests of divergent thinking; the second premise states that closer relations appear when interceding variables (e.g. intelligence, cognitive style) are taken into account.
Článek zkoumá výchozí předpoklad narativní psychologie týkající se narativní strukturace lidské zkušenosti společně s předpokladem kognitivní lingvistiky a kognitivní psychologie, podle kterých je lidská zkušenost metaforicky strukturována. Východiskem tohoto zkoumání je jednak hermeneutický přístup Paula Ricoeura, který podřazuje metaforu a vyprávění pod společný pojem „sémantická inovace“, a jednak pojetí Jeroma Brunera, podle kterého by se psychologie měla zaměřit na „procesy utváření významu“. Z hlediska narativní psychologie je pojednáno o mimetickém vztahu mezi zkušenosti (životem) a vyprávěním. Oboustrannost narativní mimése je interpretována z hlediska Ricoeurova pojetí vyprávění. V návaznosti na Ricoeurovu teorii metafory je pojednáno o imaginativním aktu „vidění jako“. Je ukázáno, že z hlediska Ricoeurova pojetí je možné porozumět reflexivní povaze narativní imaginace.
Text se pokouší interpretovat z komparativního hlediska koncepce hlubinného filosofického poznání ve studii španělského filosofa Josého Ortegy y Gasseta Meditace o Quijotovi. Interpretace filosofického poznání hledáme prostřednictvím metafory lesa, která se objevuje jako metafora hlubinného poznání v textu J. Ortegy y Gasseta. Metafora lesa se objevuje i ve filosofické knize Ernsta Jüngra Chůze lesem. Snažíme se vysvětlit rozdíly a shody v jejím použití u obou filosofických studií. Příspěvek se dále věnuje také interpretaci koncepce románového žánru a vztahům mezi čtenářem, hrdinou a autorem v tomto žánru. K závěrům se dostávám porovnáním koncepcí José Ortegy y Gasseta a Michaila Michajloviče Bachtina a na základě interpretace zmíněných studií obou autorů. and The text is trying to interprete the conception of the deep philosophical knowledge of the Spanish philosopher Jose Ortega y Gasset in his study Meditations on Quixote in comparableness. The text explains the deep philosophical knowledge through the explanation of metaphor, such as metaphor of the forest, one of the most important metaphors of the knowledge. This metaphor could be found also in the study of Ernst Jünger The Forest passage and in this text are seen the similarities and differencies between the conceptions of the metaphor in both philosophical studies. The text ex¬plores the conception of the novel as a genre and the relationships between the author of the novel, its protagonists and the reader. The conclusive conceptions are done as a result of a comparison between the theories of the novel of J. Ortega y Gasset and Michail M. Bachtin among others.
Cílem výzkumu bylo zjistit, zda existují rozdíly v úrovni kreativní imaginace mezi osobami s poruchami příjmu potravy a porovnávací (neklinickou) skupinou. Dalším cílem bylo vyuţít škály Creative Imagination Scale (CIS) jako měřítka sugestibility/hypnability, které byly dány do kontextu s kognitivním stylem závislost – nezávislost na poli. Dále byl výzkum zaměřen na rozdíly v míře závislosti na poli mezi osobami s poruchami příjmu potravy a porovnávací skupinou. Do studie bylo vybráno 46 dívek a ţen s jednou z diagnóz ze spektra poruch příjmu potravy ve věku 14 – 48 let a 46 dívek a ţen z neklinické populace ve věku 16 – 33 let. Ke zjištění úrovně kreativní imaginace byla pouţita škála CIS a závislost – nezávislost na poli byla určována pomocí testu Group Embedded Figures Test (GEFT). Jako externí kritérium odlišení pacientek s poruchami příjmu potravy od porovnávací skupiny byl administrován Eating Attitude Test (EAT-26) a pro zmapování problematiky body image byl vyuţit Test siluet postav dle Stunkarda. Bylo zjištěno, ţe neexistují prokazatelné rozdíly v úrovni kreativní imaginace mezi osobami s poruchami příjmu potravy a porovnávací (neklinickou) skupinou. Dále bylo prokázáno, ţe osoby s poruchami příjmu potravy jsou signifikantně více závislé na poli neţ porovnávací skupina (p < 0,01) a byla také nalezena větší závislost na poli u osob s neadekvátním body image. and The research target was to find out whether there are some differences in the level of creative imagination among patients with eating disorders and a comparison (non-clinical) group. Another aim was to use the Creative Imagination Scale (CIS) as a measure for suggestibility/hypnotic susceptibility which were put in the context of cognitive style field dependence – independence. There are some hypotheses tested which concern differences in the field dependence between patients with eating disorders and the comparison group. Research was attended by 46 girls and women with eating disorder diagnoses at the age between 14 - 48 years and 46 girls and women from non-clinical population at the age between 16 - 33 years. We used CIS to examine the level of creative imagination and Group Embedded Figures Test (GEFT) to identify field dependence – independence. Eating Attitude Test (EAT-26) was presented to distinguish between patients with eating disorders and the comparison group and the body image issues have been recovered by Stunkard silhouette test. The results reflect that there are no demonstrable differences in the level of creative imagination between the group with eating disorders and the comparison (non-clinical) group. It was found that people with eating disorders are significantly more field dependent than the comparison group (p < 0,01) and it was also found that there is a greater field dependence of people with inadequate body image.