Pacientky s jídelními poruchami mají omezení ve schopnosti porozumět vztahu mysli a těla, trpí nedostatkem reflektivní funkce. Mentalizace představuje schopnost porozumět prožívání, poznávání a chápání smyslu u sebe a ostatních. Schopnost porozumět je důležitou determinantou sebeoranizace a sebereprezentace. Psychoterapie se snaží mentalizační funkci a reflektivní kapacitu zlepšit. Teorie mentalizace přináší podněty nejen pro aplikaci v psychoterapeutické technice, ale také inspirující pohled na psychoterapeutická východiska v psychologii a psychiatrii. and Is mentalization an inspiration for eating disorder psychotherapy?
The ability of understanding the mind-body relationship is reduced in patients with eating disorders, the patients suffer from the lack of the reflective function. Mentalization represents the ability to attribute mental states including beliefs, intents, desires, emotions to oneself and others. The ability of understanding is an important determinant of self-organization and self-representation. Psychotherapy aspires to improve both the mentalization function and reflective capacity. The mentalization theory gives impetus not only to its application in the psychotherapeutic techniques but also brings new inspiration for the psychotherapeutic starting points in psychology and psychiatry.
Cílem výzkumu bylo zjistit, zda existují rozdíly v úrovni kreativní imaginace mezi osobami s poruchami příjmu potravy a porovnávací (neklinickou) skupinou. Dalším cílem bylo vyuţít škály Creative Imagination Scale (CIS) jako měřítka sugestibility/hypnability, které byly dány do kontextu s kognitivním stylem závislost – nezávislost na poli. Dále byl výzkum zaměřen na rozdíly v míře závislosti na poli mezi osobami s poruchami příjmu potravy a porovnávací skupinou. Do studie bylo vybráno 46 dívek a ţen s jednou z diagnóz ze spektra poruch příjmu potravy ve věku 14 – 48 let a 46 dívek a ţen z neklinické populace ve věku 16 – 33 let. Ke zjištění úrovně kreativní imaginace byla pouţita škála CIS a závislost – nezávislost na poli byla určována pomocí testu Group Embedded Figures Test (GEFT). Jako externí kritérium odlišení pacientek s poruchami příjmu potravy od porovnávací skupiny byl administrován Eating Attitude Test (EAT-26) a pro zmapování problematiky body image byl vyuţit Test siluet postav dle Stunkarda. Bylo zjištěno, ţe neexistují prokazatelné rozdíly v úrovni kreativní imaginace mezi osobami s poruchami příjmu potravy a porovnávací (neklinickou) skupinou. Dále bylo prokázáno, ţe osoby s poruchami příjmu potravy jsou signifikantně více závislé na poli neţ porovnávací skupina (p < 0,01) a byla také nalezena větší závislost na poli u osob s neadekvátním body image. and The research target was to find out whether there are some differences in the level of creative imagination among patients with eating disorders and a comparison (non-clinical) group. Another aim was to use the Creative Imagination Scale (CIS) as a measure for suggestibility/hypnotic susceptibility which were put in the context of cognitive style field dependence – independence. There are some hypotheses tested which concern differences in the field dependence between patients with eating disorders and the comparison group. Research was attended by 46 girls and women with eating disorder diagnoses at the age between 14 - 48 years and 46 girls and women from non-clinical population at the age between 16 - 33 years. We used CIS to examine the level of creative imagination and Group Embedded Figures Test (GEFT) to identify field dependence – independence. Eating Attitude Test (EAT-26) was presented to distinguish between patients with eating disorders and the comparison group and the body image issues have been recovered by Stunkard silhouette test. The results reflect that there are no demonstrable differences in the level of creative imagination between the group with eating disorders and the comparison (non-clinical) group. It was found that people with eating disorders are significantly more field dependent than the comparison group (p < 0,01) and it was also found that there is a greater field dependence of people with inadequate body image.
Práce je zaměřena na posouzení výskytu anorektických příznaků u reprezentativního vzorku školní mládeže (N = 4653). Kromě vyplnění dotazníku byli respondenti změřeni a zváženi. Jako screeningové kritérium anorexie bylo využito nízké BMI. 1 % chlapců a 2,1 % dívek ve věku 11, 13 a 15 let mělo tělesnou hmotnost nižší než je kritická hodnota BMI stanovená pro danou věkovou skupinu odpovídající BMI 17,5 u dospělé populace. Všechna MKN-10 kritéria splňovalo 0,17 % děvčat a 0,04 % chlapců. Bez ohledu na kritérium amenorey, které nebylo k dispozici, splňovalo kritéria mentální anorexie 0,35 % děvčat. 0,84 % děvčat splňovalo širší kritéria mentální anorexie (nízká tělesná hmotnost, narušená představa o svém těle). Výsledky studie ukazují na velkou variabilitu základních diagnostických kritérií mentální anorexie, resp. na obtíž jasně stanovit hranici mezi normou a patologií ve vztahu k tělu a jídelním zvyklostem.
Studie se primárně zabývá otázkou, zda může být kresebná projektivní technika Kresba lidské postavy Figure Drawing Test (FDT) vhodným alternativním diagnostickým nástrojem pro detekci a hodnocení osobnosti i specifické patologie u žen s diagnózou Mentální anorexie (MA). Dílčím záměrem práce bylo postihnout, jakým způsobem se avizovaná psychická porucha projevuje v jednotlivých kresebných prvcích (znacích) v FDT a následně snaha o nástin možných interpretací znaků z hlediska zhodnocení osobnostních a emocionálních charakteristik pacientek s avizovanou psychiatrickou poruchou. Pro účely výzkumu byly sestaveny dvě skupiny – klinická (ženy s dg. MA; 43 osob) a komparativní (ženy z normální populace; 43 osob). Pro sledování vybraných proměnných byla využita technika FDT, data byla zpracovávána kvantitativně pomocí vybraných statistických metod. Bylo detekováno celkem 37 znaků v FDT, v jejichž četnosti výskytu se obě skupiny statisticky významně lišily, přičemž přibližně osm kresebných znaků považujeme za diagnosticky cenných. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem lze předpokládat, že FDT může být vhodnou pomocnou diagnostickou metodou pro hodnocení osobnosti a patologie přítomné u žen s dg. MA, lze ji např. využít pro stanovení prognózy i jako nástroje pro hodnocení úspěšnosti terapie a změn pacientova psychického stavu v průběhu léčby, v rámci arteterapie atp. and The study is primarily focused on question whether the projective technique Figure Drawing Test (FDT) could be an appropriate alternative diagnostic tool for an assessment of the personality and the specific psychopathology for the women with diagnosis of the Anorexia Nervosa (AN). Another aim of the study was the possibility of interpreting the detected signs in a context of the presented disorder. Two groups were assembled – the clinical one (the women with the diagnosis AN; 43 people) and the comparative one (the women from the general population, 43 people). We used the common known method of Figure Drawing Test in order to monitor selected variables. The quantitative approach was used to obtain the results from the FDT. As a whole we detected 37 signs where the frequency in both groups differed statistically in the significant level. About the eight signs of total seemed to be diagnostically valuable. Based on the results we assume that the FDT would be the useful diagnostic tool for assessing the personal psychopathology that can be found between the women with the AN diagnosis and can be used for determining of the prognosis. It is assumed that it may serve as the tool for evaluating of the success in the therapy and in the changes of the patient's mental state during treatment as well or in the Art Therapy etc.
It is believed that omentin is secreted by stromal cells of adipose tissue and modulates insulin se nsitivity. Data from a few studies have shown lower serum omentin in obese children and higher in anorexia nervosa. However, to date, there is lack of research on serum omentin concentrations in adolescent patients in a wide range of body mass index (BMI) and insulin resistance. In this cross -sectional study omentin -1 serum concentrations were evaluated using commercially available ELISA kit in 47 Polish girls with restrictive anorexia nervosa (AN), 50 with simple obesity (OB) and 39 healthy controls (C). T he mean serum omentin -1 concentration in girls with AN was statistically significantly higher than that of C and OB girls. Statistically significant (P<0.0001) negative correlations between the serum concentrations of omentin- 1 and body weight (r= - 0.73), BMI (r= - 0.75), standard deviation score for body mass index (BMI -SDS) (r= - 0.75), insulin (r= - 0.81) and HOMA -IR index (r= - 0.82) were seen in the entire examined population. We conclude, that omentin -1 is the nutritional marker reflecting body weight and insulin resistance. Our findings support the hypothesized role of omentin in maintenance of body weight and regulation of appetite and suggest the adaptation of its secretion to body weight and glucose metabolism., J. Oświęcimska, A. Suwała, E. Świętochowska, Z. Ostrowska, P. Gorczyca, K. Ziora-Jakutowicz, E. Machura, M. Szczepańska, M. Kukla, M. Stojewska, D. Ziora, K. Ziora., and Obsahuje bibliografii
We aim to review the kinesiotherapeutic programs that have been used in therapies for patients with an eating disorder, focusing on the programs that are based on body-oriented therapies, body movements and sports. To this end we have collected and analysed the results of all the programs that have been documented and tested on clinical populations, and that were published in or before 2008. For our methodological framework we used the Systematic Review method.
Sdělení přináší výsledky pilotního výzkumu účinnosti konkrétního terapeutického přístupu k léčbě poruch příjmu potravy. Vícerodinná terapie je v zahraničí často využívanou formou práce s těmito pacienty. Pražské Centrum specializované péče pro poruchy příjmu potravy pracuje s tímto modelem od roku 2004 pod autorskou supervizí. Vedle optimalizace terapeutického programu je klíčové zhodnotit jeho efektivitu. Pro prvotní výzkum byla zvolena kombinace kvalitativní a kvantitativní metodologie. U souboru 20 rodin bylo hodnoceno 10 oblastí, které se staly základem pro potvrzení či vyvrácení hypotézy, že vícerodinná terapie je účinnou formou léčby poruch příjmu potravy a její vliv je rozdílný na skupinu rodičů a skupinu pacientek. Cílem bylo i zvážení vhodnosti zvolených metod pro účely pokračování studie a pro její napojení na mezinárodní výzkum vícerodinné terapie a srovnávací výzkum efektivity vícerodinné terapie a on-line podpůrných rodičovských skupin. Nejvýraznější efekt terapie byl shledán v oblasti symptomů poruchy příjmu potravy a emoční stability, zejména ve smyslu ústupu depresivních symptomů. Byl shledán celkový vliv vícerodinné terapie na rodinnou atmosféru, redukci napětí a úzkostí ve vztahu k budoucnosti. V dalších klíčových oblastech (kvalita života, sebepojetí pacientek) byly nalezeny signifikantní pozitivní změny.
Článek pojednává o využití externalizačního rozhovoru při práci s poruchami příjmu potravy. Na základě konkrétního příběhu z terapeutické praxe je poukázáno na fakt, že využití tohoto způsobu práce je s klienty a klientkami s poruchami příjmu potravy velmi účinné. Klienti a klientky totiž často sami hovoří o jisté „rozdvojenosti“, mají toto své „druhé já“ pojmenováno, vedou s ním dialog. Rovněž hovoří o tom, že by něco velmi chtěli změnit, ale „něco nebo někdo v nich jim v tom brání“. Obvykle je externalizační rozhovor používán pro posílení zdravé části osobnosti proti příznaku či nemoci. V článku je s odkazem na praktickou zkušenost poukázáno na skutečnost, že způsob práce s externalizací u poruch příjmu potravy může být odlišný. Klíčem k uzdravení totiž není boj proti nemoci a její oslabení, ale vybudování spojenectví s ní. Teprve skrz toto spojenectví je v některých případech uzdravení možné. and The article is about the usage of the externalization dialogue in dealing with eating disorders. It is based on a concrete example from therapeutic practice and it is shown that this way of working with clients with eating disorders is very effective. These clients often speak of a certain “disunity“ in themselves. They have name for their “second self“ and they speak to it. They also talk about the fact that they really want to change something but “something or someone keeps their efforts off“. The externalization dialogue is generally used to reinforce the healthy part of personality against the symptom or disease. The article shows that regarding clients with eating disorders there may be different ways of employing this method. The process of full recovery is not a fight against the disorder and its weakening but a process of building an alliance with the disorder. Only thanks to this alliance the recovery is possible in some cases.