Od počátku roku 2012 je na FF UK v Praze v rámci pětiletého projektu GA ČR připravována kritická čtenářská edice korespondence Karla Havlíčka. Projekt je koncipován jako interdisciplinární (historický a jazykovědný) a navazuje na edici a výzkum korespondence Boženy Němcové. Půjde o první úplnou edici Havlíčkovy korespondence (odeslané i přijaté). Všechny dopisy jsou digitálně fotografovány, transliterovány (transliterační zásady jsou zde otištěny jako příloha) a bude z nich vytvořen počítačový korpus, který mj. napomůže i přesnosti edičního zpracování., Since January 2012, a critical popular edition of Karel Havlíček’s correspondence is being prepared for publication at the Faculty of Arts, Charles University in Prague, with support of Czech Science Foundation. This five-year project is designed as interdisciplinary (historical as well as linguistic) and it builds on the publication and research of the correspondence of Božena Němcová. It is going to be the first complete edition of the letters both written by and addressed to Havlíček. All letters are being shot digitally and transliterated (the manual for transliteration is published here as an appendix); then, a computer language corpus of Karel Havlíček’s correspondence will be built, which-among others-will help in achieving accuracy of the editorial processing. (Translated by Robert Adam.), and Překlad resumé: Robert Adam
Příspěvek pojednává o připravované edici Pražská škola v korespondenci, zahrnující dopisy adresované představitelům Pražského lingvistického kroužku B. Havránkovi, R. Jakobsonovi, J. Mukařovskému, V. Mathesiovi a B. Trnkovi z let 1923-1989. Dokumentární i objevný soubor představuje dopisy jednak od členů Ženevské a Kodaňské školy či plejády dalších evropských strukturalistů, jednak od českých vědců a osobností první i druhé strukturalistické generace působících v Praze., This paper deals with the forthcoming Prague School in Correspondence series, including letters addressed to representatives of the Prague Linguistic Circle, e.g. Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Jan Mukařovský, Vilém Mathesius and Bohumil Trnka from 1923 to 1989. This innovative documentary collection presents letters from members of the Geneva and Copenhagen schools and a pleiad of other European structuralists, as well as from Czech scholars and figures from the first and second structuralist generations working in Prague. (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Kniha představuje Husovy myšlenky o posledních věcech tak, jak nám je dnes zprostředkovává jeho dílo a jeho život, které tvoří nerozlučný celek. Vychází z obsahového, jazykového a literárněhistorického rozboru Husových vybraných, zejména latinských kázání a korespondence. Zohledňuje však také další jeho díla i tvorbu jiných, pro tuto problematiku relevantních autorů – především Milíče z Kroměříže, Matěje z Janova a Johna Wyclifa. Představuje tak Husovu eschatologii v širším, především reformačním kontextu. ,The book presents Hus's views on the last things in the way the indivisible whole of his work and life teaches us. It draws on a content, linguistic, and literary-historical analysis of Hus's selected works, especially his Latin sermons and his correspondence. Moreover, it takes into account his other works as well as the production of other relevant authors, especially Milíč of Kroměříž, Matěj of Janov, and John Wycliffe. It thus presents Hus's eschatology in a wider context of church reformation.
Příspěvek se věnuje korespondenci z let 1932–1935 mezi brněnským rodákem Františkem Kalivodou (1913–1971) a berlínskou umělkyní Hannah Höchovou (1889–1978). Dopisy, uložené v Muzeu města Brna a Berlinische Galerie, informují o jejich přátelství a spolupráci, které se manifestovaly v podobě publikování textů a fotomontáží Höchové v československých časopisech i v její samostatné výstavě v Brně – vše v režii Kalivodově. Zároveň jejich korespondence nabízí jedinečný náhled do fungování rozvětvené sítě evropského modernismu meziválečného období. Její výzkum pomáhá pochopit vzájemné vztahy mezi jednotlivými aktéry a odhalit jejich nadregionální propojení i lokální specifika. Rovněž přispívá k překonávání předsudků, k nimž patří například nerovný a závislý vztah „periferií“, do kterých se obvykle zařazuje celá střední a východní Evropa, na „centrech“, zpravidla západních metropolí jako Berlín či Paříž. Východiskem pro tuto studii je předpoklad, že aktéři z různých regionů se ovlivňovali rovnocenně a vzájemně. Dobrým příkladem pro takový nehierarchický vztah je právě kontakt mezi Hannah Höchovou, která je dnes součástí kánonu evropského modernismu, a Františkem Kalivodou, částečně historií zapomenutým. and The article looks at the correspondence in 1932–1935 between the Brno-born František Kalivoda (1913–1971) and the Berlin artist Hannah Höch (1889–1978). The letters, now in the Brno City Museum and the Berlinische Galerie, testify to their friendship and collaboration in the form of the publication of Höch’s texts and photomontages in Czechoslovak journals and in her solo exhibition in Brno — all organised by Kalivoda. At the same time their correspondence offers a unique insight into the functioning of the widely spread network of European modernism in the interwar period. Its study helps us to understand the relationships between the different actors and uncover both their supra-regional connections and distinctive local features. It also helps us to overcome prejudices including the notion of the unequal and dependent relationship of the ‘periphery’, usually regarded as including the whole of Central and Eastern Europe, on ‘centres’ — as a rule the big Western metropolises like Berlin or Paris. The premise of this study is that the actors from different regions influenced each other mutually and on an equal basis. The contact between Hannah Höch, who is today part of the canon of European modernism, and František Kalivoda, now partly forgotten by history, is a good example of this kind of nonhierarchical relationship
Recenzentka shledává v obou publikacích kontrapozice, souvislosti a také inspiraci k zajímavým otázkám, jako je kontinuita a diskontinuita vědy v 19. a 20. století, reflexe proměny vědeckých paradigmat, strategie etablování nových vědeckých přístupů a úspěšné vědecké kariéry, postavení a emancipace ženy ve světě vědy. Přibližuje nedoceněnou osobnost filozofky Albíny Dratvové (1892–1969) a její vědecký deník a zamýšlí se nad osudem členů Pražského lingvistického kroužku a jejich předválečného vědeckého odkazu v poválečném Československu., In each of the two publications considered here the reviewer finds points in common as well as opposing views, and has been prompted to raise some interesting questions, for example, about the continuity and discontinuity of scholarship in the nineteenth and twentieth centuries, reflections on changes to academic paradigms, a strategy to establish new scholarly approaches and to achieve success in one’s academic career, and the status of women and women’s liberation in academia. The reviewer acquaints us with the underappreciated philosopher Albína Dratvová (1892–1969) and her academic diary, and considers the lives of members of the Prague Linguistic Circle and the legacy of their pre-war academic works in post-war Czechoslovakia., and [autor recenze] Doubravka Olšáková.
The language of Czech classical prose writers has been well characterised so far. Many Czech linguists have lately focused on the language of epistolography. Mainly, private letters drew their attention and this was due to (among other things) their immediality and close relation to the spoken language. Our project analyses the letters written by and addressed to Karel Havlíček, a Czech journalist and prose writer of the mid-19th century. A preliminary corpus consists of 548 transliterated letters (approximately 250.000 text words), which is a half of a total of more than 1.100 letters (of which there are about 350 in German and several others in further languages). The letters in foreign languages have to be translated for the edition in preparation. Search for an appropriate equivalent and its selection from a set of competing means inspire the linguist to carry out a research into the mid-19th c. Czech. This paper describes the usage of words selected out of the corpus, e.g. some kinds of conjunctions and particles, and reflects on the criteria for selection of appropriate equivalents for translation. Its wider task is a description of the mid-19th c. Czech based on reliable data and indication of some possibilities for further research.
Štúdia približuje názory na česko-slovenskú vzájomnosť slovenského realistického spisovateľa Jána Čajaka (1863–1944), v ktorých sa odzrkadľuje snaha dolnozemského zaznávaného autora nepretrhnúť väzby so slovenským a českým kultúrnym prostredím. Čajak zastával stanovisko, že Slováci a Česi sa v danom geopolitickom priestore Európy so silnejúcimi nacionalistickými tendenciami udržia len pestovaním a zveľaďovaním česko-slovenskej vzájomnosti. Vzájomnosť vnímal ako národnú jednotu – kultúrnu, osvetovú a hospodársku spoluprácu dvoch bratských národov. V otázke jazyka sa priklonil k zástancom Štúrovej jazykovej "odluky", a to z ideových a pragmatických dôvodov, aj pod vplyvom hlasistickej ideológie. Nevylučoval však možnosť jazykového zblíženia, resp. splynutia v budúcnosti, hoci sa mu to zdalo nemožné. and This study illustrates the image of the Czech-Slovak relation by a Slovak realism writer Ján Čajak (1863–1944), reflecting the strength of the 'Low land' author, who did not cut the strings with the Slovak and Czech cultures. He believed that in given geopolitical space in Europe, with the growing nationalistic tendencies, Czechs and Slovaks could survive only by cherishing and strengthening their mutual relations. Čajak observed the relations as a national unity – cultural, educational and economic cooperation of two peoples. In terms of the languages, he supported the representatives of Štúr's linguistic 'decision' for both ideological and pragmatic reasons, and under the influence of a vocal ideology. Although it seemed impossible, Čajak did not reject the idea of languages becoming closer, i.e. integrated in future.
Studie se zabývá problematickými počátky zakládání Orientálního ústavu ve dvacátých letech 20. století a rolemi Aloise Musila a Zdeňka Fafla v tomto procesu. Alois Musil, arabista, teologa a cestovatel, působil po 1. světové válce na pražské české univerzitě a stál u zrodu myšlenky založení Orientálního ústavu na základě svých zkušeností s podobnými institucemi působícími ve Vídni. Jeho návrh na vědeckou instituci, která by propojila orientalistický výzkum zemí Asie a Afriky s potřebou průzkumu rázu hospodářského a s nutností navázání kulturních i hospodářských styků Československa s těmito zeměmi, jej propojil se skupinou národohospodářů z Ústavu pro zahraniční obchod. Zdeněk Fafl, právník, úředník Ústavu pro zahraniční obchod, později generální tajemník Pražské obchodní a živnostenské komory a ředitel Československého exportního ústavu, získal pro myšlenku Orientálního ústavu Rudolfa Hotowetze, ředitele Ústavu pro zahraniční obchod. Rudolf Hotowetz dokázal získat pro Orientální ústav 4 mil. Kč jako jeho základní jmění i peníze na vlastní budovu, Alois Musil se zasloužil především o udržení původního návrhu na zaměření ústavu a Zdeněk Fafl se podílel především na prosazení tohoto návrhu v meziministerských poradách. Edice korespondence Aloise Musila a Zdeňka Fafla z let 1920-1928, která je představena v druhé části této studie, je jedním z klíčových pramenů, jenž ukazuje Musilovo napojení na československé hospodářské a politické kruhy, bez jejichž podpory by Orientální ústav, plánovaný s tak širokým odborným záběrem, nikdy nemohl vzniknout., This study deals with the issues surrounding the origins of the establishment of the Oriental Institute in the 1920s and the roles played by Alois Musil and Zdeněk Fafl in this process. Alois Musil, Arabist, theologist and traveller, worked at the Czech University in Prague after the First World War. He was the man behind the idea of establishing an Oriental Institute based on his experience with similar institutes in Vienna. His plan for a scholarly institute that combined Orientalist research into the lands of Asia and Africa with the need for research of an economic nature and the requirement for forging cultural and economic ties between Czechoslovakia and these countries brought him together with a group of national economists from the Foreign Trade Institute. Zdeněk Fafl, lawyer, Institute of Foreign Trade official, subsequently General Secretary of the Prague Chamber of Commerce and Trade and Director of the Czechoslovak Export Institute won over Rudolf Hotowetz, Director of the Foreign Trade Institute, to the idea of an Oriental Institute. Rudolf Hotowetz managed to obtain four million crowns for the Oriental Institute's basic capital, as well as money for the premises themselves, while Alois Musil primarily played an important role in adhering to the original plan for the institute's orientation and Zdeněk Fafl primarily took part in promoting this plan at interministerial meetings. The edition of correspondence between Alois Musil and Zdeněk Fafl from 1920 to 1928, which is presented in the second part of this study, is one of the key sources showing Musil's involvement in Czechoslovak economic and political circles, without whose support the Oriental Institute, conceived on such a broad specialist basis, could never have been established. Translated by Melvyn Clarke, and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Studie analyzuje zachovanou korespondenci mezi českým historikem Kamilem Kroftou a slovenským komeniologem, církevním historikem Jánem Kvačalou z let 1900-1911. Charakterizuje oba badatele a jejich vzájemný vztah. Přináší kritickou edici jejich korespondence. Až na jeden dopis se jedná o Kvačalovu korespondenci adresovanou Kroftovi (44 dokumentů ). Není známo, jaké množství korespondence se zachovalo nebo proč došlo k přerušení oboustranného kontaktu. V korespondenci se často dozvídáme o kolezích obou pisatelů - zvláště historicích tzv. Gollovy školy. Co je specifické, je zájem o ženy, neboť v ostatní Kvačalově korespondenci jsme se s ním téměř neshledali., The aim of this study was to analyze the preserved correspondence between Czech historian Kamil Krofta and Slovak Comeniologist, a Church historian Ján Kvačala from the years 1900 to 1911. First, we characterize the fate of both researchers and their interrelationship. Then transcribe correspondence and comment on it extensively. Unfortunately, except for one letter, all other correspondence (44 items) is written by Kvačala and addressed to Krofta. We do not know how much correspondence is preserved, or what caused the interruption of mutual contact. In correspondence often refer to their colleagues - especially historians Goll school. What is, however, very specific, is interested in women who are in other correspondences of Kvačala almost completely absent. (Translated by Libor Bernát), and Překlad resumé: Libor Bernát