Antrakologická analýza provedená na reprezentativním souboru uhlíků získaném systematickým plavením výplní zahloubených objektů na sídlišti kultury s vypíchanou keramikou v Kolíně poskytla poněkud netypické spektrum dřevin mladšího neolitu. Místo očekávaného souboru stanovištně náročných listnáčů a dubu se v lokalitě vyskytoval soubor dubu s významným podílem borovice a příměsí nenáročných listnatých dřevin (bříza, líska, jabloňovité) typických pro společenstva acidofilních doubrav. Článek pojednává o historii, metodických možnostech, úskalích a výhodách rekonstrukce lesní vegetace pomocí antrakologické analýzy (analýzy uhlíků) z archeologických lokalit. Podává stručný souhrn antrakologických dat z neolitu České republiky. Zdůrazňuje význam metody pro tento typ rekonstrukce jako zdroje informací nezávislého na pylových datech. Na konkrétním příkladu antrakologického spektra z Kolína rekonstruuje lesní vegetaci v zázemí neolitické lokality. and The anthracological analysis conducted on a representative assemblage of charcoal acquired in the systematic wet sieving of the fill of cut features at the Stroked Pottery culture settlement in Kolín produced a rather atypical spectrum of Late Neolithic trees. Instead of the anticipated assemblage of environmentally sensitive deciduous trees and oak, the site featured oak with a prominent share of pine and a mix of undemanding deciduous trees (birch, hazel, apple) typical for acidophilic oak communities. The article addresses the history, methodological possibilities, pitfalls and advantages of the reconstruction of forest vegetation using the anthracological analysis (analysis of charcoal) of data collected from archaeological sites. The work presents a brief summary of anthracological data from the Neolithic period in the territory of the Czech Republic, emphasising the importance of the method for this type of reconstruction as a source of information independent of pollen data. Using the concrete example of the anthracological spectrum from Kolín, the article reconstructs the forest vegetation surrounding Neolithic sites.
Formal and technological attributes of pottery mirror potters’ habitus, actions, and decisions inhibited or stimulated by users of pottery. The variability of these attributes in time and space reflects networks of producers embedded in a complex social network. But how the knowledge of pottery manufacturing processes can be used to gain more accurate understanding of the society behind the “chaînes opératoires” when the basis for the interpretation is archaeological evidence? Can archaeologists reach reliable picture on relations between pottery technology and society? Can the interpretations be built on testable hypotheses? Those are painful issues accompanying all the archaeological attempts to understand variability and changes in pottery technology, the issues that motivate the main theme of the thematic issue of Archeologické rozhledy: the pursuit of archaeologists to integrate pottery technology analysis to the complex interpretation of the Neolithic societies. and Formální a technologické vlastnosti keramických nádob mají potenciál odrážet habitus hrnčíře, jeho výrobní postupy a volby, které jsou omezovány nebo naopak stimulovány uživateli jeho výrobků. Různorodost těchto keramických vlastností v čase i v prostoru zrcadlí zapojení výrobců do provázané sítě v rámci celkové sociální struktury. Je však vůbec možné dobrat se, skrze analýzu výrobních procesů keramiky na základě archeologických nálezů, porozumění tomuto společenskému rámci, který se skrývá za jednotlivými operačními řetězci? Je reálné, aby archeologové dospěli k odpovídající představě vztahů mezi keramickou technologií a společností? Lze v tomto smyslu vytvářet interpretace na základě testovatelných hypotéz? To jsou palčivé otázky, které logicky doprovázejí archeologické studium variability a změn postupů keramické výroby. A jsou to také otázky, jež motivovaly téma tohoto sešitu Archeologických rozhledů: úsilí o zapojení analýz keramické technologie do komplexní interpretace neolitických společností.
Linear Band Pottery (LBK), Stroked Pottery (SPC), Moravian Painted Ware (MPWC) cultures developed in Moravia during the Neolithic period. Based on the currently available radiocarbon dates, this period lasted for 1800 years. The LBK lasted for 550 years and the MPWC for 1150 years. There is a 100 year hiatus between these cultures, when Moravia was inhabited by people practicing the SPC. With increasing knowledge and more radiocarbon dates, it has become apparent that the current ideas about the development of the Neolithic need revision due to discrepancies between the traditional scheme and new empirical data. Chronology building on the basis of the 14C method is currently the most accurate dating technique for this period., Martin Kuča, Josef Jan Kovář, Miriam Nývltová Fišáková, Petr Škrdla, Lubomír Prokeš, Miroslav Vaškových, Zdeněk Schenk., and Obsahuje seznam literatury
This article presents the extraordinary discoveries of ceramic vessel deposits in wells of the Funnel Beaker culture (FBC). Such a custom is observed in all groups of this community but is of particular importance in the Eastern group of the FBC. In central Poland (Kuyavia) specifically, there are many objects of this type compared to older materials of the Linear Pottery culture. The analysis of the local contexts of these finds allows for the hypothesis that the two communities are closely related to be proposed. and Článek pojednává o mimořádných nálezech keramických nádob ve studnách z období kultury nálevkovitých pohárů (KNP). Zvyk ukládání nádob do studní se vyskytuje u všech skupin této kultury, ale zvláště významný je u východní skupiny KNP. Zejména početné nálezy ze středního Polska (Kujavy) dovolují srovnání s podobnými nálezy z doby kultury s lineární keramikou. Analýza lokálních souvislostí těchto nálezů umožňuje navrhnout hypotézu o příbuznosti obou komunit.
This paper presents an overview of the latest information about the beginnings of the technology of pottery making in the area of the forest-steppe belt in Siberia and the Russian part of Eastern Europe all the way to the Ural Mountains. From a continental point of view, a brief spatiotemporal diagram presents a completely different background of the beginnings of pottery in our lands and also in corresponding parts of Southeast Europe, where the origin of pottery has traditionally been linked to the Neolithisation of Europe. The earliest pottery technology in China dates back to 20 000 BP, followed by all the subsequent data from the Far East area to Lake Baikal. The earliest pottery culture, Jomon, which had been developing in Japan for more than ten thousand years, is not included here. In the Russian part of Eastern Europe, pottery technology starts developing only after 8 000 BP. Typologically uniform and mostly unchangeable development of beaker-shaped pottery, mostly with a pointed bottom, is common for both these areas. This development continues in Scandinavia and adjacent areas of the Baltic and in Atlantic Europe. In the central parts of Europe, similar shapes only occur sporadically in the earliest period. However, the earliest Eurasian pottery had influenced the development of later prehistoric periods. Numerous settlement groups on the Eurasian continents were characterised by two traditions that are archaeologically recognisable. In simple terms, one of the traditions was agricultural, the other conservative. and Práce předkládá přehled nejnovějších informací o počátcích technologie výroby keramiky v oblastech lesostepního pásma Sibiře a ruské východní Evropy až k Uralu. Data nejstarší keramické technologie v Číně přesahují číslo 20 tis. BC. Na území ruské východní Evropy začíná vývoj keramické technologie většinou až po roce 8000 BC. Obě oblasti spojuje typologicky jednotný a málo proměnlivý vývoj kotlovitých tvarů převážně se špičatým dnem. Na tento vývoj navazuje srovnatelně kulturní posloupnost ve Skandinávii a v přilehlých oblastech Baltu i Evropského pobřeží Atlantiku. V centrálních oblastech Evropy se podobné tvary vyskytnou v nejstarším období zcela ojediněle. Eurasijská nejstarší keramika však nepochybně ovlivnila vývoj i v pozdějších pravěkých obdobích. Početné skupiny osídlení na evropském i eurasijském kontinentu se vyznačovaly dvojí tradicí hmatatelnou archeologicky nejen v keramice. Zjednodušeně řečeno, jedna byla zemědělská, druhá konzervativní.
The object of the paper is to update the current concept of the chronology of the Neolithic (c. 5400–3300 BC) of the Czech Republic and northern Lower Austria by comparing the typo-chronological development of been perceived in Central Europe as “basic indicators” of archaeological cultures or pottery traditions, which are then further divided into chronological stages and phases. And yet, an analysis of the relation-ships of all three levels of these entities in the context of four types of models of radiocarbon dates indicates that changes in the original material culture do not necessarily occur on a time axis. While it is true that archaeological cultures have proven to be the robust materialisation of primarily chronological trends valid in larger geographic areas, at the level of general and more detailed pottery groups, development can be manifested in other ways (regionally, socially or in a way that is difficult to interpret). and Cílem práce je revidovat současnou koncepci chronologie neolitu v České republice a na severu Dolního Rakouska (ca 5400–3300 BC), a to na základě konfrontace typo-chronologického vývoje keramiky a modelace odpovídajících radiokarbonových dat. Ve střední Evropě jsou dosud keramika a její styl často vnímány jako základní indikátory archeologických kultur, které jsou dále členěny na chronologické stupně a fáze. Analýzou vztahů všech tří úrovní těchto entit v kontextu čtyř druhů modelů 14C dat však vychází najevo, že proměny původní hmotné kultury neprobíhají nutně jen na časové ose. Je pravdou, že archeologické kultury se ukazují být robustní materializací primárně chronologických trendů platných v širokém geografickém prostoru. Avšak v rovině obecných, a tím spíše detailních keramických stupňů a fází se vývoj může projevovat i jinak (regionálně, sociálně či způsobem, který je obtížné interpretovat).
Earliest pottery evidence in Cantabrian Spain materialises the way this new technology was adopted on the threshold of the 5th millennium cal BC. These ceramic assemblages have rarely been the object of specific study owing to their limited representativeness from both numerical and morpho-decorative points of view. This paper presents an update on the archaeological evidence, chronology and technological characteristics of the first pottery in the Cantabrian region. It summarizes recent research on this topic focused on technological analysis of some paradigmatic pottery assemblages. It focuses on the importance of the technological study of the first ceramic assemblages in the Cantabrian region (northern Spain) as a way to approach the social significance of this technological innovation. The available information supports the assertion that the appearance of ceramics in the region does not correspond to an exchange of products, but rather to a transfer of technology, and summarizes the nature of this technology and the main activities related to it. and Nejstarší známé doklady keramiky ve španělské Kantábrii dokumentují způsob převzetí nové technologie na prahu 5. století cal BC. Tyto keramické soubory byly vinou své malé reprezentativnosti jak co do kvantity, tak po morfologicko-dekorativní stránce jen výjimečně předmětem specifického studia. Článek se zaměřuje na technologické studium nejstarších lokálních keramických souborů z Kantábrie (severní Španělsko), jehož prostřednictvím lze přiblížit společenský význam této technologické inovace. Studie, které jsou o těchto artefaktech k dispozici (mineralogické – analýzy výbrusů a rentgenová difrakční analýza, a geochemické – skenování elektronovou mikroskopií s energo disperzní rentgenovou spektrometrií), umožnily určit zdrojové oblasti surovin a různé výrobní postupy používané k výrobě těchto nejstarších nádob. Ve světle dostupných informací se článek kloní k závěru, že výskyt keramiky v tomto regionu nesouvisí se směnou výrobků, ale spíše s přenosem technologie, a shrnuje podstatu této technologie a hlavní aktivity s ní spojené.
The reported research in Malżyce, site no. 30, situated on one of the of the vast loess-covered elevations of the Małopolska Upland has brought valuable data on the Funnel Beaker (TRB) and the Corded Ware (CWC) cultures in West Małopolska. The central grave of the TRB barrow was accompanied by five chronologically younger graves of the CWC and three graves of the Early Bronze Age Mierzanowice culture. In the TRB grave two vessels and a flint trapezium were found. In its size and constructional traits the Malżyce TRB barrow is analogous to various CWC features of this type. But becouse of its dating – the TRB tumulus in Malżyce cannot be regarded as a valid argument for deriving CWC burial mounds from TRB structures., Krysztof Tunia, Piotr Włodarczak., and Obsahuje seznam literatury
The article aims to present the results of the analysis of eight Neolithic ceramic figurines from the Lengyel culture settlement Těšetice-Kyjovice – Sutny, Czech Republic. We indicated the possibilities for acquiring analytical data, although destructive methods were unacceptable. We included methods neglected to date, but widely available in the common archaeological laboratory. Information on the composition of the ceramic matrix, the provenance of inclusions, the techniques used for shaping, firing, operating and discarding are all of key importance for advancing the discussion on the interpretational potential of ceramic anthropomorphic figurines from typological and religionist discourses to analytically-focused discussions supported by hard data. Two serious factors have thus far prevented the widespread use of analytical methods: the destructive nature of the evidential analyses, which is contradictory to heritage protection and general awareness of the value and rarity of such finds. The second factor relates to the prohibitive cost of analyses when applied to a statistically robust number of samples. On the other hand, in the absence of broad mapping of measurable data, we will remain dependent on only individually published analyses of isolated samples, typically from a different culture, period or geographical territory. We believe the use of non- and semi-destructive methods offers a solution. With the aim of achieving the lowest destructive impact, we conducted an analysis of eight ceramic figurines by use-wear analysis, high resolution 3D analysis, portable-X-ray fluorescence (p-XRFmeasurements and microscopy of polished sections. and Příspěvek představuje výsledky analýzy osmi neolitických plastik ze sídliště lengyelské kultury Těšetice-Kyjovice – Sutny. Chceme poukázat na to, že je možné získávat analytická data, přestože destruktivní analýzy jsou nepřípustné. Zapojujeme dosud opomíjené metody, které jsou dostupné v běžných archeologických laboratořích. Informace o složení keramické hmoty, provenienci inkluzí, způsobu tváření, výpalu, používání a skartace jsou zcela klíčové pro posun diskuse o interpretačním potenciálu keramických antropomorfních plastik od typologických a religionistických diskurzů k analyticky zaměřené diskusi, podložené tvrdými daty. Masivnímu nasazení obvyklých analytických metod pro výzkum keramiky dosud brání dva závažné faktory. Především jde o destruktivnost vypovídacích analýz, která naráží na památkovou ochra-nu a obecné povědomí o hodnotě a vzácnosti takových nálezů. Druhým faktorem je cenová nedostupnost analýz při aplikaci na statisticky robustní počet vzorků. Bez plošného zmapování měřitelných dat zůstaneme nicméně odkázáni na pouze jednotlivě publikované analýzy izolovaných vzorků, obvykle z jiné kultury, období nebo geografické oblasti. Domníváme se, že použití nedestruktivních a semidestruktivních metod může být řešením. S cílem co nejmenšího destruktivního dopadu jsme pomocí traseologie, 3D analýzy, p-XRF a mikroskopie nábrusů provedli analýzu na vzorku osmi lengyelských ženských keramických plastik.
Příspěvek rozšiřuje dosavadní skromné poznatky o neolitickém osídlení jižních Čech. Jádrem práce je analýza nálezových souborů z výzkumů sídelních areálů v Dehtářích, Radčicích a na nově objevené lokalitě Mažice uskutečněných v sezonách 2015 a 2016. Analýza keramického materiálu a radiokarbonová datace potvrdily osídlení v šáreckém stupni kultury s lineární keramikou (LnK). Zároveň bylo v tomto období ve výrobě štípaných kamenných nástrojů prokázáno dominantní užívání rohovců ortenburské jury. Analýzy základních kategorií nálezů dále tvoří rámec pro revizi nadregionálních kontaktů jihočeských neolitiků. Zvláště pro pozdní stupeň LnK bylo zaznamenáno silné propojení jižních Čech s východní částí bavorského Podunají a osídlením v okolí rakouského Lince. Na příkladu severního Třeboňska je taktéž diskutována možná koexistence lovecko-sběračských a zemědělských komunit. and The article expands the existing modest knowledge of the Neolithic occupation of south Bohemia. The core of the work is an analysis of assemblages from excavations of the Dehtáře and Radčice settlement areas and at the newly discovered site of Mažice conducted in the 2015 and 2016. Analyses of the pottery decoration
and radiocarbon dating confirmed occupation in the Šárka phase of the Linear Pottery culture. Simultaneously, the dominant use of chert of the Ortenburger Jura was proven in this period for the production of chipped stone tools. Analyses of basic categories of finds create a framework for the revision of the superregional contacts of the south Bohemian Neolithic population. The strong connection between south Bohemia and the eastern part of the Bavarian Danube Region and settlement in the vicinity of the Austrian city of Linz was recorded for the late phase of the Linear Pottery culture. Focusing the north Třeboň Basin region, the possible coexistence of hunter-gatherer and agricultural communities is also discussed.