Speleothems in 6 sandstone caves in the Bohemian Paradise (Český ráj) were dated by means of 14C and U-series methods. Stable isotopes of C and O, FAAS, IR, XRD, XRF and SEM were used to characterize the carbonate material and its source. Stable isotopes (C and O) composition of speleothems in two caves corresponds to values characteristic for cave speleothems in Central Europe. In other caves they indicate evaporation and fast carbon dioxide escape during carbonate precipitation. The speleothems from the Krtola Cave were deposited between 8 and 13 kyr BP. Speleothems were deposited 5-8 kyr BP in the Sintrová, Mrtvé Údolí and U Studánky caves. Calcite coatings on smooth sandstone surfaces in studied caves demonstrate that cave walls did not retreat even a few mm in the last 5-8 kyr since speleothem deposition and are thus not evolving under recent climatic conditions. Most of the cave ceilings and walls are at present time indurated by hardened surfaces, which protect the sandstone from erosion. Sandstone caves probably intensively evolved either during or at the end of the Last Glacial period. There are two different erosion mechanisms which might have formed/reshaped the caves at that time: A) In the case of permafrost conditions: Repeated freeze/melt cycles affecting sandstone pore space followed by the transport of fallen sand grains by minor temporary trickles. We expect that heat was transmitted by air circulating between the cave and the surface; B) Seepage erosion of sandstone during the melting of permafrost, prior forming of case hardening., Jiří Bruthans, Jana Schweigstillová, Petr Jenč, Zdeňka Churáčková and Petr Bezdička., and Obsahuje bibliografii
This paper presents an overview of the latest information about the beginnings of the technology of pottery making in the area of the forest-steppe belt in Siberia and the Russian part of Eastern Europe all the way to the Ural Mountains. From a continental point of view, a brief spatiotemporal diagram presents a completely different background of the beginnings of pottery in our lands and also in corresponding parts of Southeast Europe, where the origin of pottery has traditionally been linked to the Neolithisation of Europe. The earliest pottery technology in China dates back to 20 000 BP, followed by all the subsequent data from the Far East area to Lake Baikal. The earliest pottery culture, Jomon, which had been developing in Japan for more than ten thousand years, is not included here. In the Russian part of Eastern Europe, pottery technology starts developing only after 8 000 BP. Typologically uniform and mostly unchangeable development of beaker-shaped pottery, mostly with a pointed bottom, is common for both these areas. This development continues in Scandinavia and adjacent areas of the Baltic and in Atlantic Europe. In the central parts of Europe, similar shapes only occur sporadically in the earliest period. However, the earliest Eurasian pottery had influenced the development of later prehistoric periods. Numerous settlement groups on the Eurasian continents were characterised by two traditions that are archaeologically recognisable. In simple terms, one of the traditions was agricultural, the other conservative. and Práce předkládá přehled nejnovějších informací o počátcích technologie výroby keramiky v oblastech lesostepního pásma Sibiře a ruské východní Evropy až k Uralu. Data nejstarší keramické technologie v Číně přesahují číslo 20 tis. BC. Na území ruské východní Evropy začíná vývoj keramické technologie většinou až po roce 8000 BC. Obě oblasti spojuje typologicky jednotný a málo proměnlivý vývoj kotlovitých tvarů převážně se špičatým dnem. Na tento vývoj navazuje srovnatelně kulturní posloupnost ve Skandinávii a v přilehlých oblastech Baltu i Evropského pobřeží Atlantiku. V centrálních oblastech Evropy se podobné tvary vyskytnou v nejstarším období zcela ojediněle. Eurasijská nejstarší keramika však nepochybně ovlivnila vývoj i v pozdějších pravěkých obdobích. Početné skupiny osídlení na evropském i eurasijském kontinentu se vyznačovaly dvojí tradicí hmatatelnou archeologicky nejen v keramice. Zjednodušeně řečeno, jedna byla zemědělská, druhá konzervativní.
Příspěvek je zaměřen na komplexní poznání lesa jako nejdůležitějšího prvku pravěkého hospodářského systému. Přirozené složení lesního porostu a využívání stromů, lesa a lesních produktů jsou zkoumány na základě výsledků pylové, antrakologické a makrozbytkové analýzy, archeologie, etnografie a modelování. Ani jedna ze jmenovaných disciplin však v současné době nemá dostatečné množství jednoznačně interpretovatelných dat, na jejichž základě by bylo možno detailněji rekonstruovat podobu a plošný rozsah holocenního lesního porostu a zejména jeho proměny způsobené následkem lidské činnosti. and The contribution aims at complex study of forest as the most important component of the prehistoric economic system. The natural composition of forest vegetation and the exploitation of trees, forest and forest products are examined on the basis of pollen, anthracological and macro-remains analysis results, archaeology, ethnography and modelling. None of the aforementioned disciplines, however, has at present adequate unambiguously interpretable data that could be used as basis for a more detailed reconstruction of the form and extent of Holocene forest vegetation and in particular its anthropogenic changes.