Kolektivní monografie shrnuje výsledky bádání studentů Ústavu filmu a AV kultury FF MU v Brně v oblasti českého krátkého filmu 50. let. Studie zaměřené na dílčí oblasti průmyslového, zemědělského, branného, sportovního, kulturního a dalších druhů filmů rozebírají kulturně-politické i ekonomické podmínky vzniku tohoto typu tvorby, její tematické sepětí s požadavky zadavatelů (zejména státu) a vztah k dalším médiím, která zadávající instituce využívaly k šíření stejného typu sdělení. Vedle kontextu je rozbírána též rétorická a stylistická rovina jednotlivých snímků. Dva z textů se soustředí na specifická distribuční okna, do nichž krátké filmy vstupovaly, a to Filmovou lidovou univerzitu a kina Čas. Dílčí texty mimo jiné dokazují, že i přes programovost a plánovaní se většinu kulturně- politických záměrů zadavatelům nedařilo v praxi uplatnit tak, jak se předpokládalo. Studie bilancují ideologický, ekonomický a zábavní potenciál krátkého filmu, a dokládají, v jakých případech se který z nich prosadil a tedy i to, do jaké míry snímky chápane jako užiteční služebníci skutečně užitečné byly. ,The collective monograph summarizes the results of the research in the history of the Czech short film of the 1950s, conducted by students of the Department of Film Studies and Audiovisual Culture at Faculty of Arts, Masaryk University in Brno. Studies focusing on particular areas of industrial, agricultural, army, sports, cultural and other kinds of films discuss the cultural-political and economic conditions of developing this type of work, a thematic link with the requirements of the contracting authorities (especially the state), and their relation to other media that contracting institutions used to spread the same type of message. Besides the context, the essays examine also rhetorical and stylistic features of films. Two of the texts focus on specific distribution windows which short films entered namely the People's Film University of and cinemas called Čas (Time). Among others, these texts show that despite the programmatic approach the authorities failed to apply its cultural policy as expected. Studies balance ideological, economical and entertaining potential of short films, a show in which cases which one of them pushed and thus to what extent films understood as useful servants were really helpful.
Publikace předkládá základní typologii metodologických a obsahových postojů v moderní filozofii náboženství. SoustřeĎuje se na vykreslení filosofických předpokladů jednotlivých typů a směrů filozofie náboženství a podává jejich charakteristiky. Pokouší se rovněž o vyjasnění vztahu mezi filosofií náboženství a religionistikou. Značnou pozornost věnuje také tradicím moderní české filosofie náboženství, jež doposud nebyly souborně podány. Součástí publikace je je rozsáhlá bibliografie základních monografií a podrobný jmenný a věcný rejstřík.
Na základě primárních pramenů kniha podává srozumitelný přehled náboženských institucí, představ a praktik antického světa od čtvrtého století př. n. l. do čtvrtého století n. l. Autor nepřistupuje k helenistickým náboženstvím pouze jako k pozadí vznikajícího křesťanství, ale naopak předkládá vyvážený obraz náboženského života helénismu, v němž křesťanství představovalo jen jednu z mnoha náboženských alternativ. Prostřednictvím charakteristiky helenistické zbožnosti, mysterijních kultů a gnostických tradic práce poskytuje ucelený pohled na helenistické náboženství jako koherentní systém náboženského myšlení, který byl určován posunem názorů na osud, prosazováním ptolemaiovského obrazu světa a změnami v rolích ženských a mužských božstev.
Ke spokojenému lidskému životu patří, že svět má smysl. Téměř v každém detailu svého života i život a společenství, v němž prožívá jednotlivé epizody svého bytí, musí člověk pociťovat sounáležitost s širším celkem. Svět, v němž žije, musí v jeho očích tvořit jednotu. Ambivalentnost moderní doby spočívá v jejím tlaku na individualizaci, která však na druhou stranu vede k hledání jednoty. Tato dynamika není ničím ojedinělým, avšak pro lepší pochopení některých jevů současnosti je přínosné odhalit ji v jednotlivých sférách života dnešních lidí. Existuje několik oblastí lidského myšlení, kde toto téma hraje klíčovou roli. Většinou to jsou různé formy ideologie, v nichž se uplatňuje představa světa jako smysluplného celku. Mezi ty, jejichž legitimizační síla hledání jednoty je velmi silná, patří bezesporu náboženství a ekologie. Publikace Hledání ztracené jednoty se snaží najít některá místa, v nichž dochází k prolínání těchto dvou vizí světa. Soustřeďuje se na některé moderní verze náboženství a environmentalismu, tj. na vybraná nová náboženství a na některé proudy v současném environmentálním myšlení, které z náboženství čerpají a nacházejí v něm vhodný nástroj k výkladu světa.
Ikonografické doklady tvoří integrální součást pramenné základny řady společenskovědních oborů. Pro studium tradiční kultury ve středověku a raném novověku jsou zvláště významné, neboť etnologie pracuje s písemnými prameny a hmotnými doklady pocházejícími až z 18. a 19. století. Z obrazových zdrojů získává informace především o hmotné kultuře: stavitelství, zemědělství, řemeslech, oděvu a zdobení, které napomáhají k utváření představy o genezi mnoha jevů známých až z nové doby. I k těmto cenným pramenům je však třeba přistupovat kriticky a posuzovat jejich informační hodnotu v širších souvislostech.
Ambicí sborníku "Když výzkum, tak kvalitativní: serpentinami bádání v terénu" editorů Michala Pavláska a Jany Noskové je snaha porozumět současným epistemologickým podobám sociálních věd opírajících se o kvalitativní výzkum. Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference vypovídá také mnohé o tom, jak vzniká etnografická (sociologická, historická) znalost. Leitmotivem knihy je pokus vyrovnat se s vlastní pozicí badatele v interakci se zkoumaným prostředím. Publikace ve svém záběru shrnuje reflexe střetávání badatele s nástrahami terénního výzkumu prováděného kvalitativními technikami vytváření dat – zúčastněným pozorováním, různými typy rozhovorů, vedením výzkumného deníku –, či se zkoumáním biograficky laděných témat.
Mezi různými tradicemi a školami Buddhova učení, které po roce 1989 získaly v České republice své p říznivce, patří i jeho nejstarší podoba, theraváda. Není to však poprvé, kdy se objevují snahy ukotvit Buddhovo učení v naší zemi. Jedním z prvních, kteří se o to pokusili již v první polovině minulého století, byl dr. ing. Leopold Procházka, český buddhista, velkopodnikatel, vynálezce a autor několika knih o buddhismu. Tato publikace přibližuje jeho život a dílo, stejně jako širší kontext šíření buddhismu na Západě, v němž se Procházkovo myšlení rozvíjelo. Střízlivé uchopení a osobní praxe Buddhova učení, které Procházka vyjádřil ve svých knihách Buddha a jeho učení (1926), Buddhismus světovým názorem, morálkou a náboženstvím (1928), O buddhistické meditaci (1930), Buddha a Kristus (1933), Besedování s bohem (1934), Kniha o skutečnosti podle Buddhova probuzenského učení (1939) zanechalo působivý odkaz i pro současného čtenáře.
Snahy o poznání lidové kultury se dějinami Evropy prolínají již více než dvě staletí. Povahu tohoto zájmu vždy určovaly historické a společenské okolnosti, které měly rovněž podíl i na interpretaci zaznamenaných poznatků. V pozadí volby tématu práce byl záměr chápat poznání kultury lidu jako poodhalení nikoli strnulého, ale v přeneseném smyslu stále živého organismu, který můžeme sledovat v nejrůznějších současných formách a kde jen detailním výzkumem (v případě této práce na vybraných příkladech lidové tradice ve dvou moravských lokalitách Břestek a Hluk) můžeme určit směry jeho vývoje a proměn. Studie se dotýká různých aspektů vývoje lidové kultury a zaměřuje se i na její vztahy směrem k folklorismu a populární kultuře.
V souboru studií nazvaném "Lidová výtvarná kultura" se autor pokouší naznačit možnosti hledání odlišných cest při studiu rozmanitých otázek o obsahu a rozsahu národopisného i mezioborového bádání všech relevantních kategorií výtvarného umění a dalších estetických aktivit lidových vrstev. Vychází při tom nezřídka z úvah terminologických, které by měly přispívat k nalézání společného odborného jazyka a usnadňovat tak dorozumívání mezi odbornými i ostatními interesenty.