Deník spisovatele představuje dílo, jemuž doposud není v ruském a obdobně ani v českém a slovenském prostředí věnována stejná pozornost jako Dostojevského románům. Předkládaná monografie je tvořena sedmi kapitolami a o pozdním díle ruského spisovatele pojednává ze čtyř aspektů: žánrového, tematického, motivického a recepčního. Z hlediska žánru je Deník spisovatele řazen k žánrovému typu tzv. spisovatelského deníku. Dílo je zkoumáno v kontextu doby svého vzniku a rovněž v kontextu autorovy osobnosti, současně s tím jsou sledovány poetologické rysy díla. Dále jsou v rámci Deníku spisovatele definovány tři stěžejní tematické okruhy (Rusko a Západ, obraz Petěrburgu, postavy dětí a podoby dětství), specifika literárních žánrů (střední epika s fantastickými rysy, esej, dopis, memoáry a kritická stať) a specifika motivů (motivy živlů, tzv. nahodilé rodiny a snů). V závěrečné kapitole se pozornost zaměřuje na otázky recepce v českém i slovenském prostředí. ,The Writer's Diary is a work that has so far failed to receive as much attention as Dostoevsky's novels in the Czech and Slovak milieus. The presented monograph consists of seven chapters and comments on the Russian writer's late work from four aspects: the genre, theme, motif and reception. Regarding the theme, the Writer's Diary belongs in the so-called literary diary. The work is examined with view to the period of its creation, the author's personality and the poetological features. The Writer's Diary also defines three principal themes (Russia and the West, the image of St. Petersburg, characters of the children and the form of childhood), specific features of literary genres (tales with fantasy elements, essays, letters, memoirs and critical essays) and specific features of the motifs (the natural elements or the so-called random family and dreams). The last chapter is focused on reception of the work in the Czech and Slovak milieus.
Kolektivní monografie shrnuje výsledky bádání studentů Ústavu filmu a AV kultury FF MU v Brně v oblasti českého krátkého filmu 50. let. Studie zaměřené na dílčí oblasti průmyslového, zemědělského, branného, sportovního, kulturního a dalších druhů filmů rozebírají kulturně-politické i ekonomické podmínky vzniku tohoto typu tvorby, její tematické sepětí s požadavky zadavatelů (zejména státu) a vztah k dalším médiím, která zadávající instituce využívaly k šíření stejného typu sdělení. Vedle kontextu je rozbírána též rétorická a stylistická rovina jednotlivých snímků. Dva z textů se soustředí na specifická distribuční okna, do nichž krátké filmy vstupovaly, a to Filmovou lidovou univerzitu a kina Čas. Dílčí texty mimo jiné dokazují, že i přes programovost a plánovaní se většinu kulturně- politických záměrů zadavatelům nedařilo v praxi uplatnit tak, jak se předpokládalo. Studie bilancují ideologický, ekonomický a zábavní potenciál krátkého filmu, a dokládají, v jakých případech se který z nich prosadil a tedy i to, do jaké míry snímky chápane jako užiteční služebníci skutečně užitečné byly. ,The collective monograph summarizes the results of the research in the history of the Czech short film of the 1950s, conducted by students of the Department of Film Studies and Audiovisual Culture at Faculty of Arts, Masaryk University in Brno. Studies focusing on particular areas of industrial, agricultural, army, sports, cultural and other kinds of films discuss the cultural-political and economic conditions of developing this type of work, a thematic link with the requirements of the contracting authorities (especially the state), and their relation to other media that contracting institutions used to spread the same type of message. Besides the context, the essays examine also rhetorical and stylistic features of films. Two of the texts focus on specific distribution windows which short films entered namely the People's Film University of and cinemas called Čas (Time). Among others, these texts show that despite the programmatic approach the authorities failed to apply its cultural policy as expected. Studies balance ideological, economical and entertaining potential of short films, a show in which cases which one of them pushed and thus to what extent films understood as useful servants were really helpful.
O japonském spisovateli Haruki Murakamim se občas soudí, že se beze zbytku zhlédl v západní literatuře a následně píše "nejaponské" texty. Pokud ovšem podrobíme rozboru příběhy, které se odehrávají v jeho literárních dílech, musíme podobné soudy odmítnout jako neopodstatněné. Tato publikace provádí čtenáře v chronologickém sledu barvitým světem Murakamiho románových příběhů a krůček po krůčku před ním odkrývá další, zastřešující příběh, sahající od počátků a inspiračních zdrojů autorovy tvorby až po moment, kdy se Murakamimu daří poprvé úspěšně vyrovnat se svým velkým tématem – temnými stíny moderní japonské historie. ,Japanese writer Haruki Murakami is sometimes considered to be an entirely western-literature-inspired author of "non-Japanese" texts. Such judgements, however, need to be rejected upon analyzing the stories of Murakami's fiction. The present study offers a guidance into the colorful world of stories of Murakami's novels in chronological order. It introduces them into what we could call a meta-story, starting with the very beginning of Murakami's writing and its sources of inspiration, and ending with the point of Murakami's first victory in dealing with his most important subject as an author – the dark sides of modern Japan's history.