Physicalism demands an explication of what it means for something to be physical. But the most popular way of providing one—viz., characterizing the physical in terms of the postulates of a scientifically derived physical theory—is met with serious trouble. Proponents of physicalism can either appeal to current physical theory or to some future physical theory (preferably an ideal and complete one). Neither option is promising: currentism almost assuredly renders physicalism false and futurism appears to render it indeterminate or trivial. The purpose of this essay is to argue that attempts to characterize the mental encounter a similar dilemma: currentism with respect to the mental is likely to be inadequate or contain falsehoods and futurism leaves too many significant questions about the nature of mentality unanswered. This new dilemma, we show, threatens both sides of the current debate surrounding the metaphysical status of the mind.
Uvádíme a porovnáváme názory největších myslitelů antiky a středověku - Platóna, Aristotela, Augustina a Tomáše Akvinského - na povahu a vlastnosti času. Všímáme si, jak se jimi formulované názory a problémy odrážejí v současné fyzice., Pavel Macků, Jan Novotný., and Obsahuje seznam literatury
Philosophical reflexion on art and artistic activity played a very important role in Heidegger’s intellectual development. His famous paper The Birth of an Artistic Work (Der Ursprung des Kunstwerks) marked, after all, the emergence of a fundamental shift in his philosophy. Art, in its specific approach to the world, might aid the working out of a “new beginning” in philosophy since, in Heidegger’s view, the involvement of art in classical metaphysics had been the cause of error. Heidegger found a common voice, at different times, with poetry, fine arts (in one period he was very occupied with Paul Klee) and architecture. Only at the end of his life did he discover for himself the genius of the French painter Paul Cézanne, and he found in him an expression that almost coincided with the expression of his own thoughts. This comparison of Cézanne and Heidegger attempts to uncover other possible connections between the work of these two figures. and Die philosophische Reflexion der Kunst und der künstlerischen Tätigkeit spielte in Heideggers geistiger Entwicklung eine sehr wichtige Rolle. Seine berühmte Abhandlung Der Ursprung des Kunstwerks war sogar Ausgangspunkt eines wesentlichen gedanklichen Schubs in Heideggers Philosophie. Die Kunst mit ihrem spezifischen Ansatz konnte dabei dem gedanklichen Erschließen des sog. neuen Anfangs der Philosophie verhelfen, da deren Verschmelzung mit der klassischen Metaphysik laut Heidegger ein Irrweg war. Heidegger fand Geistesverwandtschaften wechselweise in der Poesie, in der bildenden Kunst (in einer bestimmten Phase beschäftigte er sich intensiv mit dem Werk Paul Klees) oder in der Architektur. Erst gegen Ende seines Lebens entdeckte er für sich das Genie des französischen Malers Paul Cézanne und fand in ihm einen nahezu identischen Ausdruck seiner eigenen Gedanken. Durch einen Vergleich von Cézanne und Heidegger wird versucht, mögliche weitere Zusammenhänge in den Werken dieser beiden Persönlichkeiten aufzudecken.
Martin Heidegger (1889 –1976) svým poukázáním na mathématický charakter novověké vědy vyostřil rozbor její bytnosti prostřednictvím výkladu klíčové části její metody, jež podle něj spočívá v "souvislosti hypo-téza-experiment“. V Heideggerově výkladu experimentální charakter novověké vědy znamená předchůdný metafyzický akt logického stanovení obecného porozumění významu "jsoucna“. Heidegger tedy analyzuje čtyři stupně konceptu "zakoušení“, jenž rozlišuje moderní vědu ode všech starších pojetí "vědy“. Ovšem vše, čeho chce Heidegger dosáhnout, je jasné nahlédnutí do podstaty časového charakteru "existence“., While showing the mathéma-character of modern science, Martin Heidegger (1889–1976) sharpens his analysis of its essence by interpreting the key part of its method, which he claims to consist of the “hypothesis-experiment complex”. In Heidegger’s interpretation, the experimental feature of modern science means the former metaphysical act of logical prescription for the general understanding of the meaning of “being”. Thus, Heidegger analyses the fourfold concept of “experience”, which distinguishes the modern science from all the older conceptions of “science”. Nevertheless, all what Heidegger ultimately tries to achieve, is to gain a clear insight into the essence of the temporal character of “being”., and Aleš Novák.
Článek se obrací k základům filosofie negativního platonismu Jana Patočky. Sleduje na jedné straně negativně-platónskou otázku po podstatě metafyziky a na straně druhé Patočkovu analýzu onticko‑ontologické diference jako fundamentu celého negativně-platónského projektu. Upozorňuje, že výrazem Patočkova hraničního postavení mezi metafyzikou a filosofií je dvojznačnost negativního platonismu, s níž ovšem nekoresponduje negativně-platónský požadavek jednoznačné onticko‑ontologické diference. Možné řešení tohoto problému hledá v Patočkově studii „Nadcivilizace a její vnitřní konflikt“, resp. v pojmu „veliké distinkce“. Té rozumí jako historickému předobrazu diference z pozdějších textů věnovaných negativnímu platonismu, interpretované jako chórismos., The article looks at the foundations of Jan Patočka’s philosophy of negative Platonism. On the one hand, it pursues the negative-Platonic question of the essence of metaphysics and, on the other, Patočka’s analysis of the ontic-ontological difference as the fundament of the whole negative-Platonic project. The author points out that the expression of Patočka’s borderline position between metaphysics and philosophy is the ambiguousness of negative Platonism, with which, however, the negative-Platonic requirement of a clear ontic-ontological difference does not correspond. He seeks a possible solution to this problem in Patočka’s study “Nadcivilizace a její vnitřní konflikt” (“Supercivilisation and its Inner Conflict“), especially in the notion of “large distinctions”. He understands this as a historical archetype of the difference from later texts devoted to negative Platonism, interpreted as chorismos., and Der Artikel befasst sich mit den Grundlagen der Philosophie des negativen Platonismus von Jan Patočka. Der Autor verfolgt einerseits die negativ-platonische Frage nach dem Wesen der Metaphysik und auf der anderen Seite Patočkas Analyse der ontisch‑ontologischen Differenz als Fundament des negativ-platonischen Projekts. Im Artikel wird darauf hingewiesen, dass die Doppeldeutigkeit des negativen Platonismus Ausdruck von Patočkas Grenzposition zwischen Metaphysik und Philosophie ist, wobei diese Doppeldeutigkeit freilich nicht mit der negativ-platonischen Forderung nach einer eindeutigen ontisch‑ontologischen Differenz korrespondiert. Eine mögliche Lösung sucht der Autor in Patočkas Studie: „Nadcivilizace a její vnitřní konflikt“ („Die Überzivilisation und ihr innerer Konflikt“) bzw. im Begriff „große Distinktion“. Unter diesem Begriff versteht der Autor als historisches Vorbild die Differenz aus späteren, dem negativen Platonismus gewidmeten Texten, die als Chorismos interpretiert werden.
The subject of the study is the analysis of two arguments that have appeared in the Czech-Slovak philosophical setting in the context of discussions about the moral evaluation of research into stem cells of human embryos. We have presented various reasons (varied understandings of potentiality and the vagueness of the expression “living human body”), on the basis of which we must reject the argument of P. Volek concerning the unconditional protection of each human zygote. With respect to the argument of A. Doležal, D. Černý a T. Doležal, we have shown that their critique of the conception of non-individuality of the early human embryo relies on the identification of the concept of the “individual” with the concept “particular” which, for ontological reasons, cannot be accepted. In both of the analysed bioethical arguments the key role of metaphysical concepts and conceptions is easily demonstrated., Peter Sýkora., and Obsahuje poznámky a bibliografii
The text printed here was originally a contribution that Hejdánek made in 1991 to a Dutch magazine for a thematic issue dedicated to the relationship of Central and Eastern Europe to postmodernism. In his piece, Hejdánek starts from questions that revolved around the challenges the European continent was facing in that moment, and rejects the idea that the countries of the former Soviet bloc should simply assimilate themselves to Western Europe. Central Europe, in his opinion, was not, in opposition to the West, returning to the abandoned ideals of modernity. At the same time, Western postmodernism, in Hejdánek’s understanding, did not represent the overcoming of the modern era, but only its final phase. Following after Nietzsche, Hejdánek sees the core of modernity as lying in nihilism, the result of its devaluation of all existing values. He interprets this idea as an insight that values cannot be considered to have existence, because we cannot encounter them among varied objectifiable entities. However, it is possible to approach values differently, as Hejdánek suggests in the case with human rights: these should not be understood as a property of humans that belongs to them from birth, for it is also necessary to guarantee the rights of people who have not yet been born. With the perspective of a new, viable concept of human rights, Hejdánek connects the Hebrew idea of truth as an actuality that stands above all that exists, and points to its life and historical significance as they are present in Central Europe (especially in the Czech lands)., Text z r. 1991 představuje příspěvek do tematického čísla nizozemského časopisu věnovaného vztahu střední a východní Evropy k postmoderně. Hejdánek v něm vychází z tázání, jaké výzvy před evropským kontinentem v dané chvíli stojí, a odmítá představu, že by se země bývalého sovětského bloku měly pouze přizpůsobit západní Evropě. Střední Evropa se dle něj totiž nevrací oproti Západu zpět, k opuštěným ideálům modernity, a západní postmoderna v Hejdánkově pochopení zároveň nepředstavuje překonání moderní doby, nýbrž jen její závěrečnou fázi. Jádro modernity přitom Hejdánek v navázání na Nietzscheho spatřuje v nihilismu jakožto důsledku znehodnocení všech dosavadních hodnot. Tuto myšlenku sám interpretuje jako nahlédnutí, že hodnoty nelze pokládat za jsoucna, neboť mezi jinými předmětnými skutečnostmi se s nimi nemůžeme setkat. Je však možné hodnoty pojmout odlišně, jak Hejdánek naznačuje na příkladu lidských práv: ta nemají být chápána jako vlastnictví člověka, které mu přísluší od narození, neboť je třeba garantovat i práva lidí dosud nenarozených. S touto perspektivou nové možné koncepce Hejdánek spojuje hebrejskou myšlenku pravdy jako skutečnosti, která stojí nad vším jsoucím, a poukazuje na její život a dějinný význam přítomný právě ve střední Evropě (především v českých zemích)., and Věnováno Ladislavu Hejdánkovi k nedožitým 95. narozeninám
Text sleduje motív prehodnotenia zmyslu poznania a myslenia na základe funkcie omylu spočívajúceho v nároku na podstatu/pravdu v poznaní. Problém podrobne interpretujem v úzkom rozmedzí dvoch Nietzscheho textov, Lidské, příliš lidské (prvá hlava„O prvních a posledních věcech“) a Radostná věda (piata kapitola „My nebojácní“). Analýza omylu ústi do prehodnotenia zmyslu poznania, ktoré následne môžeme rozlíšiť na pozitívne a negatívne. Negatívne poznanie je chápané ako základné, zmysel majúce, ale zmysel nehľadajúce poznanie, ktoré nemá poznatok ako predpokladaný cieľ, jeho zmysel spočíva v jeho činnosti. Poznanie pozitívne je konceptuálne poznanie, ktoré po nahliadnutí jeho základnej nefunkčnosti v oblasti pravdy nadobúda funkciu orientácie. Myslenie prestáva byť na produkt zameranou činnosťou vymedzeného úseku času, je súčasťou žitia a pohybovania sa vo svete. Toto sa v druhej časti prehlbuje na analýzach vedomia a poznania z Radostné vědy, ktoré zdôrazňujú význam netematizovanosti v myslení a poznaní, zvlášť obrazom vedomia ako zrkadla. Tu je poznanie chápané ako pojmová konštrukcia bázy, ktorou je individuálne zažitá, netematizovaná skúsenosť. Omylom je tu potreba premeny neznámeho na známe na základe strachu. Táto potreba poukazuje na neznáme ako na činiteľa vykazujúceho problém, ktorý je nutný pre udržanie poznania., The text traces the motif of the re-evaluation of the sense of knowing and thinking based on the function of error consisting in the claim to ground/truth in knowledge. I interpret the problem in detail in the narrow confines of Nietzsche’s two texts, Human, All Too Human (the first heading “On First and Last Things”) and the The Gay Science (fifth chapter “We the Fearless”). An analysis of error issues in the re-evaluation of the sense of knowledge which, subsequently, we can distinguish into the positive and negative. Negative knowledge is understood as basic, having sense, but not sense-seeking, which does not have knowledge as the assumed aim, but whose sense consists in its activity. Positive knowledge is conceptual knowledge which, once one perceives its basic non-functionality in the area of truth, gains the function of orientation. Thought, when it stops being focused on a product by the directed activity of a demarcated section of time, is a part of living and moving in the world. This, in the second part, is deepened in analyses of consciousness and knowledge from The Gay Science, which stress the meaning of the unthematised in thinking and knowledge, especially the picture of consciousness as a mirror. Here knowledge is understood as a conceptual construction of the ground by which the unthematised experience is individually lived. The error here is the need to transform the unknown into the known on the basis of fear. That need points to the unknown as the agent that reveals the problem which is necessary for the maintenance of knowledge., Daniela Šterbáková., and Obsahuje seznam literatury
This paper examines some aspects of Strawson’s conception of descriptive metaphysics, as it is developed in Individuals. Descriptive metaphysics sets out to describe ''the actual structure of our thought about the world''. Three specific problems for this project are discussed. First, isn’t the description of our actual thought about the world mainly an empirical task? Second, how determinate and consistent is the stuff we find, how determinate and consistent is our conceptual scheme? Third, who are ''we'' here? Answers to these sets of questions are mainly negative in spirit. But all this will probably not mean that there will be no place for metaphysics, descriptive or revisionary, as a subject. The whole enterprise is perhaps more fraught with difficulties than Strawson thought, however., Příspěvek se zabývá některými aspekty Strawsonovy koncepce deskriptivní metafyziky, jak je rozvinut v Jednotlivci. Popisná metafyzika se snaží popsat ,,skutečnou strukturu našeho myšlení o světě''. Diskutovány jsou tři konkrétní problémy tohoto projektu. Za prvé, není popis naší skutečné myšlenky o světě především empirickým úkolem? Za druhé, jak determinantní a konzistentní je to, co najdeme, jak determinantní a konzistentní je naše koncepční schéma? Za třetí, kdo jsme tady? Odpovědi na tyto soubory otázek jsou převážně negativní v duchu. To vše však pravděpodobně neznamená, že jako metafyzika, popisná ani revizní, nebude místo pro metafyziku. Celý podnik je však možná mnohem těžší, než si myslel Strawson., and Fredrik Stjernberg