V článku je prezentována literatura vydaná Evropským poradním panelem pro dekubity (European Pressure Ulcer Advisory Panel - EPUAP). Jsou popsány nové přístupy k mechanizmu vzniku proleženin. Další bod se věnuje zvyšujícímu se nebezpečí soudních pří v souvislosti s dekubity a ochraně, kterou poskytuje řádně vedená dokumentace. Podporu i právní ochranu poskytuje také zavádění standardů, které mohou využít evropské doporučené postupy, které jsou vypracovány EPUAP a založeny na důkazech., The article presents the literature issued by European Pressure Ulcer Advisory Panel (EPUAP). New concepts of pressure sores development are described. The next point concerns an increasing danger of litigation and the protection given by a proper documentation. General usage of EPUAP guidelines based on evidence or care standards enhances also a legal protection., Z. Grofová, and Lit.: 2
The glycophenotyping of mammalian cells with plant lectins maps aspects of the glycomic profile and disease-associated alterations. A salient step toward delineating their functional dimension is the detection of endogenous lectins. They can translate sugar-encoded changes into cellular responses. Among them, the members of the lectin family of galectins are emerging regulators of cell adhesion, migration and proliferation. Focusing on galectins-1, -3 and -7, we addressed the issue whether their expression is regulated during wound healing in porcine skin as model. A conspicuous upregulation is detected for galectin-1 in the dermis and a neoexpression in the epidermis, where an increased level of galectin-7 was also found. Applying biotinylated tissue lectins as probes, the signal intensities for accessible binding sites decreased, intimating an interaction of the cell lectin with reactive sites. In contrast, galectin-3 parameters remained rather constant. Of note, epidermal cells in culture also showed an increase in expression/presence of galectin-1, measured on the levels of mRNA and protein, in this case by Western blotting and quantitative immunocytochemistry. Used as matrix, galectin-1 conferred resistance to trypsin treatment to attached human keratinocytes and reduced migration into scratch-wound areas in vitro. This report thus presents new information on endogenous lectins in wound healing and differential regulation among the three tested cases., J. Klíma ... [et al.]., and Obsahuje seznam literatury
Transforming growth factor beta 1 (TGF-β1) is a pro-fibrotic cytokine with a key role in wound repair and regeneration, including induction of fibroblast-to-myofibroblast transition. Genistein is a naturally occurring selective estrogen receptor modulator with promising anti-fibrotic properties. In the present study we aimed to investigate whether genistein modulates TGF-β1 (canonical and non-canonical) signaling in normal dermal fibroblasts at the protein level (Western blot and immunofluorescence). We demonstrated that TGF-β1 induces the myofibroblast-like phenotype in the studied fibroblast signaling via canonical (SMAD) and non-canonical (AKT, ERK1/2, ROCK) pathways. Genistein induced only ERK1/2 expression, whereas the combination of TGF-β1 and genistein attenuated the ERK1/2 and ROCK signaling. Of note, the other studied pathways remained almost unaffected. From this point of view, genistein does not impair conversion of normal fibroblasts to myofibroblast-like cells., Miriam Kaňuchová, Lukáš Urban, Nikola Melegová, Matúš Čoma, Barbora Dvořánková, Karel Smetana Jr., Peter Gál., and Obsahuje bibliografii
Diabetic foot ulcer (DFU) is a serious complication of diabetes and hyperbaric oxygen therapy (HBOT) is also considered in comprehensive treatment. The evidence supporting the use of HBOT in DFU treatment is controversial. The aim of this work was to introduce a DFU model in ZDF rat by creating a wound on the back of an animal and to investigate the effect of HBOT on the defect by macroscopic evaluation, quantitative histological evaluation of collagen (types I and III), evaluation of angiogenesis and determination of interleukin 6 (IL6) levels in the plasma. The study included 10 rats in the control group (CONT) and 10 in the HBOT group, who underwent HBOT in standard clinical regimen. Histological evaluation was performed on the 18th day after induction of defect. The results show that HBOT did not affect the macroscopic size of the defect nor IL6 plasma levels. A volume fraction of type I collagen was slightly increased by HBOT without reaching statistical significance (1.35±0.49 and 1.94±0.67 %, CONT and HBOT, respectively). In contrast, the collagen type III volume fraction was ~120 % higher in HBOT wounds (1.41±0.81 %) than in CONT ones (0.63±0.37 %; p=0.046). In addition, the ratio of the volume fraction of both collagens in the wound ((I+III)w) to the volume fraction of both collagens in the adjacent healthy skin ((I+III)h) was ~65 % higher in rats subjected to HBOT (8.9±3.07 vs. 5.38±1.86 %, HBOT and CONT, respectively; p=0.028). Vessels density (number per 1 mm2 ) was found to be higher in CONT vs. HBOT (206.5±41.8 and 124±28.2, respectively, p<0.001). Our study suggests that HBOT promotes collagen III formation and decreases the number of newly formed vessels at the early phases of healing., Jiří Růžička, Martina Grajciarová, Lucie Vištejnová, Pavel Klein, Filip Tichánek, Zbyněk Tonar, Jiří Dejmek, Jiří Beneš, Lukáš Bolek, Robert Bajgar, Jitka Kuncová., and Obsahuje bibliografii
Úvod: Infekce představuje závažnou komplikaci v cévní rekonstrukční chirurgii. Při postižení celé cévní rekonstrukce může být jediným řešením její explantace a náhrada. V případě lokalizované infekce v třísle je možná záchrana tepenné rekonstrukce s využitím podtlakové terapie (Negative-pressure wound therapy, NPWT). Metody: Jde o retrospektivní studii hodnotící úspěšnost NPWT v léčbě infekce rány v třísle po tepenné rekonstrukční operaci. Hodnotili jsme demografické charakteristiky pacientů, původce infekce rány, typ rekonstrukce a výsledek NPWT. Hloubka rané infekce byla hodnocena dle Szilagyiho klasifikace. Sledování probíhalo 12 měsíců po ukončení podtlakové terapie. Jako úspěšný výsledek bylo hodnoceno zhojení rány se zachovalou průchodností tepenné rekonstrukce, bez klinických a laboratorních známek infekce. Výsledky: V letech 2009 až 2012 bylo 20 pacientů s hlubokou infekcí v třísle po tepenné rekonstrukční operaci léčeno pomocí NPWT. Šlo o 12 mužů a 8 žen, průměrný věk pacientů byl 68,1 roku. Devět pacientů podstoupilo tepennou rekonstrukci v aorto-femorální oblasti (z toho v 8 případech pomocí cévní protézy) a 11 pacientů operaci pod tříselným vazem (z toho v 7 případech cévní protézou). V 17 případech z 20 (tj. 85 %) šlo o časnou infekci do 30 dnů od operace. V 5 případech byla řešena infekce Szilagyi III (tj. 25 %), 4x časná, 1x pozdní. Kultivačně byl v ráně nalezen nejčastěji Staphylococcus aureus (n=8), dále Pseudomonas aeruginosa (n=5) a Escherichia coli (n=5). Podtlaková terapie probíhala průměrně 12,7 dne. Zhojení bylo dosaženo u 17 pacientů (tj. celková úspěšnost 85 %). Nejlepší výsledky byly dosaženy v případě časné infekce Szilagyi II (92,3 %). Závěr: Lokalizovaná infekce tepenné rekonstrukce v třísle je závažnou komplikací tepenných rekonstrukčních výkonů. U vybraných pacientů je možná úspěšná konzervativní léčba infekce pomocí podtlakové terapie. Metoda vykazuje nejlepší výsledky v případě časné infekce. Specifický přístup vyžaduje léčba v přítomnosti Pseudomonas aeruginosa a při expozici anastomózy rekonstrukce. Pacienty je nutno po zhojení dlouhodobě sledovat vzhledem k riziku rekurence infekce., Introduction: Infection is a serious complication in vascular reconstructive surgery. When the entire graft is infected, its excision and subsequent replacement is the only option of treatment. In case of localised graft infection in the groin, the vascular reconstruction can be saved using negative-pressure wound therapy (NPWT). Methods: Retrospective study design was used to evaluate the efficiency of NPWT in the treatment of infected inguinal wounds following arterial reconstructive surgery. The assessments included demographic patient characteristics, causative agents, type of reconstruction and NPWT outcome. Wound infection was graded based on the Szilagyi classification. Patients were followed-up for 12 months after the therapy. Complete wound healing, retained graft patency, and no clinical signs or laboratory evidence of infection were regarded as successful results of treatment. Results: Between 2009 and 2012, 20 patients with deep groin infection (Szilagyi II and III) following arterial reconstructive surgery were treated by NPWT. The patient group included 12 men and 8 women; mean age was 68.1 years. Nine patients underwent aorto-femoral arterial reconstructions (with vascular prosthesis in 8 cases), and surgery below the inguinal ligament was done in 11 patients (with vascular prosthesis in 7 cases). Of the 20 patients, early infection within 30 days of surgery was recorded in 17 (85%) patients; Szilagyi grade III groin infection with exposed prosthetic graft was found in 5 (25 %) patients (infection: early, 4; late, 1). The causative agents isolated from the wound included Staphylococcus aureus (n=8), Pseudomonas aeruginosa (n=5) and Escherichia coli (n=5). Mean NPWT duration was 12.7 days. Wound healing was achieved in 17 patients (success rate, 85 %). Patients with early Szilagyi II infection showed the best outcomes (92.3%). Conclusion: Localised wound infection in the groin after arterial surgery is a serious complication of arterial reconstruction procedures. In eligible patients, such an infection can be treated conservatively using NPWT. The method is most efficient in the management of early infections. Wounds infected with P. aeruginosa or those with suture line exposure require special treatment. Long-term follow-up is necessary due to the risk of recurrent infection., and M. Krejčí, R. Staffa, P. Gladiš
V tomto článku předkládáme své zkušenosti s moderními přístupy k léčbě chronické rány u geriatrických pacientů v následné péči. Uvedené kazuistiky demonstrují význam komplexní péče, která je předpokladem úspěšné léčby chronických ran. Využití moderních převazových materiálů v kombinaci s celostním pohledem na pacienta a multioborovou spoluprací vede k urychlení hojení ran, zlepšení kvality života pacienta a snížení ekonomických nákladů na léčbu. V následujícím textu se věnujeme nejzávažnějšímu typu chronické rány - dekubitu., Radka Kovačovičová, Anatoliy Tsybulya, Vladimíra Šípková, and Lit.: 12
Autoři v předkládaném sdělení informují o zkušenostech z vlastního pracoviště získaných pri využíváni metody vlhkého hojení chronických ran. Přestože tato problematika byla již mnohokrát zpracována a v odborném tisku prezentována, domníváme se, že náš článek bude skromným příspěvkem k úspěšnému zvládání mnohdy tíživých situaci v této léčbě zejména u seniorů. Jsou zmíněny indikace pro metodu vlhkého hojení ran, jejich charakteristika i zastoupení v prezentovaném souboru. A konečně jsou také prezentovány konkrétní kazuistiky, důvodu zestručnění vybíráme z 62 případů 6 dle našeho názoru nejzajímavějších., In this notification the authors are trying to give some information about thein own experiences gained by by using mist festering wound healing. We suppose that our article will contribute to successful mastering of many difficult cases connected with the treatment of patiens (especialy senior), although these problems have often been raised and published in the medical press. Indications for the method of moist wound healing, their characteristics and substitutes are mentioned in this set. Particular casuaties are also presented here. To make it shrorter we have chosen 6 out of 62, in our opinion, the most interesting ones., Richard Kaňa, Alena Kočí, Jiří Podivínský, and Souhrn: eng
Úvod: Stanovení transkutánní tenze kyslíku (TcpO2) je neinvazivní metodou pro testování periferního kožního prokrvení na kapilární úrovni a jejich nutriční schopnost potřebnou ke zhojení ischemického defektu. Hodnoty TcpO2 pod 30 mmHg jsou specifické pro kritickou končetinovou ischemii a predikují obtížné hojení defektu. Cílem této práce bylo ověření cut-off hodnoty potřebné ke zhojení defektu u pacientů bez možnosti provedení cévně-rekonstrukční intervence a ověření možnosti použití této metody ke zhodnocení efektivity provedeného cévně-rekonstrukčního výkonu. Metody: Do souboru bylo zařazeno celkem 52 pacientů (35 mužů a 17 žen). Průměrný věk pacientů v souboru byl 66,5 roku (max. 85, min. 44). Výsledky: V našem souboru pacientů jsme potvrdili, že ve skupině úspěšně zhojených ischemických ran byla hodnota TcpO2 rovna nebo vyšší než 30 mmHg (průměrná hodnota TcpO2 na nártu byla 37,0 mmHg ?9,5 mmHg), oproti skupině nezhojených pacientů, kde byly hodnoty nižší (průměrná hodnota TcpO2 na nártu byla 9,0 mmHg ?5,3 mmHg ). Závěr: TcpO2 je tedy vhodnou metodou při predikci hojení ischemického defektu a případné potřeby angiochirurgické nebo endovaskulární revaskularizace. Díky své neinvazivitě a nenáročnosti měření jistě pomáhá lépe rozhodovat ve volbě terapeutického postupu potřebného ke zhojení defektu. Kličová slova: transkutánní tenze kyslíku − cut-off hodnota − revaskularizace, Introduction: The measurement of transcutaneous oxygen pressure (TcpO2) is a non-invasive method to quantify skin oxygenation at capillary level and their nutritive ability needed to heal the ischemic defect. TcpO2 pressure values below 30 mm Hg are specific for critical limb ischemia and predict complicated healing. The purpose of this study was to verify the cut-off pressure in patient unable to undergo vascular reconstruction, and to verify the possibility of using this method to evaluate the effectiveness of vascular reconstructive surgery. Methods: The group included 52 patients (35 men and 17 women). The mean age of patients in the group was 66.5 years (max. 85, min. 44). Results: In our group of patients we confirmed that the TcpO2 values of successfully healed ischemic wounds were equal or greater than 30 mm Hg (mean TcpO2 value at the dorsum of the foot was 37.0 mm Hg ?9.5 mm Hg), compared to the group of unsuccessfully healed patients whose values were lower (mean TcpO2 value at the dorsum of the foot was 9.0 mm Hg ?5.3 mm Hg). Conclusion: TcpO2 is a suitable method in predicting the healing of ischemic defects and any possible need for surgical or endovascular revascularization. Thanks to its non-invasive nature and undemanding measurement, it surely helps to make better decisions in choosing the therapeutic procedure needed to heal the defect., and V. Žižlavský, L. Kubíček, R. Staffa
Úvod: Současné medicínské poznatky nám nabízejí široké spektrum možností, jak pečovat o chronickou ránu. Zejména v posledních desetiletích došlo k významnému pokroku na poli jejich léčby. Autoři prezentují svoje poznatky o postupech při péči o pacienta s chronickou ránou a vymezují roli chirurga v procesu její léčby. Metody: Do pilotní randomizované prospektivní studie byli zařazeni 4 pacienti s chronickou ránou v oblasti bérce po předchozí neúspěšné konzervativní terapii, kteří byli indikováni k autotransplantaci kůže. Po předchozí aplikaci podtlakové terapie (VAC – vacuum asisted closer) byli pacienti podstupující kožní transplantaci pro chronickou ránu v oblasti bérce prospektivně randomizováni do dvou skupin. U jedné skupiny byla použita k podpoře hojení autologní plazma bohatá na trombocyty (PRP) a ve druhé – kontrolní – skupině byla provedena autotransplantace kůže standardně bez její aplikace. Výsledky: Ve skupině s použitím PRP bylo 15. pooperační den zhojeno v průměru 99 % ranné plochy. Ve skupině bez užití PRP bylo 15. pooperační den zhojeno v průměru 90 % ranné plochy. Ve skupině s použitím PRP došlo u pacientů k úplnému zhojení defektu za 15, resp. 20 dnů po výkonu. Ve skupině bez aplikace PRP došlo u jednoho pacienta k úplnému zhojení za 28 dnů a jednoho k úplnému zhojení nedošlo ani za 3 měsíce po operaci a přetrvávala zbytková nezhojená plocha 10 %. Závěr: V případě využití metod chirurgické léčby se hojí chronické rány během relativně krátké doby. Na základě prvních zkušeností lze předpokládat, že tuto dobu můžeme ještě zkrátit použitím PRP. Z užití chirurgické léčby a podpory hojení chronických ran pomocí PRP by mohli profitovat pacienti, u kterých selhaly jiné dostupné metody celkové i lokální terapie., Introduction: Current medical knowledge has provided us with a wide range of possibilities of treating chronic wounds. Over the recent decades, in particular, significant progress has been made in this field. The authors present an overview of current knowledge of chronic wound healing, pointing out the surgeon’s role in the process of chronic wound management. Using surgical therapy, we are able to heal a chronic wound in a shorter period of time, particularly if the treatment is accelerated by the application of platelet-rich plasma (PRP) as a source of growth factors. Methods: The pilot randomized prospective study included four patients with chronic wounds of the lower leg after previous failure of conservative therapy who were indicated for skin transplantation. Following previous vacuum-assisted closure therapy, the patients undergoing skin transplantation were prospectively randomized into two groups. Autologous PRP was used in one of the groups and standard skin transplantation without PRP was performed in the other one. Results: In the PRP group, 99% of the wound areas were healed on the 15th day after the operation. In the other group, 90% of the areas were healed on the 15th day following the operation. In the PRP group, complete healing of the defect occurred in both patients at 15 and 20 days post-surgery. In the second group, one patient completely healed within 28 days; the other one was not fully healed even at 3 months post-surgery. Conclusions: Most patient groups at great risk may benefit from the method using PRP, as well as patients with chronic wounds who have failed conventional methods available for both general and local therapy. This fact has been confirmed by the authors’ initial experience presented., and I. Slaninka, L. Klein, R. Čáp, F. Hošek, I. Guňka, O. Šedivý, S. Jiška, M. Kaška