Od dob, kdy Galileo Galilei položil základy matematického popisu přirozených procesů, musela fyzika projít ještě složitou cestu, než zacílila se vší vážností a energií tento popis na živé organismy. Neobyčejně smělý rozvrh Reného Descarta, jehož matematicky chápaná rozprostraněnost zahrnovala i živé organismy jakožto mechanismy podléhající stejným zákonům jako cokoli neživého, ovšem nenabízel žádnou cestu, jak fyziku systematicky provozovat. Tuto cestu vytyčil až Isaac Newton. Jeho program průzkumu fyzikální reality je však založen na zkoumání pohybů a hledání sil, které tyto pohyby odchylují od pohybu rovnoměrného a přímočarého. V tomto pojetí se tak živé organismy jeví jako prakticky nepřístupné nějakému fyzikálnímu průzkumu. Pojem pohybu chápaného jako geometrická trajektorie zde ztrácí svůj zásadní význam (je řada jiných podstatných "pohybů", jako růst či rozmanité změny vnitřní struktury) a pojem síly se stává problematickým (jaké "síly" zastaví pohybující se myš?). Až ve dvacátém století se fyzika začala vážně a systematicky zabývat i živými strukturami. Bylo to zejména díky rozvoji termodynamiky, molekulární fyziky, počítačových simulací a vysoce sofistikovaných experimentálních a zobrazovacích metod., The paper deals with living matter (living tissues and individual cells) from the point of view of physics. It passes through several upůto-date approaches that are clearly physical. Starting with thermodynamics that brings us to study the free-energy dependence on microscopic parameters of living tissues, we continue with special mechanical properties of living cells and the important role of pre-stress in their "skeleton". We mention the "tensegrity approach" and review briefly the approach in which a cell is understood as a soft glassy material. Then we discuss problems of description and experimental identification of properties of living tissues and present an example outlining a pure mechanical explanation how smooth muscle cells may efficiently control mechanical behaviour of the whole tissue. The concluding discussion tries to elucidate the role of physics in understanding the secret of life., Miroslav Holeček, Petra Kochová, Zbyněk Tonar., and Obsahuje bibliografii
Diabetic foot ulcer (DFU) is a serious complication of diabetes and hyperbaric oxygen therapy (HBOT) is also considered in comprehensive treatment. The evidence supporting the use of HBOT in DFU treatment is controversial. The aim of this work was to introduce a DFU model in ZDF rat by creating a wound on the back of an animal and to investigate the effect of HBOT on the defect by macroscopic evaluation, quantitative histological evaluation of collagen (types I and III), evaluation of angiogenesis and determination of interleukin 6 (IL6) levels in the plasma. The study included 10 rats in the control group (CONT) and 10 in the HBOT group, who underwent HBOT in standard clinical regimen. Histological evaluation was performed on the 18th day after induction of defect. The results show that HBOT did not affect the macroscopic size of the defect nor IL6 plasma levels. A volume fraction of type I collagen was slightly increased by HBOT without reaching statistical significance (1.35±0.49 and 1.94±0.67 %, CONT and HBOT, respectively). In contrast, the collagen type III volume fraction was ~120 % higher in HBOT wounds (1.41±0.81 %) than in CONT ones (0.63±0.37 %; p=0.046). In addition, the ratio of the volume fraction of both collagens in the wound ((I+III)w) to the volume fraction of both collagens in the adjacent healthy skin ((I+III)h) was ~65 % higher in rats subjected to HBOT (8.9±3.07 vs. 5.38±1.86 %, HBOT and CONT, respectively; p=0.028). Vessels density (number per 1 mm2 ) was found to be higher in CONT vs. HBOT (206.5±41.8 and 124±28.2, respectively, p<0.001). Our study suggests that HBOT promotes collagen III formation and decreases the number of newly formed vessels at the early phases of healing., Jiří Růžička, Martina Grajciarová, Lucie Vištejnová, Pavel Klein, Filip Tichánek, Zbyněk Tonar, Jiří Dejmek, Jiří Beneš, Lukáš Bolek, Robert Bajgar, Jitka Kuncová., and Obsahuje bibliografii